Další kapitolka OTISKUTÉ je tady a snad se bude líbit. Dokud se to pořádně nerozjede budou kapitolky krátké, ale potom slibuju budou rozhodně delší tohle je jenom překlenovací období... moc prosím o komentíky xD princesVolturi
23.12.2009 (16:45) • princesVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1459×
6.Kapitola - To si pěkně vypijete
Vešli jsme do obýváku ten, ale vypadal, jak po výbuchu atomovky. Uvnitř byl jenom Emmett, Alec a Jasper.
„Proboha, co se tu stalo?“ zeptala jsem se a všichni tři na mě pohlédli.
„Nic,“ řekl Emmett.
„Jaký nic! Vždyť to tu vypadá, jak po výbuchu!“ zvýšila jsem trochu hlas. Emmett se jenom ušklíbl, Alec se zvedl a začal trochu uklízet a Jasper jenom kroutil hlavou.
„Jaspere?“ řekla jsem. Jasper se na mě otočil a s úsměvem odpověděl.
„No náš Emmett nesnese prohru, vždyť to víš.“ řekl a usmál se, proboha on se musel zase sázet no, jo celý Emmett.
„Ne ne, Alec podváděl.“ řekl ublíženě Emmett.
„Ne, ty jenom nesneseš, že jsem vyhrál!“ řekl vítězoslavně Alec a mrkl na mě. Jane jenom kroutila hlavou a smála se.
„Hele mě je to jedno počkejte, ale co s vámi vyvede Esme,“ řekla jsem. Emmett ztuhl pak, ale vyskočil Jasperovi do náruče. Když to Jasper zjistil, shodil Emmetta na zem.
„Esme nás zabije!“ řekl Emmett a dal se do pláče.
„Nebuď jak malej,“ řekla jsem a Emmett začal fňukat víc, než předtím, obrátila jsem oči v sloup, vzala si mobil a vyťukala známé číslo.
„Renesmee?“ ozvala se Alice.
„Ano jsem to já.“ řekla jsem.
„Co potřebuješ?“ zeptala se mě.
„Jak dlouho budete ještě pryč?“ zeptala jsem se.
„No, chceme jet ještě na menší nákupy,“ řekla Alice.
„Jo dobře kupte mi něco hezkého,“ řekla jsem, potřebujeme získat čas.
„Jasně!“ křikla Alice a pak zavěsila.
„Fajn, takže Emmette, ty s Jasperem pojedete sehnat stejný nábytek,“ řekla jsem, oba jenom přikývli a zmizeli do garáže.
„A my se dáme do podlahy,“ řekla jsem, Jane šla posbírat střepy a já s Alecem jsme šli vystěhovat ten zbytek nábytku. Zachvíli jsme měli hotovo, sedla jsem si na schody a Alec se přidal.
„Kde je Aro a ostatní?“ zeptala jsem se a otočila se k Alecovi.
„Jeli s Carlislem se na něco podívat,“ řekl a pokrčil rameny.
„Aha,“ řekla jsem a podívala se do už trochu uklizeného obýváku.
„Za dva dny odjíždíme,“ řekl smutně Alec.
„Hmm,“ řekla jsem a pokrčila rameny, bude se mi po Jane stýskat. Alecovi se má odpověď moc nelíbila, ale byl zticha.
„Hotovo!“ zapískala Jane a sedla si k nám. Teď musíme čekat, než se Emmett s Jasperem vrátí.
„Co budeme dělat?“ zeptal se Alec.
„Nevím, ale už žádný rvačky, jinak by Esme dostala infarkt!“ sice nevím, jestli může upír dostat infarkt, ale kdyby Esme viděla to co my, tak by si to hošánci pěkně vypili, jsou tu jeden den a už je barák vzhůru nohama.
„Jsme tady!“ zakřičel Emmett a vlítl do bytu. Jak on to dělá, že má vždycky dobrý načasování.
„Jdeme na to,“ řekl Jasper a začal vytahovat nábytek. Já jsem koukala, jestli to mají dobře. Po půl hodině bylo hotovo.
„Super, nikdo nic nepozná, doufám,“ řekla jsem, Emmett se usmál a sedl si na nový gauč a pustil si baseball. Přidala jsem se k němu a sedla si k Alecovi a Jane. Skoukli jsme první polovinu, když jsme zvenčí uslyšely Alici a ostatní, jak se smějí a vytahují tašky z auta. Otevřely se dveře a dovnitř, jako živá voda, vtrhla Alice.
„Jsme doma!“ zakřičela na nás a skočila Jasperovi do náruče a vášnivě se políbili.
„Nessie a Jane!“ řekla Alice a podala nám tašky s oblečením.
„Díky,“ řekli jsme unisono a společně se zasmály. Vzala jsem tašku i s Jane a vyrazily jsme ke mně do pokoje.
„Co se děje?“ zeptala se mě Jane.
„Chtěla bych ti něco dát,“ řekla jsem a šla se podívat do své šperkovničky. Když jsem byla jednou s Alici na nákupech, kupovala jsem si náramky a až doma jsem si všimla, že mám dva stejný, jeden dám Jane mé nejlepší kamarádce.
„Chtěla bych ti něco dát!“ řekla jsem a Jane se na mně pátravě podívala.
„Ano?“ řekla nejistě.
„Pro tebe, na důkaz našeho přátelství,“ řekla jsem a zapnula jsem náramek Jane na ruku.
http://www.arconbijoux.cz/upload/obrazky/produkty/obrazek-1896-1.jpg
„Ten je úžasný!“ zakřičela Jane a začala mě objímat. Bylo vidět, že kdyby mohla plakat, tak by plakala. Hmm, můj žaludek se hlásí. Jane to taky slyšela a usmála se.
„Počkej tu,“ řekla a vyběhla z pokoje, za minutu byla zpátky s kakaem a crosaintama. Snědla jsem jídlo a sedla si na postel, co teď budeme dělat? Je víkend a teprve pět hodin odpoledne.
„Jane půjdeme na naše místěčko?“ zeptala jsem se a Jane zajiskřilo v očích.
„Jasně!“ Převlíkla jsem se, vzala si mikinu a šla s Jane dolů. V obýváku seděli úplně všichni, když jsem se tam podívala. Aro se na mě díval pátravým pohlede, Alec si povídal s Demetrim. Když jsme vešly, oba se na nás podívali. Nechtěla jsem, aby Alec věděl, kam jdeme, šla jsem k matce dala ji ruku na obličej a ukázala jí, jestli můžeme s Jane ven, ta jenom přikývla a tak jsme se vydali na naše malé místečko přátelství.
Autor: princesVolturi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Otisknutá - 6.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!