Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osvobozená 1/2

04.03.2011 (15:00) • MrsCullenova • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1148×

Seděla jsem v křesle a před sebou na posteli měla rozložené všechny své nejlepší kousky. Přemýšlela jsem, jestli na dnešní večer zvolit černé koktejlky od Versaceho nebo světle růžový kalhotový kostým od Gucciho. Nemohla jsem se rozhodnout už celé dvě hodiny. Zprvu jsem si šaty dokola zkoušela a předváděla před zrcadlem. Kdyby tu Emm byl, určitě by mi poradil. Teď už jsem jen v klidu seděla, popíjela portské bílé a kouřila cigaretu.

Lehký dým tančil po pokoji v zajímavých obrazcích a nepatrně se vytrácel oknem do osvětlených ulic. Neonové hodiny protějšího domu hlásily půl osmé. Tady v Las Vegas bylo barevně osvícené všechno. Strašný kýč.

Během chvilky by mě tu měl vyzvednout Grant, Emmettův oprsklý kamarád a spolupracovník.

Dnes večer byl v kasinu Eldorádo pokerový turnaj. Pozvánky dostali jen ti vybraní a Emm patřil mezi ně. Pozvánka mu přišla doporučeně a přímo do vlastních rukou. Neřekl mi, proč kolem toho dělají takové cavyky, ale já tušila, že to bude zase jeden z těch nelegálních večírků pořádaných jeho šéfem.

Nikdy jsem ho neviděla. Tady ve čtvrti se mu přezdívalo mafiánský boss. Jediné, co mi o něm Emm prozradil, bylo, že pravým jménem se jmenuje Joseph. Ani to však nemohlo být jeho pravé jméno. V tak nebezpečné pozici, kterou zastával, by vlastní jméno nikdy neprozradil.

Dnes to bylo poprvé, co se Emmett rozhodl mě do téhle společnosti vzít s sebou. Chtěl mě oficiálně představit všem svým novým kamarádům. Některé už jsem však znala. Grant byl v našem novém bytě častěji než Emmett samotný. Neustále mě osahával, měl na mě sprosté narážky dokonce i před Emmem. Ze začátku se mě občas i zastal a Granta okřikl, ale poslední dobou už mu to bylo jedno. Mně to ale vadilo a co mi vadilo ještě víc, že z něj se začala stávat troska a to jen díky té společnosti, jako byl Grant.

Netoužila jsem poznat zbytek jeho podařených kamarádů, ale byl to jediný způsob, jak se konečně dostat z tohohle hnusného, malého, nevkusného bytu, kde jsem byla věčně zavřená. Emmett se totiž bál, že by mi venku mohl někdo ublížit. Samozřejmě, když jsem byla s ním, s upírem, byla jsem nedotknutelná. Teď se mnou ale byl tak málo, že jsem byla zranitelná i tady. Zamčená v malém bytě s jedním jediným oknem.

I tak mi každou hodinu volal. Nebál se o mě, to jsem věděla. Šlo mu jen o to, že vím všechno. Vždycky všechny pracovní problémy řešil přede mnou. Většinou byl tak opilý, že mu to ani nedošlo a vyzradil tak věci, které bych raději ani nevěděla. Prováděli hrozně věci. Byla jsem pro něj moc cenná. Kdyby mě někde lapil někdo z těch, které měl na seznamu, těch, po kterých šel, bál by se, že všechno vyklopím. Já bych to nikdy neudělala. Milovala jsem Emmetta nadevše. I přes to všechno, čím jsem teď kvůli němu procházela, jsem ho milovala celým svým srdcem, jak jsem jen dokázala.

Zazvonil zvonek u dveří. Zvedla jsem sluchátko a pustila Granta do baráku. Mezitím než stihl vyběhnout schody, jsem na sebe natáhla černé šaty a sundala si natáčky. Vlasy mi v krásných pravidelných kudrnách sahaly sotva po ramena. Takový ten účes ala šedesátá léta. Přetřela jsem si řasy řasenkou, popadla malou kabelku. Počkala jsem, až Grant zaťuká na dveře a kukátkem se přesvědčila, že je to opravdu on. Pak jsem všude pozhasínala, zamkla a odešla.

Grant mě samozřejmě nejdříve přejel pohledem od shora až dolů. Smyslně našpulil rty. Zhnuseně jsem se na něj podívala a zakroutila hlavou. Zahrál si na gentlemana a otevřel mi dveře od auta. Samozřejmě si neodpustil plácnutí po zadku, když jsem nalézala dovnitř. Chtělo se mi plakat. Jak jsem tohle nesnášela. Tak moc jsem toužila, aby pro mě přijel Emmett, ale zase neměl čas. Vždycky mě všude vozil Grant. Byl to jeho nejlepší kamarád a on věděl, že jsem s ním v bezpečí i za cenu toho, že trpím.

Byl doopravdy nesnesitelný a mně nezbývalo nic jiného, než to vydržet. Když si Emmett myslel, že to nemůže být tak hrozné, stejně mi nic jiného nezbývalo. Emmovi bych se nikdy nevzepřela. Milovala jsem ho, ale také jsem se ho bála. Dokázal být doopravdy zlý, když ho někdo naštval. Nikdy na mě nevztáhl ruku, ale nechtěla jsem to pokoušet. Přece jen byl silnější než kdokoliv jiný. Stejně tak jsem se bála odporovat Grantovi. Nebyl sice upír, ale byl nelidsky silný a navíc také nelidsky náladový. Stačila mu kapka a začal zuřit. Ani to jsem nechtěla pokoušet.

Když jsme vyjeli, Grantovi někdo volal, takže celou cestu telefonoval a neměl čas si mě všímat. Brala jsem to jako osvobození a děkovala jsem za to bohu. Zaparkoval své červené Lamborghini o blok dál, než bylo kasino. Neptala jsem se proč. Asi měl důvod, patřil k místní mafii, mohl by mít velké problémy, takže by mi to stejně neřekl. Čekala jsem, jakmile položil telefon, jeho náhlou pozornost, ale koukal do země. Jeho nálada byla velice pochmurná. Jak jsem říkala, byl velice náladový.

Otevřel staré oprýskané dveře s malým, skoro až nečitelným nápisem kasino Eldorádo. Velký neonový nápis zářil z druhé strany obrovské budovy. My jsme šli tím zadním vchodem, aby nás nikdo neviděl. Hned za vstupními dveřmi jsme zahnuli do malé uličky, která vedla do salónku. Uvnitř sedělo okolo oválného stolu sedm mužů s velmi podobným krátkým sestřihem.

Na první pohled vypadali všichni stejně, až když je člověk chvíli pozoroval, začal vnímat ty menší rozdíly. Všichni byli oblečení v tmavých kvádrech a byli upravení. Seděl mezi nimi i Emmett. Potichu jsem se k němu přikradla. Byl velice zahleděný do rozehrané hry, zřejmě si ani nevšiml mé přítomnosti. Tiše jsem si stoupla po jeho pravici a čekala.

Trvalo to celých patnáct minut, než dohráli první hru. Emm se s úsměvem otočil a políbil mě na tvář. Očividně se mu dařilo. Před ním na stole se tyčila kupa barevných žetonů. Byla viditelně větší než hromádky ostatních hráčů. Nechal mi přinést židli, kterou jsem si postavila těsně za tu jeho, abych mohla hru pozorovat. Číšník mi donesl víno a nabídl cigaretu. Že jsem si zapálila, nebylo vůbec poznat. Celá místnost byla zahalena hustým dýmem, jelikož každý druhý muž měl zapálený doutník.

Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila princip hry. Nebylo to zase tak těžké, ale o peníze bych nikdy nehrála. Emm měl peněz dost, ale po takovýhle večírcích, kterých bylo poslední dobou spoustu, už i jeho konto prořídlo a to dost viditelně.

Teď už se Emmettova hromádka dala rovnat s ostatními na stole. Už se mu tolik nedařilo. V tom kouři mě začaly pálit oči, a tak jsem se šla vyvětrat na čerstvý vzduch. Grant musel jít samozřejmě se mnou. Byl jako můj osobní bodyguard, jen jsem o jeho společnost doopravdy nestála. Sedla jsem si na obrubník chodníku a svěsila hlavu mezi kolena. Trochu se mi motala. Pár skleniček jsem vypila, ale dolehlo to na mě až teď. Začalo se mi dělat špatně. Zhluboka jsem dýchala a Grant mě se zájmem pozoroval.

Všechno se mi začínalo točit. Grant evidentně pochopil, že mi není nejlíp a nabídl mi odvoz domů. Okamžitě jsem souhlasila. Potřebovala jsem si lehnout. Vrátit se do té zakouřené, alkoholem nasáklé místnosti by mi určitě neulevilo. Grant na chvíli zmizel do kasina. Šel to oznámit Emmettovi. Odnesl mě v náručí do auta a zavezl domů. Celou cestu byl ke mně neskutečně milý. Nejednou jsem se musela přesvědčit, že je to opravdu on, kdo se mnou sedí v autě. Pomohl mi do schodů a někde z mé kabelky vyhrabal klíče, kterými odemkl. Shodila jsem ze sebe šaty hned v předsíni. V tu chvíli mi bylo pravdu jedno, že mě Grant vidí jen ve spodním prádle. Unaveně jsem se svalila do postele a zavřela oči. Takhle mi bylo opravdu líp. Alespoň se mi už netočila hlava.

…

Když jsem se ráno, respektive spíš dopoledne vzbudila, strašně mě bolela hlava. Sluneční paprsky dopadaly skrz okno přímo na postel a zařezávaly se mi do spánků jako tucet ostrých nožů.

Odklopýtala jsem do koupelny a při pohledu do zrcadla se zděsila. Vypadala jsem příšerně. Každý vlas na mé hlavě trčel jiným směrem, oči jsem měla rozmazané a kruhy pod nimi byly tak sytě fialové, jako by je někdo vmaloval pastelkou. Za normálních okolností bych to dala hned do pořádku, ale hlava mě tak třeštila, že jsem zamířila zpět do postele. Když jsem procházela skrz kuchyň, všimla jsem si lístečku na stole. Byl od Emma. Odešel brzy ráno a vrátí se až v noci. Stálo tam, ať na něj nečekám, že přijde velmi pozdě.

Paráda, takže ho celý den zase neuvidím.

Venku už se začalo stmívat a domovní zvonek se rozezvonil. Zvláštní, nikoho jsem nečekala. Zvedla jsem sluchátko a pustila dotyčného dovnitř. Netrpělivě jsem přešlapovala u dveří a čekala, až kukátkem zkontroluji, kdo mě přišel navštívit.

Když jsem se konečně dočkala zaklepání, trochu ve mně hrklo. Za dveřmi stál Grant a dva muži v černých oblecích. Poznala jsem tváře ze včerejšího večera. Trochu mě to uklidnilo, a tak jsem otevřela.

„Panebože, ty vypadáš!“ křikl zděšeně Grant. Až teď mi došlo, že jsem se od rána ani neučesala.
Dva muži se na sebe pobaveně usmáli.

„Tohle je Evan a Jim,“ dodal a prstem ukázal na své společníky. „Poslal nás Emm. Měli jsme dlouhou chvíli, tak řekl, že tě máme navštívit, abys tu celý den nebyla tak sama a netesknila. Vzal jsem tyhle dva sebou, jelikož ses jim včera moc líbila a chtěli tě zase vidět.“ Jeho slovům jsem moc nerozuměla a cítila jsem se lehce zmatená.

„Poslal vás Emm? A jak mi chcete zpříjemnit tu dlouhou chvíli čekání na něj?“ zeptala jsem se opravdu zmateným hlasem. Všichni tři propukli v hlasitý smích.

„Řekl, ať tě zabavíme a uděláme to, jak chceme.“ Šibalsky se na mě usmál. Jeden z mužů, tuším, že to byl Jim, zavřel dveře. Všichni tři se začali souměrně přibližovat. Nevím proč, ale začala jsem ustupovat. Cítila jsem se ohroženě. Všem třem to evidentně dělalo radost. Blížili se čím dál rychleji a já ustupovala tak rychle, jak jen to šlo. Cestu mi křížila postel, o kterou jsem samozřejmě zakopla a nemotorně se na ni svalila.

„Podívej, jak spolupracuje,“ vykřikl pobaveně jeden z mužů. Opět všichni propukli v hlasitý smích. Pomalu jsem začínala tušit, o co jim jde.

... pokračování příště...

Autor: MrsCullenova (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Osvobozená 1/2: