Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisknutá - 11. kapitola

20.08.2010 (12:45) • princesVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1981×

11. kapitola – Pomatené myšlenky

Volterra; Renesmé:

Od mého výstupu v sále utekl už měsíc. Za tu dobu jsem se hodně sblížila s Alecem – nevím, jestli se tomu dá říkat láska, ale to asi ne. Já svou lásku dala Jakeovi. Ach Jake… už ani pomalu nevím, jak vypadá. Jako bych na něj zapomněla a stejně tak i na svoji rodinu. Možná je to tak správně – možná je tohle můj pravý domov a Volturiovi jsou má rodina. Ale no tak, seber se, Ness, nesmíš zapomenout svůj plán. Nemysli na takovéhle hlouposti! Daleko jsem ovšem nedošla, protože mě vyrušilo zaklepání na dveře. Byl to Alec.

„Alecu,“ řekla jsem a usmála se na něho.

„Renesmé,“ pozdravil na oplátku on a políbil mě – nejdříve na obě tváře a teprve potom na rty. Vždycky mi říkal Renesmé; o té zkrácenině nechtěl ani slyšet, tak jsem to nechala být.

„Heidi za chvíli přivede večeři,“ informoval mě, jako bych to snad sama nevěděla. Poté, co se s Arem usnesli, že jsem hodná dívka, svatbu odložili – samozřejmě s mým prosíkem a velkým potěšením.

„Hm,“ byla jediná odpověď, jakou jsem mu poskytla, zatímco jsem se dál věnovala svým myšlenkám. Dávno jsem zjistila, že mě Alec miluje. Jednou v noci za mnou přišel a chtěl se se mnou milovat. Vím, že to ještě nikdy nedělal, ale i tak mě to zaskočilo. Popravdě jsem dostala hrozný strach, a když to Alec uviděl, řekl, že si počká na ten správný čas. Aspoň za to jsem mu byla vděčná.

Uslyšela jsem zaklapnutí dveří, když odešel. Možná bych na něho neměla být tak zlá, ale kdyby měl tak pomatené myšlenky jako já, asi by dělal to samé. Otočila jsem se od okna a zamířila si to k šatně. Moje šatna tady byla ještě větší než ta, co jsem měla doma. Také v ní převažovaly skoro samé šaty – jen málokdy se tam objevily džíny, a když už se tak stalo, musely být černé.

S Jane jsme chodily vždy sladěné a nejlépe oblékané. Dnes venku pršelo, a tak jsem neměla náladu na nějaké fialové nebo zlaté krajky, hedvábí a třpytivé šperky. Zvolila jsem proto černou; jen by mě zajímalo, jestli si takovou barvu vybere i Jane. Vzala jsem si tyhle šaty.

Když jsem viděla, že mi padnou, usmála jsem se pro sebe a šla se zkrášlit do koupelny. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, protože se mi líbilo, jak se kroutily do drobných bronzových spirálek. Oči jsem si orámovala černou tužkou a řasy pro jistotu několikrát přejela řasenkou. Doplnila jsem to trochou lesku na rty a byla jsem hotová. Vypadala jsem, jak by řekl Alec, jako bohyně zkázy. Potěšeně jsem se na sebe do zrcadla ještě usmála a výsledný efekt byl naprosto okouzlující.

Vešla jsem do pokoje a ani mě neudivilo, že tam na mě čekala Jane. Seděla na posteli a usmívala se. Jak jsem si myslela, byly jsme opět perfektně sladěné – jak jen to dělá? Měla na sobě lehké, ale přesto velmi sexy působící černé šaty jako já.

Vlasy měla tentokrát rozpuštěné; od té doby, co se dala s Demetrim dohromady, chodila více svůdněji oblékaná a byla šťastnější – hlavně prý díky mně. Jí jsem odpustila, ona za nic nemohla. Navíc jsem ji měla hrozně moc ráda a brala ji jako sestru. Demetri byl můj nejlepší přítel a Felixe jsem považovala za bratra – vždycky si ze mě dělal srandu a dokázal mě rozesmát. Přesně jako Emmett. S touhle myšlenkou mě napadlo, co teď asi dělají?

Jane mě sjela pohledem. „Sluší ti to,“ řekla mi a upřímně se usmála.

„Ne tolik jako tobě,“ složila sem jí kompliment a objala ji. Obě jsme se tomu zasmály a vydaly se do sálu.

La Push; Jacob:

Už to bylo více než měsíc, co mi zmizela. Nejdřív jsem tomu nedokázal uvěřit a ani jsem vlastně nechtěl, ale když jsem pochopil, co se stalo, že Nessie zemřela… Spolu s ní zemřelo i mé srdce a nijak se to nedalo změnit. Nikdo nechápal, jaké to je. Ve smečce jsem se už moc často neukazoval, protože jejich myšlenky se nedaly snášet; bylo to moje osobní peklo. Každý den jsem se jen tak toulal a prosil, i když jsem věděl, že je to zbytečné. Cullenovi jsem navštěvoval málokdy, protože mi ji tam vše připomínalo. Všichni na tom byli pořád špatně, ale snažili se. Pokoušeli se žít jako předtím. Stejně se jim to nikdy nepodaří. Byla to jen marná snaha.

Povzdychl jsem si a posadil se, už jako člověk, na útes.

„Půjdeš dneska k Samovi a Emily?“ ozval se blízko mě známý hlas, jehož majitel za mnou chodil skoro pořád.

„Nevím, Sethe,“ řekl jsem mu. Byla to pravda; dlouho jsme se neviděli a já věděl, že tam bude i můj otec. Možná bych se tam mohl ukázat.

„Dobře, půjdu,“ oznámil jsem mu a on se na mě usmál. Oba jsme se přeměnili a rozeběhli se k Samovi.

Vítej zpátky, brácho, pomyslel si Seth.

Štěkavě jsem se zasmál a předběhl ho. Zastavili jsme za stromem, který stál za Samovým domem, a přeměnili se zpět. Vzal jsem si kraťasy a natáhl si černé tílko. Seth šel první a otevřel dveře, načež jsme oba dva vešli. Určitě mě nečekali, protože se na mě zírali, jako by se právě přihnalo tornádo. Nakonec se Emily usmála a objala mě. Kluci mě přátelsky praštili do ramene – síla zvyku – a přivítali mě zpět.

Poslední byl můj otec. Podíval jsem se mu do tváře. Nepochybně jsem mu chyběl, ta bolest v jeho očích se nedala přehlédnout. Přistoupil jsem k němu a opatrně ho objal.

„Jsem rád, že jsi se vrátil, synu,“ řekl mi tiše a objetí mi oplatil. Tím bylo rozhodnuto. Budu muset začít nový život, přestože už nikdy nebude tak perfektní jako dřív. Dřív, když u mě ještě byla má láska…

Volterra; Jane:

S Ness jsme vešly do sálu. Neměla jsem nejmenší tušení, co bratr proti té její zkrácenině jména má, ale moc jsem to neřešila. Já jí můžu říkat, jak chci. Byl to jeho problém, ne můj.

Všichni se k nám obrátili a uklonili se. S Ness jsme se na sebe podívaly a usmály se. Zvedla jsem oči a pohled mi okamžitě padl na Demetriho. Za to, že jsme byli spolu, jsem vděčila převážně Ness. Ale i já sebrala odvahu a řekla mu, co k němu cítím, a tak to začalo. Od té doby si Ness neustále stěžovala, že večer nemá klid, a dobírala si mě, že by nám postel mohla vydržet déle než jen jeden den. Já za to ale nemůžu, to Demetri.

„Otče,“ pozdravila ho Ness uctivě.

„Aro,“ kývla jsem na pozdrav a usmála se na něj. Bylo vidět, že má dobrou náladu.

Stoupla jsem si k Demetrimu a lehce ho políbila – zbytek počká na večer. Podívala jsem se na Aleca, který stál za Ness, držel ji kolem pasu a něco jí šeptal do ouška. Ness se zachichotala a dloubla ho loktem do žeber, i když ji to určitě muselo bolet víc než jeho. Pozoroval je dokonce i Aro. Když si Ness všimla, že se na ně díváme, zrudly jí tváře a podívala se jinam. Než jsem do nich ovšem stačila rýpnout a trochu je poškádlit, vešla do sálu Heidi s večeří.

Uslyšela jsem Ara, jak všechny pozdravil – poprvé a naposled, samozřejmě – ale to už jsem se vrhla na jednoho staršího chlápka. Když jsem ho odhodila mrtvého na zem, vzala jsem si jako zákusek ještě jednu dívku a byla jsem plná. Podívala jsem se na Demetriho a laškovně na něho mrkla. To bude zase noc, pomyslela jsem si a v duchu se pro sebe zasmála.

Všimla jsem si Aleca s Ness, jak spolu odcházejí pryč. Zajímalo by mě, co spolu dnes budou dělat oni. Z mých úvah mě ovšem vytrhl Demetri, který mě vzal s mučednickým výrazem za ruku a odvedl do našeho pokoje. Nestačil ani zavřít dveře a už mě přimáčkl na stěnu a začal líbat. Tak to prr, hochu, dneska jsem na řadě já.

Se zákeřným úsměvem jsem ho lehce odstrčila, protáhla se pod jeho nepřipravenou paží a zavřela dveře. S umanutě zvednutou hlavou jsem zamířila do šatny a vzala si na sebe světle zelenou saténovou košilku. Dem mi jednou říkal, že se mu líbí.

Dotyčný už na mě čekal na posteli. Jen v trenýrkách a rozepnuté košili byl naprosto… k sežrání. Podíval se na mě a oči mu okamžitě zčernaly touhou. S rozběhem jsem skočila na postel a on mě chytil do náruče. Pohladila ho po hrudi, sedla si na něj a začala ho vášnivě líbat. On nezůstával pozadu a hned se taky zapojil. Ruce si dal na můj zadeček a víc mě na sebe přimáčkl. Toužebně jsem mu zavzdychala do úst. Demetri se jen usmál a víc mě na sebe natiskl. Už jsem nedokázala déle čekat a strhla z něho ty boxerky. Přetočil mě pod sebe, políbil mě a v tu chvíli spojil naše těla. Zavřela jsem oči slastí a nechala se unášet touhou našich spojených těl.

Autor: princesVolturi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otisknutá - 11. kapitola: