Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Opravdové Stmívání 14. kapitola

30.06.2010 (21:45) • Lucyl • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2143×

Veroničin pohled:

Probudila mě rána. Otevřela jsem oči a všimla jsem si, že jsem na zemi. Posadila jsem se a podívala se na postel. Tam byla Lucka, roztažená na mé půlce. Vypadala rozkošně, když tak spala. Uvědomila jsem si, že jsem musela couvat, když se ke mě přibližovala, a proto jsem spadla. Opatrně jsem si sedla na postel, abych ji nevzbudila. Chvíli jsem se na ni dívala a uvažovala, co bude dál.

„Hlavně, že jsi chtěla, abych se dneska vyspala,“ zašeptala jsem, přitom jsem ji pohladila po vlasech a usmála se. Mě asi není souzeno se jednu noc pořádně vyspat, povzdechla jsem si.

Měla jsem žízeň, a tak jsem se rozhodla dojít si pro vodu. V obýváku seděla Alice s Emmettem a Rosalie. Když jsem sešla schody, všichni se na mě podívali.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je.

„Ahoj,“ odpověděli, „tak jak se ti spalo?“ zeptal se posměšně Emmett. Jen jsem se na něj zašklebila.  „Jdu do kuchyně, mám žízeň,“ řekla jsem jim a šla do kuchyně.

„To já taky,“ řekl Emmett. Otočila jsem se a všimla si, jak ho Rosalie praštila. Tomu jsem se jen zasmála a šla se konečně napít. V kuchyni jsem si napustila vodu a napila se. Konečně osvěžení, pomyslela jsem si. Skleničku jsem opláchla a vrátila zpátky na místo. Když jsem procházela obývákem, Alice s Emmettem i s Rosalie tam pořád seděli.

„Kolik je hodin?“ zeptala jsem se Alice. Zajímalo mě, jestli má vůbec ještě cenu jít spát.

„Něco málo po třetí,“ odpověděla mi, „měla by ses jít ještě prospat. U Edwarda už to máš nachystané,“ odpověděla a usmála se na mě.

„Díky, Alice,“ odpověděla jsem jí a přitom zívla. Emmett se jen uchechtnul. Toho jsem si ale nevšímala. Byla jsem příliš unavená, a tak jsem šla raději k Edwardovi do pokoje. Docela jsem se na ten jeho gauč těšila.

Než jsem stačila zaklepat, ozvalo se jen: „Dále.“ Usmála jsem se a vešla dovnitř. Edward tam seděl v křesle a četl si nějakou knihu.

„Ahoj, můžu?“ zeptala jsem se a ukázala na gauč.

„Jasně,“ odpověděl mi a já jsi šla lehnout.

„Tak jak se ti spalo s Luckou?“ zeptal se mě se zdviženým obočím.

„Dobře, až na ten pád před chvíli.“ Uchechtnul se.

„Jo, slyšel jsem,“ odpověděl mi. Nedalo mi to a pořádně jsem se na něj podíval.

„Můžu se na něco zeptat?“ zeptala jsem se, když jsem dokončila jeho celkovou prohlídku.

„Jo,“ odpověděl mi.

„Zajímalo by mě, co je mezi tebou a Luckou?“ zeptala jsem se na rovinu.

„Mezi mnou a Luckou?“ zeptal se trochu zaraženě.

„Ano, moc dobře jsem jsi všimla těch vašich dnešních pohledů v obýváků,“ odpověděla jsem mu a pořád jsem se na něho dívala. Edward se jen pousmál.

„Nic mezi námi není,“ odpověděl mi.

„Opravdu? Tak to se mi nějak nezdá. Ty vaše pohledy a to jak jste se na sebe usmívali, to není jen tak.“ Přitom jsem ho propalovala pohledem.

„Lucka jen na něco vtipného myslela. Nic jiného v tom není.“

„Víš, to je zvláštní. Lucka mi totiž řekla úplně to samé,“ odpověděla jsem mu. Ti dva mezi sebou něco mají. Jen teda opravdu netuším, co.

„Myslím, že by si měla už jít spát,“ řekl mi.

„Edwarde, promiň, že se tak vyptávám. Jsem jenom zvědavá a překvapená.“

„Překvapená? Z čeho?“ zeptal se mě Edward.

„No, z tebe a Lucky. Víš, já si myslela, že Lucka je trochu na jiný typ mužů.“ Na trochu tmavší a teplejší typy, pomyslela jsem si a zasmála jsem se. Edward mě samozřejmě slyšel a podíval se na mě se zdviženým obočím. Jak vidím, tak jsem se asi mýlila. I když to, jak mi Lucka vyprávěla o Jacobovi, opravdu vypadalo, že se jí líbí, zamyslela jsem se. Ale to jak se dívala na Edwarda v hale a smála se, nemohlo být jen tak. Typická Lucka a ten její rozštěp osobnosti, zamyslela jsem se. Edward se na mě jen podíval.

„Mýlíš se a zároveň máš pravdu,“ řekl mi.

„Tak to mu opravdu nerozumím,“ odpověděla jsem mu.

„Máš pravdu, že mezi mnou a Luckou něco je a zároveň se mýlíš v tom, co to je.“

„Aha. Takže abych si to ujasnila, mezi tebou a Luckou něco je, ale není to něco jako láska nebo přitažlivost. Chápu to správně?“ zeptala jsem se ho, protože jsem byla totálně mimo.

„Chápeš to správně,“ odpověděl mi. Takže to tedy znamená, že moje první domněnka byla správná. Lucce se líbí Jacob. I když, to se dalo čekat. Edward jen tiše zavrčel. Já jsem po něm střelila nechápavým pohledem.

„I když ji nemiluji a ani mě nepřitahuje, tak to neznamená, že jí nemám rád jako sestru. A vůbec se mi teda nelíbí, že se jí líbí to psisko.“

„No, tak to teda pozor. Jacob ještě není vlkodlak. Navíc Lucce se líbí, to ještě neznamená, že spolu začnou chodit. I když bych jí to přála,“ řekla jsem.

„Přála bys jí vztah s nebezpečným vlkodlakem.“

„Jacob není nebezpečný,“ rychle jsem řekla.

„To je diskutabilní,“ odpověděl mi.

„Víš co? Nebudeme to teď řešit. Souhlasíš?“

„Dobře. Máš pravdu, ale teď už by si měla jít opravdu spát.“ Měl pravdu, a tak jsem se zachumlala do peřin.

„Dobrou,“ řekl mi.

„Dobrou, bráško,“ odpověděla jsem mu a naposledy jsem se na něho podívala. Na tváři měl smutný výraz. Tomu jsem nerozuměla. Neměla jsem čas ani nad tím přemýšlet, protože jsem hned usnula.

Ráno jsem se probudila, udělala si potřebnou hygienu a mohli jsme vyrazit do školy. V kuchyni už nás čekala celá rodina. Chyběla jsem už jen já a Edward. Když jsme dorazili do kuchyně a já posnídala, mohli jsme vyrazit. Cesta probíhala v poklidném duchu. Ve škole jsme se rozdělili. Já jsem šla na svoji hodinu matematiky. Když jsem přišla do třídy, všimla jsem si Jaspera, jak sedí na svém místě. Došla jsem k němu a podívala jsem se na něj.

„Ahoj, mohla bych jsi přisednout?“ zeptala jsem se ho.

„Jistěže,“ odpověděl mi a přitom se na mě usmál. To bylo snad poprvé, kdy jsem viděla Jaspera se usmát.

„Opravdu jsi si jistý? Mohla bych si sednout někde jinde,“ zeptala jsem se ho. Nechtěla jsem mu to dělat ještě těžší, než už to měl.

„Jsem si jistý. Klidně se posaď, ale jestli nechceš tak já se neurazím,“ řekl mi a uhnul pohledem. „Jasně, že chci,“ řekla jsem a sedla si na místo vedle něho. Zazvonilo a do třídy vešel učitel. Jako už předešlý den jsem se postavila a představila se. Učitel nám oznámil, že dnes začneme brát logaritmy. Ty už jsem brala a tak jsem se pohodlně usadila. Jasper se na mě jen tázavě podíval.

„Já už jsem logaritmy brala,“ odpověděla jsem mu na nevyřčenou otázku.

„Já taky,“ odpověděl mi. „Verčo, můžu se tě na něco zeptat?“

„Jasně, ptej se,“ odpověděla jsem mu.

„Bojíte se mě moc?“ zeptal se mě. Vytřeštila jsem jenom oči.

„Jasně, že ne. Nebojíme se tě,“ odpověděla jsem mu rázně.

„Ty možná ne, ale Lucka ano,“ odpověděl mi smutně.

„Jak jsi přišel na to, že se tě Lucka bojí?“ zeptala jsem se.

„Cítím to z ní pokaždé, když jsem jí nablízku.“ Já ji snad zabiju. Jak se může bát Jaspera? No, i když po tom, co si přečetla, se jí vlastně ani nedivím. No stejně si s ní o tom budu muset promluvit, pomyslela jsem si.

„Víš, musíš ji pochopit,“ váhavě jsem mu řekla.

„Já ji chápu. Po tom, co jste si o mě přečetli, se vám ani nedivím.“

„Jak nám? Snad jí? Já se tě přece nebojím,“ rázně jsme mu řekla.

„To nebojíš, ale přesto se mě straníš,“ řekl mi vážně.

„To není pravda. Já se tě straním jen proto, že ti to nechci dělat těžší, než už to máš,“ řekla jsem mu.

„Já chci být tvůj kamarád. A nejenom tvůj, ale i Lucky.“

„Opravdu?“ zeptala jsem se.

„Jasně, že jo,“ odpověděl mi.

„Takže budeme přáteli?“ zeptala jsem se.

„Ano, budeme přáteli,“ řekl mi a na důkaz ke mě natáhl ruku. Já jsem ji bez zaváhání přijala.

„Přátelé,“ řekla jsem.

„Slib mi ale něco.“

„Co?“ zeptala jsem se.

„Kdybych ti někdy naháněl strach nebo by ti moje společnost nebyla příjemná, řekneš mi to?“

„Řeknu, i když tenhle případ nenastane,“ odpověděla jsem mu.

„Sedneš si s námi dneska na obědě, abychom si mohli jako přátelé popovídat?“ Na slovo přátelé dal důraz.

„Sednu a moc ráda,“ řekla jsem. Zazvonilo a my se oba dva zvedli ze svých míst.

„Co máš další hodinu?“ zeptal se mě Jasper.

„Tělocvik, bohužel,“ odpověděla jsem mu sklesle. Tělocvik jsem zrovna dvakrát nemilovala.

„Chceš, abych tě odvedl do tělocvičny?“

„Ne, díky zvládnu to sama,“ řekla jsem mu a oba jsme vyšli ven ze třídy.

„Tak na obědě,“ zavolal na mě Jasper.

_________________________________________________________________________

Shrnutí Lucyl

Shrnutí angee00

Autor: Lucyl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Opravdové Stmívání 14. kapitola: