Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ošklivá Bella 17. kapitola

07.06.2010 (10:00) • SuzySue • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3163×

17. kapitola

„Ahoj,“ pozdravila, jsem ho nesměle. A čekala na jeho reakci.

On se na mě jenom usmál a místo pozdravu jsem se dočkala sladkého polibku. S chutí jsem mu ho opětovala.

„Ahoj,“ pozdravil mě a odevřel dveře od jeho auta. Nastoupila jsem tedy a čekala, až obejde auto a nasedne na místo řidiče. Což netrvalo tak dlouho, jak jsem si představovala. Chtěla jsem mít ještě chvilku času na to, abych se rozmyslela, jak začnu. Musela jsem se zeptat, jak to tedy mezi námi je. I když jsem z toho polibku usoudila, že se mi vyhýbat nebude, ale přece jsem si nemohla být jistá, že to myslí vážně.

„Edwarde,“ začala jsem nejistě, když jsme vyjeli směrem do školy.

„Ano?“ zeptal se mě zvědavě.

„No, chtěla jsem se zeptat, jak to teďka bude?“ snažila jsem se ze sebe vymáčknout, ale řekla jsem to tak potichu, že možná i jeho upířímu sluchu to uniklo. Ale naštěstí mě slyšel a já jsem to nemusela opakovat.

I přesto, že jsem měla skloněnou hlavu, jsem zpozorovala, jak se Edward usmál.

„Co takhle kdybychom to probrali u večeře?“ Zeptal se mě a já jsem vyvalila oči. On chce večeřet? Vždyť upírovi naše jídlo nechutná. To nemyslí váž0ně. Nebo se z toho nějak vykroutí a večeřet budu jenom já. Jo to dává smysl.

„Ráda,“ odpověděla jsem mu, když už jsme přijížděli na školní parkoviště.

Byla jsem hrozně nervózní a myslím, že to na mě bylo vidět, protože Edward si toho všiml. Povzbudivě se na mě usmál a už obcházel auto, aby mi mohl otevřít dveře. Obdařila jsem ho úsměvem a sebrala svoji veškerou odvahu a přijala jeho nabízející ruku.

Jen co jsem vystoupila, tak celé parkoviště ztichlo a všichni nás pozorovali. Toho jsem se právě bála. Cítila jsem se nesvá a to pořádně. Koukla jsem se na Edwarda, byla jsem zvědavá, jak se na to dívá on. Ale co mě překvapilo, bylo, že on jim nevěnoval vůbec žádnou pozornost a díval se na mě. To jsem nečekala a začala jsem se topit jeho krásných očí. Jenom okrajově jsem vnímala. Jak na parkovišti vypukl šum, jak každý spekuloval, proč jsem přijela s Edwardem.

Edward si zřejmě nic nedělal z toho, že stojíme na parkovišti plném lidí, kteří nás sledují a mluví o nás. Vsadím se, že slyší každé jejich slovo a dokonce i myšlenky. Edwardovi to bylo očividně úplně jedno, protože se ke mně začal přibližovat.

Měla jsem z toho rozdvojené pocity, na jednu stranu jsem chtěla Edwarda políbit, chtěla jsem cítit jeho rty na těch svých, ale zároveň jsem si uvědomovala, kde se nacházíme a že nás všichni pozorují.

Bohužel ten druhý pocit vyhrál. Nebo díky bohu?

„Edwarde, jsme na parkovišti,“ upozornila jsem ho a přesto jsem doufala, že se neodtáhne.

„A to vadí?“ zeptal se uličnicky.

„Všichni se na nás dívají,“ upozornila jsem ho znovu.

„Ať se klidně díval, mě to nevadí,“ odpověděl úplně v klidu a já jsem nepochybovala nad pravdivostí jeho slov.

„Znervózňuje mě to,“ šeptla jsem z posledních sil.

„Nevšímej si jich, jenom závidí,“ pošeptal mi už nebezpečně blízko a hned na to se rty přilepil na ty moje. Okamžitě mnou projel elektrický proud a já jsem přestala vnímat vše okolo sebe. Byla jsem tu jen já a on. Niko jiný. A tak jsem ruce obmotala okolo jeho krku a blíž jsem si ho přitáhla, pokud to teda ještě šlo. Edward mě opřel o auto a rukama mě hladil na zádech. Bylo to tak uklidňující a přitom vzrušující.

Nemohla jsem si pomoc a polibky jsem mu začala více náruživě oplácet. A tak se z lehkého polibku stal vášnivý. Nevím, jak dlouho jsme se líbali, ale mě to přišla jako chvilinka, když si vedle nás někdo pobaveně odkašlal.

Nedobrovolně jsme se od sebe odtáhli a přisahám, že jsem slyšela, jak Edward zavrčel, tomu jsem se musela usmát. Zřejmě se mu nelíbilo, že nás ruší. I když jsme byli vyrušeni, přesto se Edward nehodlal vzdálit a furt byl na mě natisknutý, myslím, že by nejradši pokračoval, kde jsme skončili.

„Nechtěl jsem rušit,“ řekl náš narušitel velmi pobaveně „ale…“

To už však nestihl dopovědět, protože ho Ed přerušil.

„Tak neruš a dej si voraz Emmette,“ řekl docela výhružně a nečekal na jeho reakci a okamžitě se zase začal věnovat mně.

Vedle nás se ozvalo zase Emmettovo odkašlání.

„Sakra Emmette, vypadni,“ zavrčel na něj Ed, a kdybych nevěděla, co je, začala bych se ho bát. Ale místo toho jsem se uchechtla.

„Jen jsem vás chtěl upozornit, že jste vzbudili mnoho rozruchu. A navíc jsem ti chtěl Ede pogratulovat,“ říkal to s pyšností a mě docela začalo zajímat, za co mu chce pogratulovat. Edwardovi to bylo asi jedno, protože ten se věnoval mému krku a bratra okázale ignoroval. Za to mě to zajímalo až moc, začalo mi vrtat hlavou. Jestli se nakonec fakt nevsadil s Emmettem a Emmett to teď chce vyzvonit na celé zase ztichlé parkoviště.

Emm si vůbec nic nedělal z toho, že ho Ed ignoruje a pokračoval dál, jako kdyby se nechumelilo. Zvědavě jsem čekala, co z něho vylítne, ale s Edwardovými ústy na mém krku to moc nešlo.

„Chtěl jsem ti pogratulovat, že si konečně našel holku, už jsem se totiž lekl, že jsi na kluky a já rozhodně nechci mít teplého brášku a ještě k tomu pod jednou střechou. A konečně tě někdo aspoň zbaví panictví,“ řekl Emmett a já při jeho poslední poznámce zčervenala, i když se mi ulevilo. Nevsadil se s ním. Uf, jeden velký kámen mi spadl ze srdce. Myslím, že chtěl Emmett pokračovat, ale Edward si asi konečně uvědomil, co to Emmett celou dobu vykládal a doslova se na něho vrhl. Kluci se rozeběhli a mířili si to rovnou do lesa. Myslím, že zítřka se Emmett nedožije, ušklíbla jsem se.

I když jsem se o Edu strachovala, je to přece upír, nic se mu nestane. Ještě jsem stihla zaznamenat Jaspera, jak za nimi mizí, ale to bylo vše, protože se na mně vrhla Alice.

„Ahoj Bello. Tak jak jste si to včera užili? Podle toho jak včera Edward přišel dobře naladěný a podle dnešního představení soudím, že dobře.“ Jen co to dopověděla, jsem cítila, jak se mi krev žene do tváří.

„No, no ano,“ bylo jediné, na co jsem se zmohla.

„No tak Alice, netrap ji,“ zastala se mně Rose, čemuž jsem se velice divila. Většinou se držela zpátky a já jsem se jí nedivila. Přece jenom měla dobrý důvod. Jsem přece člověk.

Náš malý rozhovor by možná pokračoval dál, kdyby nás nevyrušil školní zvonek. Rychle jsem se vydala na první hodinu, měla jsem ji společnou s nevlastní sestřičkou (Elizabeth) a Jasperem, se kterým jsem seděla, ale pochybuji, že ten se dostaví. Ještě určitě bude někde udobřovat kluky.

Dorazila jsem do třídy stejně s učitelem, který naštěstí neměl žádné komentáře. Tak, že jsem si mohla jít hnedka sednout na svoje místo. Jenže, překvapilo mě, že tam seděla Elizabeth. Achjo to bude výslech.

Shrnutí

Autor: SuzySue (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ošklivá Bella 17. kapitola: