Co chtěl Seth Candy říct? A proč ji kvůli tomu vedl až huboko do lesa, daleko od civilizace?
15.10.2010 (07:00) • CannyM • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1503×
6. kapitola
„Jsem vlkodlak,“ řekl a čekal, co já na to. Musela jsem to pobrat. Si asi dělá legraci. Vlkodlaci přece neexistují!
„Jestli si myslíš, že ti tohle uvěřím, jsi vážně na hlavu,“ řekla jsem otráveně a vyšla směrem k pláži. Stoupl si přede mě a znovu na mě promluvil: „Tak počkej, ukážu ti to.“ Šel do nějakého křoví, ze kterého mu koukala jen hlava. Pro něco se skláněl, cože on se vysvléká? Tak to je vážně nějaké divné. Čekala jsem, co udělá a když jsem na něj znovu podívala, lekla jsem se. Objevil se tam pískově žlutý vlk, ale byl o hodně větší, než vlci bývají. Začala jsem couvat. Bylo to ale směrem od pláže. To je jedno, nenechám se zabít vlkem. Kde je Seth? Zřejmě utekl, jakmile ho uviděl. Snažila jsem se zachovat klid. Couvala jsem, až dokud se něco nedotklo mých zad. To nemohl být strom. Otočila jsem se, abych se podívala, co to bylo a málem jsem omdlela. Byl tam další vlk, tentokrát čokoládově hnědý. Vykřikla jsem. Není čas na rozhodování. Začala jsem utíkat do nejhlubších částí lesa. Hlavně co nejdál od těch vlků, ale myslím, že se vydali za mnou. Slyšela jsem, jak jeden z nich začal vrčet a poté nějaké bouchnutí, jako když hodíte s někým o strom. Otočila jsem mírně hlavu a v mém zorném poli se objevila děsivá situace. Ten pískový vlk útočil na toho čokoládového, i když byl ten hnědý o dost větší. Raději jsem dál utíkala, když jsem je ztratila z dohledu, našla jsem jeden velký strom a sedla jsem si na jeho kořeny. Pořád se nedokážu vzpamatovat z toho šoku. Nevím, co je se Sethem. Asi utekl, ale proč na mě třeba nezakřičel. Mohl zakřičet, že tady je vlk a místo toho si jen tak zdrhne. Propukla jsem v hysterický pláč. Byl nezastavitelný. Nevím, jak dlouho jsem brečela, ale už se začalo stmívat. Já pořád nedokázala s tím pláčem přestat. Bylo to nesnesitelné.
Ještě jsem brečela, když jsem ucítila na ramenou něčí horké paže. Hrozně jsem se lekla. Otočila jsem se a tam stál Seth a díval se, jakoby trpěl i za mě.
„Kde jsi byl?“ ptala jsem se ještě vzlykajíc.
„Byl jsem pořád tam,“ řekl a já nevěřila svým uším.
„Nikde jsem tě neviděla, byli tam takoví vlci a potom se začali prát, bála jsem se, že mě zabijí. Prosím, už nikdy neutíkej,“ vzlykla jsem znovu a on mě objal. Začala jsem slzami máčet jeho tričko. Nic na to neříkal. Vzal mě do náruče a šel se mnou k pláži. Tam mě položil na zem a sednul si vedle mě. Byl zrovna západ slunce.
„Já jsem byl ten vlk, ten pískový,“ oznámil mi a čekal na odpověď. Já jen ohromeně koukala. Jak by to věděl?
„A...a...a co ten druhý?“ podařilo se mi vykoktat.
„To byl kamarád. Víš, my Quiletové jsme podle legend potomci vlků. Je na tom rozhodně něco pravdy. Když se někde poblíž objeví studení, my se začneme přeměňovat ve vlky,“ udělal pomlku, abych to dokázala vstřebat.
„Kdo jsou ti studení?“ zajímalo mě.
„Upíři,“ řekl sebejistě. Já jen koukala.
„Oni existují?“ zeptala jsem se a ani jsem nečekala na odpověď. I tak přikývl.
„Také existuje legenda o tom, že se vlci dokážou otisknout. To znamená, že když uvidí někoho poprvé, zamilují se do něj a to napořád. Laicky řečeno láska na první pohled. Je to ovšem silnější,“ podíval se na mě a pokračoval, „otisknul jsem se do tebe. Já vím, že je to pro tebe moc informací, ale já ti to prostě už nedokázal neříct.“
Tak tohle jsem musela vstřebat trochu déle. Dal mi čas, nespěchal. Když jsem si uvědomila, co mi řekl.
„Kdybych se dokázala já otisknout, vím, do koho by to bylo,“ řekla jsem. Nečekala jsem na odpověď. Začala jsem se přibližovat k jeho obličeji a políbila jsem ho. Dychtivě mi polibek oplatil. Dala jsem mu ruce kolem krku a pokračovali jsme v polibku. Když jsme přestali, uvědomila jsem si, že už zapadlo slunce a je večer.
„Asi bych se měla vrátit, ale mně se nechce,“ usmála jsem se.
„Měl bych tě odvézt.“ Vzal mě za ruku a šli jsme k jeho domu. Šel do garáže, ze které vyjel s obrovskou černou motorkou. Tedy, pro mě byla obrovská. Jemu byla akorát. Podal mi helmu a já si za něj sedla a chytila se ho kolem pasu. Vyjeli jsme černou nocí po cestě do Forks. Mámino auto už před domem nestálo. Zdá se, že to vzdala.
Rozloučila jsem se se Sethem a vyšla schody ke vstupním dveřím. Ještě jsem se na něj naposled otočila a usmála, a poté jsem zaklepala na domovní dveře. Otevřel mi Frank.
„Máma už odjela?“ zeptala jsem se.
„Ano, vzdala to. Říkala mi, že mi ti pošle ještě nějaké věci, které máš doma. Když jsi se rozhodla tady být, tak se vším všudy. Také říkala, že už se nemáš vracet domů, a že tě nechce vidět,“ odpověděl na mou otázku. Oddechla jsem si úlevou.
„Doufám, že ti nebude vadit, když tady zůstanu,“ řekla jsem s obavami, co mi na to Frank odpoví.
„Určitě ne, jsi moje dítě, které jsem neviděl 12 let, jak bych tě mohl vyhodit?“ Objal mě. Byla jsem tak šťastná. To jsem ovšem nevěděla, co přijde zítra...
Autor: CannyM (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Osudová změna - 6. kapitola - Tajemství:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!