Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pár minut lásky - 14. kapitola

Robin dosal geniální nápad. Vymyslel, jak se Bella může potkat s Edwardem. Bella je sice nadšená, ale svého syna nechává ve Volteře nerada. Co se stane, až se Bells dostane do Forks? Jaké překvapení ji tam bude čekat?

„Neboj se, Bells, nikdo mu neublíží,“ řekl Felix. Políbila jsem Anthonyho na čelo, ale on se neprobudil. Je to tak lepší, byl by zmatený, že odjíždím bez něj.

„Až se probudí, řekni mu, že se vrátím a že ho miluji,“ kázala jsem Felixovi. Kýval hlavou.

„Dobře, tak jdeme,“ řekl Robin. Taky se rozloučil s Anthonym. Společně jsme vyskočili z okna a utíkali, co nám nohy stačily. Rumunsko odtud není daleko. Utíkali jsme dvě hodiny, Robin mi ukázal, kde ho mám pak hledat, až se budu vracet z Ameriky.

„Bells, ještě něco. Hledej domy v lese, Cullenovi mají dům v lese,“ řekl. Kývla jsem. Pak jsem se otočila a utíkala. Přede mnou byl oceán, nechtělo se mi v něm plavat, mohl by mě někdo vidět. Koupila jsem si letenku až do Seattlu. Let traval dlouho, byla jsem nervozní a nedočkavá. Konečně to pitomé letadlo přistálo a pilot se s námi loučil. Seattle není od Forks daleko. Na radu Robina jsem se držela v lese. Pár domů tady opravdu bylo, ale pach upírů jsem stále nijak necítila. Ucítila jsem jiný puch, nikdy jsem nic podobného necítila, byl to strašný smrad. Stále jsem utíkala dál, držela jsem se toho pachu, dovedl mě až na loučku.

„Je tu někdo?“ ptala jsem se. Rozhlížela jsem se kolem, nikdo. Z lesa se ozvalo zavrčení, ale rozhodně nepatřilo upírovi. Z lesa se vynořili dva velcí vlci. Velcí jako koně. Vlkodlaci? Zvedla jsem ruce v gestu, že jim nechci ublížit. Nejspíš to nepochopili, protože se rozběhli proti mně. Začala jsem utíkat, ale ti vlci byli taky rychlí, byli mi v patách.

„Dost!“ zařval kdosi. Rozhlédla jsem se, byl to Emmett, stál na stromě a porozoval naši honičku.

„Pitomí čoklové,“ odfrkl.

„Bello? Jsi to ty?“ ptal se mě a seskočil ze stromu.

„Jo,“ zabručela jsem.

„Tys je chtěla zabít?“ ptal se mě a ukázal směrem k vlkům.

„Ne, vidím je poprvé v životě, to oni mě začali honit,“ řekla jsem.

„To musíte honit každého upíra? I toho, co vám nijak nechtěl ublížit?!“ vyjel na vlky.

„Oni ti rozumí?“ ptala jsem se. Vlci si odfrkli, tak promiňte, že nevím všechno!

„Jo, jsou to lidi, nechápu, proč tě honili, jsme na neutrálním území,“ zavrtěl hlavou Emmett.

„Nevím,“ řekla jsem.

„No, to je jedno. Pojď, jdeme k nám,“ řekl Emmett.

„Fajn.“

„Jakto, že jsi upírka?“ ptal se mě.

„No, já jsem… To je na dlouhé vyprávění,“ řekla jsem.

„Máme čas, ne? Utekla jsi z Volterry, ne?“ ptal se mě.

„Ne, musím se vrátit,“ řekla jsem. To už jsme stáli před krásnou vilou. Emmett mě zavedl dovnitř, převládala tady bílá barva.

„Bello!“ vykřikla Alice. Objala mě jako starou známou.

„Tys přijela za Edwardem?“ ptala se mě.

„Jo,“ kývla jsem.

„Kolik máš času?“ ptala se mě.

„Vůbec, kde je Edward?“ ptala jsem se.

„Ach, Bello, je mi to líto. Kdybys přišla už včera, stihla bys ho,“ řekla Alice.

„Kde je?“ ptala jsem se.

„Je na lovu, už dlouho nebyl, včera konečně usoudil, že je čas jít na lov. Carlisle a Esmé ho vzali do Evropy,“ řekla Alice.

„Cože? Kde je? Ale… já… já mu musím tolik co říct…“ vzlykala jsem na sucho.

„Bells, je mi to líto, vrátí se asi za týden, nebo chceš, abych mu poslala myšlenku, že jsi tady?“ ptala se mě.

„Ne, možná je lepší, že tady není. Nechám mu tady tohle,“ řekla jsem a z krku jsem si sundala řetízek od Felixe, teď už jsem měla jen ten od Edwarda.

„Předám mu to,“ řekla Alice. Vděčně jsem se usmála.

„Bells, ještě rok budeme ve Forks,“ řekla Alice.

„Já vím, ale já se do Voltery vrátít musím,“ řekla jsem smutně.

„Kvůli Robinovi? Miluješ ho?“

„Ne, nemiluji. Mám ho ráda, moc mi pomohl, ale je tu ještě něco, nesmím vám to říct, Edward by vám mohl přečíst myšlenky,“ řekla jsem.

„Já si myšlenky chránit umím,“ přesvědčovala mě Alice.

„Věřím ti, ale říct ti to nemůžu. Chránit tím Edwarda, celou vaši rodinu i všechny, na kom mi záleží,“ řekla jsem. Kdyby Edward věděl, že máme syna, jel by určitě do Volterry, Aro se nesmí dozvědět, že je jeho syn, i když ostatní upíří to vědí, a divím se, že se Aro nechá vodit za nos.

„Dobře, Bells, neříkej mi to. Možná bych ti taky mohla něco dát, něco, co ti Edwarda připomene,“ usmála se Alice. Vyběhla schody nahoru do patra. Když se vracela, držela v rukou košili.

„Je to Edwardova oblíbená košile. Vezmi si ji. Určitě bude rád, že ji máš. Bude naštvaný, že jsem tě nezdržela, dokud nepřijel,“ zamyslela se Alice.

„Jen to je ztraceno, čeho se sami vzdáme,“ řekla jsem. Pak jsem se letmo rozloučila s Alicí a Emmettem. Když tady Edward není, nemám důvod tady být. Musím za Anthonym, ale nejdřív se musím dostat k Robinovi. Zase jsem si koupila letenku až do Rumunska. Nechtělo se mi běžet, nechtělo se mi nic. Nejraději bych umřela, ale kvůli Anthonymu nemůžu.

Autor: NessieBellaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pár minut lásky - 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: