Dálší kapča o něco kratší..ale pak to nahradím..;).. Jiak změnila jsme i obrázek..ted nejak přichází druhá polovina příběhu;) pište komentíky...bay
16.07.2009 (19:05) • Seiren • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1415×
http://www.youtube.com/watch?v=qSs0IAAh2xA&feature=related
Ahoj,jmenuji se Isabella Swanová je mi osnáct let.A to teprve pár týdnů.Můj život je v troskách.To jste jistě na to přišli.Rodiče jsou mrtví.Kamarády nemám protože se snima nechci bavit ale hlavně trávit čas a řešit řeči,ohledně módy a o klucích.O ty jsem neměla nouzy ale vždy jsem je odpálkovala.Jenže teď jsem odešla z děckého domova domů do otcova domu.Kde byli bolestné vzpomínky na ten den.Ten den byl a stále je noční můra mého života.
Jeli jsme do kina pršelo.Déšť jsme oba dva milovali to nás nějak nezdrželo.Vyjeli jsme ale nedojeli.Otec dostal smyk.Nabourali jsme do sloupu jenže pak se uato pohlo a skutálelo se dolů k propasti o které jsem nevěděla.Kdo by o tom někdo věděl,když jste s hlavou dolů?Otce jsem spatřila v krvi louže.Měl zlomenou ruku pohled byl odporný zvedal se mi žaludek,když jsem na něho promluvila neozýval se.Chtěla jsem zavolat pomoct.Vylezla jsem z auta.Sama jsem měla jen něco ze zápěstím ale cítila jsem po sobě ostrou bolest a že mi něco teče z těla.Byla to krev.Měla jsem ji všude.ŘŘízla jsem se do lýtka o sklo u okna.Auto se kymácelo.Jen tak tak jsem vylezla a nastal ten okamžik hrůzy.Udělala jsem pár kroků od auta a volala jsem pomoct.Někdo zastavil na silnici a běžel k nám.Jenže než doběhl auto spadlo.Já jsem se jen posadila tedy nohy mě už neudrželi.
Ten člověk,který běžel knám mě vzal do náruče.Otočila jsem se.Doufala jsem že spadl na kraj jen.Jenže,když jsme byli na silnici ozvala se rána a rudá k tomu velký dým od výbuchu auta.Zakřičela jsem a snažila jsem se dostat se s můžského sevření,které mě táhlo do auta.Zavolal hasiče,sanitku i policii.Jediné na co si pamatuji bylo že jsem usnula v sanitce,když mi dali něco na uklidnění.
V nemocnici jsem dostala potvrzení o tom o čem jsem už věděla.Zemřel a to mou vinou že jsem vylezla z auta.
Socialka se rozhodla že mám jít za nevlastním otcem i ten to chtěl.Když jsem si ale sním promluvila nechal mě v děckém domově na mé přání.Zvládla jsem to tam a tak trochu jsem se začala bavit.Nemohla jsem prostě opustit svůj domov a hlavně houpačku.
Teď žiju celý týdny doma ale teď trávím čas u tety a bratrance Jacoba.Zjistila jsem že Teta je nevlastní sestra mé matky.Nebyli spolu v kontaktu,protože se pohádali.Neseděli si navzájem.
Když jsem jednoho dne byla ve škole Mik jeden spolužák mě daloby se říci otravoval se svými řeči.Alice mě oblékla do sukně a moje jizvy byli vidět.Neubránil se poznámce jestli jsem skákala z útesů.Jistě skákala jsem i z útesů.Pak po hodině mi nabídl jestli nepůjdu sním na útesy.Zakřičela jsem na něho věty,které jsem chtěla vždy nechat v sobě uzavřené a ne je vykřiknout.Celá chodba stichla.Mik zčervenal.Každy mě sledoval a něco si šeptal.Couváním jsem vrazila do Edwarda.Jak on byl tak překrásný.Utekla jsem ze škole a rozbrečela jsem se.Tím jsem se vrátila domů kde byla teta.Utekla jsem k houpačce kde jsem usnula.Jacob našel moji skrýš.Což mě pěkně štvalo.Začala jsem být náměsičná.Já a náměsičná.Zasmála jsem se.Trávila jsem týden u Cullenových.Alice mě vytáhla na nákupy.Ve škole jsem nevydržela a utekla jsem ze škole.
Tak jo lidi ale to už víte.Ale asi nevíte že moje houpačka je už pomalu na rozpadnutí rok se ji neupravili lana,takže byli protrhaná a můj sen ukončit svůj život nastal.
Díky Jacobovy jsem začala být šťastná ale přetvářka byla odemně odporná.Předstírat že jsem šťastná.Abych řekla pravdu byla jsem š´tastná ale srdce stále bolelo.Tam ten pocit zůstane.Zůstane ale nemusí,když ho přijmu utichnout na věčnost.
,,Všechno byla moje vina."Zašeptala jsem.Na houpačku jsem se dostala až druhý den k večeru.Nikdo nevěděl že jsem tady ale i tak jsem tušila že Jacob tuší kde jsem.Houpala jsem se a zaposlouchal jsem se do zvůku.I do mého zvuku dechu a srdce.Pozorovala jsem lana nad sebou.U jednoho stačilo jen pár minut u druhého jen vteřinka.Začala jsem se intenzivněji houpat a sílit v rozhupování mé houpačky.Dnes je 24.9.Dnes zde zemřu s vzkazem v kapse u kraťasů.
Zaslechla jsem rupání,praskání lana.Můj osud,můj život je ukonce.
,,Zbohem."Zašeptala jsem naposledy do nebe,které se dnes nemračilo.Shoupla jsem se naposledy dopředu a ucítila jsem pád.Strom byl na vyvýšeném kopci,který vedl dolů k ohradě.Ucítila jsem jen bolest v srdci ale hlavně na hlavě a celém těle.Naposledy jsem zavnímala jen kotouly,bolest hlavy a dál jsem před sebou spatřila tmu.Jen tmu.
Edward:
Sledoval jsem ji i dneska.Dneska je 24.9.Celou dobu ji jen sleduju.Mám strach.Nechci ji ublížit,vždyť já nejsem člověk,jsem monstrum.Její vůně mě ale čím více lákala,když jsem ji sledoval na houpačce.Dívala se nad sebe.Pozorovala nebe.Zaslechl jsem ,"Zbohem."Nadzvedl jsem obočí.Pohlédl jsem na lana na stromě.Teď jsem to pochopil.
"Ne."Říkal jsem si pro sebe.Nechci o ni přijít chci ji udělat šťastnou.Nechci aby zemřela,chci ji milovat.Chci sní být a žít ale ne,aby byla monstrum.Jenže jaké rozhodnutí musím teď udělat,když ona padá dolů z kopce?Naráží na plot.Cítím krev.Ta krev je tak lahodná.Její vůně je lahodná.Moje touha je silná odtálit její krvy.Přiběhl jsem kni.Zaslechl jsem něčí hlas,který zakřičel její jméno."Bello."Pohlédl jsem do klučičích očí.Byl to Jacob vlkodlak.Jeho tělo se třáslo a moje rozhodnutí padlo.Srdce ji jen mělce tlouklo.Jen se párkrát nadechla a začínala mi umírat v náruči.
,,Je mi to líto ale jiná možnost není a ty ji taky miluješ."Zašeptal jsem směrem ke klukovy,který se uklidnil a udělal několik kroků do zadu.Já jsem se jen zakousl do její ho hrdla a začal jsem sát její lahodnou krev...
Autor: Seiren (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Plačící Houpačka(8)Konec se Blíží...:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!