Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po konci světa - 13. kapitola

12.09.2010 (18:30) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1305×

Po konci světa – 13. kapitola

„Jsme tady,“ oznámil nám Chris.

Byli jsme schovaní v hustém lese a pečlivě pozorovali na pohled opuštěné skladiště před námi. Vypadalo to, že tu nikdo není.

„Tady nikdo není, Chrisi,“ namítla jsem.

„Použij své zbystřené smysly a zaposlouchej se,“ pošťouchl mě Chris a já ho poslechla. Paul stál vedle mě a mlčky pozoroval okolí.

Slyšela jsem kroky. V tom před skladiště vyšli dva muži. Jeden z nich měl delší plavé vlasy se zlatavýma očima a podezíravě si prohlížel okolí. Druhý byl očividně člověk, slyšela jsem jeho srdce bít až sem. Pozoroval toho druhého vyplašenýma očima. Byl mladý, nemohlo mu být více, jak patnáct let. Měl hnědé oči a nazrzlé vlasy. Nejspíše zaslechli tlukot mého srdce, a proto vyšli ven.

„Co se děje?“ zeptal se ho. Ale ten druhý ho zvednutým prstem utišil. Sebrala jsem odvahu, vyběhla z lesa ven a stoupla jsem si před ně. Ten člověk se vylekal a čekal na toho druhého, který si mě podezíravě měřil. Za mnou pomalu vyšli Chris a Paul ve vlčí podobě.

„Jaspere?“ otázal se Chris.

„Jakto, že znáš mé jméno?“ zeptal se podezíravě plavovlasý Jasper.

„Jsem Dylan, tohle je Chris a jeho znáš. To je Paul,“ představila jsem sebe a ostatní. Vytřeštil oči a Paul zavyl na souhlas. „Jaspere, my potřebujeme, ne… chceme tvou pomoc. Je s námi celá tvá rodina,“ začala jsem.

„Rodina? Jediná rodina byla Alice a ta už není,“ řekl mi.

„Cullenovi tě ale jako svou rodinu stále berou,“ pomohl mi Chris.

„A kde tedy jsou?“ zeptal se podezíravě.

„Šli naproti ostatním. Máme se s nimi sejít. S tebou,“ řekla jsem mu.

„Proč bych s vámi měl jít?“ zeptal se nedůvěřivě, zatímco ten druhý stál schovaný za ním.

„Jdeme do Volterry,“ řekl Chris.

„Zabít všechny tam,“ dodala jsem.

„Chceme skončit s tímhle světem,“ dokončil to Chris.

„Pokud se chceš pomstít, což určitě ano, tak pojď s námi… nebo pojďte,“ kývla jsem na něj a prohlížela si toho druhého, který byl stále velmi vyplašený.

„Počkej,“ rozkázal nám. A diskutoval o něčem s tím mladým.

„Ten druhý musí být štít,“ zašeptal mi Chris.

„Je to člověk,“ namítla jsem.

„Třeba je stejný jako ty,“ přemýšlel.

„A to znamená co?“ zeptala jsem se.

„To zjistíme,“ mrkl na mě.

„Paule, doufám, že tě tohle vše nemrzí. To, že jsi šel s námi,“ podívala jsem se smutně na Paula. A on zavyl na protest.

„Mám… máme podmínku,“ oznámil nám Jasper z ničeho nic.

„Jakou?“ vyhrkla jsem.

„Až je porazíme, a že je porazíme, necháte nás na pokoji a už nás nikdy nevyhledáte,“ oznámil nám Jasper.

Chtěla jsem něco namítnout, ale Chris odpověděl za mě.

„Platí.“ Hodila jsem po něm nechápavý výraz a on mi na to řekl: „Jinak to nešlo.“

„Fajn, chceme ale vysvětlení,“ řekl a ukázal na mě.

„Cože?“ nechápala jsem.

„Tvé srdce bije, ale přesto nejsi úplný člověk,“ dodal Jasper.

„On taky ne,“ ukázal Chris na chlapce za Jasperem a ten sebou vyplašeně trhnul.

„Kdo mu to udělal?“ zeptala jsem se.

„Byl to Marcus,“ oznámil nenávistně Jasper.

„Mně udělal to samé,“ řekla jsem a udělala krok dopředu.

„Mám schopnost,“ zašeptal ten kluk.

„Já také. Jsi štít, viď?“ chtěla jsem potvrdit Chrisovy domněnky.

„Ano. Co umíš ty?“ zeptal se tiše.

„Já umím pohledem a s pomocí jednoho slova zabít upíra,“ řekla jsem prostě. Nejsem na tuto schopnost moc hrdá. „Jak se jmenuješ?“

Podíval se na Jaspera a ten přikývl. „Jsem… já… jmenuju se… Adrian.“

„Těší mě,“ kývla jsem na něj s úsměvem.

„Dylan, měli bychom jít. Musíme být v New Yorku co nejdříve,“ upozornil mě Chris.

„V New Yorku?“ povytáhl obočí Jasper.

„Ano, v přístavu,“ potvrdila jsem mu to. „Nějaký problém?“

„Jo, to sakra je problém!“ sykl na mě Jasper, až si přede mě Chris ochranitelsky stoupnul. Odstrčila jsem ho a šla blíž k Jasperovi.

„Tam se všichni sejdeme a najdeme snad nějakou loď, abychom se dostali do Itálie,“ řekla jsem mu.

„Voda není bezpečná,“ sykl skrze vyceněné zuby.

„O čem to mluvíš?“ nechápal Chris.

„Novorození jsou schovaní ve vodě. Někteří tam i žijí,“ zašeptal Jasper.

„Nemáme na výběr,“ odporovala jsem tiše. „A teď jdeme! Musíme pohnout a dostat se bezpečně přes hranice až do New Yorku,“ připomněla jsem jim.

„Já… Jaspere, myslím… že bychom měli jít. Možná najdeme nějaký lék na to, co se se mnou děje,“ přidal se na mou stranu Adrian.

„Lék?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Ty to nevíš?“ vytřeštil oči Jasper.

„Nevím co?“ řekla jsem rozzuřeně.

„Dylan,“ zašeptal netrpělivě Chris.

„Počkej!“ okřikla jsem Chrise. „Nevím, co? Co se mnou udělal?“ zeptala jsem se znovu.

„Před pár týdny se nám podařilo něco neuvěřitelného. Našli jsme Caiuse s jeho družkou. Vyhrožovali jsme mu, že mu zabijeme družku, pokud nám neřekne něco o tom, co se s Adrianem stalo,“ začal vyprávět Jasper. „Řekl nám, že prchl z Volterry, protože se z Ara stal zabiják a Marcus, že… je pomatený a dělá různé experimenty,“ odmlčel se. „Už od počátku Marcus pracoval na svém vlastním projektu. Chtěl udělat nový druh upíra. Někoho, kdo by se živil krví, ale měl i něco z člověka. Strašně mu totiž chyběl lidský život a chtěl ho zpět,“ povídal Jasper.

„Ale my nepijeme krev,“ přerušila jsem ho.

„To proto, že se něco zvrtlo. První pokus byl na tobě. Celkem ty pokusy byl jen dva. A to na vás dvou. Ale každý z vás to má jinak. Ty pít krev nemusíš, ale tadyhle Adrian je na ní přímo závislý. Ale na krvi upírů, ne lidí,“ dodal Jasper.

„Cože?“ nechápala jsem.

„Marcusovi se to nepovedlo. Ty jsi zranitelná, nesmrtelná a nesnášíš krev, viď?“ mluvil dál Jasper. „A Adrian je nezranitelný, ale smrtelný. Roste dál. Tohle se mu stalo před rokem, když mu bylo sedm let. Marcusův experiment se zvrtl natolik, že Adrian umírá. Je blíže smrti něž kdokoliv ostatní,“ řekl mi.

„Ještě něco?“ zeptala jsem se.

„Myslíme si, že je možná lék,“ řekl. „Ale nevíme, jestli z vás pak budou upíři nebo lidé.“

„A co se stalo s Caiusem a jeho družkou?“ vyptávala jsem se.

„Řekněme, že jejich krev nebyla zrovna dvakrát dobrá. Ale alespoň mě nasytila,“ usmál se Adrian.

„Jsme zrůdy,“ hlesla jsem.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po konci světa - 13. kapitola: