Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisknutí - kapitola 5.

19.02.2010 (07:15) • verka123 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2530×

Ten kluk byl jiný, než jsem si ho pamatovala. Vypadal vyrovnaně, odevzdaně a moc mu to slušelo. Zůstala jsem stát a nevěřila vlastním očím. Stál tam můj Jacob a i po tom všem se na mě usmíval.
„Jaku," zašeptala jsem.
Odhodila jsem batoh a běžela k němu. Jakmile jsem k němu doběhla padla jsem mu kolem krku a držela ho ze všech sil.
„Ó můj Bože, Jaku, jsi to ty? Strašně jsem se o tebe bála," drmolila jsem.
„Jsem to já. Zrovna jsem se vrátil a řekl si, že když je tak hezky nebude tady a tak jsem se rozhodl se za tebou zastavit," vysvětlil.
„A kde jsi celou tu dobu byl?"
„Víš, nechci se o tom bavit tady. Musíš na hodinu nebo se můžeš se mnou vypařit?"
„Jdu!" řekla jsem pevně.
Zaběhla jsem si pro batoh a zvědavé Jessice řekla, co šmírovala za dveřmi, aby mě omluvila z vyučování, že se mi udělalo nevolno. Nestačila mi ani odpovědět a já byla ze školního pozemku pryč. Jake na mě čekal za volantem v mém náklaďáčku.
„Tak kam pojedeme," zeptala jsem se.
„Někam, kde nás nikdo z Cullenů nevyruší," řekl tajuplně.
Bylo mi v tuhle chvíli úplně fuk, jak to asi vypadá a jak se bude tvářit Edward, až mu Alice řekne kam jsem zmizela a s kým jsem.
Nechala jsem se odvést do La Push. Zaparkoval u svého domu. Všimla jsem si, že tu stojí i Charlieho auto.
„Jen půjdu pozdravit svého tátu. Pojď se mnou, ať tu nemrzneš. Sice svítí sluníčko, ale zima je pořádná!"
Ale já se ani nehnula.
„Co se děje? Ty tam jít nechceš?" zeptal se zmateně.
Nevěděla jsem, jak to říct.
„No já bych tam šla, ale myslím, že tam nejsem vítána. Když jsi zmizel, tak jsem k vám volala a Billy byl na mě tak naštvaný, že mi zakázal k vám i volat."
„Prosím tě, Bello, znám svého tátu. On to tak nemyslel. Byl jen z toho všeho zklamaný a ty jsi byla zřejmě první na kom se mohl vybít. Tak pojď, uvidíš sama. Jen, co mě uvidí na všechno zapomene," usmál se na mě a táhl mě z auta.
Vzdala jsem se a oddala se osudu. Vešli jsme do domu a viděli Billyho, jak kouká s Charliem na fotbal.
Charlie vzhlédl od televize a vylítl z gauče.
„Jacobe, no konečně, kde jsi byl?" a obejmul ho.
„Jaku, synu, vítej doma," usmál se na něho Billy.
„To víš, Charlie, byl jsem u známých a nějak se mi nechtělo domů, ale všeho moc škodí," vysvětlil mému tátovi a všimla jsem si, jak se na Billyho usmál a mrkl na něho. Vypadalo to, že je všechno v pořádku.
„Bells, to už ti skončila škola?" uvědomil si Charlie.
„No, tak nějak," řekla jsem, „chtěla jsem být s Jakem. Jeden den mi snad odpustíš. Prosím," žadonila jsem.
„Dobře, ale ať se to už neopakuje!" pohrozil mi z legrace.
„My se půjdeme projít na pláž, kdyby jste nás hledali," řekl, chytil mě za ruku a už táhl ze dveří.
Jeho dlaň byla teplá a příjemná na dotek. V tuhle chvíli jsem i přešla fakt, že mě takhle drží celou cestu od domu, až na pláž. Byla jsem šťastná, že se vrátil. Posadili jsme se na kmen stromu, co ležel kousek od vody.
„Tak povídej," zkusila jsem, protože celou dobu mlčel.
„A co chceš slyšet? Že se všechno změnilo? Že jsem na tebe zapomněl? Že se moje city k tobě změnily? Bells, nebuď naivní. Nic se nezměnilo. Vlastně, jedno ano. Už dokážu být v tvojí blízkosti, aniž bych se bál, že se neovládnu a přeměněním před tebou a mohl ti nechtěně ublížil. Už dokážu žít s myšlenkou, že nebudeš se mnou, ale s ním. Bolí mě to, ale nic s tím neudělám. I když mám chuť ho zabít. Vím, že kdybych to udělal, tak bych ti ublížil a to nechci. Stačí, že se trápím já."
„Moc se omlouvám. Opravdu mě to moc mrzí. Záleží mi na něm a miluji ho. Já vím, že když tohle říkám, tak ti ubližuji, ale chci být k tobě upřímná," koukla jsem se na něho a raději rychle změnila téma: „Tak co a kde jsi celou dobu byl?"
„Tak různě. Potuloval jsem se převážně jako vlk. Byl to pěknej pocit. Tedy do doby, než se kluci přeměnili a hučeli do mě, abych se vrátil. V tu chvíli jsem se raději přeměnil a trpěl jako člověk. Byl jsem v Kanadě, v tom táta nelhal, ale jinak jsem se potuloval poblíž hranic, kdybys mně náhodou potřebovala nebo se tady něco stalo."
„Nic se tady nestalo. O mě se také bát nemusíš. To by Edward nedopustil," odmlčela jsem se, abych si dodala odvahy a zeptala se: „ Jaku, jen jsem se chtěla zeptat, jak to teď bude mezi námi. Víš, jen chci abys věděl, že tě pořád považuji za svého nejlepšího přítele a vždy jím budeš."
Snažila jsem se mu říct vše, co jsem cítila, ale bála jsem se, že ať řeknu cokoliv tak mu stejně ubližuji.
„Bells, doufal jsem, že by to mezi námi mohlo být stejné jako do té doby, než mi přeskočilo a já utekl jako malý kluk. Opravdu to bylo to nejlepší, co jsem v tu chvíli mohl udělat. Krom toho, že jsem ho chtěl zabít, ale tím bych zase ublížil já tobě, jak už jsem jednou řekl. Pokud by to nevadilo, rád bych zase stál po tvém boku jako tvůj přítel a byl ti ve všem nápomocný. Jedno si ale zapamatuj, budu čekat a tiše doufat, že něco pokazí a ty se nakonec rozhodneš pro mě. I kdybych měl na tebe čekat do konce života, tak to udělám a čekat budu," oznámil mi.
„A co budeš dělat, až třeba někdy budu jednou z nich?" zeptala jsem se opatrně.
„Tak to se nikdy nestane, Bello, to mi věř. Nesmí to udělat, je to proti dohodě a pokud to poruší budu muset udělat to co bude třeba. Zničím je. Ale tebe nebudu moct, protože jsi moje vyvolená a nikdy bych ti nedokázal ublížit. Proto tě žádám, nedělej to. Už jen kvůli sobě, Charliemu a Renee," prosil mě.
Rozhodla jsem se, že se s nim nebudu dohadovat, když se sotva vrátil. Ani jsem si nevšimla, že začalo trochu pršet, tak jsme se zvedli a pomalu se vraceli zpátky. Opět mě chytil za ruku, když mi pomáhal z kmene stromu a už jí nepustil. Táta už tu nebyl. Musí být dost hodin, tak jsem se rozhodla, že se vrátím domů.
„Jaku, budu muset jet. Musím udělat tátovi večeři a učit se," usmála jsem se na něho.
„Kdy se zase uvidíme, Bello?" zeptal se nejistě.
„Kdykoliv budeš chtít a já zrovna budu moct. Neboj se, znovu ti nedovolím opustit mě,"
Přiblížila jsem se k němu a pevně ho objala.
„Jsem ráda, že jsi zpátky, Jaku. Moc jsi mi chyběl, ani nevíš, jak moc mi na tobě záleží a jak moc tě mám ráda."
„Já jsem taky rád, že jsem doma. Ty jsi byla hlavní důvod mého návratu,"
Edward měl pravdu s tím, že se jednou vrátí kvůli mně. Cítila jsem šťastně a obejmula ho pevněji. Asi to ucítil, protože mě nadzvedl, aby mě měl blíž a obejmul mně pevněji.
„Bože, Bello, kdybys věděla, co k tobě cítím a jak moc se držím, abych tě prostě nevzal a neunesl někam pryč," řekl mi nadějně.
„Ha, ha, ha, to by asi nedopadlo moc dobře. Charlie by po mě vyhlásil celostátní pátrání a Edward by šel po tobě," ujistila jsem ho, „tak já půjdu, než začně táta vyšilovat. Zatím se měj, Jaku!" rozloučila jsem se s nim a snažila se vymanit z jeho pevného objetí. Nechal mě chvíli zápasit a pak mě se smíchem postavil na zem.
„Jsi jako ještěrka," smál se mi.
Vyplázla jsem na něj jazyk, nastartovala náklaďáček a jela domů.
Když jsem se podívala do svého zpětného zrcátka, tak jsem si všimla Jacoba ve vlčí pododě, jak mě doprovází. Usmála jsem se pro sebe a pomyslela si, že je to blázen.
Doma na mě čekal už Charlie a světe div se, on i uvařil. Jsem zvědavá, jestli to bude k jídlu.
„Tati, jsem doma," křikla jsem na něho.
„Pojď se najíst, dceruško. Dneska jsem se rozhodl, že něco uvařím," řekl pyšně.
Večeře se mu opravdu povedla, asi bych si zvykla na to, že jí nemusím furt dělat jenom já. Naskládala jsem nádobí do myčky a šla do sprchy. Jakmile jsem vešla do pokoje, věděla jsem, že nejsem sama.
„Ahoj lásko," pozdravila jsem, ale odezva žádná.
Koukla jsem se na moje houpací křeslo, kde obvykle sedává a uviděla ho tam, jak na mě upřeně kouká a vypadá jakoby se zlobil. Přistoupila jsem k němu a položila mi ruku na tvář.
„Stalo se něco?" zeptala jsem se.
„Ne, ale málem ano. Jsme na lovu a najednou mi Alice řekne, že nevidí tvojí budoucnost, že si se jí z ničeho nic ztratila. Čekám na tebe u školy a ty nikde. Jessica mi škodolibě řekla, že máš asi rande, že na tebe čekal nějakej kluk a utekla jsi kvůli němu ze školy. Jediný vysvětlení, co mě napadlo bylo, že se Jacob Black zřejmě vrátil,“ řekl mi chladně.
„Ano, Jake se konečně vrátil a měl bys ho vidět. Je úplně jiný, vyrovnaný a navíc je i smířený s tím, že jsem si vybrala tebe. Tak nechápu, co je tady za problém?"
„Problém je v tom, že se prostě o tebe bojím. On je pro tebe nebezpečný, mohl by ti ublížit." Snažil se mi domluvit.
„Jake by mi nikdy neublížil. Prý se dal natolik do kupy, že už se dokáže ovládat," bránila jsem ho.
Podíval se mi do očí a řekl: „Koukám, že to stále nechápeš. Bello, já nechci, aby ses s ním stýkala," a sklopil oči.
„Cože po mně chceš? To nemyslíš snad vážně. Víš, co jsem mu provedla?! Vybrala jsem si tebe a ty i přesto žádáš, abych se s ním nestýkala? Žádáš po mně příliš. Je to můj nejlepší přítel a já ho neopustím, jen kvůli tomu, že si myslíš, že je pro mě nebezpečný. Promiň, ale tentokrát tě neposlechnu a pokud i nadále budeš trvat na svém rozhodnutí, tak se s ním budu klidně stýkat potají a myslím si, že to by se ti nelíbilo jednou tolik!" stála jsem si pevně za svým rozhodnutím.
Koukal na mě a nevěděl, co na to říct. Zřejmě jsem mu vyrazila svojí upřímností dech, ale já se Jaka vzdát nechtěla.
Vypadal poraženě, když řekl: „Jak myslíš, Bello, nechci, abychom se hádali kvůli Jacobovi. Vidím, že nemám šanci ti to rozmluvit, ale pokud ti nějakým způsobem ublíží, tak přísahám, že ho zabiju a to mu klidně řekni, aby si dával bacha!"
Poskočila jsem radostí, i když on se moc neradoval. Furt se tvářil dost kysele.
Sedla jsem si mu na klín a přitulila se k němu.
„Ty víš dobře, jak moc tě miluju, Edwarde. Jsi mi vším."
„Ach Bello, kdybys jen věděla, co po mně žádáš. Já vím, už jsem ti to slíbil, tak to nebudeme už rozebírat. Chci, abys věděla, že chci s tebou trávit všechen čas mého života. Jediné řešení, co mě napadlo je utéct po maturitě a přeměnit tě. Vím, že za tuhle sobeckost půjdu jednou do pekla, ale momentálně je to jediný způsob, jak být navždy spolu. Nechci na tebe tlačit. Jen se, prosím, nad tím zamysli," zdělil mi.
„Já se nemám co rozmýšlet. Také chci s tebou strávit zbytek života, tak není co řešit a po maturitě spolu odjedeme. Jacob sice zešílí a myslím si, že mně bude hledat a jakmile nás najde, tak nevím, co se stane," bála jsem se.
„Já tě ochráním, neboj!"
„O sebe se nebojím. Řekl mi, že by mi nikdy nemohl ublížit, když se do mě otiskl, ale vás by klidně zabil. Nejde mi o sebe, ale o vás," řekla jsem mu.
„My se o sebe umíme postarat," vysmál se mi.
Nehádala jsem se s ním. Věděla jsem to moc dobře, že by se ubránili, ale jen pomyšlení na to, že by se třeba něco stalo Jakovi mi bylo špatně. Ne, to bych nedovolila ani jako upírka.
„Bello, mohla by jsi pro mě něco udělat?" zeptal se.
„Ano," odpověděla jsem.
„Mohla by jsi se jít, prosím tě, vykoupat? Smrdíš jako mokrej pes!" zaškemral.
Zasmála jsem se a běžela do koupelny.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

Autor: verka123, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otisknutí - kapitola 5.: