Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » On je bratr a já otec? - 3. kapitola

05.09.2010 (20:00) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2573×

Nejbolestivější je vedle někoho sedět,

někoho se jen tak letmo dotýkat,

plakat pro něj po nocích

a vědět, že ho nikdy nemůžeme mít.

Bella:

Ráno jsem opět odvezla malou do školy a pak jsem vyrazila do práce. Uniformu jsem měla již ze včerejška, a tak jsem se šla rovnou převléct. V šatnách jsem potkala drobnou tmavovlásku, upírku.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem slušně, protože ta paní vypadala jako moje matka. Byla úplně stejná, tedy až na ty oči, protože je upírka a byly tady ještě nepatrné odlišnosti.

„Dobrý. Já jsem Esmé Cullen.“ Byla velmi milá a hned mi přirostla k srdci.

„Isabella Whitlock,“ představila jsem se a potřásla jí rukou.

„Prý budete mít se mnou trvalé dopolední?“ zeptala se a začala se převlékat do uniformy. Já ji napodobila, protože skříňku mi už doktor Cullen přidělil včera.

„Ano. Malá potřebuje alespoň jednoho rodiče doma.“

„Ten náš taky, ale spíš proto, aby nic nevyváděl. Je to pěkné zlobidlo, ale mám ho moc ráda.“ Hrdá matka, stejně jako já.

„Jo, to ta moje umí taky pěkně pozlobit, ale mám ji moc ráda. Je to můj poklad,“ a památka na jejího otce. Dodala jsem si v duchu.

„Jak se jí líbí ve škole? Učí ji totiž Carlisleho sestra.“ Ta upíří rodina je dost velká, to musím přiznat.

„Líbí. Je to nový zážitek.“ S tím jsme obě vyšly a já hned do někoho nabourala, protože jsem byla otočená na Esmé.

„Pardon,“ zamumlala jsem.

„To nic, miláčku.“ Pohlédla jsem na svého brášku, který se na mě zubil. Vůbec mi nedošlo, že měl vlastně noční. Dala jsem mu tedy letmou pusu na tvář a objala ho.

„Esmé, tohle je můj manžel Jasper. Jaspere, tohle je manželka doktora Cullena.“ Představila jsem je.

„Těší mě, pane Whitlocku.“

„Mě též, paní Cullenová.“ Rozloučila jsem se s bráškou a vyrazila s Esmé na sesternu. Ukázala mi, kde jaké léky a ostatní serepetičky jsou, potom mi pomohla ještě roznést léky a hurá na vizitu. Ta proběhla hladce a mně i Esmé začal klid. Pacienti nic nepotřebovali, protože jídlo i léky už dostali.

Když jsme si zrovna s Esmé povídaly o rodinách, někdo zaklepal na dveře od sesterny a Esmé šla otevřít.

„Edwarde.“ Zasekla jsem se, protože tak se jmenoval i ten upír, co s ním mám dceru. Jen shoda jmen, utěšovala jsem se v duchu.

Esmé ustoupila ze dveří a vpustila nově příchozího dál. Já málem omdlela, protože to byl můj Edward, teda Edward, se kterým mám Gabrielu. Díky bohu, že mě nepozná, po proměně jsem se dost změnila a ke všemu mám jiné jméno i oči. Já se totiž do přeměny jmenovala po matce a bráška po otci.

„Dobrý den, slečno,“ pozdravil slušně, stejně jak to dělával dřív.

„Pane, jsem vdaná,“ opravila jsem ho nerada, protože on jediný dobyl mé srdce a zůstal v něm, tedy kromě brášky s Gabrielou.

„Isabella Whitlock,“ představila jsem se. Mou nabízenou ruku přijal, ale tvářil se frustrovaně. Nejspíš stále nedokáže číst moje myšlenky, díky bohu.

„Edward Masen, bratr Esmé.“ Tak on začal používat své lidské příjmení. Když jsem ho potkala, byl Cullen. Poznala jsem ho na vysoké, dělala jsem medicínu. Chodila jsem s ním od prváku až do čtvrťáku a přitom neznala jeho rodinu. Říkal mi, že žijí v Rusku a on za nimi, bohužel, po složení státnic, odjede.

„Co potřebuješ, Edwarde?“ zeptala se ho Esmé a jmenovaný otočil svoji pozornost na ni.

„Chtěl bych tu nastoupit jako zdravotní brat. Nevíš, kde máš manžela?“ Pane bože, za co mě trestáš? Já se na něj snažím zapomenout a on se tady oběví. Jen se to nesmí dozvědět bráška, protože by udělal s Edwardem krátký proces a Edward mě nesmí poznat, protože by mi mohl vzít malou.

„Operuje, ale můžeš tu s námi počkat.“ Nabídla mu Esmé a já měla sto chutí vyskočit z okna. Ano, miluju ho, ale podle jeho slov on mě ne. Tak proč se doprošovat.

„Díky.“ Edward si tedy sednul k Esmé na pohovku a já děkovala bohu, že jsme si tam nesedla.

„Bello, nechtěla bys s rodinou dnes přijet. Ráda bych poznala tvoji dceru.“ Chtěla jsem poznat rodinu otce mé dcery, a tak jsem nabídku přijala. Bráška sice bude trochu vyvádět, ale to urovnám.

„Přijďte tedy na pátou. To už bude Carlisle i zbytek rodiny doma a myslím, že ani tvůj manžel nemá směnu.“ Ještě mi popsala cestu k jejich domu a skončila nám směna. Edward odešel s Carlislem, který přišel deset minut před koncem naší služby a Esmé šla se mnou do šaten. Když jsme odcházely, tak si Carlisle odchytil Esmé a něco jí pošeptal. Ta pak doběhla ke mně.

„Bello, mohla bys mě, prosím, odvést do školy. Carlisle musí Edwardovi vyřídit papíry a já tu nemám auto.“ Nedokázala jsem ji odmítnou.

„Odvezu, ale jak se dostaneš od školy domů?“ zajímala jsem se.

„Rosalie nás odveze.“ Víc jsem se nezajímala a ukázala na stranu spolujezdce. Esmé hned nasedla a my vyrazily ke škole. Gabriela už stála venku a nedaleko ní kluk, který se dost podobal Esmé. Ostatní děti už odcházely s rodiči.  

„Gabrielo.“ Malá mi vlétla do připravené náruče. Esmé se svým synem přivítala jen objetím, ale poznala jsem na kloučkovi, že je taky poloupírek. To je docela ironie. Na světě jsou poloupíři vzácností a tady na základní škole mají hned dva.

„Esmé, tak večer,“ rozloučila jsem se s Esmé a nesla svojí holčičku k autu.

„Mamí, kdo byla ta paní?“ zeptala se mě malá, když jsme byly už na cestě domů.

„Moje kolegyně z práce.“ O tom, že je i její babičkou, jsem jí radši neříkala. Teda myslím, že je to tak. Edward mi říkal jen křestní jména a já ke všemu byla člověk, zamilovaný člověk. Moc si tedy z jeho vyprávění nepamatuju, protože mně stačila jen jeho přítomnost. Nikdy mi však neřekl, že je upír a mě to moc mrzelo.

Hned, co jsme přijely domů, tak jsem bráškovi oznámila, že nás Esmé pozvala. Nevyváděl, protože prý nás pozval i Carlisle a on přijal. Tomu jsme se zasmáli a šli se nachystat.

Předchozí - Shrnutí - Následující

Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek On je bratr a já otec? - 3. kapitola: