Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Opravdové Stmívání 12. kapitola

27.05.2010 (19:15) • angee00 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2280×

Veroničin pohled:

Mike mi cestou vysvětlil, že ostatní přijedou asi tak za hodinu ,to už jsem já ale věděla. Po cestě jsme jsi povídali. Ptal se mě, odkud teda pořádně vlastně jsem a tak dále. Když Mike zastavil na příjezdové cestě u svého domu, pořádně jsem se kolem rozhlédla, estli náhodou nezahlédnu Edwarda, říkal přece, že mě bude sledovat. Nikde jsem ho neviděla a tak jsem vešla s Mikem do jeho domu. Nikdo doma nebyl doma. Mike mě zavedl do svého pokoje. Jak jsem jsi všimla, byl trochu nerovózní. Byl docela roztomilý.

„Tak co budeme dělat?“ zeptal se mě když jsme se posadily u něho v pokoji.

„No já nevím, mohli bychom se třeba podívat na nějaký film?“ navrhla jsem.

„Jo jasně to je dobrý nápad,“ řekl mi s úsměvem.

„A jaký žánr bys chtěla?“ zeptal se mě zatímco se přehraboval v DVD.

„Mám ráda horory, ale ty se hodí spíš na večer, takže co třeba nějakou komedii?“

„Dobrý nápad, co třeba tuhle,“ ukázal mi obal nic mi neříkal, ale Mike řekl, že je to velmi dobrá komedie.

Zapl DVD a k tomu přinesl kofolu a brambůrky. Spíš než na film jsme si ale povídali. Tak trochu jsem ho zpovídala. Chtěla jsem totiž vědět, co je tu ještě jinak než v knize. Další překvapení jako smečku ve škole bych asi nezvládla. Pověděl mi toho hodně o škole, o lidech v ní a o tom jak to chodí ve městě. Při jeho vyprávění jsem neshledala nic zvláštního. Asi po hodině zazvonil zvonek a nahoru přišla Angela.

„Ahoj Veruš,“ pozdravila mě Ang.

„Ahoj, jsi tu brzo,“ odpověděla jsem.

„Na co se to tu díváte?“ zeptala se Mike. Ten jí řekl název, jenže Angela ten film taky neznala, tak si přisedla k nám a dívali jsme se. Neuběhlo ani 10 minut od příjezdu Angely a už se znovu ozval zvonek. Z haly jsem uslyšela mužské hlasy usoudila jsem, že to bude nejspíš Tyler a Eric.

„Ahoj holky,“ pozdravili nás, když přišli do pokoje.

„Ahoj kluci,“ pozdravili jsem je s Angelou.

„Doufám, že vás tu Mike moc nenudil?“ zeptal se nás Tyler a přitom se posadil mezi mě a Angelu. Přitom nás obě objal kolem ramen.

„To čumíte kluci jaké mám teď vedle sebe baby co?“ zeptal se potěšeně Tyleor. Všimla jsem jsi jak se Mike i Eric zašklebili.

„Takže Eric a Angela?“ pomyslela jsem jsi.

„Jen se nevytahuj, nejsou tvoje,“ odpověděl mu nasupeně Mike.

„No tak kluci přestaňte,“ okřikla je Angela.

„Měli bychom se pustit do práce,“ řekla nám Angela a už šla něco vytahovat z batohu.

„My nebudeme čekat na Jessicu?“  zeptal se Tyler.

„Jess mi volala, že jí do toho něco vlezlo. Až to tu dokončíme, tak se za ní stavím a řeknu jí, co a jak...

„Něco vlezlo, ach tak." S úsměvem jsem se zamyslela.

„Je tu něco směšného?“ zeptal se mě Tyler a praštil mě polštářem.

„Ne nic,“ odpověděla jsem a znovu se začala smát.

„Takže začneme?“ zeptala se nás Angela a přitom v ruce držela nějakou obří složku.

„Co to proboha máš?“  zeptal se vykuleně Mike.

„Přinesla jsem jsi nějaké podklady,“ odpověděla nám Angela.

„Tak to bude na dlouho,“ šeptnul mi Tyler.

Angela nám vysvětlila jak by jsi to představovala a my jsme jí to odsouhlasili. Potom jsme jsi rozdělili jaký okruh bude kdo dělat. Já jsem jsi vybrala dopady globálního oteplování na hladiny moří. Asi po hodině a půl jsme byli hotoví.

„Co teď?“ zeptal se Mike.

„Mohli bychom skouknout nějaký film,“ řekl nadšeně Eric.

„Jo to mohli,“ odsouhlasili jsme všichni nadšeně.

„Ale na co?“ zeptala se Angela.

„Já bych se podívala na nějaký ten horor,“ řekla jsem.

„Cože ty a horor?“ zeptal se mě Tyler.

„Jasně, proč ne?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Nevypadáš na to!“ odpověděl mi s pokrčenýmy rameny.

„A co kdybychom se mrkli na ten nový horor Zrcadla?“ zeptal nás Mike.

„Jasně, chtěla jsem ho už dávno vidět,“ odpověděla jsem to.

Kluci se mnou souhlasili. Jen Angela nebyla moc nadšená, ale nakonec jsme ji přemluvilyi Mike pustil film a my jsme se dívali. No teda Angela moc ne. Všimla jsem jsi jak se dívá všude jen ne na telku. Připomněla mi Lucku a já se usmála. Mikeova máma nám v půlce filmu donesla nějaké chleby. Byli jsme všichni hladoví a tak jsme je do konce filmu všechny snědli. Když film skončil bylo něco po sedmé.

„To bylo super!“ řekla jsem.

„Souhlas, fakt boží film,“ souhlasil se mnou Tyler.

„Dobře zvládnuté efekty,“ řekl Tyler.

„Nebylo to špatné,“ dodal Mike.

„A co ty Angelo?“ zeptal se jí se smíchem Tyler.

„Jo dobrý,“ řekla Angela a my se začali smát.

„Kolik je vlastně hodin?“ zeptala jsem se.

„Něco po sedmé,“ odpověděla mi Angela.

„To už je tolik. Ani jsem jsi neuvědomila jak ten čas letí,“ řekla jsem a nemohla uvěřit kolik už je.

„Musíš už jít?“ zeptal se mě smutně Mike.

„Myslím si, že bych ještě chvíli mohla zůstat,“ odpověděla jsem mu.

Pozbytek večera jsme kecali a strašili se. Před osmou jsme usoudili, že bychom měli pomalu vyrazit domů.

„Jenže jak já se dostanu domů?“ přemýšlela jsem, když jsem stála v hale a se všemi jsem se loučila.

„Jak se dostaneš domů?“ zeptal se Tyler.

„Dobrá otázka,“ odpověděla jsem mu.

„Nechtěla by jsi svést?“ zeptal se.

V tu chvíli se ozvalo zatroubení auta. Všichni jsme se na sebe podívali a já se šla podívat z okna kdo to je. Před domem stálo stříbrné Volvo.

„Alice,“ docvaklo mi.

„Myslím, že to nebude nutné, ale děkuji.“ Rozloučili jsme se s Mikem a paní Newtonovou a vyšli ven.

Ze stříbrného Volva mezitím vystoupil Edward. Usmála jsem se na něho měla jsem ještě stále dobrou náladu.

„Tak ahoj, uvidíme se zítra ve škole,“ rozloučila jsem se a vyšla směrem k Edwardovi.

Když jsem už byla kousek od auta, něčí ruce mě chytli zezadu kolem pasu. Přidušeně jsem vykřikla a otočila se s hrůzou v očích. Byl to Tyler a smál se a nejenom on, ale všichni. Samozřejmě kromě Edwarda.

„Ha ha ha,  chceš abych dostala infarkt?“ zeptala jsem se ho na oko naštvaně.

„Ne promiň, ale nemohl jsem jsi to odpustit. Sladké sny,“ řekl mi ještě s úsměvem a odešel ke svému autu.

„Ahoj,“ pozdravila jsem Edwarda, jakmile jsem došla k autu.

„Ahoj, vidím, že ses dobře bavila,“ řekl mi a už mi otvíral dveře spolujezdce.

„Jo bavila,“ odpověděla jsem mu v autě.

„Takže ty máš ráda horory?“ zeptal se mě. Překvapila mě jeho změna chování.

„Jo mám a tenhle se mi moc líbil,“ odpověděla jsem mu po chvíli.

„Někdy bychom mohli spolu zajít na nějaký ten horor do kina. Co ty na to?“ zeptal se mě se zvědavostí.

„Proč ne. Mohli bychom zajít na nějaký o upírech.“ Oba jsme se zasmáli.

„Co je mezi tebou a Emmettem?“ zeptal se mě se zamyšleným výrazem.

„Nic. Co by mělo být?“ Dělala jsem nechápavou a radši myslela na film.

„To já nevím, ale Emmett dnes celý den myslí na bassetbol a to se stalo po hodině s tebou. Jako by mi chtěl něco zatajit.“

„Před tebou jde něco zatajit?“ zeptala jsem se ho se zdviženým obočím.

„Když se někdo moc snaží, tak ano,“ odpověděl mi.

„Aha,“ jen tak pro sebe jsem se ušklíbla. „Jsem ráda, že je to mezi námi zase dobré,“ řekla jsem mu s naprosto vážným obličejem.

„Já taky. Promiň asi jsem se dneska vážně choval hrozně, ale bylo toho moc a navíc mám o tebe strach,“ řekl mi a díval se na mě.

„Děkuji, že se o mě staráš i když to přeháníš a teď kdyby ti to nevadilo se dívej na cestu, docela dost mě to znervózňuje, když se na mě díváš.“

Edward se na mě sladce usmál a začal opět sledovat silnici. Venku byla už tma až na světla aut. Začala mi být trochu zima a to i přesto, že auto bylo vytopené.

„Škoda, že jsem jsi nevzala svetr,“ pomyslela jsem si. V tu chvíli se Edward začal svlékat a podal mi sako.

„Tu máš, ať ti není zima.“

„Děkuji,“ odpověděla jsem a oblékla jsem jsi ho. Trochu jsem se oklepala zimou. Edward se na mě jen smutně usmál.

„To je v pohodě já jsi ho za chvíli vyhřeji,“ odpověděla jsem a lépe se uvelebila na sedadle.

„Mohla bych pustit hudbu?“ zeptala jsem se.

„Jasně,“ odpověděl a pustil CD. Z rádia se ozvala příjemná pomalá hudba.

„Dubeussy?“ zeptala jsem se.

„Ano jak to víš?“ zeptal se mě.

„V knize se psalo, jak ho máš rád a tak jsem jsi tipla.“

"Vlastně já zapomněl. No a jakou máš ty ráda hudbu?“

„Och ne, zase další výslech.“

„Promiň jestli ti to vadí, já jen, jsem strašně zvědavý,“ odpověděl mi.

„Ne to je dobrý. Vlastně nemám vybraný vkus. Nemám moc ráda tvrdý rock i když každý si myslí, že jo. Jinak mi je to celkem fuk. Docela mám ráda španělskou hudbu,“ odpověděla jsem mu.

„Zajímavý výběr. K tobě opravdu trochu zvláštní. Musím tě asi ještě hodně poznat,“ řekl a usmál se.

To už jsme byli skoro před domem.

„Takže, dneska spíš s Luckou?“ zeptal se trochu zklamaně?

S Luckou spát, tak tomu jsem se musela začít smát. Edward se na mě první nechápavě podíval a potom se začal smát se mnou.

„Tak jsem to nemyslel. Já jen, že dnes budeš spát u Esme a Carlaislea.“

„Jo, budu. Dostala jsem to příkazem,“ usmála jsem se.

„Chce, abych se dneska pořádně vyspala.“

„No já jsi nemyslím, že tě nechá jen tak spát. Má toho plno, co ti chce říct,“ řekl mi, ale to už jsme byli u domu Cullenů.

Edward mi galantně otevřel dveře. Když jsem vystoupila chytil mě za pás a šli jsme spolu do domu. Vešli jsme do obýváků a tam byla Lucka s Alicí. Lucka se na nás jen potutelně usmála. Nechápala jsem čemu se tak blbě směje. Podíval jsem se na Edwarda a ten se smál taky. Přitom měl zasněný výraz. „Opravdu by mě zajímalo čemu se smějí.“

Jak jsem jsi všimla, Alice byla taky mimo. Do obýváku přišla Esme.

„Verčo v kuchyni máš něco na jídlo,“ řekla mi.

„Děkuji, ale já už jsem jedla u Mike,“ odpověděla jsem jí.

„To nevadí,“ usmála se na mě Esme.

„Verčo půjdeme už nahoru. Chtěla bych s tebou mluvit a než se osprchuješ a převlečeš tak to bude chvilku trvat,“ řekla Lucka a šla ke mě.

Když už byla u mě zeptala se Edwarda: „Mohla bych jsi teď půjčit já?“ zeptala se ho s úsměvem.

Podívala jsem se na Edwarda a ten se na ní jen tak zvláštně díval. To by mě teda zajímalo co mezi nimi je? Chvíli bylo ticho a Edward mě stále nepouštěl. Lucka se čím dál víc uculovala a já tam jen tak stála a čuměla.

„Co se to tu k sakru děje?“ pomyslela jsem si. Tomu se Edward jen zasmál.

„No tak Edwarde, není jenom tvůj majetek. Teď jí chci já,“ řekla Lucka se smíchem.

Edward jsi jen povzdechl a naklonil se k mému uchu.

„Dobrou noc a sladké sny mláďátko,“ řekl mi a pustil mě.

„O těch sladkých snech pochybuji,“ zamumlala jsem a Edward se začal smát.

„Tak jdeme,“ řekla Lucka a táhla mě ke schodišti.

„Tobě taky sladké sny predátore,“ zavolala jsem na něho ještě.

Lucka mě dotáhla do ložnice Esme. Já se šla první osprchovat a potom jsem se převlékla do pyžama. Pyžamo byla černá saténová košilka a kraťasy.

„Ta Alice,“ pomyslela jsem jsi, když jsem se na sebe podívala do zrcadla. Vyšla jsem z koupelny a na posteli už seděla Lucka.

Autor: angee00 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Opravdové Stmívání 12. kapitola: