A je tu druhá kapitola! Edward potká Bellu a náhodou se podívá i do jejího domu. Doufáme, že Vás tahle kapitolka nebude trošku nudit. Tak pište komentíky, co se vám nelíbilo nebo naopak. Vaše Coollenky :o)!
05.01.2010 (18:45) • Coollenky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1810×
2. Kapitola
...Rose se mezi nás vložila:
„Můj bratr se jmenuje Edward, ale podle jména ho asi znát nebudeš, tak ti ho popíšu: Má takové bronzové vlasy, zelené oči,..."
Seznámení
Bella
Teď mi to došlo. Ona je sestra toho hezkého kluka co jsme potkali. Tak on se jmenuje Edward… Zvláštní jméno. Zajímalo by mě, jestli tu někde není. Teď se ale musím věnovat Rose abych nevypadala jako absolutní pitomec.
„Ach ano.Už si vzpomínám.“ Začala jsem hrát svou roli, ale Rose mi do toho skočila.
„Tamhle zrovna jde. Edwarde!“ Ukázala na nejkrásnější osobu na světě a zavolala ji k našemu stolu. Otočil se a naše pohledy se střetly. Měl krásné a pronikavé zelené oči. Mohla bych se na ně dívat roky a nikdy by mě to neomrzelo.Tím jsem si byla jistá.
Ještě chvíli si ti dva hleděli do očí a potom došel k našemu stolu.
„Emmette, Bello tohle je Edward Mason. Můj bratr.“
„Těší mě.“ Usmála jsem se na něj tím ‚neodolatelným‘ úsměvem a on na mě jen tak koukal. Bylo to roztomilé.
„ Čau!“ Řekl Emmett a poplácal Edwarda po zádech tak silně, až šel málem do kolen. Já jsem Emma pod stolem kopla a on měl co dělat aby nevykřiknul. Rose se dívala tak všelijak a potom oznámila, že musejí jet.
Rose
Jeli jsme s bráchou v našem citroenu. Po cestě ani jeden z nás nepromluvil. Doma jsem si udělala úkoly a šla do obýváku. Byla puštěná televize, Edward seděl na sedačce, ale byl úplně mimo. Hipnotizoval vázu na okně a ani si mě nevšiml.
„ Co ti je?!“
„Nic.“ Nebyl dobrý lhář. Ani se na mě nepodíval, což mě vytočilo. Šla jsem k němu a propleskla mu tváře.
„Nech mě bejt!!“ úspěch se nedostavil. Kašlu na něj. Sedla jsem si vedle něj a přemýšlela o tom novém klukovi. Byl úžasný. Měl obrovské svaly a hezký obličej. Ale mám u něj vůbec nějakou šanci? Přepnula jsem program na nějakou romantickou komedii. A podle Edwardova vzoru jsem začala zírat na vázu, s tím rozdílem, že on si vybral tu u okna a já tu na jídelním stole.
Edward
Musel jsem na ni pořád myslet. Ale poblíž mé sestry a puštěné televize se to prostě nedá.
Vyběhl jsem ven do deště. Vzpomněl jsem si na jedno místo v lese na mýtině. Tam mě nikdo hledat nebude. Šel jsem po pěšině a poslouchal jen kapky deště padající na větve stoletých smrků, zvuky mých kroků pod praskajícími větvičkami a cinkot mincí v mé kapse u bundy. Konečně jsem došel na mýtinu , zavřel oči a zaposlouchal se do padájícího deště. Pročistit si hlavu a dát si do pořádku myšlenky někdy není na škodu. Nevím jak dlouho jsem tu takhle seděl, byl jsem už celý promočený, ale mě to nevadilo.
„Co tu děláš?“ nadskočil jsem asi metr vysoko.Byl to známý hlas, velmi příjemný a melodický.
„Bello? A co tu děláš ty?“ Usmála se na mě. Tahle jí to moc slušelo.
„Já tady bydlím,“ a při těch slovech kývla hlavou k lesu, za kterým probleskoval velmi krásný a moderní dům.
„Já jsem se šel projít.“ Pořád jsem na ni zíral.
„Asi by ses měl projít cestou domů a nebo víš co? Pojď k nám, Emmet ti půjčí nějaké oblečení a pak tě odvezu domů.“
„Nechci otravovat.“
„Nebudeš, pojď.“ a už mě táhla směrem k jejich domu.Byl nádherný. Velmi moderní se smyslem pro detail.
Bella Vedla jsem ho do obýváku. Samozřejmě byla zase puštěná televize na sportovním programu a nikdo u ní neseděl. Přepnula jsem na hudební kanál a naznačila mu, ať si sedne do sedačky. „Emmete,“ zařvala jsem, vím že by slyšel i kdybych šeptala, ale nesmíme vzbudit podezření. Emmet zatím vběhl do pokoje(naštěstí lidskou rychlostí)
„Proč tak křičíš drahá sestřičko?“ protočila jsem oči a kývla směrem k Edwardovi.
„Mohl bys mu milý bratříčku dát nějaké oblečení, prosím.“ A ústy mu naznačila ať nemá kecy. Potom už oba zmizeli v Emmetově pokoji. Odešla jsem na zahradu. Nechtělo se mi je poslouchat.
Za chvíli se vrátili a oba se smáli.
„Můžeme?“ Oba kývli. Vydala jsem se směrem k autu. Sedla jsem si ne místo řidiče a dala klíčky do zapalování. Ze zadního sedadla se ozval hlasitý smích.
„Ty jedeš s námi? A čemu se sakra směješ?“ docela mě to naštvalo.
„Já jen tak,“ ozvalo se ze zadu ledabylým tónem . Zakroutila jsem hlavou a radši to neřešila. Pomalá jízda je hrozně nudná. Párkrát jsem se musela Edwarda zeptat ne cestu aby to nebylo podezřelé. Dorazili jsme k jeho domu. Jeho sestra hned vyběhla z domu a podívala se po našem autu.
„Děkuji,“ řekl, ještě se na mě dlouze podíval a vyšel z auta. Rosin pohled patřil Emmetovi. Asi se mi to zdálo ale viděla jsem v něm lásku. Můj bratr jí pohled oplatil. Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla. Nastartovala jsem a odjela.
1. kapitola x Shrnutí x 3.kapitola
Autor: Coollenky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Opačný začátek - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!