Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po konci světa - 19. kapitola

04.10.2010 (18:15) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1107×

Po konci světa – 19. kapitola

Pohled Dylan

„Esmé, vůbec mě neznáte. Nevíte, kdo jsem. Netušíte, kolik mám nepřátel. A… ,“ kousla jsem se do rtu a odkráčela dovnitř lodi.

Kolem mě někdo zrovna zametal popel po Uthem. Byla to mladá brunetka s nepřítomným pohledem a ošklivou jizvou přes oko. „Ahoj,“ pozdravila jsem.

Pomalu zvedla smutné oči a pak řekla: „Ahoj.“

„Od koho jsi?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Spíš od koho jsem byla,“ řekla smutně. „Byla jsem tu s Uthem,“ zašeptala.

„S Uthem?“ vyvalila jsem oči. Přikývla. „Odkud jsi ho znala?“

„On mě stvořil. Byl to můj otec,“ zašeptala skoro neslyšně.

„Otec?“ žasla jsem. „Musím jít. Promiň,“ omluvila jsem se a zmizela ve vedlejším pokoji.

Nedokázala jsem té chudince říct, že jsem jí zabila otce, protože byl zlý a chtěl mě zabít. To si nezasloužila. Jednou za to ponesu následky. Ale ne teď, ne dnes.

Pohled Emmetta

Viděl jsem, jak se Dylan vytratila. Probudilo to ve mně pocit prázdnoty.

„To znamenalo ano?“ vypustil jsem ze sebe.

„Musíme jí dát čas, Emmette,“ chlácholila mě Esmé.

„Čas?“ zašeptal si Chris sám pro sebe a nepatrně kroutil hlavou a zatínal ruce v pěst.

„Určitě bys byl moc rád, Emmette, kdyby se k nám připojila, viď?“ mrkl na mě Carlisle. Na to jsem se jen uculil.

„To ale ona nikdy neudělá,“ zpražil mě pohledem Chris.

„A jak to víš?“ zasyčel jsem skrze zuby.

„Znám ji. Na rozdíl od tebe,“ řekl s opovržením.

„Už dost,“ zařval jsem a vrhl se na něj.

Ale on se bránil překvapivě dobře. Prali jsme se a kutáleli se na všechny strany. Ostatní jen přihlíželi, než přispěchal Daren a odtrhl nás.

„Klid, hoši,“ prohlásil a vedl Chrise ode mě. Chris na mě jen naštvaně syčel. Mě odtrhl Edward a snažil se mě uklidnit.

„Darene, kdo řídí loď?“ vyhrkla Bella.

„Leah. Naučil jsem ji základy,“ usmál se, jako by si na něco vzpomněl.

„A jak jsi se sem dostal?“ žasla dál Bella.

„Jsem přece upír,“ vysvětlil.

„Co se tu děje?“ přiběhla Katrina a dívala se na mě, neboť čekala odpověď jen ode mě.

„Nic,“ odsekl jsem, vysmekl se Edwardovi a naštvaně odkráčel.

„Kde je Dylan? Chci s ní mluvit,“ slyšel jsem ještě otázku Katriny.

Pohled Carlislea

„Můžeš jít se mnou, Katrino. I já jdu za ní. Chci ji prohlídnout. Nějak se mi nezdá ten její zdravotní stav,“ pozval jsem ji.

„Je nemocná?“ vyjádřila obavy Katrina.

„Myslím, že to bude něco jiného,“ řekl jsem tajemně a vydal se spolu s Katrinou hledat Dylan.

Pohled Chrise

„Cos to zase prováděl, kámo?“ zíral na mě Daren.

„Proč si vždycky myslíš, že za to můžu já?“ vyčetl jsem mu.

„Páč tě znám, brácho,“ zakřenil se.

„Vyjel na mě. Asi ji chce,“ zakroutil jsem hlavou.

„Koho?“ nechápal Daren.

„Dylan,“ hlesl jsem.

„Ty k ní něco cítíš, viď?“ povzdechl si Daren.

„Vždycky jsem k ní něco cítil. Miluji ji. Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. A teď když mám bratrovo požehnání, už nebudu čekat,“ prohlásil jsem.

Pohled Dylan

Seděla jsem na polorozpadlé posteli v nějaké zatuchlé staré kajutě a přemýšlela o nabídce, kterou mi Esmé nabídla.

Kdybych ji přijala, znamenalo by to, že někam patřím. Že mám rodinu. Ale co ti, které tu nechám? Teda konkrétně Chris. Když Esméinu nabídku odmítnu, tak bych mohla být možná s Chrisem. Zpráva od mého manžela mluvila jasně, tak proč bych nemohla být s Chrisem. On by o to určitě stál. Ale stála bych o to i já? Dokázala bych ho milovat? Nebo ho již miluji? A co Emmett? Co ty sympatie, které k němu mám. Jsou to opravdu jen sympatie? Nebo je zatím něco víc?

Z mých úvah mě vytrhl zvuk otvírání dveří. Do pokoje vklouzla Katrina a Carlisle. Katrina si ke mně přisedla a Carlisle si mě prohlížel takovým tím typickým doktorským okem.

„Doufám, že jsem nějak neurazila Esmé,“ zašeptala jsem obavu.

„Ne. Chápe tě,“ odpověděl s úsměvem. „Ale dělá mi starosti tvůj zdravotní stav, Dylan.“

„Nic mi není,“ zalhala jsem.

„Nemusíš mi lhát,“ usmál se na mě.

„Fajn,“ zakřenila jsem se. „Po ránu mě trápí nevolnosti. Také často zvracím, toho sis už ale všiml. A také se mi dělá nevolno z různých pachů. Občas se mi zamotá hlava. A trošku mě bolí záda. Vidíš, Carlisle, nic vážného,“ popisovala jsem mu své problémy se zdravím.

„Máš skoro všechny příznaky,“ namítl.

„Panebože!“ vyjekla Katrina. „Je to vážné?“

„Ano, je to vážné. Myslím si, že jsi těhotná, Dylan,“ řekl mi Carlisle.

V tu chvíli jsem se začala na celé kolo smát jako malá holka, myslela jsem si, že si dělá legraci. Když jsem pak ale viděla jeho vážnou tvář, smích mě přešel.

„Connor,“ zašeptala jsem jméno mého zesnulého manžela.

„Nechám vás teď o samotě,“ řekl mi a už odcházel.

„Ehm, Carlisle, nech si to, prosím, pro sebe. Alespoň prozatím,“ poprosila jsem jej. Přikývl a odešel.

„Páni, Dylan! Gratuluji,“ vypískla Katrina.

„Katrino, ale já to dítě nechci! Nikdy jsem nechtěla dítě. Teda jednou ano, ale ne teď. A ne s Connorem,“ vysvětlila jsem a začala nervózně překračovat po pokoji.

„Vždyť jsi si ho vzala. Milovala jsi ho, ne?“ nechápala Katrina.

„Ze začátku ano. Ale pak jsem si svými city nebyla jistá. Řekla jsem mu to, ale on mě nechtěl nechat jít. Musela jsem předstírat, že je vše v pořádku. Brala jsem ho už jen jako starého známého, ne jako svého muže,“ vypověděla jsem jí něco, co jsem nikdy nikomu neřekla.

„A Chris? Co cítíš k němu?“ zeptala se.

„Co já vím,“ máchla jsem rukama.

„Myslím, že se líbíš, Emmettovi. Ale já tě znám a tak vím, že si určitě vybereš Chrise. Proto ti něco navrhnu, přenech Emmetta mě,“ vyslovila něco nečekaného.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po konci světa - 19. kapitola: