Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisknutí - kapitola 8.

25.02.2010 (15:45) • verka123 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1395×

To byl teda sen. Podívala jsem se na hodiny a bylo teprve 2:16 ráno. Plácla jsem sebou zpátky do postele. Otočila jsem se na bok a snažila usnout, ale nešlo to. Ten sen jsem stále měla před očima. Bylo to tak živé, až mi z toho šel mráz po zádech. Zatoužila jsem vidět Jaka. Bylo to teď nebo nikdy. Vyskočila jsem z postele a šla potichu, abych nikoho nevzbudila. Otevřela jsem pomalu dveře jeho pokoje a vešla dovnitř. Zavřela jsem je. Spal jako malý dítě, byl lehce odkopaný a usmíval se ze spaní. Opřela jsem se o zeď a nemohla jsem z něho odtrhnout oči. Nechápala jsem, jak tak krásný kluk může chtít zrovna mě. Co je na mě tak zvláštního? Nikdy jsem to nepochopila ani u Edwarda. Oba mohli mít jakoukoli na světě a oni si vybrali mě. Usmála jsem se a šla blíž k němu.
V duchu jsem si nadávala, co to zase vyvádím, ale neposlouchala jsem se. Bylo to silnější, než já. Nechtěla jsem, aby se vzbudil a uviděl mě. Nevím, jak bych mu to vysvětlila, aniž by to pochopil špatně. Sedla jsem si vedle jeho postele a pozorovala ho dál. Přemýšlela jsem nad tím, jaké by to asi mezi námi bylo, kdybych nepotkala Edwarda. Jestli i tak by byl do mě zamilovaný a chtěl se mnou strávit zbytek života. Hlavně, jestli já bych cítila to, co cítím nyní. Zarazila jsem se. Co to plácám, jak co k němu cítím nyní. Mám ho ráda, ale to je asi všechno. Možná ho mám ráda víc, než bych měla, ale je to můj přítel a je mi s ním dobře. Máme hodně společného, jezdíme spolu na výlety a kempovat, vždy stojí po mém boku a tiše trpí moje mouchy. V tom jsem si uvědomila, že k němu cítím to, co k Edwardovi... Já ho miluji. To není možné, jak to, že jsem si to neuvědomila dříve. Kdybych to jen tušila, tak ho neprosím, aby jel se mnou... Nebo snad ano, chtěla bych to i přes to? Musím odtud z jeho pokoje, vyskočila jsem a šla ke dveřím, ale nešlo to. Chtěla jsem být v jeho blízkosti. Vrátila jsem se potichu k němu a sedla si zpátky na zem. Pohladila jsem ho po tváři, trochu sebou cukl, vzal mojí ruku a podložil si jí pod hlavu. No a jsem v pytli, když s ní teď pohnu, tak se vzbudí a to nechci a pokud tu zůstanu, tak mě zase ráno uvidí, to také nechci. Počkám, až zase trochu zabere a pak se pokusím nějak vyprostit. To jsem, ale nepočítala, že se mě zmocní únava a já usnu.
Ráno jsem se probudila a nechápala jsem, kde jsem se vzala ve svém pokoji. Sedla jsem si a uviděla Jaka, jak mě pozoruje od dveří, jako já včera jeho.
„Dobré ráno," usmál se na mě.
„Dobré ráno, jak jsem se sem dostala?" nechápala jsem.
„Ráno, když jsem se probudil, tak jsem tě našel, jak spíš u mé postele. Myslel jsem, že je to sen. Vzpomněl jsem si na Renee a nevím, jak bych jí to vysvětlil, kdyby přišla za tebou a nenašla tě ve své posteli, tak jsem tě vzal a odnesl zpátky. Můžeš mi říct, co jsi tam dělala?" zeptal se.
„Něco se mi zdálo a když jsem se z toho snu probudila, nemohla jsem znova usnout. Tak jsem se rozhodla, že se na tebe půjdu podívat a když jsem u tebe seděla, tak se mě zmocnila únava a nechtěla jsem tě vzbudit, protože jsi mi vzal roku a strčil si jí pod hlavu," vysvětlila jsem mu.
„Na takový probuzení bych si zvykl," usmál se na mě.
„To věřím," řekla jsem.
„Jinak ti mám vzkázat od Renee, že se moc omlouvá, ale musela rychle do práce. Něco se stalo a musela to jet vyřešit a Phil je na tréninku," sdělil mi.
„Dobře, tak jaký máš dneska plány?" zeptala jsem se.
„No, napadlo mě, že bychom šli na pláž trochu si zaplavat a pak třeba se projít. Co ty na to?"
„Proč ne. Zní to dobře, jen se nasnídáme můžeme vyrazit," odpověděla jsem, vyskočila z postele a šla do koupelny udělat ranní hygienu.
Po snídani jsem stihla ještě napsat Edwardovi sms, co máme dnes v plánu a mohli jsme vyrazit. Nešli jsme daleko, šli jsme na pláž kousek od domu. Ještě tu nebylo moc lidí, tak jsme si dali deku kousek od vody, svlékli se do plavek a utíkali se osvěžit. Voda byla jako kafíčko, příjemná a prostě dokonalá. S Jakem jsme si dávali závody a hráli různé hry. Asi po hodině jsme vylezli z vody a unaveně sebou plácli na deku.
„To bylo skvělý, jsem vyřízená," smála jsem se.
„Povídej mi o tom, ale byla to sranda," usmíval se.
Lehla jsem si na záda a oddala se slunečním paprskům. Po chvilce mě začalo pálit celé tělo a začala jsem hledat opalovací krém.
„Nevíš kam jsem dala krém?" zeptala jsem se Jaka.
„Mám ho u sebe. Počkej, rovnou ti namažu záda, pokud chceš."
„Děkuji, jsi hodný," řekla jsem a otočila jsem se k němu zády.
Lehce mi začal roztírat krém po zádech, bylo to tak příjemné, až mi naskočila husí kůže. Jake se v tom zřejmě vyžíval, protože to tvalo déle, než mělo. Odtáhla jsem se raději.
„Chceš taky namazat?" zeptala jsem se.
„Třeba," řekl mi vážně a díval se mi stále do očí.
Už jsem ten pohled nemohla vydržet.
„Tak se otoč," řekla jsem mu.
Byl to příjemný pocit dotýkat se jeho pevného a svalnatého těla. Nikdo by mi nevěřil, že mu je šestnáct let, vypadal minimálně na dvaadvacet. Byl dost mužný a vysoký. Jeho snědá kůže se leskla pod paprsky slunce a já z něho nemohl spustit oči. Nepoznávala jsem se. Raději jsem to urychlila, i když se mi líbilo se ho dotýkat, ale měla jsem Edwarda a myslím, že by se mu to nelíbilo.
„Tak a je to!" sdělila jsem mu a lehla si na břicho.
Udělal to samé, co já. Ležel těsně u mě a díval se mi do obličeje. Myslela jsem, že se snad odvrátím, přišlo mi, že ten jeho pohled nevydržím a snad ho políbím.
V tom promluvil.
„Bells, kdybys tušila, jak moc se sebou zápasím, abych tě neobejmul a nepolíbil. Je to strašný, úplně mě to ničí. Přijde mi, že ten cit je den ode dne silnější a já už se nedokážu bránit a udržet čistou hlavu. Udělal bych pro tebe cokoliv na světě. Chtěla jsi, abych byl tvůj přítel a já jím jsem, ale děláš mi to tak těžké. Když jsem tě dnes ráno našel u sebe, měl jsem tolik chutí tě k sobě přivinout a držet tě ve svém náručí. A teď ten tvůj pohled, to jak se na mě koukáš, nevím, jak si to mám vysvětlit," pověděl mi s otazníkem na konci.
„Jaku, já to vím. Také vím, že ti svým chováním jen ubližuji. Já to taky nechápu. Když jsem s tebou, tak je to jiné, než s Edwardem. U tebe vím na čem jsem a také vím, že ty by jsi mě nikdy nemohl opustit, i kdybys chtěl. Vím, že je to sobecké, ale jsem za to ráda.
Já nedokážu popsat to, co k tobě cítím, protože to nejde. Ublížila bych tolika lidem. Myslím si, že je lepší nechat to tak jak to doposud bylo," řekla jsem a lhala jsem sobě i jemu.
„Prosím, buď ke mně upřímná. Vůbec neumíš lhát. To, co mi říkáš není pravda."
„Myslím, že je čas jít domů," rozhodla jsem a začala se oblékat.
Nečekala jsem na něho. Nemohla jsem. Měl pravdu. Lžu jemu, sobě a co hůř i Edwardovi. Jak jsem mu měla říct, že jsem to prostě nevydržela a podlehla Jakovi a jeho kouzlu. Už chápu Emily a přestala jsem jí odsuzovat, že nedokázala odolat Samovi, i když věděla, jak ho Leah moc milovala a stále miluje.
Jake se mě nesnažil dohonit a všimla jsem si, že nedorazil ani na oběd. Asi jsem to přehnala. Copak se musíme furt jen hádat? Nemusíme přece. Napsala jsem mu vzkaz, kde mě najde a dalo ho do jeho pokoje na postel. Rozhodla jsem se trochu porozhlédnout po okolí. Vyšla jsem na ulici a rozhlédla se, jestli ho někde neuvidím. Začínala jsem si dělat starosti, asi si musel taky vyčistit hlavu a na to potřeboval klid, který se mnou neměl. Procházela jsem obchůdky s různými suvenýry a přemýšlela, co komu koupím na památku. Přišlo mi jakoby mě někdo stále sledoval, ale nikoho jsem neviděla. Jsem už paranoidní. Usmála jsem se. V tom jsem zahlédla stánek s perníkovými srdci a vzpoměla si na Jaka. Dlužím mu omluvu a tohle je pěkná dárek. Vybrala jsem mu s nápisem: JSI MI VŠÍM, TAK NEBUĎ SMUTNÝ, měli tam jen typu MILUJI TĚ, CHCI TĚ, VEM SI MĚ atd. Tohle bylo neutrální a mluvilo to za vše. Bylo už plno hodin a začínalo se stmívat.

Věděla jsem, kde ho najdu a šla za ním. Šla jsem k útesům, kde jsem včera pozorovala západ slunce a on tam byl. Seděl tam sám a pozoroval tu nádheru.
Přišla jsem k němu a sedla si vedle něho.
„Bála jsem o tebe," řekla jsem mu.
„Potřeboval jsem být sám," odpověděl mi.
„Mám jít pryč?" zeptala jsem se.
„Ne!"
Ani jednou se na mě nepodíval a koukal stále do dály. Bylo mi z toho všeho divně a měla výčitky svědomí. Chtěla jsem se mu omluvit. Počkala jsem, až Slunce zapadne.
Po nekonečně dlouhé době se na mě zase podíval. On byl vážně smutný.
„Jaku, moc se ti omlouvám. Nebylo to ode mě fér, já vím. Prostě nevím, co mám dělat. Tady něco ode mě máš, ber to jako omluvu," podala jsem mu to srdíčko.
Rozbalil dárek a jakmile viděl, co to je a co je tam napsáno, pevně mě k sobě přitiskl.
„Děkuji ti, strašně moc. Taky jsi mi vším. Omlouvat se mi nemusíš. Já ti to taky moc neusnadňuji. Dnes jsem potřeboval být sám. Proběhl jsem se a povídal si se smečkou. Chtěl jsem vědět, jak to doma vypadá a tak," vysvětlil mi.
„Je vše v pořádku?"
„Jo, je. Neměj strach. Charlie se má prý dobře. Jinak, taky něco pro tebe mám," usmál se.
Chytil mě za ruku a položil mi na ní krabičku. Zůstala jsem překvapeně koukat, když jsem jí otevřela. Byl to medailonek a uvnitř byla fotka Renne a Charlieho, když jsem byla malá a na druhé půlce jsem byla já s Jakem. Úplně jsem ztratila řeč.
„Jaku," vydechla jsem.
„To máš na památku, až se jednou odcizíme. Až budeš jednou jedna z nich," pověděl mi smutně.
„My se nikdy neodcizíme, to ti přísahám," odpověděla jsem pevně.
Podíval se na mě nechápavě. Přistoupila jsem k němu, stoupla si na špičky, obejmula ho kolem krku a lehce ho políbila na rty. Odtáhla jsem se od něho a podívala se na něj.
V jeho čích bylo vidět překvapení a úžas. Vzpamatoval se a teď mě políbil on.
Jeho rty byly krásně teplé a jemné. Nejdříve jsem se chtěla bránit, že to špatně pochopil, ale tělo mě přestalo poslouchat a oddalo se mu. Vzdala jsem to a vychutnávala jsem si tu chvíli a já věděla, že se řítím do problému, ze kterého nebudu vědět, jak ven. Ale teď mi to bylo úplně jedno.
Byla jsem já a Jake. Dopřeji jemu i mě tuhle nezapomenutelnou chvíli. Hladil mě po vlasech a já mu to také oplácela, byla jsem úplně unešená touhou. Nemohla jsem myslet a představila si jaké by to bylo, kdybych zůstala s ním. Objevil se mi obrázek, jak šťastný spolu jsme a jak kolem nás běhají děti. Začaly mi téct slzy. Právě jsem zradila Edwarda a jeho lásku. On mi věřil a já to takhle pokazila. Nikdy mi to neodpustí.
Polibek trval nekonečně dlouho a myslím, že by ještě trval, kdyby najednou Jake neztuhl a neodtrhl se ode mně.
Byla jsem ještě trochu omámená, když jsem si všimla, kam kouká.
Pak jsem nevěřila vlastním očím a zhroutila se k zemi.

Stál tam Edward. Stál tam a celé to viděl. I na tu dálku jsem viděla bolest v jeho očích.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

Autor: verka123, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otisknutí - kapitola 8.: