Vím, že jste čekali dlouho, ale celou sobotu jsem nebyla doma a přes týden jsem neměla múzu. Zdrla, jen se za ní prášilo! Co nás čeká tady? Denali, více neprozradím, to si musíte přečíst. PS: Kapitola je kratší, než pár posledních, ale na delší jsem neměla náladu a čas. ;)
24.05.2011 (07:45) • dcvstwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 5992×
Označená 19. Kapitola
(Když si srdce poručí)
Pohled Renesmé
Nechápu to. Nechápu sebe. Jak jsem mohla vůbec vydržet bez této ztřeštěné rodiny? Mám tu nejlepší rodinu na světě! Opravdu, je to až pozoruhodné, co ta rodina vyvádí. Na jednu stranu se mi pořád stýská po Volteře a jejích slunečných místech, ale jsem doma. U matky. U otce.
Vůbec nejlepší je pozorovat, jak se Rosalie hašteří s Alicí o tom, co si obléknu na sebe. Je to opravdu k popukání. Strejdové se zase perou o ovladač od televizoru a Esmé se to snaží přehlížet. Máma s tátou jsou… no prostě máma s tátou! Carlisle je v práci, a když přijde domů, vypráví nám o tom, jak je to tam strašné. Takže hrozná zábava, jako by mě to zajímalo.
Vůbec nejlepší bylo, když jsme zjistili, že dokážu číst myšlenky. Ale má to i své výjimky. Dokážu číst jen ty, které se týkají mě. Také jsem se - s pomocí mamky – naučila lépe pracovat se svým štítem, ale já asi navždy zůstanu u živlů. Na to, že jsem jen poloupírka, je toho dost, nemyslíte? Hm, já tedy myslím.
Avšak nejvíce ze všeho mě fascinuje ten Kalen. Jde na něm znát, že by se nejradši propadl do země, nemůže se koukat na Rose a Emmetta. Je to k nevydržení, když o vás přemýšlí jako o krásné kočce, která by za něco stála. Je to opravdu hrozné!
Z mého přemýšlení mě vytrhly kroky, které se nebezpečně blížily k mé posteli, kde jsem měla v úmyslu si “dát dvacet“.
„Žádné převlíkání nebude, Alice!“ křikla jsem na ni, věděla jsme, že je to ona.
„Ale, Nessie! To mi nemůžeš udělat!“ řekla a sesypala se na zem, kde – tutově - dělala psí oči.
„Ne, Alice, nebudu se převlíkat každou půl hodinu!“
„Musíš, přijede návštěva. My nejsme jediní, kdo tě chce vidět!“ To už jsem nevydržela a otočila se na posteli. Ano, seděla na zemi a dělala psí oči. Já jak tu holku (ne)snáším! V rukou držela černé legíny a tričko s potiskem a boty. Odporovat Alici by bylo asi jako odporovat životu. Směšné, takže jsem musela povolit, a to oblečení si na sebe vzít. Jinak by vypukla další Občanská válka a o to já vážně nestojím a už obzvlášť ne s Alice.
Když jsem se oblékla, Alice si vzala do parády moje vlasy. Vůbec jsem neměla ponětí, že mi někdo něco dělá s vlasy, jelikož to vůbec nešlo cítit. Ale vytvořila mi jeden moc hezký účes.
Celá má proměna trvala asi dvě hodiny – do té doby, než jsme uslyšely na začátku štěrkové cesty auta. Zajímalo by mě, kdo to je. Nikdo na to nemyslí ve spojení se mnou, takže to je “veřejné tajemství“. Opravdu, vy byste se snad netěšili?
Auta jela po cestě a po pěti minutách zastavila před domem. Pět lidí s přesností, kteří šli po verandě. Zezdola jsem slyšela, jak je otec vítá. Takže je asi velmi dobře zná.
„Kate, Irino, Elezare, Carmen, Tanyo, vítejte! Těšili jsme se na vás. Jaká byla cesta?“
„Děkujeme, Edwarde, cesta byla příjemná. Kde máš zbytek rodiny?“ zeptal se dívčí hlas.
„Někteří jsou v práci, někteří vedle a někteří za námi za chvilku přijdou,“ odpověděl otec.
Takto to šlo celou dobu. Edward se s každým zvlášť přivítal. Když ovšem přišli do obývací místnosti, Emmett si neodpustil pošťouchnutí.
„Hele, Denalijští přijeli! Jaká čest to pro nás! Jak je v Americe?“
„Amerika ti vzkazuje: Už se nevracej!“ řekl další dívčí hlas. Klan z Denali. Ty si pamatuji! Pomáhali mé rodině, když přišli Volturiovi!
Okamžitě jsem si na ně vzpomněla a rychlostí blesku jsem vystřelila ze dveří a dupala po schodech jako slon. V mžiku jsem byla dole, kde se nashromáždili snad všichni.
„Kate!“ vykřikla jsme první jméno, které mi vyskočilo na paměti. Ihned jsem si všimla, jak se na mě zaostřily všechny upíří zraky.
„Renesmé!“ vykřikla Kate a drtila mě v náručí.
„Jak se máš? Co děláš? Bože, ty si vyrostla! Kdy jsi přijela? Nemůžu tomu uvěřit!“
Ihned mě zaplavila různýma otázkami a nebyla sama. Postupně jsem se přivítala i s Carmen, Tanyou, Irinou a Elezarem. Elezar byl unesen mými dary a talenty. Byl přímo uchvácen. Irina se držela u mě jako ocásek a Carmen byla s Esmé. Tanya se nemohla vynadívat na Kalena. Že by ji ta posedlost mým otcem přešla? No, nevím, možná jo, ani na minutku se na něj nepodívala, měla oči jen pro Kalena.
Když jsem se podívala na něj, zrudla jsem jak rajče. Zase má ty jeho nechutné myšlenky… Bléé! Kdy to už skončí? Skončí to vůbec? Přerušil mě hurónský smích, kdo jiný, než můj strýček?
„Podívejte se na ni! Je jak rajče!“ Na to jsem zrudla ještě víc. To vyvolalo další vlnu smíchu. Nejradši bych se propadla do země! Jak já svou lidskou stránku nenávidím!
„Nechte ji na pokoji,“ řekla Esmé a probodla pohledem Kalena. Každý ví, jak si na mě myslí, nikomu se to nelíbí. Však to ještě neviděl Tanyu. Ta je ještě krásnější než já, tak doufám, že se přesměruje na ni.
O kom se mluvívá… V tu chvíli na plac přišla Tanya. Měla na sobě bílé letní šaty – Alice. Jak jinak. Najednou se tok Kalenových myšlenek zastavil a já věděla, která bije. Tanya. Jupí!
„Ahoj, všeci. Nepůjdete někdo na lov? Dlouho jsem nebyla a nechci… ehm, no nechci pokoušet štěstí.“
„Já půjdu,“ řekl Emmett. „Alespoň bude sranda.“ Usmíval se jak měsíček na hnoji.
„Já a Carlisle taky.“ Esmé.
Takže mi tu rodina prořídla. Postupně se všichni rozešli a já zůstala v pokoji jen s Kalenem. Je to zvláštní, že tu ještě je, ale Rosalie ho tu chce nějakou dobu mít. Já bych ho nejradši vykopla na oběžnou dráhu, kam jsem už dávno vykopla doktory s injekcemi!
Nemohla jsem tu zůstávat sama, jeho přítomnost mi není nejbližší. Zvedla jsem se z pohovky, na kterou mě donutili si sednout, a pomalu kráčela po schodech, když mě zastavil hlas.
„Řekni mi o ní víc, prosím,“ řekl někdo. Po chvíli mi došlo, kdo.
„O kom? O Tanye?“
„Ano, o ní. Je mi jasné, že už to víš.“ Jasně, že to vím… Bože, proč já?
„Sama o ní nic nevím. Jen, že si kdysi dělala zálusk na Edwarda, nic víc ti neřeknu, promiň.“
S tím jsem se odebrala do pokoje, kde jsem sebou hodila do postele a hned na to usnula.
Prosím komentáře. Kapitola je věnována Kika57, která mi vybírala oblečení pro Nessie a Tanyu. Děkuju, kik. =)
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: dcvstwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Označená 19. kapitola:
N-á-d-h-e-r-a!
Rodinná idylka nám pokračuje... Je by mě zajímalo, jak dlouho nám vydrží
Tleskám.
Na oběžnou dráhu? To je moje hláška, zlodějko! Ale já se s tím nějak smířím... No, kapča byla úžasná, Kalen se chová jako idio - proč si to myslim, ti neřeknu, nevim -, Tanya je... Tanya a Renesmée je super! Jsem vážně zvědavá, čím dalším nás překvapíš! Víc se už bohužel rozepisovat nebudu, musim na véču!
Chacháá, volej sláva a tři dny se raduj, já se konečně prolouskala až sem!
Abych pravdu řekla, všechno se mi honí v hlavě, motá se to do sebe a já nejsem schopná nějak smysluplně myslet. Kalen, Jacob, Nessie, Denalijští... Uf. Vážně asi nedokážu vyplodit nějaký smysluplný komentář, tak snad jenom prosba o další díl.
Holky akluci,
zklamu vás, ale mám zákaz na PC, nevím, kdy se dostanu ke psaní...
krasna kapitola...rychloooooooooo dalsiuuuuuu!!!!!
krásná kapitolka =) už se hrozně těším na další dílek
Tak za prvé - oblečení je fakt pěkné, skvělý výběr, holky!
Teď ke kapitolce. Moc se mi líbila. Ness objevila další schopnost, skvělý! Kolik jich už vlastně má? Už nestíhám počítat - no jo, matiku nesnáším. Pak se mi moc líbila návštěva denalijských upírů. Ty mám moc ráda, hlavně Eleazara a Carmen, o nich mám hodně povídek, zkrátka oblíbenci.
Dál, Kalen je mi čím dál víc sympatičtější (nevím proč, asi jsem divná ). Jeho nový záměr Tanya, jo? Hmm, to bude zajímavé. Kdo ví, jestli už ji přešlo to s Edwardem.
No každopádně jsem zvědavá na další kapču!
Úžasné. Nemám slov. Prostě nádherná kapitolka.
Jééé Jsem ráda, že jsem mohla "najednou" zhltnout tolik kapitolek! Jééé, hezké oblečení (no dobře, kecám, to je jen kulisa, oblečení mě totálně nezajímá a nechápu, proč je některé hezké a jiné ne... ) Jo a co je to panebože za ten dar? Ona je nějak obdarovaná! A nenávidim Kelana! Sepíšeme o tom petici! Blbec jeden! Škoda, že už tato kapitolovka bude končit... Ale někdy to přijít muselo, že? Tak já končim, psaní komentů mě už opravdu ale opravdu nudí, takže papa.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!