Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisknutí - kapitola 4.

18.02.2010 (14:45) • verka123 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1453×

Viděla jsem ho z okna, jak běží a šla mu pomalu otevřít.
„Bello,“ usmál se na mě krásně a obejmul mě. „Přišlo mi to jako věčnost, co jsem tě neviděl. Moc se omlouvám, že jsem na tebe nečekal včera, ale měli jsme práci. Nezlobíš se, že ne?“ zeptal se nejistě.  
„Samozřejmě, že se nezlobím,“ usmála jsem se na něj křečovitě, jinak to ani nešlo.  
„Bells, řekni mi, co se děje nebo se zblázním. Mám strach, protože nevím, co se stalo!“ řekl naléhavě.  
„Jaku, já... já... nevím, jak ti to říct...“ chtěla jsem pokračovat, ale nešlo to. Slzy mě zradily a jenom tak se spustily.
„Co se děje? Je to moc zlý?“ stíral mi slzy z tváří a cítila jsem, jak se mu chvěje ruka.  
„A--n--o!“ škytla jsem.  
„Něco s Charliem?“  
„Ne--e--e, stalo se něco a já ví--í--í--ím, že ti tím ublíží--í--ím,“ plakala jsem dál.  
Cítila jsem, jak ztuhl a vzhlédla jsem. Setkala jsem se s jeho očima, vypadaly smutně a zmateně.
„Nechápu, prosím, řekni mi to!“
Trochu jsem se uklidnila, nadechla se a prostě to řekla.
„Jaku, moc mě to mrzí, ale já se zamilovala. Už když jsem ho viděla poprvé, věděla jsem, že chci být s ním. On cítil to samé a stále cítí, že jsme stvořeni jeden pro druhého. Ani nevíš, jak moc mě to ničí a nevím, co mám dělal. Dala bych cokoliv jen, abych ti teď nemusela tohle říkat a zlomit ti srdce. Jsi můj nejlepší přítel a mám tě moc ráda. Vím, že ta dívka, se kterou strávíš zbytek života, bude ta nejšťastnější na světě a také vím, že mi nikdy k tobě nebude dost dobrá!“ řekla jsem, jak nejrychleji to šlo a bez nadechnutí.  
„Bello...“ nadechl se a vypadal dost smutně. „Prosím tě, řekni mi, kdo to je!“
„Jaku, raději ne,“ namítla jsem.  
„Buď ke mně upřímná a řekni mi, kdo to je. Prosím.“  
Sklopila jsem oči.
„Edward Cullen,“ vydechla jsem poraženě.  
„Ta hnusná, zatracená pijavice. Jak jenom mohl. Machruje, že umí číst myšlenky a když si přečte ty moje a ví, co se stalo, tak mi tě stejně ukradne, ale to mu nedaruju. Tím se mění všechno. Bells, víš, víš vůbec, co to znamená? Už s nimi nebudeme jako smečka spolupracovat. To znamená, že tě bude chtít časem přeměnit a mě nezbyde nic jiného, než je zničit!“ rozčílil se. „Navíc, já už jinou mít nikdy nebudu. To ty jsi pro mě ta pravá a jiná nikdy nebude. Jakmile se otisknu, mám to na celý život. Bello, já tě miluju a vím, že někde hluboko uvnitř sebe, mě také miluješ. Sice o tom ještě nevíš, ale je to tak.“  
„Jaku, prosím, nedělej to,“ řekla jsem smutně.  
Ničilo mě jen pomyšlení, jak moc mu ubližuji, ale zřejmě to jinak nešlo.
Podívala jsem se mu znovu do očí a pevně řekla.
„Já ho miluju, Jacobe Blacku! A na tom se nic nezmění! Vždy tě budu brát jako svého přítele a nikdy jinak.“  
Zůstal na mě koukat, vyrazila jsem mu mou upřímností dech. Bylo vidět, že to s ním zamávalo.
„Myslím, že jsi mi řekla víc než dost. To mi stačí. Neboj se, nikdy mě už neuvidíš. Dělej jakobychom se nikdy znova nepotkali. Buď šťastná. Dávej na sebe bacha, i na Charlieho. Ale jedno si pamatuj, že tě moc miluji a nikdy se to nezmění. Jsi mi vším. Sbohem, Bello!“ a utekl z domu.  
„Jaku, ne! Stůj, prosím!“ křičela jsem za ním, ale už mě neslyšel.  
Zmizel v lese.
Sklouzla jsem podél zdi na zem a rozplakala se. Takhle to nemělo být. Měl mi to odpustit a stát po mém boku, jako můj přítel. V tom jsem si vzpomněla na sen, co se mi zdál první večer. Vyplnil se. Ublížila jsem Jakovi a ztratila ho navždy. Rozplakala jsem se jednou tolik. Spíš to přípomínalo hysterický pláč, než normální. V tom jsem ucítila, jak mě cosi chytlo a přitisklo na svojí hruď. Byl to Edward a snažil se mně utěšit.
„To bude dobré, pšššt, to bude dobré,“ utešoval mě a hladil po vlasech.  
„On je zklamaný a odešel na-na vždy,“ plakala jsem dál.  
„Neboj, vrátí se. Jen co se trochu uklidní a srovná myšlenky. Má tu svoje povinnosti, svojí rodinu, přátelé a tebe. Na tobě mu záleží nejvíc. Věř mi! Už kvůli tobě se časem vrátí, neboj, bude to dobré,“ chlácholil mě, ale bylo mi stejně furt mizerně.
„Bello, víš jistě, že chceš být se mnou?“  
„Ano, jsem si jistá. Už od první chvíle jsem si byla jistá, že chci jen tebe,“ odpověděla jsem příliš nahlas. Možná kvůli tomu, abych ubezpečila sama sebe.  
„Pojď dovnitř nebo nastydneš,“ vzdychl, vzal mě do náruče a odnesl do mého pokoje.
Z ničeho nic mě něco napadlo a bez jediného vysvětlení jsem vyskočila z postele a běžela k telefonu. Třeba čeká, až zavolám a poprosím ho, aby zůstal. Vytočila jsem jejich číslo. Zvonilo to jakou dobu a nikdo to nebral. Třískla jsem se sluchátkem, nadechla se a zkusila to znova.
Tentokrát jsem měla úspěch.
„Halóóó,“ ozval se na druhém konci Billy.  
„Billy, to jsem já, Bella. Prosím vás, je tam Jake? Musím s ním nutně mluvit.“  
„Bello, ale on tu není. Odešel. A myslím, že je to dobře. Po tom, co se stalo udělal to nejlepší, co jen mohl. Bello, zlomila jsi mu srdce. Já vím, že jsi to nechtěla, ale pochop, je to můj syn a já ho teď ztratil díky tobě, tak buď tak hodná a už nevolej. Jen mi tím připomínáš tu bolest, co Jacob nyní cítí. Pozdravuj Charlieho. Sbohem,“ a zavěsil.  
Stála jsem jako opařená. Ani jsem si nevšimla, že mě Edward pozoroval od schodů.
„No, tak to bychom měli. Odešel. Jsem zrůda!“ řekla jsem smutně a stále ještě v šoku.  
„Ne, nejsi. Jen jsi prostě šla za svým srdcem. Nemysli na to, máš mě a já tě nikdy neopustim. Slibuji!“  
Opřela jsem si hlavu o jeho hruď, už jsem neměla žádné slzy, asi jsem si je za celý den vybřečela.
Slyšela jsem přijíždět auto a tak jsem si běžela rychle opláchnout obličej, aby se Charlie nezhrozil, až mě uvidí. Sešla jsem ze schodů zrovna, když vešel do dveří.
„Ahoj holčičko, jak jsi se dneska měla? Bože, co se ti stalo? Vypadáš jakoby jsi celej den brečela,“ vyděsil se jakmile jsem se na něho podívala.  
V tom zahlédl Edwarda.
„Co jsi jí to provedl?“ zahřměl.  
„Tati, on za nic nemůže. Jen jsem se nepohodla s Jacobem, naštval se a odjel pryč. Tak jsem volala k němu domů a Billy se mnou nechce mluvit, prý už nemám volat.“  
„Cože ti řekl? No to snad nemyslíš vážně. No počkej, hned mu zavolám!"
„Ne, tati, nevolej mu. Můžu za to já a úplně ho chápu. Moc tě prosím, nepleť se do toho. Dej tomu čas,“ prosila jsem ho.
Trochu se uklidnil a šel si sednout ke stolu, kde jsem mu podala večeři.
Šla jsem za Edwardem do obýváku a sedla si k němu.
Chytil mě za bradu a jemně mě políbil. Sotva se svými rty dotkl mých.
„Bello, miluji tě!“ řekl mi do očí a já věděla, že to myslí vážně.  
„Edwarde, já tebe také miluji!“ ujistila jsem ho a políbila ho.  
Byli jsme spolu každý den. Po Jacobovi nebylo ani památky a já se den ode dne trápila víc a víc. Bála jsem se o něho, neodvážila jsem se víc zavolat Billimu od té doby, co mi řekl, ať už nikdy nevolám. I táta si začal o Jaka starat, kde může být a proč je Billy tak klidný, když mu zmizel syn. Billy, prý, jen řekl, že ví kde je a že s ním mluví obden, tak ať je také v klidu, ale já věděla, že to není pravda. Říkal to jen kvůli tomu, aby na něj přestal Charlie naléhat, aby po něm vyhlásil pátrání. Je prý údajně u známých v Torontu. Samozřejmě, že tam nikoho neměli, o tom bych musela něco vědět, ale zbytečně jsem tím tátu nezatěžovala. Byly to už čtyři měsíce, co Jacob odešel a mě chyběl pořád stejně. Musela jsem si dávat pozor, abych před Edwardem nedávala nic najevo. Chudák se pak trápil také a to jsem nechtěla. Dny s ním strašně moc utíkali a my si byli stále blížší víc a víc. Dokonce se i Charlie smířil s naším vztahem a začal ho akceptovat.
Alice se dočkala a jela jsem s ní na nákupy do Port Angeles. Ta holka byla jako nezmar, všechno mně nutila si vyzkoušet, byla jsem pro ní panenka na hrání a ona se velice bavila. Za to mě to připadalo jako peklo, ze kterého se snad nikdy nedostanu.
Seznámila jsem se lépe i s jeho rodinou. Byli to velmi přátelský a milý lidé. Jen jsem se trochu bála Jaspera. Údajně byl s nimi jen pár desítek let a ještě si pořádně nezvykl, že lidskou krev musel vyměnit za zvířecí, ale Alice mu s tím pomáhala. Byla prostě dobrá ve všem.
Po dlouhé době jsem byla ve škole sama, venku bylo opět hezky, tak Edward a ostatní do školy nešli. Využila jsem toho a přidala se u oběda k Angele a ostatním.
„No ne, to jsou k nám hosti,“ vítala mě ironicky Jessica.  
„Přestaň, Jess, nabízela nám, abychom obědvali s nimi, ale ty jsi opovrhla, tak si toho teď nech,“ napomenula jí Ang.
„Jsem moc ráda, že jsi přišla,“ usmála se na mě mile.  
„To já taky, Ang, to pozvání stále platí a ten kdo nechce, toho nebudu přemlouvat nebo si klekat na kolena,“ a koukla jsem na Jessicu.  
„Jeli zase kempovat, co?“ zeptala se Ang.  
„Přesně tak. Venku je hezky, tak se nemůžeš divit.“  
V tom přiběhl Eric a řekl mi: „Máš jít ven. Hledá tě tam nějakej kluk.“
„Mně?“ zeptala jsem nechápavě.
Proč by mě Edward hledal a čekal venku, když mohl jít za mnou sem a navíc venku je sluníčko, tak co blázní. Nikdo jinej mě nenapadal.
„Vidíš tu ještě jinou Isabellu Swanovou? Já tedy ne,“ oznámil mi.  
Zvedla jsem se a šla tedy ven, musím si pospíšit za chvíli bude zvonit.
Vyšla jsem ven, ale nikoho jsem neviděla. Jestli si Eric ze mě udělal srandu, tak ho snad zabiju.
V tom jsem ho uviděla.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

Autor: verka123, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otisknutí - kapitola 4.: