Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osudové setkání - 6. kapitola

CC2

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Osudové setkání - 6. kapitolaTakže je tu další kapitola. Když už si Sam myslí, že je z jednoho problému venku, problém číslo dva na sebe nenechá dlouho čekat. Přeji příjemné čtení, pohodlně se usaďte,...

25.12.2009 (11:45) • Angel103 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1169×

„O – ou,“ hlesla jsem. Tak tohle byl průšvih. Sakra, proč takovou musím mít zrovna já?

„Co hodláš dělat?“ zeptal se kdosi. Oprava – nezeptal se kdosi, ale Chris. Chris Cullen. Stál se založenýma rukama u boku svého nadupaného miláčka a prohlížel si ho s neskrývanou zvědavostí. Jo -  jo, v baseballu rozhodně první ligu neprorazím. Ostatní se začali pomalu vzdalovat. Angela naprázdno polkla, jako by se rozmýšlela, který druh šatů si vezme na můj pohřeb.

„No – já,“ začala jsem. Já nic, to ten míček – chtělo se mi říct, utéct pryč, nechat si změnit jméno a u nějaké cestovní kanceláře si objednat Last Minute dovolenou do Egypta a už se nikdy, ale opravdu nikdy nevrátit.

„No já… tu škodu zaplatím…“ začala jsem horlivě přikyvovat.

„Vážně?“ zeptal se Chris.

„No – no – no, já, já, já…“ koktala jsem a přemýšlela o tom, kdy z Forks odjíždí první vlak.

„Podívej se Sam, nemusíš to platit.“

„Cože!“

„Nemusíš to platit?“ zopakoval Chris s vynuceným úsměvem, jak jsem si tedy myslela.

„To nemyslíš vážně!“

„Proč myslíš?“

„No – já, právě jsem ti vysklila okno,“ ukázala jsem na sporťáka.

„Já vím, a to mi připomíná…“ otevřel dveře od auta a natáhl se pro baseballový míček.

„Postřeh,“ řekl a hodil mi ho. Chytila jsem míček do pravé ruky a nepřestávala na Chrise překvapeně zírat. Páni! On to chce nechat přejít…

„Je to v pohodě. Jenom koupím nové okno,“ řekl. Stejně jsem si myslela, že bylo štěstí, že jsem to okýnko rozbila zrovna jemu. Kdybych to napálila do Emmettova auta, tak teď ležím přejetá někde na silnici. Tedy pokud ten harley vedle Chrisova auta nebyl jeho.

„Fakt?“ ujistila jsem se. Chris se nadechl v odpověď, ale ať už chtěl říct cokoli, přerušil ho povědomý ostrý hlas.

„Samantho Jacksonová, neměla jsi být před hodinou doma?“

„Teto? Co ty tady“ překvapeně jsem se zeptala.

„Co já tady? Žertuješ, ne?“ vyštěkla na mě. V hlavě se mi rozezněl povědomý poplašný zvonek. Mám další problém.

„Paní Roosforová…“ chtěl to zkusit Chris.

„Mlčte mladý muži,“ rozkázala teta. Zmateně se zadívala na Chrisovo auto, nevěřícně přejížděla z míčku na vysklené okno a mozek Sherloka Holmese zpracovával podrobnosti. Rozbité okno, baseballový míček, já. Tuším, že teta začínala mít jisté podezření. Na schovávání míčku už bylo pozdě.

„Samantho? Co to má znamenat?“ zeptala se, a já předem věděla, že mám problém. Ten její policejní nos dokázal vyčenichat snad cokoli, s čím jsem měla něco společného. Chris koukal zmateně z jedné na druhou. Nevím proč, ale dělalo mi radost být u toho, jak mu někdo sráží hřebínek.

„Samantho, to ty jsi rozbila to okno,“ přerušila teta tok mých myšlenek.

„No… ehm… tak nějak.“ Nemělo cenu zapírat, protože i kdybych s tím neměla nic společného, teta by si našla způsob, jak to svést na mě. Chris se obdivně usmál. I ty jeho super rychlé mozkové buňky si našly na mě čas a on pochopil, jaké úsilí mě to stálo.

„Cože?!“ zvolala teta Marta.

„Paní Roosforová, tady se Sam jsme se dohodli, že škodu zaplatím.

„S tím ani nepočítejte, řekla teta Marta zlověstně, „promluvím si s vaším otcem.“

Ajéje.

„A ty,“ moje milovaná příbuzná na mě namířila hrozivý ukazováček „tu škodu zaplatíš, i kdybys měla tady k pánovi chodit na brigádu.“ Jestli po tomto dnu zbylo něco z mého chatrného sebevědomí, tak teď jsem přišla o poslední zbytky. Teta se otočila na patě a začala si to kamsi štrádovat.

„Tak tohle je moje teta. Nejspíš už ji znáš,“ představila jsem jí Chrisovi. Sakra, proč zrovna já musím mít takovéhle zvláštní příbuzný!

„Jo, já vím, Marta Roosforová. Ale neřekl bych, že je to tvoje teta,“ přiznal se.

,No, to já taky ne,´ chtělo se mi říct, ale asi by to ode mě nebylo to nejchytřejší.

„Už musím jít,“ oznámil mi.

„OK. Ahoj,“ rozloučila jsem se.

„Ahoj,“ řekl a nechal mě jít vstříc pološílené tetě. Zrádce. Ta dovolená do Egypta by byla málo. Myslím, že by mě teta vyčenichala i na Jupiteru.

SHRNUTÍ

Autor: Angel103 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Osudové setkání - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře