Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisknutí - kapitola 11.

07.03.2010 (07:15) • verka123 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1436×

Na druhý den jsem se probudila a cítila se o trochu lépe. Bylo to možná tím, že jsem věděla, co mě čeká. A to je další den, kdy se budu cítit špatně z toho, co jsem provedla Edwardovi. Nikdy mi to neodpustí. Podívala jsem se na mobil a k mému překvapení tam na mě čekala zpráva od Alice.
Stálo tam: MILÁ BELLO. NEVÍM, CO TI MÁM NA TO NAPSAT. NEUMÍŠ SI PŘEDSTAVIT, CO PRÁVĚ TEĎ PROŽÍVÁME. JSI MOJE NEJLEPŠÍ KAMARÁDKA A NA TOM SE NIC NEZMĚNÍ. JEN EDWARDOVI DEJ ČAS. URČITĚ MU CHYBÍŠ, TAK MU TO HLAVNĚ NESTĚŽUJ TÍM, ŽE BY JSI MU VOLALA. AŽ SE BUDE NA TO CÍTIT, TAK SE ZA TEBOU ZASTAVÍ SÁM. VĚŘ MI. MÁM TĚ RÁDA A VŠICHNI TĚ POZDRAVUJÍ. NEMĚJ O NĚHO STRACH, V DENALI MU BUDE DOBŘE. MĚJ SE KRÁSNĚ A POZDRAVUJ RENEE. ALICE
Přečetla jsem si ještě dvakrát tu zprávu a byla jsem na jednu stranu šťastná, že jsem Alice neztratila a že je Edward v pořádku, i když se trápí. Já se také trápím. Pořád tomu nemůžu uvěřit, že je konec. Naštěstí mám Jaka, přátelé a Renee s Charliem. Odložila jsem mobil do nočního stolku a šla na oběd, protože jsem zjistila podle hodin, že jsem prospala celý dopoledne. Našla jsem doma jen Renee, seděla v obývacím pokoji a četla si.
„Jak jsi se vyspala, Zlatíčko?“ zeptala se mě.
„Dobře. Proč jste mě nechali tak dlouho spát?“
„Včera jsi vypadala strašně a já věděla, že asi jenom tak neusneš, tak jsem ti dopřála spánek. Jak se cítíš?“
„Je mi lépe. Kde je Jake a Phil?“
„Phil má zase trénink a Jake šel ven, prý si musí něco zařídit,“
„Aha!“ odpověděla jsem a šla si udělat oběd.
Renee šla za mnou. Byla jsem tomu ráda, protože jsme konečně spolu sami a můžeme si popovídat. Sedla si na židli a pozorovala mě.
Najednou promluvila: „Vždycky jsi byla tak samostatná. Hrozně rychle jsi dospěla,“ vzdychla Renee.
„Ale no tak, mami. Někdo se o tebe musel postarat,“ usmála jsem se na ní.
„No právě, ty jsi měla mít svoje dětství a pubertu a ne se starat o svojí nešikovnou mámu,“ řekla smutně.
„Já jsem také nešikovná, v tom jsem asi po tobě,“ snažila jsem jí utěšit.
„Aspoň v něčem, jinak jsi celá po tátovi,“
„No, to se mi ulevilo,“ smála jsem se.
„A co ty, dceruško, jak se tam máš? Mám z toho výčitky svědomí, že ti je tam třeba špatně. Chtěla bych tě tady u sebe, co ty na to? Tobě by se tu nelíbilo?“ zeptala se mě.
„Mami, no tak. Nemusíš se o mě bát. Táta na mě dává pozor. Mám Jaka,“ chtěla jsem říct i Edwarda, ale to už není pravda. „Mám tam tátu, kamarády a donedávna jsem tam měla i Edwarda. Mám se tam dobře. Nechci přecházet zase na jinou školu, sotva jsem se tam rozkoukala. Příští rok maturuji a pak jdu na vysokou, třeba si vyberu nějakou školu tady na Floridě a budeme si blíž,“ snažila jsem jí uklidnit.
„Dobře, jak chceš. A teď mi pověz, co ty a Jake? Přijde mi, že se o tebe moc bojí a to, jak se na tebe dívá jsem snad nikdy neviděla. Cítíš alespoň trochu k němu to samé? A co Edward? Já vím, že se o tom nechceš bavit, ale někdy je lepší se vypovídat. Věř mi,“
„Já hlavně nevím, co bych ti k tomu měla říct. Jake je kamarád nebo aspoň byl. Teď sama nevím, jak si náš vztah vysvětlit. To, co k němu cítím nejde popsat. Edwarda jsem milovala a stále miluji, ale Jaka také. Nedokážu si vybrat mezi nimi a tak to Edward udělal sám. Opustil mě a tak mi zůstal jenom Jacob. On je můj nelepší přítel a jeho vztah ke mně je mnohem silnější, než si myslíš. Kolikrát to nedokážu ani já pochopit,“
Renee na mě koukala a čekala, co k tomu řeknu víc, ale já už nevěděla co.
„Víš, Bells, někdy je lepší milovat někoho, o kom víš, že je pro tebe to nejlepší a já si myslím, že Jake, i když je mladší, je pro tebe lepší. Kdyby tě Edward tak moc miloval, bojoval by o tebe a tvojí lásku,“ snažila se mi vysvětlit.
Nemohla jsem jí povědět o tom, že to udělal právě proto, aby mi to usnadnil. Nedokázal bojovat, protože mě miloval a nechtěl, abych si vybrala mezi nimi, protože mi to ubližovalo. Jen jsem tedy pokrčila rameny. Na jednu stranu má Renee pravdu, vzdal to moc snadno. Podívala jsem se z okna a viděla, jak se vrací Jake.
„Mami, prosím tě, nic mu neříkej. Nechci mu to dělat ještě těžší, než to má. A i když k němu cítím to samé, co k Edwardovi, byla bych radši, kdyby to bylo jen mezi námi,“ prosila jsem jí.
„Jistě, jak si přeješ,“ usmála se na mě.
„Děkuji, jsi prostě moje maminka,“ usmála jsem se na ní.
Jake za námi přišel do kuchyně.
„Ahoj Jaku,“ pozdravila jsem ho.
Jakmile mě uviděl usmál se.
„Ahoj Bells, v kolik jsi vstávala? Spala jsi jako Šípková Růženka,“ zeptal se mě.
„Vtipný. Vstávala jsem před chvílí. Kde jsi byl?“
„Venku, musel jsem dát o sobě vědět doma. Měla by jsi taky zavolat Charliemu,“ vysvětlil mi.
„Neboj, dneska mu zavolám,“ ubezpečila jsem ho.
„Copak Charlie, ten měl vždy o tebe starost, ať to bylo mezi námi jakékoliv. Myslel hlavně na tebe a tvoje bezpečí,“ vzpomínala Renee.
„To je pravda. Stále se bojí, že se mu už nevrátím,“
„Taky bych byla radši, kdybys byla tady u mě a ne na druhé straně země,“ přiznala se mi.
„Možná po vysoký, ale teď ne. Chci žít chvíli s tátou a navíc tam mám svoje kamarády a tak,“ dodala jsem.
„V pořádku,“ usmála se na mě Renee.
Dojedla jsem oběd, umyla po sobě nádobí a šla se převléknout do plavek a pro jistotu přibalila mobil do tašky. Chtěla jsem jít na pláž. Potřebuji přijít na jiné myšlenky. Sešla jsem dolů a přišlo mi hloupé jen tak odejít.
„Chci jít na pláž. Nepůjdete se mnou?“ zeptala jsem se.
„Jen jdi, Bello, já se pustím do zahrádky,“ usmála se na mě Renee.
„Já půjdu,“ řekl Jake a spěchal si pro plavky.
„Opravdu nejdeš s námi?“
„Ne, jen běžte sami,“ pohladila mě po ruce mamka a šla na zahradu.
Pomalu jsem šla napřed. Venku bylo opravdu moc krásně, sluníčko svítilo a já si vzpomněla na Edwarda, co asi dělá. Chyběl mi a strašně moc. Cítila jsem, jak se mi slzy derou zase do očí. Furt to bolelo, nedokážu na něho jen tak zapomenout. Milovala jsem ho a stále miluji. Otočila jsem se a rozběhla se pryč, úplně na opačný konec, než je pláž. Cítila jsem, jak se za mnou lidí otáčejí. Bodejď by ne, každý den nevidí ubrečenou holku utíkat k lesu a vrážet do každého, kdo jí přijde do cesty, protože přes slzy už nevidí na cestu. Ani nevím, jak daleko jsem běžela. Potřebovala jsem být sama a brečet a břečet. Bez Jaka, Renee, Phila... Nechtěla jsem, aby mě takhle kdokoliv viděl. Byla jsem v tuhle chvíli na dně. Nechápala jsem do jakého trojúhelníku jsem se to dostala. Nemůžu žít bez Edwarda, ale ani bez Jaka. Co si jenom počnu. Vytáhla jsem mobil a vytočila Edwardovo číslo. Zvonilo to asi pět minut, ale nevzal mi to. Zavěsila jsem a vytočila Alice, ta mi to vzala hned.
„Alice,“ řekla jsem a rozplakala se ještě víc.
„Bello, vrať se zpět do domu. Prosím tě, udělej to kvůli mně,“ prosila mě.
„Já nemůžu, nechci, aby mě takhle viděla Renee. Alice, moc mi chybí. Nebere mi telefon a já se cítím strašně. Nevím, co mám dělat,“ vzlykala jsem do telefonu.
„Bello, dej mu čas. Je v pořádku a ty se musíš vrátit zpátky k Renee, pokud se nechceš ztratit. Buď hodná holka,“ domlouvala mi.
„A co z toho budu mít? Nic! Nebudu se cítit o nic lépe. Jsem strašná a nezasloužím si ničí lásku a soucit!“ rozkřikla jsem se na ní.
„Jestli se okamžitě nevrátíš, tak přijedu a sama ti naplácám na holou. Víš, jaký bude mít o tebe Renee strach, až se večer nevrátíš?“
„Mě už na ničem nezáleží,“ řekla jsem chladně a zavěsila.
Bylo mi to vážně všechno jedno. Nevím, co mám dělat. Začínám litovat toho, že jsem se přestěhovala k tátovi. Nikomu bych neubližovala, byla bych tu teď s Renee a dělala vzornou dceru jako vždy.
Nemohla jsem ten pláč zastavit, už se více podobal hysterii. V tom jsem slyšela, jak za mnou něco zašustilo. Hrozně mě to vyděsilo, ale bylo mi to fuk. Ať mě to klidně sežere. Najednou jsem cítila, jak mě někdo pevně chytil. Nejdřív jsem se chtěla bránit, ale pak jsem si uvědomila, že ho znám. Byl to Jake.
„Tady jsi. Bello, co mi to děláš? Měl jsem o tebe strašný strach,“ řekl mi s úlevou v hlase.
„Ne-ech mě být,“ vzlykla jsem.
„Nemůžu. Volala mi Alice, že jsi ztracená v lese a nenajdeš cestu zpátky, tak jsem se vydal tě hledat, než bude tma,“ vysvětlil mi.
„Už jsem ti někdy řekla, jak je to otravný, že jsi vlk? Všude mě najdeš a nemám chvíli klidu,“ sdělila jsem mu.
„Proč jsi utekla?“ zeptal se bez úsměvu.
„Co je ti po tom!“ vyjela jsem po něm.
„Bello, to snad nemyslíš vážně. Co je mi po tom? Sakra, hodně je mi po tom. Ty si zřejmě neuvědomuješ, jak by bylo Renee a Charliemu, kdyby se ti něco stalo!“ rozkřikl se.
„A jak by bylo mě,“ dodal potichu.
Zastyděla jsem se. Podívala jsem se na něho a uviděla ten smutek v očích a všechna bojovnost vypršela. Bylo mi ho líto. Nezasloužil si, abych mu ubližovala, když se tak snaží.
„Jaku, promiň, že jsem na tebe křičela. Utekla jsem, protože jsem potřebovala být chvíli sama. To s Edwardem není ještě dobrý. Chybí mi a nemůžu se s tím smířit.“
Chtěl mi na to odpovědět, ale jen vzdychl a obejmul mě. To jsem potřebovala, pevně obejmout. Přitiskla jsem se k němu víc a poslouchala jeho tlukot srdce. Překvapivě mě to uklidňovalo. Najednou jsem cítila potřebu ho políbit. Sedla jsem si, přitiskla se k němu a políbila jsem ho. Cítila jsem, jak se celý našponoval, ale polibky mi vracel. Bylo to jiné, než doposud, najednou jsem chtěla víc. Víc než jen pouhé polibky, ty už mi nestačili. Zajela jsem mu rukou pod tričko a chtěla mu ho sundat. Jake ztuhl a odtáhl se.
„To ne, Bells!“ zakázal mi.
„A proč ne?“ nechápala jsem.
„Slíbil jsem, že ti pomůžu zapomenout, ale ne takhle. Děláš to jen kvůli tomu, abys na něj zapomněla. Pak by jsi si to vyčítala,“ řekl mi.
„To není pravda. Také tě miluji, Jaku,“ snažila jsem se ho přesvědčit.
„Také! A to je přesně ten důvod, proč ne. Dokud nebudeš milovat jen mě, tak to prostě nejde. Ani nevíš, jak moc tě chci, ale nejde to,“
„To není fér. Líbat se můžeme a když toužím po něčem víc, tak to najednou nejde!“
„Ok, jak chceš. Slibuji ti, že už tě ani jednou nepolíbím dokud si nebudu jistý, že ve tvém srdci jsem jenom já!“ usmál se na mě.
„To není fér,“ bránila jsem se.
„Nerozčiluj se, bude to pro mě stejně těžké jako pro tebe, protože já vím, že jsi jediná v mém srdci,“ uklidňoval mě.
„Fajn, jak myslíš,“ procedila jsem skrz zuby.
Vstala jsem a šla pomalu domů.

Jake neváhal a šel po mém boku, abych se neztratila.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15