Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Opuštěná...? 5. kapitola

29.12.2009 (13:30) • SuzySue • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2048×

5. kapitola - Výcvik?

Zbytek oslav proběhl v normální náladě, nic nečekaného se nedělo a všichni byli spokojeni a to po celý večer až do svítání, kdy už byl čas se rozejít a věnovat se zase povinnostem, nejvíce teda ze strany Ara, Marcura a Cause. Mě ovšem čekalo něco jiného a to souboj s Emettem.

**

Nevěděla jsem, jestli se mám těšit nebo ne. Na jednu stranu jsem věděla, že ho dokážu dostat na zem a myslím, že jsem se i těšila, protože kdy se Vám naskytne příležitost soupeřit přátelsky s někým jako je Emmet. Na druhou stranu jsem se bála, že mu ublížím, nechtěla jsem někomu ubližovat a rozhodně ne takové rodině jako jsou Cullenovi. No nic nechala jsem na chvíli toho uvažování a vydala se do tělocvičny, kde jsme se měli sejít. Cullenovy tam už byli a čekalo se pouze na mě.

„No konečně.“ Přivítal mně Emm. Musela jsem se usmát nad jeho nedočkavostí.

„Jsi si jistí?“ Zeptala jsem se ho radši ještě jednou. Odpovědí mi bylo jeho zavrčení a příprava do bojové pozice zasmála jsem se a také se připravila. Pak když se ostatní Cullenovy usadili, tak jsme okolo sebe začali kroužit, rozhodla jsem se, že ho malinko potrápím, když si jet tak jist svojí silou a svěvědomost mu taky nechybí.

A proto, když uděl první výpad, tak jsem zapojila štít, čímž jsem zapříčinila, že Emm do něj narazil a sjel po jeho okraji, musela jsem se smát a nebyla jsem jediná.

„To není fér.“ Brblal uraženě Emm. A mnul si čelo, i když jsme všichni věděli, že mu nic být nemůže.

„Aby si neřekl, že jsem zlá tak štít stáhnu, ale nefandi si tak.“ Po mých slovech se Emm zaradoval, byl si jistý, že mě dostane, ale to se mílí a hodně. Jeho jistota mi připadala, až tak směšná podceňovat soupeře to se nemá, ale to mě teď netrápilo, horší bylo, že když stáhnu fyzický štít tak nevím, jestli udržím tan mentální. Kdyby se ten mentální taky stáhla tak by mi Edward mohl číst myšlenky, Alice by viděla mojí budoucnost a Jasper cítil moje pocity a to se my vůbec nelíbí, ani malinko. No nic slíbila jsem, že ten fyzický stáhnu a tak když jsem viděla, že se Emm zase připravuje zaútočit a stáhla jsem ho. To už však ke mně Emm letěl, nechtěla jsem mu ublížit a tak jedním krokem jsem uhla z jeho dráhy on to málem neubrzdila, skončil ve zdi, ale naštěstí pro něj se jí přece jenom vyhnula. Na Emmovi bylo vidět, že začíná být malinko naštvaný, že mě zatím nemůže dostat. Nebyl si jistý sebou ale jeho silou a to byl problém, měl by ho někdo pořádně vycvičit.

A je tu další pokus. Emm se zase rozeběhl, kdybychom se neprali, řekla bych, že mě chce obejmout, ale jelikož nechce tak jsem mu jedním ladným krokem uhla a podkopla nohy. Emm to nečekal a ani neustál, takže se rozplácl na podlaze jak široký tak dlouhý.

„Emmette, nechceš toho nechat, vždyť si tu jen hrajeme a navíc mám dojem, že by si potřeboval výcvik.“

„Já nepotřebuju výcvik.“ Emm byl už naštvaný.

„Tak jak to že neležím na zemi?“ Zeptala jsem se ho, potřebovala jsem ho rozčílit, aby k něčemu vůbec byl. A taky se semnou pořádně začal konečně prát, ale díky svému výcviku jsem ho zase porazila.

„No konečně už jsem si myslela, že z tebe nic nedostanu.“

„Jsi dobrá.“ Přiznal nechtěně a zahanbeně.

„Mohl bych to taky zkusit.“ Zeptal se další z Cullenů myslím, že je to Jasper. Popravdě jsem nečekala, že se ještě někdo přidá a ještě kdo mu on, z něho šel malinko strach ty jeho jizvy, no nebylo jich zrovna málo.

„Fajn.“ Bylo jediný na, co jsem se zmohla, mezitím jsem však přemýšlela jak ho dostat ne lopatky a to rozhodně nebude lehký, protože o jeho zkušenostech nepochybuju. Sice jsem zcela svoji pozornost věnovala Jasperovi, ale neušel mi úšklebek Edwarda a já jsem si vzpomněla, že mi vlastně čte myšlenky.

Moji nepozornost Jazz využil a já jsem se tak tak stihla uhnout jeho výpadu. Fajn, když on takhle. Pomalu jsme okolo sebe kroužili a vyčkávali, co ten druhý udělá. Pak mi to už nebavilo a tak jsem chtěla udělat jeden výpad, co mě tady naučili, jenomže on udělal to samý, ve stejnou chvíli a my se oba vytřeštěně váleli na druhém konci tělocvičny. Za chvíli jsem se z pamatovala a už jsme stáli zase naproti sobě a začali bojovat. Vůbec se mi to nelíbilo, protože naše výpady byli totožné. Pomalu mi to začínalo lézt na nervy a Jasperovi to taky zrovna moc nevyhovovalo.

„Sakra, co to má znamenat.“ Nevydržela jsem to. Ne jenom, že nás musel učit stejný "člověk", ale když jsem chtěla udělat něco, co mě nenaučil nikdo, co má ze zkušeností on udělal to samé.

„To bych taky rád věděl.“

Vytočilo mě to, nikdy se nestalo, že bych někoho nedostala, a když se mi to stane tak ten dotyčný má úplně stejný výpady jako já, to stejně uvažuje nebo co. Měřilo jsem si Jaspera docela naštvaným pohledem, z kterého mě vyrušil, Demetrie.

„Bello, Aro s tebou potřebuje mluvit hned. Je to naléhavý.“ Na nic jsem nečekala, vrhla na ně poslední pohled a vyběhla k Arově pracovně.

Doběhla jsem k jeho pracovně a ani se nenamáhala zaklepat, prostě jsem do ní vlítla, protože když mi Demetry říká, že je to naléhavý tak to je naléhavý tak proč bych měla klepat.

„Co potřebuješ?“ zeptal jsem se ho.

„Máme problém s novorozenými v Seatlu, je jich něco málo přes 30 myslím, že by si to zvládla sama. Co ty na to?“

„Kdy vyjíždím?“ Odpověděla jsem mu otázkou, bylo mi jedno kolik jich je, bylo mi jedno, jestli zemřu, i když o tom pochybuju, nebála jsem se a dobře jsem věděla, že bych jich zvládla víc, díky mému štítu a právě kvůli tomu si mě Aro tolik vážil a to neví všechno.

„No pojedeš s Cullenovými, oni mají stejný směr a ti odjíždí za 2 hodiny.“

„Fajn jdu si zabalit.“

Zabaleno jsem měla během chvilinky, a proto jsem se vydala do knihovny, něco si přečíst. Vybrala jsem si svoji oblíbenou knížku Romea a Julie knížka byla tolik stará, že byla napsaná v latině, ale mně to nevadilo. Začetla jsem se do knížky, že jsem přestala vnímat čas, a proto když jsem se konečně od ní odtrhla a podívala se na hodiny, zděsila jsem se, už byl čas vyrazit.

---------------

Shrnutí Další kapitola

Autor: SuzySue (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Opuštěná...? 5. kapitola: