Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otče, zhřešila jsem! - 5. Kapitola

10.01.2010 (21:30) • Janulik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3150×

5. Kapitola – Jeden debil s obsesivní poruchou. Vážně? Ty se ještě ptáš?!

Ač láska přináší naposled jen bolest, přece všechny slzy, které si vyplakal, byly splaceny již prvním polibkem.

Seděla jsme na posteli v mém nevelkém pokoji a čekala jsem, až Jake dorazí na smluvené rande o čtvrté. Bylo totiž už půl páté a on nikde. V pět se konečně rozrazily dveře a Jake vtrhl dovnitř jako velká voda a natahoval se k polibku. Já jenom uhnula hlavou, polibek na rty tedy skončil na tváři. Jake to zkusil znovu a já znovu uhnula. To ho už mírně řečeno trochu vytočilo a tak se postavil do vzpřímené polohy a odrazoval si to třemi velkými kroky k jednomu z křesel. Ztěžka na něj dosel a hlavu si chytil mezi dlaně.

„Co se děje Bell? Už ráno jsi mi přišla nějaká… zasmušila." Řekl bezradně a já jsem na něj vykulila oči. Zasmušila? Já jsem skoro vraždila a ona řekne, že jsem byla, zasmušila. V tu chvíli jsem začal přemýšlet jaký trest je vlastně za vraždu prvního stupně… Za to by to nestálo. Musela jsem uznat po chvíli.

„Doufám, že tohle byl jen blbej vtip Jackobe." Procedila jsem nakonec skrz zatnuté zuby.

„Co?! Proč vtip?" vykoktal překvapeně a zůstal na mě koukat.

„Jakej vtip?! Ty se ptáš, jakej vtip?! Ty se ještě ptáš?! Tak víš co, já ti řeknu, jakej vtip! Potom, co jsi dal včera večer přednost - a to opět - svému vyvedenému kamarádíčkovi přede mnou, jsi mu dokonce řek, že mě může ojet a to mě ani nepozdravíš, nabručeně si odpochoduješ do koupelny a pak se ptáš, co se děje?! Jacobe, to je vrchol!" vyjela jsem na něj a on na mě zůstal jen překvapeně zírat. Pak se jeho obličej změnil v zlostný a začal na mě křiče.

„Vrchol?! Ty se divíš, že jsem tě ani nepozdravil?! Vážně se divíš?! A divila by ses potom, co bych tě postříkal přípravkem na plísně a rozmazával to po tobě štětkou do záchodu, hmm?!" tak na tohle jsem fakt neměla odpověď. Jackob chvilku čekal, co ze mě vypadne, ale pak se naštvaně zvedl a odešel. Ještě za sebou třískl dveřmi. Já ani nevím, jak jsem se rozvzlykala a vyrazila jsem za ním.

„Jackobe!“ zavolala jsem na něj, když jsem konečně stála na chodbě a on zrovna nasedal do výtahu. Zvedl hlavu a obdařil mě ledovým pohledem. Ale někde v jeho očích jsem viděla tu lásku a lítost, kterou pociťoval. Rozběhla jsem se k němu a skočila jsem mu kolem krku. Jeho ruce však dál ochable vysely podél těla.

„Je mi to strašně líto. Nemám tušení, proč jsem to udělala.“ První lež. „ A slibuju, že už ti nikdy nic podobného neudělám.“ Ještě se uvidí. „Ty víš, že tě strašně miluju, takže mi teď snad odpustíš a všechno bude zase v pohodě. Ano?“ zeptala jsem se a pohlédla jsem na něj uslzenýma očima. Chvilku se na mě díval a bylo jasný, že přemýšlí, ale nakonec si jen povzdechl a usmál se na mě.

„Jasně Bell. My to nějak zvládneme.“ Řekl rozhodně. Takže jsme se zase udobřili. A zase jsem se musela omluvit já. Zase jsem já byla ta špatná a on princ osvoboditel co všechno zachrání. Jak typické. Tohle jsem na něm vážně nesnášela. Všechno se snažil shodit na ostatní. Ale i tak… pořád lepší bejt ta špatná, než pak čelit Edwardovým narážkám!

Ve výtahu bylo děsné ticho a tak jsem se rozhodla ho přerušit a podívala jsem se na Jaka.

„Co jsi měl v plánu dneska večer?“ zeptala jsem se a Jake se na mě usmál, v očích mu zajiskřilo.

„NO… doufal jsem, že by ses dneska nechala překvapit?“ zeptal  se a udělal na mě psí oči. Co jinýho mi zbývalo?

„Zbývá mi jiná možnost?“ pobaveně nadzvedl obočí a zasmál se.

„Hmm… nech mě přemýšlet… ne!“ řekl naoko povýšeně.

„V tom případě mi bude ctí, pane!“ řekla jsem a poklonila se, jako v starých filmech. Jake se znovu zasmál, narovnal se a odkašlal si.

„Doporučenou garderóbou jsou šaty.“ Prohlásil velice vážným hlasem a pak se mnou propukl v smích.

„A kde se sejdeme?“

„Hmm, přijdu pro tebe, jo?“ usmál se na mě, ještě jsem chtěla něco říct, ale výtah se s cinknutím otevřel. Jake mě naposled políbil a pak vyběhl.

„V šest jsem u tebe, jako na koni!“ stačil ještě houknout a já začala panikařit – vždyť nemám žádný šaty! Naposled jsem se za ním podívala, jak běží k autu a vyšla jsem z výtahu taky, za jasným cílem - obytná část pro zaměstnance. Hodlala jsem tam prolízt každý dívčí pokoj a zeptat se, zda některá z nich nemá šaty.

Jukla jsem na hodinky a zděsila se - bylo už 17:13! Jak to mám všechno stihnout?! Rozběhla jsem se ke dveřím, ale moje nešikovnost se zase jednou po sto letech ukázala a já narazila do zdi. Když jsem se konečně trefila do dveří, vrhla jsem se na ohromnou skříň. Poprvé za dlouhou dobu jsem litovala toho, že jsem si vzala tak málo oblečení. Začala jsem všechny ty hromádky vyhazovat ven a hledat něco vhodného. Ale nic jsem nemohla najít. Bylo tam všechno praktické oblečení ale nic výjimečného.

Když už jsem byla naprosto bezradná, všimla jsem si kusu bílé látky povalující se na posteli. Vrhla jsem se k tomu a odstranila jsem igelitový přebal. Přede mnou se rozprostřela bílá nádhera z hedvábí a bavlny. Skoro jsem se bála i dotknou tak krásné látky. Ta ramínku byl ještě přilepený vzkaz, na kterém stálo:

„Bell,

Snad je to tvoje velikost. Slyšela jsem, jak si zaměstnankyně povídali, že sháníš šaty. Mě jsou velké. Vem si je a užij si večer s Jackobem… Alice.“

Zaraženě jsem koukala na tvrdou dárkovou kartičku se zlatým potiskem a znakem hotelu, ale nakonec jsem byla ráda. Opatrně jsem šaty vzala do náruče a přitiskla jsem si je na sebe. Vesele jsem se roztočila a zasmála jsem se mému dětinskému počínání. Šaty jsem položila nazpět na postel a vběhla jsem do koupelny. Narychlo jsem se osprchovala a usušila jsem si vlasy. Natřela jsem hydratačním krémem a vyfénovala vlhké vlasy.

Zpátky do pokoje jsem se vrátila ve tři čtvrtě na šest. Byla jsem ráda, že Jake nebyl dochvilný. Dnes poprvé. Navlékla jsem na sebe bílé šaty, které mi sahaly jen kousek pod zadek. Rozevlátá sukně končila jen kousek pod prsy jemnou stuhou zavázanou vzadu. Pak následovala hluboký výstřih a úzká ramínka.

Koukala jsem na sebe v zrcadle a musela jsem uznat, že tyhle šaty mi opravdu slušely. Jenom ten obličej potřeboval upravit. Zašklebila jsem se na sebe do zrcadla a sedla jsem si před malinký toaletní stolek. Přemýšlela jsem, co mám udělat, když v tom do mého pokoje vtrhla ta malá čertice Alice a za ní se hnala i Rose. Alice se tvářila skoro až nepříčetně a Rose se na mě mile usmívala. Posadila se na jediné volné křesílko, které nepokrývala horda oblečení a sáhla po jednom z časopisů. Dál už si nás nevšímala. Za to Alice mi věnovala pozornosti až přes příliš.

„Ahoj Bell!“ řekla mi při tom, jak si mě prohlížela. Pod jejím pohledem jsem se nervózně ošila.

„Ahoj Alice co potřebuješ?“ zeptala jsem se jí mile. Ale ona mi neodpověděla, jenomže zasmála a začala mi rozčesávat vlasy. Jednotlivé rozčesané prameny pak natočila na natáčky a nechala je jenom tak stát. Přestříkala je lakem a otočila mě obličejem k sobě. Já se ani nebránila. Pořád mi ještě nedošlo, proč to dělá.

Vzpamatovala jsem se, až bylo po všem. Alice stála za mými zády a držela mě za ramena. Ze zrcadla na mě tehdy koukala překrásná cizinka s hnědými vlasy, které tvořily mohutné lokny. Obličej byl jen lehce nalíčený, ale přesto jsem vypadala jinak než jindy. Oční linky, stříbrné stíny a lesk na rty udělal divy.

„Páni!“ zvolala jsem a pleskla jsem se po obličeji, až to zabolelo. Alice i Rose se jenom zasmály a už mířily ke dveřím já se jenom zmohla na to za nimi zavolat: „Děkuju!“ a byly pryč. A teď už jsem jenom mohla čekat. Mrkla jsem se na budík na stolku a překvapilo mě, že se teprve šest deset. Alice je fakt jednička a rychlík. Skoro jako F1.

Během pěti minut do pokoje vběhl i udýchaný Jackob v džínech a bílé košili skoro nezapnuté. Jediné dva knoflíky drželi v dírkách a ještě ve špatných. S úsměvem jsme vstala a vyšla k němu Jackob se začal omlouvat, ale jeho omluvy utichly, jakmile si všiml toho, co mám na sobě. Obdivně zapískal a zůstal stát jako přikovaný.

Já přišla až k němu a rozepnula jsem ty dva knoflíky. Porovnala jsem strany košile a začala jsem ji od krku zapínat až úplně dolů. Dopnula jsem poslední knoflík a chytila jsem jeho teplou dlaň do mé a vytáhla jsem ho z pokoje. Tam jsem čekala, než mi řekne kam jít. Mírně jsem do něj musela drcnout, aby mi přestal mlsným pohledem přeměřovat hrudník.

„Jo jasně.“ Řekl, ale jeho pohled stále směřoval pod moji bradu. Jenom jsem se tomu zasmála.

„Tak kam půjdeme?“ zeptala jsem se ho, když nebyl sto se vymáčknout.

„Jo! Mám plán ale ty,“ řekl a ukázal na mě. „Si budeš muset zavázat oči.“ Řekl a ze zadní kasy džínů vytáhl bílý šátek. Musela jsem se usmát. Otočila jsem se k němu tedy zády a nechala jsem si přes oči zavázat pásku. Pak už jsem jenom cítila, jak mi Jake obtočil teplou ruku kolem pasu a někam mě začal vést.  Navigoval mě, upozorňoval na každý schod tak abych nespadla, bůh ví, co si neudělala. Nakonec jsem, po vcelku krátké chvíli zastavili a Jake mi odkryl oči. A mně se naskytl ten nejkrásnější pohled na světě.

Na anglickém trávníku uprostřed malebné zahrady jako z pohádky ležela kostičkovaná deka. Okolo ležely lampiony, které jako jediné vysílaly do okolí světlo, které stejně zadržely povislé větvičky starých vrb tyčících se do výšky i deseti metrů. Tam na té dece byla spousta košíků, ze kterých vyčnívaly různé dobroty a jako vrchol všeho tam v chladící nádobě leželo dětské šampaňské. Propukla jsme v záchvat smíchu, ale hned jsem neuklidnila a políbila jsem Jakea na líčko.

„Děkuju.“ Řekla jsem mu a políbila jsem ho zlehka na rty.

„Všechno pro moji princeznu… nedáš si teda něco, když už jsem to nachystal?“ zeptal se mě a stáhl mě na deku. Uhnízdila jsem se v jeho náručí a nechala jsem si na skleněný talíř nakládat různé dobroty. Začali jsme lehkým salátem, který jsme zapíjeli dětským šampaňským z vysokých skleniček na stopce a zakončili jsme to piškotovým dezertem. Pak jsme už jen ujídali naporcované kousky sladkého ovoce.

„Miluju tě.“ Vyhrkl Jackob najednou. Vykuleně jsem se na něj podívala, ale pak jsem si to uvědomila. Taky jsem ho milovala. Chytila jsem jeho tvář mezi dlaně a zlehka jsem ho políbila.

„Taky tě miluju Jackobe Blacku.“ Zašeptala jsme mezi polibky a Jackob se na mě v tom okamžiku vrhnul jako pes po kusu masa. Svalil mě na volný kousek deky a začal mě líbat. Zlehka mi sál rty a pak když už mi docházel dech, se přesunul na krk, kde mi zběsile tepala srdeční tepna. Jackob mě na ni zlehka políbil a v ten moment se spustilo zavlažování trávníku a na nás spadla sprška studené vody.

Jackob ode mě odskočil a začal nadávat. Zato já jsem stále ležela na dece a začala jsem se smát. Ledové kapky mi dopadaly na kůži a smáčely mi šaty. Ale mě to bylo jedno. Vyskočila jsem na nohy, zula jsem si boty, a jako když jsem byla malá, jsem vzpažila ruce a začala jsem s obličejem obráceným k nebi točit dokola a bláznivě jsem se smála. Jackob po menším tichu, které narušoval jenom můj smích, se taky přidal.

Chytli jsme se za ruce a vesele jsme se točili a poskakovali dokola.

„Budeme mokrý, jak myši!" zařval na mě se smíchem. Odtrhla jsem se od něj a běžela přes celou zahradu k bazénu.

„No a?" zeptala jsem se a skočila do něj v oblečení. Dopadla jsem až na dno a pak jediným natažením nohou jsem se odrazila až nad hladinu. Zalapala jsem po dechu a odhrnula jsem si prameny vlasů z očí. Měla jsem štěstí, že líčení bylo  voděodolné. Jenže to se nedalo říct o mých vlasech a šatech, které se na mě lepily. Doplavala jsem až na kraj bazénu a opřela jsem se o něj lokty.

„No tak, pojď ke mně!" řekla jsem mu a sladce se usmála. Jen se na mě nesouhlasně podíval a založil si ruce na prsou.

„Jaku, no tak! Voda je krásně vlažná!" naléhala jsem ještě sladším hlasem a snažila jsem se ho přivábit do vodní lázně. Zkusila jsem to znovu, ale jen tam tak postával a měřil si mě pohledem.

„Dobře,“ řekla jsem si a pocákala ho, jak nejvíc jsem mohla. „Teď už jsi mokrej, tak můžeš do vody!“ zasmála jsem se. Jenže s ním to ani nehnulo, jen si sundal boty a dal je pod opalovací lehátko, aby nebyly ještě více mokré. Nasupeně jsem sledovala jeho počínání a začínala jsem spřádat plán.

Zapřela jsem se dlaněmi a kraj bazénu a snažila jsem se vylézt. Jenže nějakým zázrakem jsem prostě nemohla. Nešlo to, a jelikož byla Jake gentleman, nabídl mi ruku a to byla moje šance.  Pevně jsem uchopila jeho dlaň, zapřela jsem se chodidly o stěnu bazénu, a co jsem mohla, jsem tahala. Najednou už jsem neměla co tahat. Padala jsem do vody, ale ještě před tím jsem zaslechla žuchnutí, jak Jake spadl taky.

Znovu jsem se s trhaným nádechem vyhoupla nad hladinu a přehodila jsem si mokré vlasy dozadu. Jake už dávno stál na svých nohou. Od prsou nahoru čouhal z vody a nasupeně si mě měřil. Z podlouhlých vlasů mu odkapávala voda a lepila je tak do velké spleti podobné vrabčímu hnízdu. Těžko jsem zadržovala smích, když jsem ho tak pozorovala. Jake najednou spustil paže ze svého hrudníku a začal svým mohutným tělem rozrážet vodu, aby se co nejrychleji dostal ke mně.

Hned jsem se chtěla schýlit k útěku, ale byla jsem úplně u kraje bazénu a na odplavání  pryč jsem neměla čas, Jake plaval až moc rychle. Ale napadlo mě něco jiného... Počkala jsem si, až dojede ke mně a když už - už otvíral pusu, aby mi vynadal, já mu nedala šanci a hladově jsem se přisála  na jeho rty. Třeba dokončíme to, co Edward včera tak pokazil, pomyslela jsem si a hbitě mu obmotala nohy kolem pasu.

„Co to?“ zeptal se stále s mými rty na svých.

„Ššš… nekaž to.“ Zašeptala jsem a ještě víc jsem se na něj natiskla. Jake neodporoval. Obmotal mi jednu ruku kolem pasu a tou druhou mi jemně přejížděl po obličeji. Uvedl nás do pohybu a za moment mě natlačil zády na okraj bazénu. Vzepřela jsem se oň dlaněmi a ještě těsněji, i když se zdálo, že to není možné, jsem se na něj natlačila. Déle jsem však nechtěla mezi prsty držet studený beton. Své ruce jsem přesunula na Jakea.

Jednou rukou jsem mu zajela do vlasů a tím si ho přitáhla ještě blíž, zatímco druhá rozepínala jeden knoflíček po druhém na jeho košili. Když už se konečně do sebe ty dva kraje odlepily, začala jsem mu rukou bloudit po sametové pokožce na vypracované hrudi.

Potřebovala jsem se nadechnout, takže jsem se od něj odtrhla, ale on pokračoval a líbal mě na krk. Zavřela jsem oči a přitlačila jeho ústa k mému krku ještě víc.

„Nějaká nedočkavá." Zasmál se. Ani jsem neotevřela oči a jen si povzdechla.

„Nechci riskovat, že opět přijde ten tvůj povedenej kamarádíček." Vydechla jsem a očekávala další  polibky, jenže Jake ztuhl a prudce mě od sebe odlepil.

„Takže ho není potřeba... ono stačí si na něj vzpomenout a funguje to jako stoprocentní antikoncepce." Pronesla jsem žertem, ale v mém hlase nechyběl ani sarkastický podtón. Jake se na mě zamračil a v jeho očích se usídlil vztek.

„Co proti němu zase máš?!" rozkřičel se na mě a naštvaně plaval k okraji bazénu. Pohyb jeho rukou byl tak prudký, že voda cákala všude okolo. Rozplavala jsem se za ním a celý plála vztekem. Co on na mě má co řvát?! Doplavala jsem ke kraji, vylezla po železných schůdkách  a rozběhla se za ním zpět k dece.

„Ty se ptáš, co proti němu mám?!" zařvala jsem pro změnu já a Jake na mě vyvalil oči.

„Ano, já se ptám! Nechápu, co se ti na něm nelíbí!" zařval nazpět a já cítila, jak mé tváře rudnou vzteky.

„Je to namyšlenej egoista, všechno musí bejt podle něj, myslí si o sobě, že je snad Bůh, pořád má tendenci si ze mě a našeho vztahu utahovat, dělá mi naschvály, jak jen  může a vsází se o to, že se semnou vyspí, to není dost?!" snažila jsem se mírnit, ale marně, i tak jsem křičela. On se zatvářil nechápavě a vykoktal ze sebe něco, co asi mělo znamenat:

„Vsází a utahuje?!" v duchu jsem se škodolibě zasmála, ale navenek jsem se snažila udělat nejsmutnější obličej, jakého jsem byla schopna. Koutky rtů se mi při něm jemně třásly a oči vypadaly, že každou chvíli vypustí proudy slz.

„Jo, dělá hrozný nepořádek! Minule měl zaneřáděný celý apartmán! Vypadalo to tam hůř, jak na skládce! Měl tam dokonce použitý kondomy!" zanaříkala jsem a hned na to pokračovala.

„Pak byl ještě tak škodolibej, když jsem odcházela! No a druhej den zas udělal takovej nepořádek v koupelně! Měl tam latexový prádýlko, který snad nalepil na nábytek, zeď a zem sekunďákem a, opět podle očekávání, použitý komdomy!" při své ,přednášce' jsem kolem sebe divoce rozhazovala rukama. Někde mezi tím jsem si našla čas na nadechnutí se a pokračovala.

„No a pak, pak jsem se taky dozvěděla o tom, že se vsadil, že se semnou vyspí!" zahrála jsem vzlyknutí a doufala, že mi to uvěřil. Díval se na mě smutně a přitáhl si mě k tělu, pevně mě objal.

„To všechno udělal? Vážně?“ zeptal se mi se rty přitisknutými do vlasů. Nezmohla jsem se na jakoukoli odpověď, jenom jsem pokývala hlavou na souhlas a dál jsme si užívala blízkost jeho těla. Hřál mě jako kamínka a také mě hřála v nitru jeho důvěra.

Jake mě uchopil za dlaň a vydal se zpět do hotelu. Dovedl mě až před dveře mého pokoje. Tam se zastavil, otočil mě k sobě a zprudka a vášnivě mě políbil. Rukama mi bloudil po odhalených ramenou a zádech překrytých navlhlou látkou. S námahou mě od sebe odstrčil a opřel svoje čelo o mé. Pramínky jeho vlasů mě zašimraly na nose tak jsem mu je zasunula za ucho a při tom jsem ho zlehka pohladila po tváři.

„To byla taková menší záruka.“ Zašeptal a otevřel mi kartou, kterou jsem držela mezi prsty dveře. Podržel mi je, dokud jsem nevešla. Potom mi poslal jediný vzdušný polibek a zabouchl dveře. Ztěžka jsme se o ně opřela a po zádech jsme se svezla na zadek až k zemi. Obmotala jsme si paže kolem pokrčených nohou a čelo jsem si opřela o kolena.

„Určitě mě miluje.“ Zašeptala jsme si sama pro sebe a na rtech mi při tom hrál zasněný úsměv…

4. Kapitola ≤≥ 6. Kapitola

Janulik NatynQa

Autor: Janulik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otče, zhřešila jsem! - 5. Kapitola: