Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otrok vášně 7. kapitola

19.12.2010 (10:30) • Lovely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1938×

Edward:

Probudil mě rachot z ulice a lahodná vůně z domu. Rychle jsem vstal, hodil na sebe domácí župan, a rychle seběhl po schodech do přízemí. Můj čich mě neomylně zavedl až do salonu, odkud se linula vůně čerstvého pečiva a právě umleté kávy. Prudce jsem rozrazil dveře, hladově přiskočil ke stolku a lačně se zakousl do, ještě teplé, zlatavé houstičky. Pohodlně jsem se usadil do křesla a začal pomalu žvýkat. Když se najednou ozvalo pobavené zachichotání, následované nejistým odkašláním.

Okamžitě jsem se zmateně rozhlédl a ztuhl úlekem. Naproti mně seděla má víla a pobaveně si mě prohlížela.

„Pane, slečna De Vertigi vás přišla navštívit. Dovolil jsem si ji uvést a nabídnout jí pohoštění,“ informoval mě John.

„Vážně včas, to se nemohl ozvat dřív. Co si teď o mně asi Isabella musí myslet!“ problesklo mi hlavou a nejistě se na ni podíval, nevěda co říct.

Mé rozpaky zřejmě postřehla, protože se po chvíli ujala slova sama.

„Dobré ráno, Edwarde. Mrzí mě, že jsem vás zastihla v tak nevhodné chvíli. Jen jsem vás chtěla pozvat na procházku do Hyde parku, ráda bych vás představila její výsosti, ale pokud už máte jiné plány, tak samozřejmě…“ nechala větu vyplynout do ztracena a tázavě na mě pohlédla.

„Já nevím, co říct. Samozřejmě, že mám volno, doprovodit vás mi bude velkou ctí,“ začal jsem horlivě přikyvovat a překotně ji ujišťovat. Slova však nemohla vyjádřit nadšení, které jsem cítil. Po mém trapném útěku od fontánky jsem myslel, že už nikdy nedostanu příležitost se k ní přiblížit. Že jsem ji popudil natolik, že už o mě ztratila veškerý zájem a teď, jen týden na to přišla, sama od sebe a nabízela mi můj splněný sen. Celý den v její přítomnosti, seznámení s královnou bylo milým bonusem, ale klidně bych se bez něj obešel. Stačila by  mi ona.

Teď už jsem se nemusel bát, že ji svou nezkušeností odradím. Celý týden jsem strávil převážně pouze na třinácté ulici, kde Alice více než slušně prohloubila mé zkušenosti. A Henry mě pro změnu plně zasvětil do tohohle světa. Teď už si o mně nikdo nebude říkat, že jsem vesnický hošánek. Konečně budu moct být tím mužem, kterého Isabella potřebuje. Konečně jí budu rovnocenným partnerem a milencem. Jen jsem pomyslel na to, jak asi ta nádherná bytost musí vypadat bez šatů, ucítil jsem tvrdé ztuhnutí  mezi stehny. Nervózně jsem si přesedl a doufal, že si Isabella ničeho nevšimla.

„Omluvte mě, půjdu se převléknout,“ omluvil jsem se a rychle upaloval zpět do pokoje, tlak v kalhotách se totiž už stal nesnesitelným. Prudce jsem za sebou zabouchl dveře a začal nervózně pochodovat po místnosti. Co teď, jestli se mi tohle stane v parku, absolutně se přede všemi ponížím! A pak jsem si vzpomněl, co mě učila Alice. Rychle jsem si stáhl kalhoty, objal ho prsty pravé ruky a pomalu začal…

Po chvíli se tlak konečně uvolnil a já si úlevně oddechl. Spěšně jsem si oblékl nový šedý vycházkový  oblek z česané vlny a chystal se vzít nějaké drobné ze zásuvky stolu. Když jsem ji však otevřel, žádné tam nebyly, místo nich tam ležela jen hromada účtů. Kde se tu jen vzaly? Začal jsem je v rychlosti procházet, dobrá polovina byla za dárky, které jsem denně posílal Alici a zbytek byl převážně z kasina, kde jsem, jak jsem si uvědomil, prohrál za uplynulý týden téměř celé jmění a samozřejmě nesmím zapomenout na sadu nových obleků, které mi na zakázku ušil Henryho krejčí. Život ve velkém světě byl skutečně mnohem dražší, než jsem si myslel.

Cestou po schodech jsem se snažil vymyslet uspokojivou výmluvu, proč se musím zastavit v bance.

„Už jste hotový? Vypadáte velmi elegantně, sluší vám to,“ usmála se na mě zářivě Isabella a prohlédla si mě spokojeným pohledem.

Isabella:

Celý týden jsem ho neviděla, Henry se postaral, aby Edwardovi nevybyla ani minuta volná. Zvěsti o jejich nočních dobrodružstvích se nesly celým městem, stejně tak se už stačilo roznést, že se Edward stal pravidelným návštěvníkem třinácté ulice a díky této zkušenosti se stal ještě žhavějším tématem všech drben ve městě. Ať jsem během minulého týdne zašla kamkoliv, všude bylo slyšet jen jeho jméno a s postupem času jsem o něm slyšela čím dál tím znepokojující informace. Prý na soukromé pokerovém turnaji prohrál celých tisíc liber a v nejdražším krejčovstvím ve městě si objednal hned několik obleků. Během jednoho týdne se mu podařilo rozházet téměř polovinu jeho dědictví. Jestli to takhle bude pokračovat, bude během okamžiku na mizině a bude muset začít vypisovat směnky.

Původně jsem ho chtěla nechat padnout až na dno, protože tak bych si ho k sobě mohla lépe připoutat (Aro mi zajišťoval velice slušné kapesné, a tak jsem na tom v tomto ohledu mnohem lépe než Henry), ale potom mi ho začalo být líto. Když jsem ho dnes ráno uviděla, něco ve mně mi dalo jasně najevo, že takhle to už dál nesmím nechat. Jeho nádherná tvář jako by během týdne zestárla o několik let. Z nádherného chlapce se pomalu vlivem prostředí začal stávat životem zkušený muž. Během toho hloupého týdne toho prožil tolik jako někteří neprožijí ani za rok.

Musela jsem to zastavit. Proto jsem se za ním dnes vydala a přesvědčila královnu, aby se s ním byla ochotná setkat. Toužila jsem po tom ho pozvednout z toho bahna, jehož jsem sama byla dříve součástí. Pravda je, že jistou roli v tom hrála i má touha vyhrát nad Henrym, ale na to jsem raději nemyslela.

Když se objevil na patě schodiště, oněměla jsem úžasem. Nutno přiznat, že alespoň výdaje na upírského krejčího nebyly marné. V šedém obleku vypadal jako mladý Adonis a já jsem pocítila něco, co už dávno ne, vlastně pravděpodobně nikdy. Touhu a divoký chtíč. Do tohoto okamžiku pro mě byl nedotknutelný, něco jako Panna Marie pro křesťany, cítila jsem k němu bezmezný obdiv a úctu. Nikdy mě ani nepadlo, že by mezi námi mohlo něco být, toužila jsem po tom ho ochraňovat, vědět, že je v bezpečí. Až doteď, dnes poprvé jsem pochopila, co je to vzrušení. Vzrušení z každého jeho pohledu, touha, aby se mě jeho vlahé rty dotýkaly na úplně jiných místech než na rukou. Ó ano, vzrušeně jsem se kousla do rtu a znovu na něj pohlédla. Teď stál přímo přede mnou a napůl pobaveně, napůl znepokojeně si mě prohlížel. A mně se z ničeho nic začala třást kolena. Jeho pohled jako by se mi zavrtával přímo do duše…

Edward:

Žádostivě jsem si ji prohlížel a s uspokojením zjistil, že vůči mému pohledu není ani zdaleka tak imunní jak se na první pohled zdálo.

„Půjdeme?“ zeptal jsem se a lehce si špičkou jazyka přejel přes rty. Ve chvíli, kdy jsem to udělal, ostře nasála vzduch do plic a začala rychleji dýchat.

„Samozřejmě, pojďme,“ odpověděla, a když jsem jí nabídl rámě, ochotně ho přijala.

…

„Je tu nádherně,“ zašeptal jsem nadšeně.

„Jsem ráda, že se vám tu líbí. Na královnu jste udělal dojem“ odpověděla mi s úsměvem Isabella.

„Ani nevíte, jak jsem vám vděčný,“ zakoktal jsem se a chtěl jí dnes už poněkolikáté políbit její hebkou ručku. Ona je však odtáhla a přiblížila svůj líbezný obličej k mému. Ve chvíli, kdy se její rty jemně otřely o mé, jsem přestal dýchat. Přestože jsem tohle během poslední doby už zažil mnohokrát, najednou jsem nevěděl co dělat. Jako bych se opět znovu stal tím nezkušeným chlapcem, který asi před měsícem přijel z venkova.

Nejistě jsem si ji přitáhl blíž a opatrně jí do úst vnikl jazykem…

Autor: Lovely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otrok vášně 7. kapitola: