Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Older and far away 22. kapitola

14.06.2010 (07:00) • Salazaret • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5596×

22. kapitola – Krev ze sebe nesmyješ krví.

„Jazzi, miláčku nezajdeme si taky na lov?“ usmála jsem se na něj. Jasper se na mě mile usmál a lehce mě políbil.

„Chceš je sledovat, že?“ Asi mě prokoukl. Ale já si nemůžu pomoct. Něco takového se totiž nestává každý den. V rodině bude miminko! Musela jsem se usmát. Ale budeme muset nějak předělat jejich pokoje. To bude trochu problém. Ale když spojíme jejich pokoje dohromady? No musím si pak promluvit s Esme. Zrovna je zavřena s Carlislem v pracovně. Snaží se ho rozptýlit, když mu nedovolili Bellu pitvat.

Jasper mě ještě jednou políbil a pak jsme ruku v ruce vyšli ven. Bylo krásně. Kdyby byl den, určitě by svítilo slunce. Ale teď, to bylo o hodně krásnější, dokonalejší. Měsíční paprsky ozařovaly celý les, bylo to opravdu kouzelné.

Oba jsme se rozběhli. Naštěstí vím, kde jsou, už jen díky tomu, že Bella má teď štít tak nějak nepoužitelný. Celou cestu jsem poskakovala a užívala si nádherného večera. Jasper byl taky šťastný, i když trochu zaražený. Ale když jsem šťastná já, je i on… Tak to bylo vždy…

Po chvíli poletování po lese, jsem si přitáhla Jaspera blíž k sobě a vášnivě ho políbila. Moc dobře pochopil, proč tu vlastně jsme. Lehce mě chytl za záda a rukou vklouzl pod mé tričko. Vzdychla jsem mu do polibku. Zajela jsem mu rukou do rozčepýřených vlasů. Druhou rukou jsem nahmatala jeden ze stromů a pak na něj Jaspera přitiskla. Velmi dlouhou dobu jsem se mu dívala do očí. Byly tak něžné a já jim neodolala, znovu jsem ho vášnivě políbila. Pak jsem něžnými polibky pokračovala po jeho dokonalé tváři. Jemně jsem ho kousla do ucha.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem, pak jsem znovu doputovala k jeho rtům a políbila ho.

„Taky tě miluji,“ řekl mi na oplátku mezi polibky.

„Ehm… Nechceme rušit, ale co tu děláte?“ ozvalo se za námi. To mě mohlo napadnout. Otočila jsem se a mile jsem se usmála jak na Edwarda, tak na Bellu.

„Myslím, že víš, co tu děláme,“ zasmála jsem se a jemně jsem Jaspera objala. Tyhle situace moc nemá rád… Chudák, ale hold by si už konečně měl zvyknout, po těch letech bydlení s bandou vášnivých upírů. A teď, když tu máme páreček navíc.

„Alice!“ okřikl mě Edward. Já jen pokrčila rameny. No co! Vždyť je to pravda. Edward se na mě zamračil.

„Edwarde? Chtěla bych ti ukázat jedno místo, půjdeme už?“ zeptala se roztomile Bella, samozřejmě červená, jako rak.

„Ale jistě lásko,“ šeptl jí a něžně ji políbil. Byli tak dokonalý pár, až mi to bralo dech, samozřejmě myšleno hypoteticky. A teď ještě to jejich dokonalé dítě. Už se těším na nakupování. To bude tedy něco! Kolik toho potřebuje takové miminko? Abych pravdu řekla sama nevím…

„Alice, prosím brzdi. Nebo se zblázníš a já s tebou,“ ušklíbl se na mě Edward a pak i s Bellou v závěsu, zmizel. Znovu jsem se otočila na svého prince. Stál jako solný sloup s šokovaným výrazem ve tváři.

„Jaspere?“ zeptala jsem se opatrně. „Lásko…“ Přešla jsem k němu a ovinula své paže okolo jeho krku.

„Neumím číst myšlenky, ale vím, co si myslíš. Taky jsem z toho byla v šoku, ale vše dopadlo dobře. Vše je v pořádku a všichni jsou šťastní, to jsme přece chtěli, ne?“ usmála jsem se na něj a lehce ho políbila.

„Tak strašně to letí. Vždyť oni oklamali i mě. Kdybys cítila, co já chápala bys mě,“ řekl naoko naštvaně. Ale já mu na tohle neskočila. Mě přece oklamali taky a stěžuji si snad?

„Jazzi…“ zavrněla jsem, přitáhla jsem si ho k sobě a do tohohle polibku dala snad vše. Líbali jsme se hodně dlouho a asi bychom v tom pokračovali, nebýt vzdáleného výkřiku.

Oba jsme ztuhli. Co se děje?! To byla určitě Bella a nijak šťastně to neznělo! Jasper mě popadl za ruku a oba jsme běželi, co nám nohy stačily.

Vběhli jsme na malou mýtinku. Všude bylo ticho, ale nemohla jsem přeslechnout poplašený tlukot srdce. Pak se kolem nás prohnala nějaká cizí upírka a Edward za ní. Jasper mě pustil a následoval Edwarda, já jsem se vydala najít Bellu. A netrvalo mi to nijak dlouho.

Když jsem ji zahlédla, zůstala jsem chvíli šokovaně stát. Tohle ne! Prosím, ať je v pořádku. Přispěchala jsem k ní. Seděla opřená o kmen stromu a ztěžka dýchala. Když jsem byla už dostatečně blízko, ucítila jsem závan její krve.

„Bello! Co se stalo,“ začala jsem mírně panikařit. V jedné chvíli je vše perfektní a teď?! Kdybych mohla brečet, brečela bych.

„Ona… Ona…“ vzlykala. Nevěděla jsem, co mám dělat, jak jí pomoct. Bála jsem se ji dotknout, abych ji ještě více neublížila.

„Bello, prosím, jak ti mám pomoct?“ naléhala jsem na ni. Upřela na mě uplakané oči a pak se chytla za břicho.

„Ono umírá, Alice. Prosím zachraň naše miminko. Alice, prosím…“ Jemně jsem ji chytla a opřela si ji o sebe. Jednu ruku jsem jí položila tam, kde by mělo být dítě.

„Ach Bello,“ vzlykla jsem. Tohle ne. Proč ona? Proč se musí něco takového stát? Začala jsem ji kolébat ze strany na stranu a snažila jsem ji aspoň trochu uklidnit. Cítila jsem, jak tomu malému tluče srdíčko. Snažilo se, ale po chvíli umlklo. Bella se o mě opřela a rozbrečela se naplno. Teprve teď jsem si všimla všech šrámu, na jejím těle. Ale ten jeden byl poznat ze všech nejvíce. Ten, který bolí i mě.

„Bello!“ uslyšela jsem nad námi. Chvíli na to se u nás zjevil Edward i s Jasperem.

„Co se stalo?“ vzlykla jsem. Edward si klekl před nás a převzal si Bellu. Lehce ji zvedl do náruče.

„Jsem tu, lásko… Jsem tu,“ šeptal jí do vlasů, když ji nesl domů. Já jsem nebyla schopna slov. Jasper mě objal a já šla za nimi, se sklopenou hlavou. Tiše jsem vzlykala.

„Co se stalo?!“ ozvalo se hned ve dveřích. Ale já se jím nedokázala podívat do očí.

„Polož ji sem,“ mluvil rychle Carlisle. Všimla jsem si, jak Bellu položil na pohovku a Carlisle ji hned začal prohlížet. Díval se na každou ranku, která se začala pomalu zacelovat. Bella si křečovitě držela bříško a nedovolila Carlisleovi se ho dotknout. Po chvíli se stočila do klubíčka a rozprostřela kolem sebe štít, takže se nemohl nikdo přiblížit.

Všichni jsme tam stáli a dívali se, jak se Bella uzavírá do sebe. Přišla o něco tak nádherného a my tomu nemohli zabránit. Edward se vedle mě zhroutil. Pořád bušil do jejího štítu a chtěl se k ní dostat. Ale nepohnul s ním.

„Bello, prosím! Dovol mi…“ jeho hlas se zlomil. Zaúpěl a taky se rozvzlykal. Stála jsem tam a přihlížela tomuhle. Tohle se opravdu stát nemělo! Kdo za to může! Proč!

„Co se stalo?“ šeptla jsem. Edward se na mě podíval, ale mlčel. Odpověděla Bella.

„Jsem zrůda, zasloužím si to. Kdybych… Proč jsem jí to udělala?“ tiše plakala. Nechápala jsem, o čem to mluví.

„Ta upírka… Byla to ta dívka z Port Angeles… Přišla se Belle pomstít,“ řekl tiše Edward. Tak teď to nechápu už vůbec. Ona ji proměnila? Ale to není možné. Ale dává to smysl. Tehdy, když jsme se pro ni vrátili, nebyla tam. Její tělo zmizelo. Ale jak je možné, že proměnu zvládla?

Bylo tu mnoho otázek, ale žádné odpovědi. Bella se už z tohohle nikdy nevzpamatovala a týden po tomhle hrůzostrašném útoku zmizela. Celá rodina se zhroutila. Skoro nikdo nemluvil, jen jsme přežívali. Ale nejhůř na tom byl Edward, psychicky se uzavřel do sebe. Celé dny trávil v lese nebo u sebe v pokoji. S nikým nekomunikoval. Tomuhle všemu utíkal… Skoro po patnácti letech, jsme se dozvěděli další ránu. Bella žije, ale jako hračka pro samotného Ara. Přidala se k nim a pomáhala mu v experimentech na lidech. Kam jsme to jen dotáhli? Každý náš krok má nějaké následky, ale v našem případě vždy ty nejhorší!

***

„Edwarde!“ vykřikla jsem a vyběhla z domu. „Prosím, vraťte se!“

Během vteřiny se z lesa ozvalo nesouhlasné zavrčení, ale Edward i s Bellou vykoukli. Ukázala jsem mu celou svou vizi. Edward ihned popadl Bellu a táhl ji zpět domů.

„Bello, zůstaň tu s Esme. Ostatní do lesa. Musíme tu upírku najít!“ rozkazoval Edward. Ostatní ho zmateně sledovali. Jen já a on jsme věděli, co se děje. Musíme tomu zabránit a Bellu zachránit. Nikdy se nesmí dozvědět o tom, co se mělo stát a ani o tom, že ta dívka přežila.

Všichni jsme se vydali ven. Moc dobře jsem věděla, kde se ukrývá. Sledovala jsem ji přes mé vize.

„Rose, Jasper a Alice půjdou doleva a my ostatní doprava. Musíme ji zahnat za hranice a co nejdál od Belly,“ poroučel zase Edward.

„Edwarde, co se vlastně děje? Koho naháníme?“ zeptal se Carlisle.

„Tu dívku co Bella omylem proměnila. Přišla se jí pomstít a hodlá to dotáhnou do konce!“ řekl Edward a pak jsme se všichni vydali hloub do lesa.

Byl to zdlouhavý lov, ale nakonec jsme ji našli a donutili opustit státy. Měli jsme ji zničit, ale Carlisle byl proti. Prý má každý právo na svůj upíří život a ona se za sebe přimluvila. Edward ji málem roztrhal, ale nakonec uznal, že mluví pravdu. Její pomsta se probudila jen kvůli tomu, co se jí stalo. Ale, říkala, že je ráda, že se stala tím, čím je. Už kvůli možnostem. Carlisle ji chtěl vzít k nám, ale odmítla a vydala se svou cestou. Možná by bylo lepší ji zničit, ale snad se nikdy nevrátí… V to doufá celá rodina…

Tak, máme za sebou další kapitolku. Už mám docela rozhodnuto, co se narodí, ale ještě si nejsem 100% jistá. Ale na to, máme  aspoň dvě kapitoly a vše se může změnit...

Autor: Salazaret (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Older and far away 22. kapitola: