Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ošklivá Bella 8. kapitola

19.01.2010 (21:30) • SuzySue • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3421×

8. kapitola – Volturovi

Nyní už letadlo přistává ve Španělsku a já si tak říkám, co se asi tak stane za ten měsíc? Změní se něco, nebo to je jen moje blbá předtucha že mě něco čeká. Kdo ví, nechám se překvapit, uvidíme, co se tohohle nevinného cestování vyvine.

*************

Po 14 dnech:

Zahraničí s Patrikem se pohybuju, už dva týdny vše probíhá hladce, žádné komplikace. Stíhám se učit to, co mi Angela vždy pošle a jsem v kontaktu s rodinou skoro každý den. Charlie mě kontroluje, jestli jsem v pořádku, Susan se ptá, co je nového a co jsem zažila a All zase vypráví vše, co se děje ve Forks.

Angela mi vyprávěla vše od toho karnevalu, jak se dala dohromady s Mikem a jak jí kvůli tomu Jessica málem vytrhala vlasy, když se popraly. Připadalo mi to hodně ujetý, prát se o kluka a k tomu o Mika. Pak tam bylo pár dalších novinek jako to, že se Cullenovi s nikým nebaví a udržují si svoje soukromí, od toho karnevalu s nikým nepromluvili, když nemuseli, drželi se od ostatních dál. Sice jsem nevěděla, co si o tom myslet, ale nechala jsem to být, uvidí se, jak to bude, až přijedu, tak zhodnotím situaci. Ale nechtělo se mi věřit tomu, že by se se mnou pak All nebavila, vždyť si píšeme e-maili. Ve kterých nejdříve byla naštvaná, že jsem se s ní nerozloučila a nedovolila jí, aby mi zabalila a koupila nové věci, ale pak jsem si ji nakonec udobřila.

Nyní jsme na cestě do Itálie, vlastně už přistáváme, Patrik tady chce jenom vyřídit nějaké pochůzky, při kterých mě nepotřebuje a pak si tu chce užívat dovolený a jediný co na tom nechápu je, proč mě u toho potřebuje. Napadlo mě, že bych mohla navštívit Volturovi a pak vyrazit domů, ale musím, tady ztvrdnou s ním.

Taxík nás zavezl do jednoho z nejlepších hotelů v podobě starší stavby z minulých století. Tam jsme si odložili věci, a jelikož bylo ráno, tak se Patrik vydal na ty jeho pochůzky a já si to zamířila k Volturům. Cesta mi netrvala dlouho, jelikož náš hotel nebyl ani kilometr od jejich sídla, kde jsem se vydala přímo k recepci. Neznala jsem tu upírku, co za ní seděla, nikdy jsem jí neviděla, ale počkat ona je člověk, co tu dělá člověk? Radši jsem nad tím nepřemýšlela, protože mě napadli horší věci, než že je jejich domácí mazlíček.

„Přišla jsem za Arem.“ Promluvila jsem na ni. A ona si mě měřila nevěřícným pohledem, asi ji nešlo do hlavy, že jsem člověk tedy, pokud věděla o jejich „malém“ tajemství. Vlastně ona je taky člověk, nevypadá na upíra.

„Myslím, že to nebude možný, Aro nepřímá někoho jako jste vy.“ Řekla a já si už byla jistá, že o jejich tajemství ví, a proto mi nedávalo smysl, co tady dělá a dobrovolně. Rozhodla jsem se to neřešit její věc, ale počkat, co to řekla, že Aro nepřímá někoho, jako jsem já? To myslím jako vážně? To jako kvůli tomu jak vypadám nebo kvůli tomu že jsem člověk, ta holka mě začíná vytáčet čím dál víc. A do toho si mě měří znechuceným pohledem, že ona je hezká to ještě neznamená, že si tohle může dovolit.

„Co si o sobě myslíš?“ Zakřičela jsem na ni přes celou Volteru. Myslím, že mi trošku ujely nervy, už mě nebavilo, jak všichni na mě koukají jenom kvůli tomu, že jsem ošklivá.

Už už chtěla něco odpovědět, když se za námi ozval rozzlobený hlas, který jsem okamžitě poznala.

„Co se to tu děje?“ Ptala se, Jane.

Recepční, pokud se jí tak dá říkat, se ušklíbla, zřejmě si myslela, že má vyhráno, ale to se holka pletla. Ušklíbla jsem se na ní stejně a čekala, až k nám Jane, dojde. Jane, si mě ještě nevšimla a tak jsem to nechala být a čekala, co se bude dít.

„Ptala jsem se, co se tu děje.“ Zeptala se znovu recepční.

„Za nic nemůžu paní. Přišla jsem, nějaká člověčí ošklivka, a chtěla za Arem, nepustila jsem jí a ona se rozkřičela.“ Domluvila a ukázala na mě. Jane, na ní ještě zamumlala, že ona je taky člověk a ať na to nezapomíná, a že si to s tou druhou vyřídí.

Musela jsem se pousmát, už vidím, jak si to se mnou vyřizuje a tahá mě od krámku ke krámku, ale já se nedám.

Jane, se otočila, a když mě uviděla, její rozzuřený výraz se změnil v radostný.

„Bello.“ Vykřikla a už mě objímala, recepční jen přihlížela a nakonec polkla. Vypadala směšně, když se začala bát.

„Taky tě ráda vitím Jane, ale umačkáš mě.“

„Promiň.“ To už mě pouštěla.

„Nevadí, ale máte docela neomalenou recepční.“ Nevěděla jsem, co to do mne vjelo, nikdy jsem se takhle nechovala, ale teďka bych tu káču za pultem nejradši roztrhala na kousky a ty spálila. Nevím, co to se mnou je myslím, že na mě dopadá atmosféra tohoto místa a že mi docela začalo vadit to, jak vypadám, nikdy jsem s tím neměla problémy ale teď, teď to bylo jiné.

Se všema jsem se uvítala a nakonec jsme se odebrali do jednoho ze sálu. Byli tam, Aro, Marcus, Caus, Jane, Alec, Felix a Demetrie, všechny jsem je docela ráda viděla a ani mi nevadilo, co jsou zač, i když jsem se bála toho dne, kdy budu muset opustit svoji lidskou rodinu, ale nejsem schopna jim to vyčítat. Jediné co mě mrzí je, že se rodina bude kvůli mně trápit. Už mnohokrát mě napadlo mnoho způsobů, jak tomu zabránit, ale nemá to cenu. Jediné čeho jsem schopna, je smířit se s tím a rozhodně můžu slíbit, že se pokusím jim to udělat co nejjednodušší. Já to nějak vymyslím, nenechám je trpět.

Všichni na mě byli milí, až to je neuvěřitelný, vyprávěla jsem jim vše a ptala se na Cullenovi, oni mi vše o nich řekli. Malinko mě zaskočili jejich dary, nebylo zrovna příjemné zjistit, že někdo může číst vaše myšlenky, ale doufala jsem, že na mě Edwardova schopnost nefunguje, tak jako nefunguje Arova a Janina schopnost, ale můžu se jen modlit.

Arovi se nelíbilo, že jsem v blízkosti jiným upíru bez dozoru, že se prý může stát cokoliv. Nejdřív mě nechtěl vůbec pustit a pak mi chtěl někoho přidělit, aby mě hlídal, ale nakonec jsem ho přemluvila.

Den s nimi ubíhal rychle a já už se musela vydat za Patrikem do hotelu a nejenom kvůli tomu, že jsem byla unavená a že mi kručelo v břiše, protože jsem nic nejedla a tady nebyli na takovýhle návštěvy připravení, sice mohli nechat někoho pro něco dojít, ale teď už to je vedlejší.

Do hotelu jsem dorazila něco po deváté večer, Patrik už na mě netrpělivě čekal v mém pokoji.

„No, kde si?“ Ptal se mě hned, ale ani mě nenechal nic říct.

„To je jedno, zítra mám pro tebe překvapení a pak odjíždíme o něco dříve, takže za 3 dny poletíme domů, oznámil mi a vypařil se.“ Já už jen koukala na zavřené dveře. Pochvíli jsem nad tím mávla rukou a tak jsem šla do koupelny se umýt a zalehnout do postele kde jsem usnula s poslední myšlenkou, jaké může být to překvapení.

---------------

Shrnutí Další kapitola

Autor: SuzySue (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ošklivá Bella 8. kapitola: