Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisknutí - kapitola 12.

11.03.2010 (09:30) • verka123 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1580×

Chtěla jsem mu dokázat, že domů trefím i sama, ale ještě, že se mnou byl. Nerada jsem to přiznala, ale zabloudila bych. Tak aby to nevypadalo moc okatě, držela jsem se těsně za ním. Dlouho mi to, ale nevydrželo, protože to zřejmě prokoukl. Zasmál se a chytil mě za ruku.

„Ty se mi fakt jenom zdáš,“ smál se mi.

„Co jsem provedla?“ nechápala jsem.

„Ale nic. Pojď začíná se stmívat a dlouho jsme neviděli západ slunce,“ vzal mě do náruče a rozeběhl se mnou k pláži.

Stihli jsme to jen tak tak. Bylo to krásné jako vždy. Podívala jsem se na Jaka a ztratila reč. Červánky se mu odrážely od obličeje a vypadal nádherně.

„Co?“ zeptal se mě najednou.

„Nic!“ řekla jsem rychle.

Chvíli jsme si upřeně koukali do očí.

„Jak myslíš,“ usmál se na mě a dál sledoval tu krásu.

Odvrátila jsem od něho hlavu a vzdychla. Jakmile slunce zapadlo zvedli jsme se a šli domů. Za celou cestu jsem nebyla schopná promluvit, stále jsem přemýšlela nad tím, co mi dneska řekl. On si myslel, že to bude jednoduchý zapomenout na Edwarda, ale na jednu stranu má pravdu. Nechci ho trápit. Miluji ho, ale ne prozatím celým srdcem, v druhé půlce je stále Edward a zůstane tam ještě hodně dlouho. On byl ten, do kterého jsem se poprvé zamilovala a byl moje velká láska. Myslím si, že kdybych nepoznala Jaka, byli bychom šťastný a stále spolu. Kdyby. Ale teď je pryč a už se nevrátí.

Vrátili jsme se domů, Renee na nás už čekala. Nic netušila a byla jsem ráda.

„Tak co, mládeži, jak jste si to dneska užili?“ zeptala se nás.

„Dobře a co ty?“

„Byla jsem celý den na zahradě, trochu vyplela záhony a pak relaxovala u bazénu,“ usmála se na mě.

„To je dobře,“ najednou jsem pomalu nevěděla o čem se s ní mám bavit.

„Jsi v pořádku, Bello?“

„Jo, jsem,“ usmála jsem se a sklopila oči, aby nepoznala, že jí lžu.

„Bells, řekni mi co se děje. Znám tě a když se mi ani nepodíváš do očí, tak to není, jak říkáš,“ pověděla mi.

„Mami, promiň, ale raději se o tom nechci bavit. Možná časem, ano!?“ odpověděla jsem.

„Jak myslíš, ale bylo by ti líp,“ snažila se.

„Prosím,“ poprosila jsem jí.

„Dobře,“ vzdala to.

Šla jsem k ní a obejmula jí. Pevně jsem jí držela a ona mě hladila po vlasech, jak to mám ráda. Zavřela jsem oči a vychutnávala si to rodinné objetí, co mi tak chybí. Charlie mě takhle neumí obejmout, asi se stále ještě bojí nebo opravdu nevím. Otevřela jsem oči a viděla Jaka, jak nás pozoruje. Odtáhla jsem se od Renee a políbila jí na tvář.

„Renee, napadlo mě, jestli by nevadilo, kdybychom tu zůstali déle, než jsme chtěli. Bella vás potřebuje a tady je krásně,“ zeptal se Jake.

Koukala jsem jako praštěná a nechápala, jak ho to mohlo napadnout. Chtěla jsem jet zpátky do Forks a to brzy. Potřebovala jsem vidět Alice a zbytek rodiny.
Renee vypadala překvapeně. Nadechla jsem se a chtěla se začít bránit, ale Renee promluvila.

„Jaku, to není problém, jen příští týden má Phil soutěž v Miami a já mu slíbila, že pojedu s ním. Když vám nebude vadit, že tu budete sami těch pár dní, tak tu klidně zůstaňte. Budu jenom ráda,“ svolila Renee.

„Co kdyby se někdo zeptal mě?“ vložila jsem se do toho.

„Ty tu nechceš být?“ nechápala Renee.

„Ale jo chci, jen potřebuju mluvit s Alice,“ přiznala jsem se.

„Bello, zlatíčko, kdyby tě chtěl vidět nebo se s tebou spojit, tak už to dávno udělá. Neponižuj se zbytečně,“ domlouvala mi Renee.

To ne, já tu nechci zůstat. Potřebuju být ve Forks, kdyby se za mnou vrátil.

„Mami, ty to nechápeš. Já tam musím jet,“ rozčilovala jsem se a chtělo se mi z toho brečet.

„Bello, Jake má dobrý nápad. Bude to pro tebe lepší, prosím, věř mi,“

„Jacobe Blacku, já tě tak nenávidím!“ rozkřikla jsem se na něho a utekla jako malá holka do svého pokoje.

Vyběhla jsem po schodech a třískla dveřma. To sice bylo dost dětinské, ale chtěla jsem jim ukázat, jak moc jsem proti. Zamkla jsem dveře, sklouzla po nich dolů a rozbrečela se. To není možný, jak mi to jen mohl Jake udělat. Pak mi to došlo, on jen plní svůj slib. Pomáhá mi zapomenout. Ale proč takhle? Nechápala jsem. Ví moc dobře, že tam Edward není. A nebo snad je, a proto mě drží daleko od Forks??? Vyskočila jsem na nohy, začala lovit v kapse mobil a vytočila jsem Alicino číslo. Vzala to hned.

„Už jsi doma? Nic nevidím přes toho psa,“ zeptala se mě místo pozdravu.

„Ano jsem. Alice, mám otázku a prosím odpověz mi popravdě!“ prosila jsem jí.

„Bello, já ti nevím...“ začala, ale nestačila domluvit, protože jsem jí skočila do řeči.

„Alice, je tam Edward? Vrátil se z Denali? Prosím, buď ke mně upřímná,“

„Ano, je tu, ale zase odjíždí za pár dní. Odjede hned jakmile se ty vrátíš,“ řekla mi poraženě.

Bylo to horší, než jsem čekala. On mě opravdu už nechce ani vidět. Je se svojí rodinou jen tehdy, když já nejsem poblíž. To znamenalo, že jakmile se vrátím, už se nevrátí a budu za to moct já.

„Alice, vzkaž mu, že se do Forks už nevrátím. Pojedu si tam jen pro věci a odstěhuji se sem do Jacksonvillu. Nerada bych rozdělila vaší rodinu. Na tolik vás mám ráda a neunesla bych to!“ rozhodla jsem se.

„Bello, to není nutný. Charlie tě potřebuje, je ztracený bez tebe. Mysli na něho a navíc, my se stejně časem přestěhujeme zpátky do Denali. Nehledě na to Edward tě stejně jednou vyhledá, znám ho,“

„Myslíš?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

„Já to vím, ale měla by jsi žít svůj život. Nečekej na něho, protože my bereme ten čas trochu jinak, než vy lidé,“ snažila se mě přesvědčit.

„Chápu,“ řekla jsem nakonec poraženě.

Měla pravdu, nemůžu na něho čekat věčně, i když jsem strašně moc chtěla.

„To jsem ráda,“

„Alice, můžu s ním mluvit? Prosím,“ prosila jsem jí.

„To není dobrý nápad,“ odpověděla mi.

Najednou jsem slyšela za ní hlasy a pak na mě promluvil ten krásný, sametový hlas.

„Bello,“ promluvil na mě Edward na druhém konci.

„Edwarde, já…“ najednou jsem nemohla mluvit a rozplakala se..

„Nebřeč,“ poprosil mě.

Nemohla jsem přestat, konečně jsem ho slyšela a já se takhle sesypala.

„Edwarde, ach ... Edwarde! Prosím, potřebuji tě. Musím tě vidět, prosím!“

„To nejde, Bells, už jen to, že s tebou mluvím jsem porušil slib, co jsem si dal. Taky mi chybíš, ale takhle to je lepší. Zapomeň na mě, bude to tak lepší pro oba. Nedělej hlouposti, vrať se k Charliemu. Alice má pravdu, bez tebe je ztracený. Mysli na něho!“

„Proč mi to říkáš?“ nechápala jsem proč mi stále tak ubližuje.

„Protože chci být k tobě upřímný. Bello, miluji tě nade vše na světě, ale nevrátím se k tobě. Beze mně ti bude líp. Zapomeň na mě a žij svůj život po boku někoho, kdo tě bude milovat a neopustí tě tak jako já. Je konec!“ ubližoval mi dál.

Jen jsem seděla na posteli a poslouchala ho. Nemohla jsem mluvit, protože jakmile bych promluvila, asi bych se sesypala ještě víc.

„Příjde mi to jako zlý sen,“ vzmohla jsem se jen na tohle.

„Ještě jednou se moc omlouvám, ale zřejmě si to potřebovala slyšet ještě jednou. Změnil jsem si číslo, tak se mi už nedovoláš. Bude to jako bych nikdy neexistoval. Drž se Jacoba, s ním budeš vždy v bezpečí,“ poradil mi.

„Proč si, sakra, všichni myslíte, že on je pro mě ten pravý?“ nechápala jsem.

„Protože je to pravda,“ odpověděl mi.

„Zatím zůstanu tady u mamky a časem se vrátím do Forks, ale teď chci být tady. Můžeš zůstat se svojí rodinou!“ řekla jsem pevně a totálně mimo.

„Dobře, buď šťastná. Sbohem!“ popřál mi a zavěsil.

Jen jsem seděla a otupěle koukala před sebe. Někdo zaklepal, strašně jsem se lekla, až jsem nadskočila.

„Bells, otevři mi,“ prosila mě Renee.

„Mami, prosím tě, nech mě teď být. Chci být sama,“ odpověděla jsem.

„Jak myslíš, holčičko. Miluji tě!“ řekla mi.

„Já tebe také,“

Bylo mi strašný teplo, tak jsem si otevřela okno. Vzduch byl příjemný a vlhký. Vzala jsem si křeslo a sedla si k oknu. Koukala jsem do dáli na moře a vnímala jsem jeho zvuk. Zavřela jsem oči a promítala si uplynulý měsíce. Tolik se toho stalo, nikdy bych něvěřila, že se tohle může stát zrovna mě. Poprvé jsem se zamilovala a to hned do dvou kluků najednou. Bylo to krásný, s Edwardem jsem si připadala vyjímečně a s Jakem si zase připadám krásná, žádaná, prostě dokonalá. Oba mě milovali a oba mě opustili. Jake se ale ke mně vrátil. Edward se nikdy nevrátí. Začínala jsem být unavená, tak jsem si došla do sprchy a lehla si. Udivilo mě, že se ani jednou Jake nepokusil mě navštívit. Asi jsem se ho dotkla, když jsem na něho začala křičet, ale může si za to sám. Pomalu jsem usínala a rozhodla se, že jim zítra povím mé rozhodnutí.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15