Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ošklivá Bella 5. kapitola

09.01.2010 (11:30) • SuzySue • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4999×

5. kapitola -  Karneval

Radši jsem už o tom nepřemýšlela a odložila jsem si bundu. Chtěla zapadnout do svého pokoje, jenomže někdo zazvonil.

***

Otočila jsem se tedy na patě a šla otevřít. Nevím, jestli jsem doufala, že to bude Edward nebo jestli jsem se modlila, aby to on nebyl, ale za dveřmi stál někdo jiný.

„Alice?“

„Zapomněla sis věci u mě v autě, přinesla bych ti je, ale jejich trošku víc, takže jsou na to potřeba aspoň dvě osoby.“

„Oh, jasně promiň. Zapomněla jsem.“ Ale to kvůli Edwardovi. On mě tak rozhodil, že jsem zapomněla na Alici, určitě to všechno viděla i slyšela. To je fakt super (myslela ironicky).

„Na, odneseš tyhle.“ Podala mi pár tašek z kufru, ale spousta tam ještě zbyla, nechápala jsem, jak tohle všechno mohla nakoupit, vždyť to je jako kdybych si vybavovala nový šatník. Myslím, že budeme muset jít dvakrát.

„Edwarde, pojď nám pomoct.“ Zavolala Alice směrem do auta. Radši jsem pohled zabodla do země a pomalu se vydala do mého pokoje s těma dvěma za zády. Potichu jsem stoupala po schodech a divila, že se nikdo z mé rodiny neukázal. Charlie se Susan se určitě dívají na televizi a sestra určitě s někým telefonuje a nejspíš si zase domlouvá nějaké rande. Jediné, co jsem slyšela, bylo šeptání těch dvou, kteří šly za mnou a podle jejich tonu jsem usoudila, že to moc přátelský rozhovor nebude, radši jsem ani nechtěla vědět, co si povídají.  A proto jsem jim už nevěnovala pozornost.

„Můžete to položit na postel?“

„Jasně.“ Odpověděla Alice a jen co se odložily moje nové věci, které jsem neměla v plánu nosit, se rozhlédla po pokoji, něco si zadrmolila (pod vousy :-)) a vydala se zase dolů. Šla jsem hned za nimi, abych je vyprovodila.

Alice se semnou rozloučila objetím a se slovy, že se uvidíme zítra na karnevalu. Páni, to je už zítra fíha tak brzo, ale co když to nestihne připravit. Vlastně bych ji mohla pomoct, ale zase strávit celý den s upíry, které moct neznám, ale už teď mi asi přirostli k srdci, bylo jasné, že oni jsou jiní, jsou vegetariáni, oni nechtějí ubližovat, nemám se proč bát, ne?

Sakra co to tu plácám. Otočila jsem se směrem, kde jsem si myslela, že stojí Edward a chtěla jsem ho aspoň pozdravit, ale on už seděl v autě a nějak divně se na mě koukal, jako kdybych mu provedla, něco zakázaného. Vlastně mi po chvíli připadal jako malé dítě, kterému někdo schoval oblíbenou hračku a nechtěl jí vrátit. Z mého přemýšlení mě probralo to až to, že jejich auto, už mizelo za zatáčkou. Ani jsem nepostřehla, kdy Alice nasedla, jak jsem byla zabraná Edwardem.

S povzdechem jsem se tedy vydala do domu, kde na mě čekala celá moje famílie. Divila jsem se, že mě  nezpovídat hned i s Alicí, ale nechala jsem to plavat.

„Jak sis užila nákupy?“ Zeptala se Susan a ostatní jen očekávaně přihlíželi, hlavně sestřička. Ta její zvědavost, vlastně to jediné máme společné a určitě chtěla slyšet nějaké drby, ale ty se ode mě nedozví.

„Bylo to super, Alice mi pomohla vybrat šaty na zítra.“

„Ty tam jdeš taky?“ Zeptala se mě užasle sestřička.

„Jo, Alice mě tam pozvala a nenechala si to vymluvit, takže se tam jen ukážu a pak zase vypadnu.“

„Klidně se tam můžeš zdržet.“ To řekl zase Charlie, byl rád, že jdu do veřejnosti a tak byl schopen mi povolit všechno.

„Uvidíme.“ Zamumlala jsem a vydala se do pokoje uklidit to oblečení. Všechno co mi koupila Alice, jsem hodila dozadu do skříně a šaty jsem pověsila na ramínko. Převlíkla jsem se do noční košile a lehla do postele ani jsem nemusela dlouho čekat a položila jsem se do říše snů.

***

Ráno jsem se s trhnutím probudila, zdál se mi hrozný sen.

Byl obvyklý den ve Forks jako většinu času pršelo. Vycházela jsem ze školy po poslední hodině matematice. Došla jsem do prostřed parkoviště a teprve jsem si všimla, že u mého auta stála, Jane s Arem. Zastavila jsem se a vylekala se, co tu chtějí, vždyť mi ještě není 18 let. Tím že sem zkoprněla, mě předběhli Cullenovi a ti se vydali rovnou k nim. Ani si nevšimli, že stoji o MÉHO  auta a ne u jejich.

„Co tu chcete?“ Zeptal se jich Edward.

„Za vámi nejdeme, takže můžete odejít.“ Řekl v klidu, Aro.

„A za kým tedy, jiní upíři tady nejsou.“ Alice má dobry postřeh. Kdo by to řekl.

„Nikdo neříkal, že jdeme za upírem, že Isabello.“ Promluvil spíše na mě, protože jsem mezitím stihla dojít k nim.

„Zdravím. Co tu chcete? Ještě je čas pokud vím.“

„Rozhodli jsme se udělat změnu.“

„Ale dohoda zněla jinak.“

„Žádné, ale uděláme to hned.“ Nestihla jsem se ani nadát a už Aro svými zuby pronikal do mojí kůže.

V ten moment jsem se probudila a nepochybuji, že se mi podobné sny budou opakovat, protože chtě nechtě se moje 18 narozeniny rychle blíží.

Radši jsem nechala úvah a šla se osprchovat a obléct. Pak byl čas na snídani, ke které jsem si dalo oblíbený lupínky s mlékem. Snídala jsem sama, všichni už měli snídani za sebou, protože jsem se zbudila až 11 hodin a u nás se normálně vstává v 9.

Takže si to shrneme, v 5 hodin začíná tan karneval, to znamená, že mám 6 hodin. Na přípravu abych ze sebe udělala aspoň trochu normálního člověka, zvláště s těmi mými vlasy, bych asi měla počítat s 3 hodinami. To znamená, že mám 3 hodiny volno, to bych mohla psát ty smlouvy pro pana Cullena.

Udělala jsem si teda kafe a notebookem si zalezla k sobě do pokoje, kde jsem si sedla na postel a začala psát.

Nevnímala jsem čas, protože mi smlouvy šli psát hezky od ruky, proto když jsem se dopsala, protáhla a koukla na hodiny, zděsila jsem se, měla jsem na přípravu necelých 2 a půl hodiny.

Vyskočila jsem tedy z postele a zamířila do koupelny, kde jsem se osprchovala. Potom jsem si půl hodiny rozčesávala vlasy a další půl hodiny je sčesávala do drdolu, který se mi nepovedl tak jsem se na to vykašlala a vlasy si narovnala žehličkou. Brýle jsem odložila, ale rovnátka už jsem nemohla. Škoda, docela by mi to slušelo, ale teď to taky není špatný. Docela se divím, že mi ty vlasy takhle drží, nikdy moc neposlouchaly.

Z koupelny jsem zase zamířila do pokoje, kde si oblíkla šaty navrch kabát a mohla vyrazit.

Večírek byl už v plném proudu, všichni se bavili, každý měl masku. Byli tu maky hezké, krásné, obyčejné, oškubané, hrozné, ale taky směšné nejvíce jsem se pobavila, když jsem uviděla dva upíry, kteří vypadali jako Carlisle a Esme, kdo jiného by to mohl být. Oni je ADOPTOVALI, ti byli převlečeni za upíry, jak ironické pomyslela si. Ostatní z jejich rodiny měli masky, které se my také líbili (masky ostatních - Rose, Emm, Jasper, Alice, Edward a Bella, sestra Belly Elizabeth). Vydala jsem se do chumlu uskutečnit svůj, plán a to vyhledat Alici a zmizet.

Alici jsem dlouho hledat nemusela, vyčnívala. Měla na sobě kostým Kleopatry. Moc jí to slušelo. Vydala jsem se k ní.

„Ahoj, Alice.“

„Bello. Vypadáš úžasně, moct ti to sluší. Málem jsem tě nepoznala a myslím, že nejsem jediná.“ Proboha co to říká, jí přeskočilo? Nechápavě jsem se rozhlédla po okolí a docvaklo mi, skoro všichni na mě koukali a zkoumali mě.

„PPPPPPPPPrrrrrrrrrýýýýýýýýčččččččč.“ Řval na mě vnitřní hlas.

„Hlavně nepanikař.“ Křičel ten druhý. „Vždyť ti to sluší.“

A dost okřikla jsem je a vrátila se zpět do reality.

„Máš to tu hezký, ale já už musím jít. Ahoj.“ snažila jsem se z toho vyvlíknout a uskutečnit tak svůj dokonalý plán, ale jen co jsem se otočila a chtěla udělat první krok pryč, zachytila mě něčí studená ruka.

---------------

Shrnutí Další kapitola

Autor: SuzySue (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ošklivá Bella 5. kapitola: