Edward se seznamuje s novým světem. Bude v něm někdo zajímavý?
13.10.2010 (09:15) • Lovely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1654×
Trochu jsem neodhadl sílu a dveře hlasitě bouchly o zeď. Pohledy všech přítomných se okamžitě stočily na mě. Úžasné, všichni byli honosně oblečeni a já tu před nimi stál jen v starých kalhotách a ošoupaném kabátě. Pro společenské faux pas jsem si skutečně nemohl vybrat lepší způsob.
Jak říkala matka, vysoká společnost vždy dá na první pohled a podle toho si vás zařadí do příslušné kolonky, ze které se pak již jen těžko dostáváte. A v očích většiny přítomných jsem mohl jasně vyčíst, že mé zařazení nebude příliš lichotivé.
Už navždy pro ně budu chudý chlapec, který jen dílem náhody zdědil nějaký majetek a dostal se tak do společnosti, do které nepatří…
„Copak, že jste tu tak osamocený, hochu?“ zeptal se mě familiérním tónem muž asi čtyřicetiletý a na první pohled draze oblečený.
„Já…“ zarazil jsem se, protože jsem netušil, co mám odpovědět.
Představit se? Říci pravdu, nebo si vymyslet něco vtipného? A jaká je vlastně společensky vhodná odpověď?
„Ale, nemusíte se přece hned červenat. Jste tu mezi přáteli. Pokud se nemýlím, jste Edward Masen, synovec starého Loyda,“ usmál se na mě neznámý přátelsky.
„Ano, máte pravdu. A kdo jste Vy, smím - li se ptát?“
„Já jsem se ještě nepředstavil? Ach promiňte, jsem to ale nezdvořák, jmenuji se Henry Cavil, sir Henry Cavil,“ odpověděl a na slovo sir dal zvláštní důraz. Jako by mi chtěl hned na začátku dát jasně najevo, kde stojím já a kde je on.
„Velmi mě těší, že Vás poznávám. Znal jste mého strýce dobře?“
„Abych byl upřímný, skoro vůbec. Nebyl to zrovna zajímavý člověk, spíše by se dalo říci, že byl až neuvěřitelně nudný. Jsem tu kvůli Vám, stejně jako všichni ostatní. Jste novou londýnskou senzací, představujete totiž příjemné vybočení z tohohle stereotypu,“ odpověděl a šibalsky na mě mrkl.
„Vybočení ze stereotypu? Tomu příliš nerozumím.“
„A čemu na tom, prosím Vás, nerozumíte? Jste mladý, hezký, s rodinou historií plnou nejednoho skandálu a nebýt strýcovy nenadálé smrti, pravděpodobně byste teď někde umíral zimou. Tohle tuhle společnost nesmírně přitahuje. Víte, dokonalý život začíná být za chvíli nudný a tak mezi jednotlivými čajovými dýchánky a nejrůznějšími bankety zoufale hledáme nějaké rozptýlení.“
„Aha.“ To bylo to jediné, na co jsem se zmohl.
Kam jsem se to jen dostal? Tohle opravdu nebylo nic pro mě. Měl bych udělat, co mi všichni radili. Prodat dům a za utržené peníze se vrátit zpět na venkov a koupit si nějaký malý domek. Z peněz, za které v Londýně budu moct žít sotva měsíc, bych na venkově vyžil celý rok…
Zrovna, když už jsem téměř sám sebe přesvědčil, že toto bude nejlepší řešení, jsem ji uviděl. Anděla, který sestoupil z nebe mezi nás, ubohé smrtelníky. Byla tak nádherná, stála tam, uprostřed sálu, v obležení ostatních mužů. Na sobě temně rudé šaty, naprosto se neslučující s momentální módou.
„Jako by vypadla z dávného obrazu," napadlo mě. Tolik se odlišovala od všech žen, které jsem kdy poznal.
„Kdo je to?" odhodlal jsem se zeptat Henryho a kývnul směrem k té bohyni.
„Tohle? Na tu zapomeň, to je Isabella De Vertigi, velká přítelkyně královny. Pro tebe je už dost velká pocta, že se rozhodla přijít na tvůj večírek. Zajímalo by mě, co ji to jen napadlo. Běžně na takovéhle akce nechodí," poučil mě Henry.
Rozhodl jsem se přejít jeho drobnou urážku a raději se pokusit zjistit více o té dokonalé bytosti. Celou svou bytostí jsem toužil seznámit se s ní, dal bych vše, aby se mé rty mohly dotknout její bělostné ručky.
„Mohl bys mě jí představit?" rozhodl jsem se zariskovat, připraven na snůžku urážek, že někdo jako já, by na seznámení s někým jako ona neměl ani pomyslet.
„Ale jistě, proč ne. Příliš se to sice nehodí, protože vaše postavení jsou velmi rozdílná. Ale na druhou stranu, jsi hostitel a jako takový, bys ji měl řádně uvítat a postarat se o její povyražení. A navíc, už jsem se s její výsostí při několika příležitostech setkal a troufám si říci, že jsem na ni zapůsobil kladným dojmem. Takže nám jistě odpustí ten drobný přečin proti etiketě," řekl a pokynul mi abych ho následoval.
Než jsem se stačil zpamatovat, Henry se už prodral zástupem Isabelliných obdivovatelů a začal se s ní přátelsky zdravit. Podle výrazu, který se Isabelle usadil na tváři, jsem si troufl říci, že dojem, který v ní Henry zanechal, byl zcela opačný, než jak mi ho prezentoval.
Pomalu, nesměle jsem došel až k nim a s vypětím všech sil zvedl hlavu, abych se té bohyni podíval do očí.
„Ach ano, dovolte mi, výsosti, abych Vám představil Edwarda Masena, dědice domu, ve kterém se v této chvíli nacházíme," představil mě úlisně Henry.
Isabella se na mě jen znudeně podívala, ale přesto mi podala ruku. Ve chvíli, kdy se mé rty dotky její jemné pokožky, projel mnou zvláštní pocit, jako by se mé srdce mělo každou chvíli zastavit. Zaraženě jsem zvedl hlavu a pohlédl jí do očí, hleděla na mě se stejnými otazníky v očích, jaké musela číst v těch mých...
Autor: Lovely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Otrok vášně 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!