Tak, máme tady další kapitolu. Asi mě nebudete mít rádi, ale snad jste si nemysleli, že by se Jacob objevil a já tak uzavřela celou povídku! Ne, ne, ne, na to si budete muset počkat. Přeji pěkné počtení. :)
29.12.2010 (12:15) • Enutka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1613×
V pokoji stálo asi padesát nebo šedesát lidí. Bylo těžké to odhadnout. Otočila jsem se na Alici, která se na mě usmívala jako neviňátko.
„Alice!“ zaúpěla jsem.
„Ale no ták! Už jsi jako tvá máma!“ řekla Alice a já se na ni zamračila.
„Co tím myslíš?“ optala jsem se jí s nezájmem.
„Proč tak nesnášíte večírky? Vždyť je to legrace! A podívej, pozvala jsem i vlky,“ řekla.
„Hm, super!“ řekla jsem a protočila panenky.
„Buď milá. Nezapomeň, že jsi hostitelka!“ řekla a odtancovala někam pryč.
Malé upozornění, že se chystá mejdan, by neuškodilo. Ale Alice má pravdu – zase –, dnes jsem hostitelkou a nesluší se, abych na všechny zapomněla. S úsměvem na tváři jsem vyrazila k místu, kde stála smečka.
„No ne, Nessie, dnes ti to moc sluší,“ řekl Paul.
„Díky,“ řekla jsem.
„Vypadá to, že si Alice zase prosadila svou,“ řekl Seth a máchl rukou neurčitým směrem.
„Jo, to ona umí dokonale. Někdy mě až udivuje, že je v tom tak dobrá,“ řekla jsem a koukla jsem se směrem k Alici, která určitě slyšela vše, co jsem řekla.
„Ness…“ začal Seth, ale nedokončil větu, jelikož ho má milovaná teta přerušila.
„Nessie, musíš pronést řeč,“ řekla Alice a já na ni vyděšeně koukala. Neměla jsem čas něco říct, protože už mě táhla k improvizovanému pódiu. Vzala si do ruky vidličku a jemně s ní ťukla o okraj sklenice na šampaňské.
„Prosím o pozornost. Renesmé by chtěla pronést pár slov,“ řekla Alice formálně a já na ni koukla psím pohledem. Ona se jen usmála a už si to kráčela směrem ke zbytku Cullenových.
„Ehm… vítám vás tady. Nejsem moc dobrý řečník, takže to shrnu,“ řekla jsem a všichni se tomu zasmáli. Netuším, co na tom bylo vtipného, ale budiž.
„Ze všeho nejdříve bych ráda poděkovala Esme, bez které by tohle nebylo. Dala si s tím obrovskou práci a vytrvale pracovala na domě, který je teď jen mým. Esmé, jsi někdo, koho si nesmírně vážím a mám k tobě neskonalou úctu,“ řekla jsem.
„Dále bych chtěla poděkovat celé mé rodině, která stála při mně v dobrém i zlém. Samozřejmě se do mé rodiny počítají i mí velcí bratři z La Push. Děkuji,“ řekla jsem a viděla, jak se na mě všichni mile usmáli.
„A nak… a nakonec bych chtěla poděkovat osobě, která tady dnes bohužel nemůže být s námi a bez které bych nebyla ani já. Chtěla bych poděkovat mé velké lásce Jacobovi,“ řekla jsem a všichni se na mě podívali lítostivým pohledem. Cítila jsem, jak mi po tvářích tečou slzy. „Doufám, že se všichni budete dobře bavit,“ dodala jsem a běžela do svého nového pokoje.
Zavřela jsem za sebou dveře a svalila se na tu kolosální postel. „Jen ne slzy. Jen ne slzy,“ opakovala jsem si pořád dokola. Ale ty už mě dále neposlouchaly a hrály si svou tichou melodii. Bylo slyšet jen slabé „kap“, „kap“, když ty zrádné slzy dopadaly na měkkou přikrývku. Přísahala jsem si, že dnes nebudu plakat, ale copak to jde? Myslet na Jaka je pro mě těžší, než pohled do jeho smutných očí, který jsem opětovala po jeho proslovu, že musí odejít.
Pustila jsem svou mysl na volno. Co ještě můžu ztratit? Stejně už jsem s tím začala, tak proč se netýrat ještě víc? Pomyslela jsem na náš první a poslední polibek, který byl tehdy jen motýlí pusou, ale pro mě to byla nezapomenutelná chvíle.
Sakra! Proč, proč, proč!
„Můžu?“ zeptal se až neskutečně jemný hlas.
„Pojď,“ řekla jsem a otřela si slzu. Posadila jsem se a dívala se do černých očí, podobných těm Jakovým. Posadil se ke mně a objal mě.
„Nessie, já vím, že je to těžké,“ řekl Seth.
„Jak to můžeš vědět? Nikdy jsi nikoho neztratil!“ vyhrkla jsem a chytla jsem se za pusu. Nafackovala bych si za to, co jsem teď řekla, ale už to nemohu vzít zpět.
„Omlouvám se, Sethe. Neuvědomila jsem si to. Odpusť.“
„To je v pořádku. Ale já jsem nemyslel ztrátu mého otce. Víš, já sdílím Jakovy pocity, takže vím, jaké to je. Pořád se tím týrá a my cítíme tu samou bolest, co on,“ řekl.
„On na mě myslí? Opravdu?“ zeptala jsem se, i když jsem odpověď znala.
„Myslí? Ness, ty sis myslela, že by na tebe zapomněl! To mu tak málo věříš? Vždyť jsi jediná žena jeho života. Důvod jeho otisknutí! On by na tebe nedokázal zapomenout.“
Položila jsem mu hlavu na vypracované rameno a rozvzlykala se. Zmáčela jsem mu jeho hnědé tričko, ale jemu to zjevně nevadilo. Plakala jsem dlouho, ale nakonec se ten vodopád utišil.
„Sethe, cos mi to chtěl říci, než nás Alice vyrušila?“ optala jsem se ho vzlykavě.
„Chtěl, abych ti doručil vzkaz. Měl jsem jít do jeho domu a donést ti malou krabičku ve které něco je,“ řekl a zároveň ze svých kalhot vytahoval – malou, sametovou a sytě modrou – krabičku. Podal mi ji a zároveň k ní přidal dopis. Podívala jsem se na něj a on se na mě usmál tím nejsladším úsměvem. Neslyšně odešel z pokoje a nechal mě užít si pocitu, že je tady Jake se mnou.
Otevřela jsem list papíru a na něm bylo napsáno:
Tohle je pro tebe. Schovával jsem to na dobrou příležitost, která právě nastala. Doufám, že se ti to bude líbit a jednou to předáš, jako to moje matka předala mně a já teď tobě.
Miluji tě, Jacob.
Zalapala jsem po dechu a prstem pohladila krabičku. Pomalu jsem ji otevřela a…
Autor: Enutka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek P.S. Miluji tě... 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!