Tak a je tu další kapitola. Už se konečně začne něco málo dít. :) Snad se bude líbit. P.S. Děkuji všem za komentáře. Moc mě vždycky potěší.
13.09.2010 (19:15) • SuzySue • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2665×
20. kapitola
Smích mě přešel hned potom, co jsem si uvědomila, že Jessice z nosu teče krev a to v přítomnosti Cullenů. Samozřejmě jsem nepochybovala o jejich sebeovládání, ale čerstvá krev, to nemůže dopadnout dobře. Ne všichni mají tak vynikající ovládání, aby se udrželi v přítomnosti lidské, čerstvé krve. Pomalu jsem se na ně otočila a setkala jsem se s pěti páry černých očí. V tu chvíli jsem úplně zapomněla na svoji bolest hlavy a všechnu pozornost jsem věnovala jim.
***
Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Přemýšlela jsem, co bych mohla udělat proto, aby nejmíň poloviny školy neskončila jako svačinka a to včetně mě. Věděla jsem, že za mojí přítomnosti se upíři musejí více ovládat. Věděla jsem, jak hodně jim voní moje krev. A tak bych určitě skončila jako svačinka a to by se Arovi určitě moc nelíbilo.
První z nich se vzpamatoval Edward, viděla jsem, jak jeho oči pomalu nabírají předchozí barvy. Ikdyž se mu nepodařilo se skutečně uklidnit, aspoň jsem poznala, že se ovládá.
Edwardovi se podařilo zklidnit Alici a Rose. Ovšem větší problém byl s Emmettem a Jasperem. Věděla jsem, že Emmett má jako schopnost velkou sílu a to byl ten problém. Jeho by nezastavili a u Jaspera jsem se bála, protože to byl nejnovější vegetarián.
Možná to bylo sobecké, ale pomalu jsem se radši přesouvala ke dveřím, abych měla aspoň nějakou šanci na útěk. Věděla jsem, že je nemůžu zachránit ikdyž bych to chtěla.
Pomalu jsem se blížila ke dveřím a dávala pozor na Emmetta a Jaspera, které se snažili ostatní uklidnit. Ovšem moc to nezabíralo.
Už jsem pootevřela dveře, když mě napadla spásná myšlenka, která by mohla zachránit tuhle situaci. Věděla jsem, že to zabere, jelikož moje krev voní upírům překrásně. Věděla jsem, že si ti dva spočítají, že když půjdou po mně, bude to pro ně výhodnější, nebudou muset zabít tolik nevinných. Spoléhala jsem totiž na to, že aspoň nějaká Carlislovi slova jim uvízla v hlavě a nejsou zacloněna červenou clonou. Je tu sice riziko, že nakonec zemřu já, ale myslím, že ostatní je stihnou zastavit, když u toho nebude nikdo další.
Věřím tomu, že kdyby se do mě někdo zakousl, tak by mě nenechali zemřít, určitě. Snad. Už jenom kvůli svědomí a možná kvůli tomu, že mě mají taky rádi. Aspoň teda Edward.
Při nejhorším budu přeměněna a trošku dřív.
Rozhlédla jsem se a s radostí jsem zjistila, že nám nikdo nevěnuje pozornost. Někdo se vypařil, někdo se věnoval Jessice nebo si zaujatě povídali.
Rychle jsem tedy prohrabala svoji tašku a našla tam kapesník nožík. Nikdy jsme to nedělala, nevěděla jsem kde se mám říznout, kde to nejvíc poteče, ale nakonec jsem nožík přiložila k zápěstí a jemně řízla. Nechtěla jsem se přece podřezat. Ihned jak jsem malinko řízla, tak začala téct krev.
Udělalo se mi mírně nevolně. Nemám krev vůbec ráda, ale když jsem zjistila, že se tady nesložím, podívala jsem se na Cullenovi. Byla jsem potěšena, že jejich pozornost se obrátila na mě, ale když jsem si všimla jejich očí, polil mě opravdový strach. Vypadali, jako kdyby mě chtěli lovit, vždyť to vlastně chtěli.
Nečekala jsem tedy už ani minutu a rozeběhla jsem se ven. Slyšela jsem, jak se za mnou rychle otevřely dveře. Bála jsem se otočit. Nechtěla jsem vidět ty jejich oči, šel z nich strach. Ikdyž jsem věděla, že mě mají svým způsobem rádi, vědomě by mi neublížili. Ale vtom je ten problém oni teď nedokážou uvažovat. Teď touží jenom po mé krvi. Nic jiného si neuvědomí. Tak mi to popisovala, Jane. Vidí jen krvavou záclonu. A chtěj to, co je pro ně priorita. A to je moje krev.
Běžela jsem dál po chodbě, když jsem cítila, jak se někdo dotkl mého ramene. Zanedlouho už mě držel celou přitlačenou k zemi. Otevřela jsem oči, které jsem při pádu automaticky zavřela, a nade mnou se skláněl Emmett.
V pozadí jsem viděla, jak holky drží Jaspera a odvádějí ho zpět. A Edward se blížil k nám. Ed se snažil Emmetta ode mě odtrhnout. Ovšem vypadalo to velice vyrovnaně. Emm se mě nechtěl pustit a Ed se nechtěl pustit jeho.
Ti dva se o mě prali a já byla jak hadrová panenka. Jednu chvíli jsem byla tam a v druhou zase někde jinde. Nejčastěji jsem se však ocitla v náručí Emmetta. Ale netrvalo to dlouho.
Najednou jsem se cítila, že jsem volná. Edwardovi se nějakým zázrakem povedlo Emmetta ode mě odtrhnout. Teďka ho držel a snažil se ho ode mě dostat co nejdál. Ovšem jelikož byl silnější, tak se mu to moc nedařilo. Docela jsem se o Edwarda bála. Nechtěla jsem, aby se mi něco stalo.
Vypadalo to docela vyrovnaně, sice byl Emmet silnější, ale Edward měl díky svému daru taky výhodu. Snažila jsem se sledovat jejich boj. Ovšem nešlo to moc dobře, když se pohybovali upíří rychlostí. Nestíhala jsem.
Nakonec jsem to vzdala, když jsem viděla, jak jde Rosalie pomoc Edwardovi. Myslím, že ta si už Emmetta zpacifikuje.
P.S. Doufám, že tam nebylo hodně chyb. Měla jsem na spěch, tak jsem neměla čas to moc kontrolovat. Ale Word žádnou chybu nenašel, tak snad to bude v pohodě.
Autor: SuzySue (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ošklivá Bella 20. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!