Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisknutí - kapitola 15.

24.03.2010 (09:30) • verka123 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3380×

Dny letěli jako splašený a já měla poslední den před svatbou. Alice byla každý den u nás a já byla její loutka, na které zkoušela různé modely. Byla jsem jí na jednu stranu vděčná, zapomněla jsem na Jaka a na jeho tvrdohlavost. Od toho dne, kdy jsme se naposledy rozloučili, se mi ani jednou neozvala. Charlie mi říkal, že se doma moc nezdržuje a když přijede za Billym a je tam Jake, tak se o tom nechce bavit a raději odejde. Bylo mi jasné, že mu to ublížilo. Stále jsem doufala, že to překoná a příjde na svatbu. Byla bych v tu chvíli ta nejšťastnější nevěsta na světě. Sice jsem si už připadala jako blázen, stále jsem slyšela Jaka jak mi říká: „Bello, prosím, prober se!“ , ale to bude zřejmě z toho, že stále myslím na naše poslední setkání a na jeho smutek, co měl v očích. Všimla jsem si, že na mě Charlie mluví.
„Jsi v pořádku? Dneska jsi sotva promluvila a jsi furt někde jinde v myšlenkách,“
„To nic, tati. Jen přemýšlím a myslím na Jaka,“ přiznala jsem.
„Jake. Já vím, je tvrdohlavější, než jsem si myslel,“ vzdychl.
„Chtěla bych ho tam zítra, víš. Byl to můj nejlepší přítel a měla jsem ho moc ráda a stále mám,“ řekla jsem mu.
„Neboj se, on třeba příjde a pokud ne, tak to bude jeho chyba. Hlavní je, že jsi šťastná a to je pro mě nejdůležitější,“ pohladil mě po tváři.
„Mám tě ráda, tati a budeš mi moc chybět,“ vzlykla jsem.
„Ty mě taky, holčičko. Stále tomu nemůžu uvěřit, že už jsi tak rychle dospěla,“ byl také na měkko.
Cítila jsem, jak na mě přichází vlna smutku, ale také pocitu štěstí. Byl už večer a já se za pár hodin měla vdávat. Edward mi volal, že dnes nepříjde, protože ho kluci berou na lov, jako rozlučku se svobodou a podle tradice se to stejně nesmí, aby byl se mnou přes noc. Byla jsem tomu ráda. Mohla jsem být jeden večer sama se sebou.
V tom jsem zkoprněla, měla jsem záblesk něčeho, co vypadalo jako Jacob a zase mi říká, abych se probrala. Jsem fakt už asi mimo a ze všech těch příprav unavená. Rohodla jsem se, že si půjdu lehnout, abych načerpala sílu na zítřek. Vyšla jsem tři schody a vrátila se do předsíně. Bojovala jsem sama se sebou a vyhrálo to moje lepší já. Musela jsem slyšet Jaka. Takhle to nemohlo skončit.
„Blackovi,“ ozval se Jake.
„Jaku, tady Bella,“ představila jsem se.
Tút... tút... tút... On mi zavěsil.
Zkoušela jsem to zas a zas se stejným výsledkem. Asi po dvacátý už to nevydržel.
„Bello, co chceš? Nechci se s tebou bavit. Chápeš to? Musíme na sebe zapomenout,“ křičel na mě do aparátu.
„Jaku, já tě prosím. Přijď zítra na mojí svatbu. Já tě tam chci!“ prosila jsem ho.
„Ty si snad ze mně děláš srandu ne? Bello, jsi tak bezcitná a nebo sobecká? Jak tohle po mně můžeš chtít? Ty jsi se snad úplně zbláznila. Nikam nepůjdu, nepočítej s tím!“
„Tohle mi nemůžeš udělat, Jaku!“ bránila jsem se.
„Ne? Hlavně, že ty jsi se mnou měla soucit. Radši zavěs, ať zbytečně moc neprovoláš,“
„Mrzí mě a prosím popřemýšlej o tom. Byla bych opravdu moc šťastná,“ snažila jsem se.
„Nejde to, promiň,“ řekl mi klidněji se smutkem v hlase.
„Ok, tak se zatím měj,“ loučila jsem se, už jsem neměla sílu dál ho přemlouvat.
„Bello, prosím, prober se. Kvůli mně! Prosím!“ řekl mi.
„Sbohem Jaku,“ a zavěsila jsem.
Všimla jsem si, že mě celou dobu pozoroval Charlie.
„Prosím, nic neříkej!“ poprosila jsem ho smutně a odešla do svého pokoje.
Ráno jsem se probudila a byla snad unavenější, než večer. Podejď by ne, když jsem usnula někdy ve dvě ráno. Alice mě měla vyzvednout za dvacet minut, tak jsem se musela dát trochu do kupy, i tak to bude mít se mnou dneska těžký.
„Ty vypadáš,“ řekla mi místo pozdravu.
„Díky Alice, fakt díky!“ odpověděla jsem jí.
„To jsi nemohla jít spát brzy? Podívej se na ty kruhy pod očima, ale neboj, sice to bude dost velká práce, ale udělám z tebe tu nejkrásnější nevěstu na světě,“ usmála se.
Šla jsem dát do auta svoje věci a Alice zatím připomněla Charliemu, aby na nic nezapomněl a hlavně, aby vyzvedl Renee na letišti a pak jí dovezl k nim domů.
Jakmile jsme dorazili k nim tam mi Alice zavázala oči, abych nic neviděla.
„Alice, je to nutný?“ ptala jsem se zmučeně.
„Ano je, nedělala jsem se s  tim jako pitomec, abys to hned viděla. Počkej, až to uvidíš, budeš nadšená,“ těšila se Alice.
Když jsme vešli do haly, cítila jsem květiny. Bylo jich zřejmě hodně, vůně byla smíšená, ale příjemná a jemná. Nemohla jsem se dočkat, až to uvidím. Byla jsem neskutečně šťastná. Za pár minut budu paní Cullenová, manželka toho nejúžasnějšího „člověka“ pod sluncem.
Alice mě odvedla do svého pokoje a začala mi pomáhat s oblékáním, nedovolila mi ani se na sebe koukat do zrcadla. Rosalie jí pomohla něco udělat s mymi vlasy a Alice mě líčila a dělala vše ostatní. Slyšela jsem, jak se vrátil Edward s klukamaa a začala jsem se celá klepat.
„Bello, prosím tě, dýchej nebo tě budu muset nalíčit znova,“ vzdychla Alice.
„Promiň, jenom jsem nervózní,“ omluvila jsem se jí.
„Neboj se, za chvilku ho uvidíš a pak se na něj budeš koukat celou věčnost, až ti poleze na nervy,“ smála se mi Rosalie.
„Máš tu maminku, Bello,“ vykoukla Alice z okna.
Konečně, tak moc jsem se na ní těšila. Neviděla jsem takovou dobu a nemohla jsem se jí dočkat. Přišla snad hned jakmile vešla do domu. Ozvalo se zaťukání.
„Vstupte,“ odpověděla Alice.
„Ahoj holky, jak se máte. Bello, bože můj, ty vypadáš nádherně. Edward z tebe ztratí řeč. Holky, vy by jste se tím mohli klidně živit a myslím, že by se u vás dveře nezastavili?“ řekla dojatě Renee a měla slzy na krajíčku.
„Maminko moje, tak moc jsi mi chyběla. Ani nevíš, jak moc. Děkuji, že jsi tady,“ skočila jsem jí do náruče a plakala s ní.
„Bello... Bello... Bello, můžeš přestat? Jinak si celý make-up zničíš a naše práce bude k ničemu. Jak už jsem ti jednou řekla, dýchej,“ napomenula mě Alice.
V tom vešel i Charlie a zůstal stát s otevřenou pusou.
„Bello, ztrácím řeč. Moc ti to sluší,“ vzpamatoval se Charlie.
„Tati, ty taky vypadáš moc elegantně. Jako pravý gentleman,“ chválila jsem ho.
To mě Alice už doupravila a požádala Renee, aby šla za ostatnímí. Svatba začíná.
„Bello, až uslyšíš znělku, tak se připrav nad schody a až začnou hrát tak pomalu sejdětě, prosím, nezakopni. Buď dnes opatrná a hlavně se na sebe nezapomeň podívat.  Fakt ti to moc sluší, jsem na sebe pyšná,“ prosila mě Alice.
Chtěla jsem se urazit, ale nešlo to. Musela jsem se smát s nimi. Když odešla podívala jsem se na Charliho. Byl dojatý a smutný.
„Tak zlatíčko, a je to tady. Snažil jsem se oddálit tuto chvíli na co nejdéle, ale ty jsi dospěla příliš rychle. Jen chci, abys věděla, že tě moc miluji a přísahám, že tu budu navždy pro tebe!“ řekl mi a políbil na čelo.
„Já vím, tati. Uteklo to a nikdy by mě nenapadlo, že se budu vdávat v osmnácti, ale jsem šťastná a miluji ho. Jen mě mrzí, že tu není Jacob, bylo by to pak dokonalý,“ řekla jsem smutně.
„Možná je to tak lepší. Bylo by to pro něho těžké. Billy říkal, že hned ráno někam odešel a chtěl být sám, tak buď v klidu a užij si svojí svatbu i bez něj,“ poradil mi.
„Máš pravdu, ve všem. Děkuji ti, že jsem mohla být u tebe. Chci, abys věděl, že to byli nejhezčí chvíle v mém životě a jsem za to vděčná,“ přiznala jsem mu.
„Oh, Bello, pro mě taky,“ řekl dojatě.
V tom jsem zaslechla hudbu a vešli jsme s tátou nad schody. Raz.. dva... tři... čtyři... a mohli jsme pomalu scházet v rytmu znělky za Alice, což byla moje družička. Do očí mi padla výzdoba, byla dokonalá, všude samé růže, orchideje, tulipány a různé věnce. Pak jsem ho zahlédla. Byl překrásný, jako vždy. Stál u altánu, který byl obepínám bílými květy. Podívala jsem se mu do očí a dívala se jen do nich. Byla to síla, co mě k němu táhla a já toužila po tom být už u něho. Ulička naštěstí byla krátká. Charlie mě předal Edwardovi do náručí, popřál nám hodně štěstí a šel si sednout vedle Renee. Dívala jsem se mu do jeho očí, byli šťatné, zářívé a vítezloslavné. I já jsem byla vítěž, měla jsem jeho. Pan Weber nám přednášel z bible a pak začal s tradičními větami. Jakmile došel k větě, jestli je tu někdo, kdo je proti, tak se otevřeli dveře a v nich se objevil Jake. To se mi snad jenom zdá. Proč to dělá?
„Já... já jsem proti,“ řekl nahlas.
„Jaku, co to vyvádíš? Zbláznil jsi se,“ vydechla jsem v šoku.
Billy jel k němu a snažil se ho přesvedčit, aby odešel, ale nenechal se přemluvit. Šel pomalu k nám a nespustil ze mě oči, koukal mi přímo do očí. Podívala jsem se na Edwarda a měl semknuté rty, bylo na něm vidět, že by ho nejraději zabil, ale nemohl tady před všemi. Z ničeho nic zavrtěl hlavou a já se rozhlédla. Bylo to na Emmetta a Jaspera, asi ho chtěli vyprovodit sami, ale Edward nechtěl dělat scény.
„Bello, prosím, prober se! To mi nesmíš udělat!“ prosil a šel pomalu ke mně.
„Jaku, přestaň dělat tady divadlo. Promluvíme si později,“ prosila jsem ho a šla k němu.
Edward tam zůstal stát a čekal, až to vyřídím.
„Bello, prosím. Já tě prosím, prober se,“ požádal mě slzami v očích.
„Proč nechceš pochopit, že jsem s ním šťastná? Prosím tě, sedni si a buď v klidu,“ prosila jsem ho.
Jake se podíval na Edwarda a nechal, aby mu přečetl myšlenky.
„Ať se rozhodne sama,“ řekl z ničeho nic Edward.
„Bello, pojď za mnou. Čekám tu na tebe, prosím,“ prosil Jake a natahoval ke mně ruku.
Stála jsem mezi nimi, od každého pár kroků a já koukala z jednoho na druhého.
„Bello, sakra, nadčím přemýšlíš. Jdi za Edwardem, miluješ ho,“ nadávala jsem sama sobě v duchu.
Podívala jsem se Edwardovi do očí a bylo v nich napětí, beznaděj a strach ze ztráty. Podívala jsem do Jacobových očí a v nich jsem poznala prosbu, naléhavost, strach a také beznaděj. Byla jsem zmatená. Najednou Edward promluvil.
„Bello, lásko, ať se rozhodneš jakkoli budu to respektovat. Nebudu tě prosit a ani se o tebe přetahovat, musíš sama vědět, co chceš a já měl za to, že jsi chtěla mě,“ řekl mi.
Koukala jsem na něj neschopna slova. Chtěla jsem jít za ním, ale nohy zradily a nechtěly se pohnout. Otočila jsem se na tátu a mámu. Byli zmatené a nechápali, co se tu děje jako všichni tady kolem. Znovu jsem pohlédla na Jaka, měl stále ke mně nataženou ruku.
Udělala jsem krok zpět směrem k Edwardovi.
„Bello, prosím, prober se kvůli mně. Chyť mě pevně a já ti pomůžu se vším. Prosím, neocházej,“ stále mě prosil naléhavě.
Zastavila jsem se.
Co se to se mnou děje? Ještě před pár minuty jsem byla pevně rozhodnutá stát se Edwardovou manželkou a teď nevím nic.
„Jaku, nedělej mi to. Mě je tu dobře a jsem šťastná,“ odpověděla jsem mu.
Jake, ale dělal jakoby mě neslyšel a přistoupil ke mně blíž. To, ale Edward přišel taky.
Stála jsem tam opět mezi nimi a nevěděla kam jít. Na jedné straně byla láska mojí existence a na druhé straně můj nejlepší přítel, kterého jsem milovala také celým svým srdcem. Edward se mi koukal do očí a šel pomalu k nám. Chytil mě za ruku a vložil jí do Jakovi. Nechápavě jsem na něho koukala.
„Bello, buď šťastná. Patříte k sobě!“ řekl mi smířlivě.
„Edwarde... Já... Nechci... prosím!“ plakala jsem.
„Bello, prosím neodcházej,“ řekl znova Jake.
Koukala jsem se mu do očí a najednou se se mnou všechno zatočilo. Všechno zmizelo a já se koukala do vystrašených očích. Byli Jacoba. Ležela jsem na posteli a přemýšlela, co se stalo. Byla jsem zase u Renee a já si uvědomila, že sen byl toto a to, že Edward zemřel se opravdu stalo. Zděšeně jsem se rozplakala a nemohla přestat.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15