Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pan Božský! - prolog

Sraz Ostrava!!! 13

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Pan Božský! - prologTak přináším prolog k mé další povídce. Snad se Vám tenhle příběh bude líbit. Abych pravdu řekla, sama nevím jak bude pokračovat. Tenhle příběh se mi jednou zdál, tak jsem ho přenesla na papír. Takže k ději. Tenhle příběh se odehrává hodně dlouho po Rozbřesku... Hlavní hrdinka se jmenuje Samantha a je dcerou našeho veleváženého Ara. Ale život ve Volteře ji už nebaví, tak se rozhodla odejít a na svých cestách se setká s velmi zvláštní rodinou vegeteriánů... Jaký bude její příběh? Dokáže najít lásku? A co Demetri? Jak do tohohle kolotoče zapadá? Nechte se překvapit povídkou - Pan Božský!

07.04.2010 (07:15) • Salazaret • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3559×

Prolog

Konečně jsem se dostala z té propadené Itálie, abych se přesvědčila o skutečném životě člověka. Tedy pokud to bylo v mezích a mé síle.

Abych pravdu řekla, vypadnout jsem chtěla už hodně dávno, ale můj velmi ‚hodný‘ tatínek, mě chtěl mít pořád pod drobnohledem a nehodlal mě poslat dál než k branám Volterry.

Skoro jedno tisíciletí jsem přežívala v tom odporném a zatuchlém hradě, ale jednoho dne jsem musela říct dost! I když nejsem tak úplně upír, neznamená to, že si taky nemůžu žít po svém.

Ale abych tenhle příběh uvedla na pravou míru, řeknu vám svůj původ. Není to sice nic moc, ale za zmínku to stojí.

Moje matka byla obyčejná lidská dívka, která se bezhlavě zamilovala do upíra. Ono by na tom nebylo nic špatného, kdyby ten upír nebyl nejmocnější ze všech. Ano, samotný Aro. Ale jelikož tím náš všemi milovaný taťulda porušil vlastní zákony, schoval mě do ústraní a dělal, že neexistuji.

Já samotná jsem nevěděla pořádně, co jsem zač, ale nikdy jsem se tím příliš netrápila. Neměla jsem důvod, ale jednoho dne pochybnosti přišly, a ty mě donutily se Arovi vzepřít, a ten pod mým ‚mírným‘ nátlakem povolil. Ne, že bych ho vydírala nebo něco podobného, i když je můj otec, nejsem mu vůbec podobná, a pokud jde o vydírání a podobné aktivity nejsem v nich vůbec zběhlá. Ale to se nedá říct o něm. Ale zpět k tématu. Prostě jsem mu jednou oznámila, že toho mám dost a odcházím a jestli chce, ať se mě pokusí zastavit. A kupodivu mě nechal jít, ale pod jednou podmínkou, a to, že pošle někoho se mnou. Nechce totiž, aby po světě pobíhala jeho dceruška a všude vykládala, co je zač. K mému štěstí se mnou poslal Demetriho, aspoň že tak, protože kdyby poslal toho parchanta Felixe, podala bych protest. Felix mě hlídal celý život, a proto jsem ho tolik nesnášela tak jak on mě. Celé tisíciletí tu nenávist dával najevo, a proto jsem se rozhodla, jak jsem se rozhodla a díky tomu teď mířím za svým novým životem.

Tak teď o mně víte skoro vše. No, opravdu skoro vše, ještě jsem se zapomněla představit. Moc se vám za tuhle drobnost omlouvám, takže jmenuji se Samantha Volturri, ale jako nové jméno jsem si vybrala Samantha Watson.

Jako svůj první přechodný domov jsem si zatím vybrala Aljašku. Podle Ara by to mohlo pro začátek stačit. Sama jsem zvědavá. Jak jsem říkala předem, nikdy jsem nevystrčila nohy z Volterry a není se tedy čemu divit, když jsem dostala trochu strach.

Nejhorší na tom je, že jsem musela slíbit, že se budu chovat jako normální puberťačka, která se sem přistěhovala se svým ‚velkým‘ bratrem. Demetri je aspoň takový, že je mu všechno jedno, hlavně když bude mít tuhle frašku za sebou. Pár týdnu tu se mnou zůstane, a pak se vrátí zpět do Itálie, a pak bude vše jen na mně.

Myslím, že se Arovi nakonec ulevilo, že se mě zbaví a určitě doufá, že někde přijdu k úhoně a už mu nebudu zasahovat do toho jeho nekonečného neživota. Přece jenom jsem z velké části člověk, ale přesto nesmrtelná, ale ne nezranitelná. Stačí nějaká větší chyba a rázuji si to hezky pod kytičky. Ne, že bych tam chtěla skončit dobrovolně, ale nikdy nevíte, co se může stát.

„Sam?“ drcl do mě Demetri. Tak krásně se mi spalo a dumalo nad minulostí a ten jeho vtíravý hlásek mi to kazí.

„Ano…“ řekla jsem neochotně a znovu se zavrtala do deky, ve které jsem byla zamuchlaná.

„Jsme tady. Copak nechceš vidět tvůj nový domov?“ Tohle mě ihned dostalo do pozoru. Rychle jsem vyskočila z našeho auta.

„Páni, ten je krásný. Není nějak moc velký jen pro nás dva?“ zeptala jsem se a s úžasem v očích jsem si prohlížela obrovský dům. Už na první pohled vyhlížel opravdu zazobaným dojmem. Mohla jsem si myslet, že si bude chtít být Aro jistý, že už se nevrátím.

„Možná je velký, ale takhle narychlo jiný volný nebyl,“ řekl a bez jediného pohledu na dům vešel i s našimi kufry dovnitř. Ne, že by těch kufrů bylo nějak moc, já osobně jsem měla jen pár drobností. A to mi v hlavě utvořilo super plán na nastávající víkend. Stejně si musím nakoupit nějaké věci do školy. Nemůžu tu pobíhat jako hastroš.

A ano, slyšeli jste dobře, budu chodit do školy. Další podmínka. Prý se nemůžu pohybovat sama po světě, když vypadám sotva na 18 a nechodit do školy. Stejně si myslím, že to udělal naschvál. Nechce, abych vyváděla hlouposti.

Vešla jsem za Demetrim do domu. Uvnitř opravdu vypadal ještě úchvatněji, než z venku. V přízemí byla obrovská kuchyň s luxusní jídelnou a to nemluvím o obýváku. Když jsem vešla po schodech nahoru, naskytl se mi nádherný pohled z obrovského okna naproti. Nahoře byly čtyři další pokoje a každý s vlastní koupelnou. No, budu si muset najít nějaké kamarády, jinak ty pokoje opravdu nevyužiji.

Já jsem si vybrala pokoj úplně na konci s perfektním výhledem na les a blízké okolí. Byl laděn do béžové barvy. Nevím kdo to tu dělal, ale musel mít opravdu styl. Rozběhla jsem se a skočila na obrovskou postel, která byla uprostřed pokoje.

„Ehm Sam, zajdu si na lov. Tak prosím tě nic nepodnikej, než přijdu. Nějaké jídlo je v ledničce, vše potřebné je zařízeno, tak se o nic starat nemusíš.“ Podívala jsem se na něj zkoumavým pohledem.

„Demetri, ale víš co jsi mi slíbil? Žádné zabíjení v okolí. Nechci hned ze startu přilákat pozornost.“

„Nemusíš mi to připomínat, vím co jsem slíbil!“ řekl podrážděně a během vteřiny byl ten tam.

Spokojeně jsem položila hlavu na polštář a přemýšlela, jaké to bude v nové škole. Hlavně co na mě budou říkat noví spolužáci. Abych se přiznala, i když jsem z části upír, nikdy jsem krev nepila. Nepotřebuji to. Spokojila jsem se s obyčejným lidským jídlem.

Postavila jsem se a podívala se naproti do velké prosklené skříně. Moje tvář vypadala trochu unaveně, ale přesto nádherně. Moje temně černé vlasy mému vzhledu dodávaly ještě větší půvab a navíc mé azurově modré oči. Každý kdo si mě kdy prohlížel, se vždy zastavil u mých očí. Usmála jsem se. Tohle bude opravdu zajímavé. Ale i tak jsem velmi spokojená, konečně budu moct být sama sebou.

 

 

Tak doufám že líbí?

Podle komentíku budu přidávat další.

Autor: Salazaret (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pan Božský! - prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře