Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Older and far away 11. kapitola

04.05.2010 (21:15) • Salazaret • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4744×

11. kapitola - Bláznovství obchází kolem světa jako slunce. Není místa, kde by nesvítilo.

„Nelíbí se mi ten tvůj usměv,“ řekl opatrně a mohla jsem v jeho hlase slyšet taky pochyby. A měl na to právo. Protože moje plány jsou totiž vždy dokonalé.

Zadívala jsem se mu do jeho karamelových očí a usmála se na něj svým krásným úsměvem. Nevěděla jsem přesně, co to bude obnášet a jestli to vůbec Edward dokáže. Přece se nenecháme do něčeho nutit, i když jsou sympatie oboustranné. Bude to zábava pro všechny zúčastněné.

„O co přesně jde v tom tvém plánu?“ zeptal se mě pochybovačně.

„O nenávist. Musíš mě začít nenávidět,“ usmála jsme se. Zatvářil se poněkud divně a tak trochu šokovaně.

„A jak to mám asi udělat? A proč bych tě mel chtít nenávidět?“ zeptal se, ale tentokrát jsem v hlase zaznamenala stopu ublížení.

„Budeme to jen hrát, pochop budou zmateni, když se najednou budeme chovat jako kočka a pes.“

„Před Jasperem skutečné city neutajíš…“ šeptl tiše a usmál se na mě tím svým kouzelným úsměvem. Tak tohle bude ještě hodně těžké.

„No to je právě to, já dokážu své pocity zaštítit, ale ty to musíš cítit doopravdy,“ vítězně jsem se usmála. Ale on moc nadšený nebyl.

„A jak to mám asi udělat.“

„Jednoduše, představ si, že jsem někdo, koho ze srdce nenávidíš a pak to půjde samo. Prostě se ke mně musíš chovat hnusně. Uvidíš, sní to i s navijákem,“ znovu jsem se usmála.

„Nechci se k tobě chovat hrubě,“ řekl mi.

„Edwarde, no ták. Kazíš srandu. Nechceš to aspoň zkusit?“ udělala jsem na něj takové ty štěněčí oči a kupodivu trochu vyměknul, ale pořád se tvářil pochybovačně.

„Já nevím Bello… Nedívej se tak na mě,“ ušklíbl se a v tu chvíli jsem věděla, že mám vyhráno.

„Když řeknu ano, jak zajistíš, abych tě nenáviděl?“ viděla jsem jak mu cuká koutek, ale snažil se nahodit vážnou tvář, ale opravdu vůbec mu to nešlo. Je roztomilí… Mírně jsem zčervenala a ani nevím proč…

„Víš co vyzkoušíme to hned jak se tu objeví Jasper. Třeba si představuj, že jsem Aro,“ uchychtla jsem se, ale pak jsem zjistila, že je to dobrý nápad. Nadzvedl jedno obočí a to jsem už nevydržela a začala se znovu smát.

„Promiň, ale když si to představím. Ale i tak je to perfektní nápad, tak to zkus ano?“

„Jasně, pro tebe cokoliv.“ Viděla jsem, jak se začal soustředit. Dokonce i zavřel oči a chvíli tam jen tak stál. Sledovala jsem ho s pobaveným šklebem, ale nesmála jsem se. Ještě bych ho vyrušila a bylo by po srandě. Ale po chvíli jsem chtěla něco říct, ale otevřely se dveře a na chodbu začali proudit studenti a mezi nimi i naše rodinka. Tedy zbytek rodinky. Nahodila jsem výraz boha pomsty. Nebylo to těžké, stačilo si představit včerejší rozhovor a bylo to.

Alice dorazila i s tím svým natěšeným výrazem, a když viděla, jak se oba tváříme, úsměv ji okamžitě povadl. Dokonce i Jasper se zarazil a tak nějak divně si Edwarda prohlížel.

„Co se děje Bells?“ zeptal se opatrně můj bratříček, ale já ho je zpražila zlostným pohledem. Sakra, kde se to jen ve mně bere. Mohla bych být herečkou. Cítila jsem, jak mi cukli koutky, ale rychle jsem příval veselí zahnala a dál dělala uraženou.

„Co se tu stalo, Edwarde? Nic jsem neviděla, zase,“ řekla Alice a podívala se na mě.

„Nic důležitého,“ odsekl ji Edward, až jsem čuměla, kde se to v něm najednou vzalo. Ten Aro je ale velmi dobrá pracovní pomůcka. Sakra takové vtípky musí přestat, nebo se začnu smát a vše zkazím.

„Ale…“

„Alice neřeš to!“ řekla jsem trochu ostřeji, než jsem chtěla. Ona se na mě podívala a skoro mě ten její pohled obměkčil. Ale já se nedám. Pořídili si mě tak ať trpí, myšleno ironicky. Ale má to něco do sebe.

„Ale…“ zkusila to znovu.

„Alice!“ zavrčela jsem a pak se otočila a štrádovala si to pryč. A jak jsem si mohla všimnou Edward zamnou a ostatní zůstali vzadu a asi se báli za námi jít.

„Edwarde?“ šeptla jsem tišeji než tiše.

„Hm?“ ozvalo se kousek za mnou.

„Myslíš, že to vyšlo?“

„Nejsem si tím tak docela jistý, jsou zmateni. Ještě teď slyším ty jejich myšlenky. Alice je naštvaná na mě a Jasper je dost mimo.“ Musela jsem se zase usmát. Tak chce to trochu vypilovat, ale půjde to. Naštěstí odpadly další hodiny a můžeme jen normálně domů. Další štěstí bylo, že Edward přijel jedním autem a Rose tím svým, jinak nevím jak by jsme šli domů. Jedině zase pěšky. Nad touhle vzpomínkou jsem se musela usmát, škoda, že musíme takhle trápit i Jaspera, je mi ho docela líto. Ale aspoň pozná, jaká doopravdy jsem a že si do života nenechám kecat.

Společně jsme došli na parkoviště a mlčky čekali na zbytek rodiny. Viděla jsem, jak se Edward strašně přemáhá, ale nakonec nechal nahozenou nepřítomnou masku. A ani se na přicházející rodinu nepodíval. Byla jsem na něj hrdá.

Já, Alice a Rose jsme jeli jejím autem a ostatní s Edwardem. Když jsem nastopovala hodila po mě Alice jeden z těch smutných pohledů, ale já ho ignorovala. Cesta domů proběhla tiše. Divím se že ani Rose nepromluvila. Já jsem se celou dobu hrabala ve svých vzpomínkách a taky vymýšlela nějaký plán jak pokračovat dál. Přece jenom nám to nemusí baštit pořád. Ale aspoň, že je pátek… Počkat PÁTEK! To znamená nákupy. Zatvářila jsme se jako bych snědla citrón a tenhle pohled viděl i Jasper. Zamračil se na mě, a když jsem kolem něj procházela jen jsem se na něj usmála a pak se vydala do svého pokoje. Svalila jsme se na postel a jala se odpočívat. Ale někdo zaklepal na dveře. Posadila jsem se, nahodila frustrovaný pohled a šla otevřít. Koho jiného jsem měla čekat než Alice.

„Můžu dál?“ zeptala se, já jen přikývla a nechala jsem ji projít dovnitř.

„Udělala jsem ti něco Bello?“ řekla smutně a posadila se na postel. Já si sedla vedle ní.

„Ne Alice neudělala…“

„Tak proč se takhle ke mně chováš? A co se stalo mezi tebou a Edwardem? Bylo vše ok a nejednou tě nenávidí? Co za tím je? Vůbec nic nevidím.“

„Alice zpomal jo? Tohle je nějak moc otázek najednou. Musíš mě pochopit je toho teď na mě moc, ale zvládám to. A pokud jde o Edwarda a mě není to nic s čím by jsi si měla dělat starosti, jen jsme se chytli.“ Podívala jsem se na ni a lehce jsem se usmála. Chvíli se na mě dívala a pak se taky usmála.

„Takže je všechno v pohodě?“

„Jasně že jo!“ lehce jsem ji objala. Přece jenom nemůžu být na ní pořád zlá. I když se mi moc na ty nákupy nechce, třeba to bude zábava. I když…

„V kolik budeme moct vyrazit?“ Povzdechla jsem si.

„Jen na sebe hodím něco jiného a můžeme…“ řekla jsem ji a pak se vydala ke své poloprázdné skříni.

„Počkej, něco ti půjčím. Uvidíš, budou se ti líbit,“ vyskočil na nohy ten malý skřítek a už mě táhla k sobě do pokoje. Tam jsem si všimla, že je taky Jasper. Ležel natáhnutý na posteli a něco si četl.

„Nás si nevšímej, jen tudy procházíme,“ řekla Alice a během chvíle mě strkala k sobě do své ‚malé‘ šatny. Ještě jsem neměla pořádnou příležitost si to tady prohlédnout, ale má vkus, to se musí nechat. Přecházela jsem od jednoho oblečení ke druhému a čekala, až mi Alice něco půjči. Netrvalo to ani dvě minuty a do ruky mi dávala kratší modré šaty a k tomu legíny a balerínky a černý delší kabát. Raději jsem nic nenamílala a vydala se zpět do svého pokoje. Tam jsem si to na sebe všechno oblékla a jako poslušná holka se vydala do obýváku. Určitě se zase čeká jen na mě.

Myslela jsem si, že pojedeme jen my děvčata, ale velmi jsem se zmýlila. Stál tam totiž i Edward a Jasper. Divím se, že Emmett nejede, ale asi má lepší věci na práci, posoudila jsem už jen kvůli tomu, že Rose chyběla.

***

Asi o čtyři hodiny později, jedno plné auto a o dvě zastávky na svačinu, samozřejmě pro mě, jsme se vydali do zdejšího lesa na menší lov. Prý je tu docela dost dobrý výběr. I když jsem měla vydatnou svačinku, nějaká puma se vždy hodí. Nevím, jak by vysvětlovali, kdyby zmizela nějaká prodavačka. A u mého bratříčka se nikdy neví, má to prý hodně těžké a takové velkoměsto to je pro něj ještě horší.

„Rozdělíme se,“ řekla Alice, chytla Jaspera za ruku a táhla ho hloub do lesa. Ještě když kolem mě bratříček procházel, podivně se na mě zamračil. Pak jsem se otočila na Edwarda. Taky tam jen tak stál a prohlížel si mě.

„Asi jdeme spolu že?“ usmála jsem se na něj.

„Už to tak bude. Plán mé sestry je dokonalý, jen má malé nedostatky.“

„Co tím myslíš?“ zeptala jsem se.

„Všimni si, že nás pořád nechává samotné. Chce nás dát dohromady, ať to stojí, co to stojí. Nevím, co si to vzala do hlavy a proč se snaží tak moc. Neříkám, že k tobě nic necítím, ale máš pravdu. Neměli by se nám do toho motat.“ Cítila jsem, jak rudnu. On ke mně udělal jeden váhavý krok. Mé srdce se začalo tlouct jako splašené. Přistoupil ještě blíž a vzal mou tvář do dlaní. Pomalu přibližoval svůj obličej k mému. Lehce se otřel o mé rty. Ale z ničeho nic odskočil a mě jedním pohybem stáhl za sebe. Postavil se do bojové polohy a začal vrčet.

„Ale, ale copak se to tu děje?“ ozval se strašně přesládlý hlas, až se mi zježili chloupky na celém těle. Vykoukla jsem z poza Edwarda a zalapala po dechu. Celá jsem se rozechvěla až jsem cítila, jak se Edward napjal. Pak jsem uslyšela další šum a z ničeho nic mě chránili další ruce. Podle vůně jsem poznala Jaspera. Přitulila jsem se k němu a snažila se nedýchat a dělat, že tu vlastně nejsem.

Tak konečně je tu další kapitolka a snad se Vám všem líbila. Já osobně jsem z ní tak nějak v divném rozpoložení. Ale v další kapitolkách se máte na co těšit.

Autor: Salazaret (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Older and far away 11. kapitola: