Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pár minut lásky - 4. kapitola

11.01.2011 (13:00) • NessieBellaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1532×

„Fajn,“ řekla jsem. Co nejdůstojněji jsem odešla do svého pokoje. No prosím, pán je tady jeden den, já se mu snažím zařídit odjezd domů a jemu se to nelíbí! Ale zase je pravda, že on umí číst myšlenky, je můj táta lhář? Vymyslel si falešnou schůzi, aby měl ode mě pokoj? Ale on ví, že Edward umí číst myšlenky. Už vůbec ničemu nerozumím.

Jsem teprve po snídani a strašně se nudím. Co kdybych zašla za Jane? Proměnila jsem myšlenku v čin a za chvíli jsem klepala na její dveře.

„Pojď dál, Bells,“ volala, když jsem zaklepala. Jasně, musela mě cítit.

„Ahoj, Jane,“ usmála jsem se.

„Ahoj, Bells, potřebuješ něco?“ ptala se.

„Ne, přišla jsem jen tak,“ řekla jsem.

„Aha. No víš, právě se chystám ven,“ řekla.

„Je slunce,“ namítla jsem.

„Jdu ven s upírem, v lese slunce nesvítí,“ vysvětlila.

„Aha, no tak jindy. Ahoj,“ hlesla jsem a vyšla z pokoje. Tak co třeba Alec?

„Dále,“ řekl.

„Ahoj, Alecu,“ řekla jsem. Snad mi taky nedá košem.

„Ahoj, Bells,“ usmál se.

„Ty se taky někam chystáš?“ ptala jsem se.

„Heidi přijde,“ řekl. Takže ani Alec na mě nemá čas, kdybych se teď nedala na vegetariánství, mohla jsem jít s ním, ale takhle jít nemůžu. Nikdy mi nepřipadalo divné jíst lidi, byla jsem v tom vychovaná od malička, ale teď, když tu je Edward, je mi blbé se stravovat lidskou krví.

„Tak někdy jindy,“ řekla jsem.

„Určitě,“ kývl. Zklamaně jsem vyšla z pokoje, jestli dneska přijde Heidi, většina upíru bude v „jídelně“ a bude se posilňovat. Mám jít za Edwardem? Přece jsme se nepohádli, jen jsme měli výměnu názoru. Hop anebo trop. Došla jsem až k Edwardovi a dřív, než jsem si to stačila rozmyslet, zaklepala.

„Jo? Sněhurko?“ Najednou ví, kdo jsem, ale před chvíli mě málem přizabil dveřmi.

„Jo, Edwarde, to jsem já,“ povzdychla jsem si.

„Potřebuješ něco?“ ptal se mě.

„No…, všichni mi dali košem, teda všichni s kým bych chtěla teď být. Ty mi dáš taky košem?“ ptala jsem se.

„Zachránilas mě, tobě bych nikdy nedal košem,“ usmál se.

„Jen protože jsem tě zachránila?“

„Ne, protože se mi líbíš,“ řekl.

„Aha, a cos právě dělal?“ ptala jsem se.

„No, ve tvém pokoji jsem si vypůjčil pár knih,“ pokrčil rameny. Všimla jsem si, že má právě rozečteného Romea a Julii.

„Líbí se ti Romeo a Julie?“ ptala jsem se.

„Závidím Romeovi,“ podotkl.

„Jo, Julie je popisovaná jako krásná, asi proto se do ní zamiloval,“ řekla jsem.

„Ne, tak jsem to nemyslel, závídím mu sebevraždu, stačil mu jed a bylo po všem,“ vysvětlil.

„No, jestli chceš umřít, stačí říct mému otci,“ řekla jsem napruženě. On je snad ještě nevděčný, že jsem ho zachránila.

„Ne, Sněhurko, zase jsi to špatně pochopila, nechci zemřít, ještě ne, ale třeba kdybych ztratil někoho blízkého jako třeba tebe, pak bych našel způsob,“ řekl.

„Ale jestli tě pustí, budeš muset odejít, já musím zůstat tady.“

„Ano, já odejdu, ale ty budeš stále naživu, nebudu mít důvod zabíjet se, Romeo se zabil, protože si myslel, že je Julie mrtvá, ty jsi tady v bezpečí,“ vyvsvětlil.

„Zajímavá myšlenka,“ podotkla jsem.

„Vážně si myslíš, že jsme si blízcí?“ ptala jsem se. Edward mě svým způsobem přitahuje a taky ho mám ráda, je možné, aby mi někdo za tak krátkou dobu pomotal hlavu? Ano je, Edward mi ji zamotal dokonale. Začínám věřit v lásku na první pohled.

„Já nevím, nikdo mě nikdy takhle nefascinoval a žádná dívka se mi nelíbila tak jako ty,“ odpověděl.

„Jsme na tom stejně,“ usmála jsem se. Edward se na mě usmál, pomalu se ke mně blížil. Věděla jsem, co chce udělat, chytl mě za ruku a přitáhl si mě. Moc ho chci políbit. Edward mi chytl bradu a pomalu se ke mně blížil, konečně se naše rty setkaly, líbal nežně a sladce, cítila jsem tu jiskru, která mezi námi přeskočila. Před tím jsme se měli rádi, ale teď po polibku je to ještě silnější a intenzivější. Ne! On za pár dní odejde! A to já nechci! Nechci, aby mi ublížil. Prudce jsem se od něj odtáhla, raději jsem nevnímala jeho nechápave zlatavé oči a utekla k sobě do pokoje.

„Sakra,“ zaklela jsem. V pokoji jsem padla na postel, zjistila jsem, že mi po tváři tečou slzy, ani jsem nestačila zaregistrovat, kdy jsem začala brečet.

Představa, že Edward jednou odejde, mě bolela čím dál víc. Nejspíš jsem se do něj i zamilovala, jenže on prostě odejít musí, tady v bezpečí není, jeho rodina nemůže zůstat bez něho, já sama si nedokážu představit život bez Felixe, táty, mámy… Slyšela jsem, jak Edward otevírá dveře, ubližujeme si oba navzájem, nechci, aby odešel, ale on musí odejít, chce, abych odešla s ním, ale to já nesmím.

„Sněhurko,“ oslovil mě, pomalu přešel k mojí posteli a sedl si vedle mě. Já jsem ležela stočená do klubíčka a brečela.

„Sněhurko, co se děje? Proč jsi utekla?“ ptal se mě, ruku mi položil na rameno, trochu odtažitě jsem sebou škubla.

„Nic se něděje,“ vydechla jsem.

„Tak proč pláčeš? Co jsem ti udělal?“ ptal se mě. Nějak jsem mu nedokázala odpovědět, sakra, ten kluk je tady pár dní a už mi dokonale zblbnul hlavu.

„Ed… Edwarde…, ty jsi… mi nic neudělal,“ vzlykala jsem.

„Jen… políbili jsme se… a ty… ty odejdeš a mě tady necháš…, ublížíš mi tím, nesmíme… se tolik zbližovat,“ vydechla jsem.

„Pojď sem,“ řekl Edward, skoro náslilím mě zvedl a přitáhl si mě do náruče. Znovu jsem začala vzlykat, Edward mě hladil po vlasech. Do pokoje někdo vtrhl, bez klepání, bez jakéhokoliv pardonu. Podle vůňe jsem poznala Felixe, je můj nejlepší kamarád, ale to neznamená, že nebude klepat.

„Cos jí udělal?“ zařval na Edwarda Felix.

„Nic,“ bránil se Edward.

„Pusť ji,“ řekl Felix. Edward se k ničemu neměl, kdybych se neutápěla v slzách, už bych určitě něco řekla, takhle jsem musela popadnout dech.

„Hned!“ zařval Felix.

„Dost,“ zašeptala jsem.

„Bello? Co se to stalo? Co ti Cullen udělal?“ ptal se mě Felix.

„Nic,“ zabručela jsem.

„Nic? A proto pláčeš? Protože ti nic neudělal?“

„Felixi…, on mi vážně nic neudělal,“ vydechla jsem.

„Fajn. Tak teď proč jsem přišel,“ řekl nervózně Felix, tímhle tónem mluví jen, když mi chce říct něco nepřijemného.

„No a proč jsi přišel?“ ptala jsem se.

„Nebude se ti to líbit,“ řekl.

„Sakra, řekni to,“ osopila jsem se na něj. Felix pohlédl na Edwarda a kývl, Edward jakoby ještě víc zbledl.

„Stalo se něco?!“ vyhrkla jsem.

„Jo a mně se to taky nelíbí! Aro se úplně zbláznil,“ řekl Edward.

„K sakru! Řeknete mi někdo, co se stalo!“ vykřikla jsem.

„Bello, tvůj otec…“