26.07.2009 (13:00) • Seiren • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1194×
http://www.youtube.com/watch?v=IpAatNHfrgo&eurl=http%3A%2F%2Fadmin%2Eblog%2Ecz%2Fclanky%2F38293780&feature=player_embedded
Uplynul týden.Týden na otrově Esme.Carlisle s Esme nám ho vypůjčili.Hlavně byl zaměřen na mě.Mé vzpomínky a na moji mysl.Všechno jsem si musel aurovnat v halvě.Povedlo se mi.
Všechno jsem si shrnula.
Já jsem poloupír.Edwardova rodina jsou upíři.Jacob s tetou a jejich přátelé jsem vlkodlaci.K proměně potřebují vztek.Vztekem se promění.Na ostrově jsem často seděla na kamenech a přemýšlela,myslela.Jak už říkám.Vzpomínky na ty jsem nezapomněla.Trápila mě jen jedna a to i stále ve snu.Ta vzpomínka na otce.Ten výbech auta.Ale najde se tam i šťastná vzpomínka.Moje houpačka,která mi scházi.nemám si ským povídat.Vypovídat.Edward byl často venko nebo v domě.Každou noc semnou spal na posteli.Vyprávěl mi o sobě a své rodině a hlavně mi řekl že mě každou noc sledoval.Začala jsem se smát.Nechápavě na mě pohlédl.Nastala polštářová bitva.
Dvakrát jsem vyhrála on třikrát.Byla jsem tu noc unavená ale moje tělo zatoužilo po něm.
Moje touha se vzrostla.Měl pravdu on mě miluje ale já ho taky.Začala jsem ho milovat.Políbil mě.Polibky jsem mu hravě oplácela a on taktéž.Hladil mě po rukách,pasu,bříšku až ke stehnu.Tam se zastavil a tak zastavil i naše polibky.Usmála jsem se na něho.Úsměv mi oplatil.Znovu mě začal líbat.Na rty,ušní boltec,krk,klíční kost ale i pupík.Ten ho bavil pokaždé jsem se musela zasmát.Svýrala jsem se v smíchu.Znovu mě políbil na rty.Povedlo se mi vysléct jeho košilu.Zamyšleně na mě pohlédl.
,,Co to děláš?"Zeptal se mě a pokřiveně se na mě usmál.Zamračila jsem se a vlepila jsem mu pusu na rty.Neodtáhl se pokračoval dál.Slíbal celé mé tělo.Moje touha byla silnější.Toužila jsem po něm.Po jeho tělu.Polibky a hlazení mi stačili.Asi za hodinu se odtáhl.
,,Je čas na spánek."Zasmál se mému výrazu.
,,To tedy ne."Zaprotestovala jsem a hodila jsem po něm košilu.
,,Bess ale ano."Stáhl mě vedle sebe.Poslechla jsem ho.Usnula jsem mu v náruči.Broukal moji ukolébavku.Moji melodii,při které jsem usnula.
Na ostrově jsme trávili dálší týden.Konečně jsem dostala po čem jsem toužila.
Rozhodla jsem že je čas jet domů.Vyjeli jsme.Byla jsem šťastná.Měl pravdu.Chtěl abysem byla šťastná tak jsem šťastná díky němu.Spnil se mu sen.Alice na nás už čekala na terase.Přivítala mě objetím a oznámením že zítra půjdeme na nákupy.Tohle se mi jen zdá.Hned člověk,přijede a musí na nákupy ale co bych pro svoji sestřičku neudělala?Jistě že viděla ve své vize že půjdu takže jsem souhlasila.V místnosti jsem ucítila Jacoba.
,,Ahoj,Jaku."Objala jsem ho.
,,Bels.."Zašeptal a prohlížel si mě.,,Stále stejná."Zabručel.Usmál se na mě a já na něho.
,,Edwarde rád bych si ji vypůjčil."Usmál se na něho.
,,Jistě."Přikývl a taky se usmál.
,,Kam půjdeme?"Zeptala jsem se nechápavě.
,,Překvapení."Zašeptali oba dva.
,,Ale ne."Zasténala jsem
,,Bells jdeme žádné odmlouvání dalo mi to práci."Popadl mě za ruku a táhl mě ke garáži.Měl zde motorku.Nasedli jsme a vyjeli.
Cestu jsem poznávala.Zde to znám.Vím kam jedeme.Jedeme k mému místu.Místu vzpomínek.Jakob zastavil motorku u plotku před sadem.
,,Jsme zde."Pomohl mi z helmy.
,,Proč jsi mě vzal sem?"Zeptala jsem se ho.Zmocnil se mě strach.Vidět zničenou houpačku jsem nechtěla.Obešel mě,přes oči mi dal šátek.,,Hej."Vykřikla jsem.
,,Uvidíš."Zašeptal v blízkosti mého ucha.,,Nekoukej se."Napomenul mě.Poslechla jsem ho.Vzal mě do náruče.
Nevím co přichystal ale veděla jsem že to bude dobré,možná dobré znamení?Věc?
Moje mysl se znovu zaneprázdněla vzpomínkama na mé děctví.Musela jsem se zasmát a to asi nahlas.Neuvědomovala jsem si že až tak nahlas,když jsem si vzpomněla na své první houpání na své houpačce.Otec si dělal srandu.Byl zde pod stromem piknik a nedojezení dort.Dort měl fialovo oranžovou polevu.Houpala jsem se a smála jsem se otci,kterému upadl kus dortu.Zatvářil se naštvaně.To by nebylo málo,kdyby mě nevzal do náruče z houpačky.Zamotali se mu nohy o sebe a spadl semnou na zem.On samozřejmě do dortu.Záchvat smíchu jsem projevovala já a otec tiše zuřil,i když se později semnou přidal do smíchu.Cestou domů po nás vyjeveně zírali lidé.
Jacob mě pustil na zem.Postavila jsem se.Sundal mi šátek.Oči jsem už otevřela.Předemnou byl můj milovaný strom ale byla tam i stejná houpačka.Houpačka,kterou jsem zničila tu visela na svém místě.Do očí se mi drali slzy.Slzy štěstí.Ani netušíte jak jsem byla teď šťastná.
,,Já...Jaku...já...Děkuju."Vysoukala jsem ze sebe své díky.Otočila jsem se k němu a objala ho kolem krku.Obětí mi oplácel.
,,Nechtěl jsem aby jsi bračela."Zabručel,když jsem se odtáhla.
,,Slzy štěstí Jacobe."Pohlédla jsem na své místo.Místo útěchy.Radosti,bolesti a pláče.Ten sen.Ten strom.Jejich přání.Jejich touha aby jsem byla šťastná se jim splnila.Jen jedna vada zde byla.Moje srdce a moje vzpomínky jsou a stále budou silnější.Ale Teď jim a vám slibuju že nad tím to jsem teď uzavřela kapitolu.Teď je na řadě jen štěstí.
,,Slyšel jsi to?"Zeptal se jacob do dále.Otočila jsem se na něho a znovu ke stromu.Stál tam on.Edward.
,,Uníká mi tady něco?"Zeptala jsem se jich.
,,Ano lásko a to hodně."Zašeptal.Přistoupil ke mě.Najednou poklekl na koleno."Ach ne."Zasténala jsem v duchu.
,,Isabello Marie Swanová vezmeš si mě za ženu?"Nečekaná otázka a hlavně šokující.Z kapse vytáhl krabičku kterou otevřel.Byl to jen obyčejný kroužek ale uprostřed se nacházelo vyryté srdíčko.Nejdříve jsem měla co dělat aby sem neupadla.Jacob mě kolem pasu držel.Usmíval se.
Zírala jsem na prsten ale i na něho.Přikývla jsem.
,,Ano.."Zašeptala jsem.Teď se mé štěstí rozšiřuje.
Autor: Seiren (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Plačící Houpačka(12)Překvapení: