Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisknutí - kapitola 10

03.03.2010 (12:00) • verka123 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1459×

BELLA

To není možné, musí to být jenom zlý sen. Edward tady nemůže být a nemohl to vidět. Já o něho nechci příjít. V dáli jsem slyšela hlasy a tak jsem pomalu otevřela oči. Nakláněl se nade mnou Jake a Edward mě držel na ruku.

„Edwarde,“ zašeptala jsem a rozplakala se.

„Bello, jak jsi jen mohla?“ řekl mi.

„To je moje vina,“ zastal se mě Jake.

„To máš, k čertu, pravdu že je to tvoje vina. Mám chuť tě zabít, ale neudělám to, už jen kvůli ní,“ rozkřikl se něho Edward.

Vyskočila jsem na nohy a postavila se mezi ně.

„Dost, nechte toho. Jaku, vrať se domů. My se s Edwardem projdeme,“ přikázala jsem mu.

Podíval se na mě, ale poslechl mě. Podívala jsem se na Edwarda, byl stále smutný a já už byla příliš otupělá. Pokusila jsem ho vzít za ruku, ale strčil si jí raději do kalhot. Šli jsme směrem k blízkému lesu. Celou cestu jsem přemýšlela, jak to udělat, aby mi odpustil. Bála jsem se toho nejhoršího. Já ho nechci ztratit, to se nesmí stát. Za celou cestu se mnou nepromluvil ani slovo, bylo to zlé, hodně zlé. Dorazili jsme na místo.

„Bello, můžeš mi vysvětlit, co se stalo?“ zeptal se mě a neušel mi jeho smutný tón.

„Edwarde, já nemám ani ponětí. To, co se stalo, nic neznamenalo,“

„Ne, to znamenalo jen to, co jsem vždy čekal. Ty nepatříš do mého světa,“ řekl mi.

„Patřím k tobě,“ snažila jsem se ho přesvědčit.

„Nepatříš. Ty patříš k Jakovi,“ snažil se mi vysvětlit.

„Cože? Co je to za hloupost. Já miluji tebe,“ nechápala jsem.

„Víš, proč jsem tady? Alice tě už nevidí jako upírku po mém boku. Nevidí tě vůbec, oba moc dobře víme, co to znamená. Ty už se mnou být nechceš. Bells, řekni mi pravdu. Pokud mi teď do očí řekneš, že ho nemiluješ a chceš být se mnou, tak na to všechno zapomeneme a začneme od začátku,“ navrhl mi.

Měla jsem jedinečnou šanci to urovnat, ale já nemohla. Jake byl pro mě víc, než kamarád. Milovala jsem je oba stejně. Podívala jsem se mu do očí a nedokázala jsem mu odpovědět. Jenom jsem se rozplakala.

„To nic, Bells. Prostě jsi mu byla předurčená. Moc mě to mrzí, hlavně kvůli tobě. Mohli jsme spolu mít krásný život,“ pokračoval.

„Ale já ho chci mít. Lásko, já o tebe nechci přijít. Miluji tě, ale jeho také. Nemůžu si vybrat mezi vámi. Pokud si vyberu tebe, zlomím Jakovi srdce a sobě taky. To platí i naopak,“ zmocnila se mě panika.

„Já ti to usnadním. Myslím, že na pár let odjedu do Denali a budu tam s nimi žít. Carlisle už to ví a Alice říkala, že i Jake tě ochrání a má pravdu. Za pár let si na mě ani nevzpomeneš, to mi věř. Když mě budeš chtít vidět stačí, když zavoláš Alice, ale myslím, že prvních pár let to nebude moc dobrý nápad. Nikdy na tebe nezapomenu, vždy tě budu milovat!“ loučil se se mnou.

„Edwarde, prosím tě, nedělej to!“ snažila jsem mu říct mezi vzlyky.

„Bello, je to lepší. Nebudeme zbytečně jeden druhého trápit. Ty víš, co pro mě znamenáš a neboj se, vždy ti budu nablízku,“ pohladil mě po tváři.

Chytila jsem ho za ruku, kterou ně právě hladil a pevně jí stiskla.

„Edwarde, já tě prosím. Zůstaň! Kvůli mně,“ prosila jsem ho.

„To nejde. Sbohem, Bello. Miluju tě!“

Naklonil se ke mně a políbil na rty. Cítila jsem, jak se celý chvěje. Byl to náš zřejmě poslední polibek a já jsem se rozplakala mnohem víc. Podívala jsem se mu do očí a viděla jsem ten smutek a zklamání. Bylo mi to strašně moc líto. Chtěla jsem ho ještě obejmout, ale byl pryč.

Najednou jsem byla v lese a cítila se ztracená, bylo mi zle. Nemohla jsem dýchat. V tom se vedle mě objevil Jake v podobě vlka. Zmizel za keřem a přišel jako člověk.

Když jsem ho uviděla, tak jsem se rozplakala.

„On odešel,“ vzmohla jsem se jen na tohle, opřela se o jeho hruď hlavou a plakala dál.

Vzal mě do náruče a nesl mě zřejmě domů.

„To bude dobré, už jsem u tebe. Postarám se o to, abys zapomněla,“ utěšoval mě.

Bylo to jako v mém snu, co se mi zdál ten první večer. Bylo to moc zlé. Chtěla jsem mít oba a nakonec mi zůstal jen Jake. Doufám, že mě Alice také neopustí, to bych už asi umřela žalem. Jake mě celou cestu nesl v náručí a ani se nezadýchal. Byla jsem tomu ráda, protože bych nebyla schopna jít po svých nohou. Jakmile mě donesl domu přestala jsem trochu plakat, abych nevyděsila Renee, už takhle jsem vypadala dost hrozně.

„Bože můj, co se ti stalo, Bello? Něco s tátou?“ lekla se Renee a běžela za mnou.

Pustila jsem se Jaka a obejmula jí kolem krku a znova se rozplakala.

„Ne, mami, ale Edward mě opustil. Přijel za mnou a rozešel se se mnou,“ vzlykala jsem.

„Cože? A proč?“ nechápala.

„Když on viděl, jak jsme se s Jakem políbili a já mu nedokázala lhát.“

„A co jsi čekala? Že to přejde? Bells, není ti patnáct, abys byla tak naivní. Pokud tě miloval, tak jak jsi tvrdila, muselo ho to ranit. Neboj, odpustí ti, ale teď ho nech jít, až bude přpraven ti odpustit nebo se s tebou setkat, vyhledá tě sám. Věř mi. Taky jsem byla mladá,“ utěšovala mě maminka.

„Ale...“ chtěla jsem říct, že už ho nikdy neuvidím, ale Jake mě chytil a odváděl do koupelny.

„Bello, podívej se na mě,“ řekl mi jakmile jsme byli sami.

Podívala jsem se mu do očí a viděla jsem v nich výčitky a neskrývanou bolest.

„Koukni, já vím, jak moc to teď bolí a věř, že to přejde. Pokud si pamatuješ, taky jsem byl na dně, ale po čase to přešlo. Jenže já byl sám a proto mi to trvalo tak dlouho, než jsem se vrátil k normálu. Ty máš mě a já tě nikdy neopustím. Nikdy tě nezklamu a to ti přísahám!“ snažil se mě přesvědčit.

„Já vím, Jaku. Jsi opravdu moje všechno. Jediný, co mi zbylo,“ při poslední větě se mi zlomil hlas a já se znova rozplakala.

„Nedělej mi to, prosím. Bolí mě to, když tě takhle vidim. Jen si ještě pamatuj, že nejsi sama, máš milující mamku, tátu, Phila, Angelu, mého tátu a hlavně mě. Nikdy nebudeš sama. Pokud s tebou nebudu já, tak s tebou budou jiní,“ hladil mě po tváři a utíral mi slzy.

„Půjdu se vysprchovat a spát. Necháš mě teď o samotě?“ poprosila jsem ho.

„Jistě.“ usmál se na mě.

Chtěl odejít, ale vrátil se. Nejistě se na mě podíval. Naklonil se ke mně a něžně políbil. Nechala jsem ho. Teď už to bylo jedno. Měla jsem jen jeho. Obelmula jsem ho kolem krku, přitiskla se k němu a polibky mu vracela. Po chvilce se odtáhl a odešel pryč.

Vysprchovala jsem se a vlezla do postele. Vzala jsem si sebou mobil a zkusila zavolat Alice, ale nebrala mi to. Tak jsem jí nechala, aspoň zprávu, aby mi pak zavolala a doufám, že mě neopustila jako její bratr.

Nemohla jsem spát, byla jsem příliš otupělá a bezesíly. Vstala jsem z postele a vytáhla si Edwardovu fotku z peněženky. Dívala jsem se na něho a připadala si jakoby část mě umřela. On byl moje světlo. Nemohla jsem se smířit s tím, že už je tomu konec a že ho zřejmě už nikdy neuvidím. Pro něho jsou měsíce, jako pro mě roky. Pak až budu stará babička, mě už vůbec nepozná.

Lehla jsem si zpátky do postele a pomalu začala usínat, když v tom se ozvalo slabé zaťukání a objevil se ve dveřích Jacob.

„Můžu na chvilku dál?“ zeptal se nejistě.

Nezřetelně jsem kývla. Byla skoro půlnoc, trochu pozdě na navštěvu.

„Jen jsem chtěl vidět, že jsi v pořádku,“ vysvětlil mi.

„Jaku, já už nikdy nebudu v pořádku,“ odpověděla jsem mu.

„Od toho máš mě, abych se o tebe postaral. Můžeš mi věřit, ale to ty jistě víš, když ti to opakuji pořád dokola,“ usmál se a přisedl se ke mně na okraj postele.

„Já vím a vážím si toho,“ přiznala jsem.

„To jsem rád. A je ti už trošku lépe?“ zeptal se.

„Trochu ano, nemám už co brečet. Došla zásoba slz,“ usmála jsem se smutně.

„Můžu se tě na něco zeptat?“

„Ptej se,“

„Co tu dělal? Nechápu to, necítil jsem ho a měl jsem. Nemuselo se to stát, mohli jste být stále spolu,“ zeptal se.

„Víš, on by stejně přijel a byla by to jen otázka času. Alice mu pověděl, že už mě nevidí po jeho boku jako upírku a on měl na tebe vztek a přijel. Myslel si, že je něco mezi námi a tou pusou na pláži jsme to jen potvrdili. Řekl mi, že mě nechá být, abychom my dva mohli být spolu. Prý mě dokážeš ochránit stejně dobře jako on. Teď se cítím strašně, nechtěla jsem, aby to takhle dopadlo,“ pověděla jsem mu smutně.

„To bude dobré, neboj,“ utěšoval mě.

„Ano, časem,“ vzdychla jsem.

Chytil mě kolem ramen a otočil k sobě, aby mi viděl do tváře. Nechtěla jsem, aby mě takhle viděl a sklopila jsem zrak. Chytil mě za bradu a nadzvedl mi jí. Zase jsem se topila v těch jeho tmavých očích.

„Bello, od toho jsem tu. Budu ti ve všem nápocný. Udělal bych pro tebe cokoliv jen, abys teď nebyla smutná, neumíš si ani představit, jak mě to uvnitř drtí. Přál bych si vzít veškerou bolest na sebe,“ pověděl mi.

Musela jsem ho obejmout, prostě musela. Opřela jsem se hlavou o jeho rameno, zavřela oči a jen se pokoušela uklidnit. Voněl jako les. Byla to krásná vůně a já věděla, že ať budu kdekoliv, tak na ní níkdy nezapomenu. Celou tu dobu mě hladil po zádech a šeptal mi uklidňující slova a já pomalu usínala. Připadala jsem jako, když jsem byla malá a Renee mě takhle uspávala. Působilo to na mě i teď, protože ani nevím, jak jsem usnula a kdy Jake odešel do svého pokoje.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15