Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oheň a led - 35. kapitola

01.09.2010 (11:00) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5902×

35. kapitola

Elizabeth

Vidět Joshův ublížený pohled nebylo nic příjemného, ale já si prostě nemohla pomoct. Nejde o to, že bych nechtěla… no, možná trochu jo. Hlavně jde o to, že když vidím ty jeho karmínové oči, něco se ve mně vzpříčí a já musím utíkat. Možná je to tím, že takové oči jsem viděla těsně předtím, než mě Aro zabil.

Bella samozřejmě okamžitě běžela za ním a já zůstala sama s ostatními.

„Co to bylo?“ zeptal se Jasper.
„Výměna názorů, co by? Bella ten můj prostě nechce akceptovat.“
„Jí na něm záleží,“ řekl Jasper, ale když jsem po něm hodila vražedným pohledem, rychle se stáhnul. Esmé se vytratila do kuchyně a Ed chvíli postával na schodišti.

„Tobě taky vadí?“ zajímala jsem se, i když jsem to už věděla, Bella něco naznačovala.
„Já nevím,“ pokrčil rameny a šel ven.

„Emme.“ Hned byl u mě a bral mě do náruče. V pokoji jsme byli natotata, protože se Emmett neomezoval lidskou rychlostí.

Z venku se ozýval nějaký rámus, i já jsem to slyšela.

„Jdu zjistit, co se děje.“ Zmizel a já napínala uši, abych něco zaslechla.

Nějaké rány, křik, ticho. A pak kroky na schodech, startování auta a jeho následný odjezd.

Co se to děje?

Popadla jsem berle a neobratně poskakovala ke dveřím. Ty jsem s menšími potížemi otevřela a koukla na chodbu. Nikde nikdo, všude ticho. U schodů jsem se zastavila, sama jsem si dolů netroufla.

„Co tu děláš?“ ozval se mi za zády naštvaný hlas a já leknutím poskočila. Jedna kamarádka mi vypadla a skutálela se po schodech dolů.
„Vidíš, co děláš,“ rozčiloval se dál a šel pro mou berli. Byl to Ed. V takovém skvělém rozpoložení jsem ho ještě neviděla.
„Co se děje? Emmett ti vypil všechny srnky, či co?“ Ed po mě hodil pohledem, který říkal, opravdu vtipná a podal mi tu pitomou hůl.
„Bella odjela,“ řekl méně naštvaně, zato však sklíčeně.
„Cože? Proč?“ nechápala jsem.
„Pojď se mnou,“ vybídl mě.

U něho v pokoji jsem si kecla na pohovku a vyčkávavě se na něj zadívala.
„Tak co se stalo? Slyšela jsem takový rány a pak šel dolů Emmett a pak to auto. To byla Bella? Proč odjela?“ zahrnula jsem ho otázkami.
„No, trochu jsem se neudržel a vyjel po Joshovi,“ přiznal se.
„Cože? Děláš si srandu, že jo? Ty? Taková klidná povaha,“ smála jsem se. K němu mi to prostě nesedělo.
„To není vtipný,“ zpražil mě ne zrovna vlídným pohledem.
„No promiň, mně to vtipný přijde. A navíc, Josh dostal na kokos, to mi vážně nevadí.“
„Ale Belle to vadí. On odešel a ona je naštvaná a odjela domů,“ vyhrkl.
„Josh odešel?“
„Jsi snad hluchá?“
„Hele, já nic neprovedla. To ty,“ bránila jsem se. „Proč jsi to prosím tě dělal?“
„Já… měl jsem o ni strach,“ řekl, ale viděla jsem na něm, že to není všechno.
„A dál?“
„Co dál?“ dělal nechápavého.
„No další důvod, proč ses choval jako idiot.“
„Hele, ty taky nejsi vzor slušného chování. Josh ti pěkně ležel v žaludku,“ otočil to proti mně.
„Já mu nic neudělala. Jen jsem na něj byla tiše naštvaná a to je moje věc. A teď si sedni vedle mě a řekni mi, proč jsi byl tak milý na Joshe.“ Po chvilce váhání si sednul. Hlavu dal do dlaní a mlčel.
„Tak do toho, nemám na to celý den.“
„Když on… já.“ Nějak neměl slova. „On byl pořád s ní, neustále se jí dotýkal a jak se na ni díval.“
„Tys žárlil,“ vykřikla jsem. „To je jasné.“ Bouchla jsem se rukou do čela.
„Nežárlil, proč bych měl,“ mračil se.
„Edwarde, možná jsi stoletý upír, ale jinak jsi úplně mimo. Ty na Bellu normálně žárlíš. Ale myslím, že úplně zbytečně. Vím, jak to mezi těma dvěma je. Jsou jako bratr a sestra.“
„Já to přece vím, ale nemůžu si pomoc. I když můžu číst jeho myšlenky, dohání mě to k šílenství a k tomu ještě to, že by mohl Belle ublížit… prostě jsem se neovládnul. Bella se naštvala, když Josh na to konto odešel a odjela. Ona mi tohle jen tak neodpustí,“ řekl nešťastně.
„Ale odpustí. Vyvzteká se a bude to dobrý,“ utěšovala jsem ho.
„Myslíš?“
„Vím to, je to přece moje sestra,“ řekla jsem povzbudivě.
„Řekl bych, že je naštvaná i na tebe.“
„Jo, to asi jo. Měla bych si s n í promluvit. Ale asi to nepomůže, ona mě nechápe, nerozumí tomu, proč s Joshem nevydržím v jedný místnosti.“
„A proč to tak je? Neměla bys být spíš šťastná, že je živý a můžeš mu říct to, co jsi nestihla?“ Trochu jsem se nad tím zamyslela.
„To máš asi pravdu. Ale když ho vidím, tak nevidím Joshe, ale vraždící zrůdu. Všechny city, které k němu pořád chovám, jsou v tu chvíli pryč. Mám tendenci před ním utíkat. Nahání mi strach,“ svěřila jsem se mu.
„Ale to je normální, je to upír, měl by ti nahánět strach.“
„Ne, to není normální. Ty mi strach nenaháníš, nikdo z vás. Až Volturiovi ano a… a Josh.“ Povzdychla jsem si. Bylo to divné.

Když jsem viděla Joshe hned po tom, co mě zachránil, byla jsem šťastná. Myslela jsem, že je to nebe, to ano, ale stejně jsem byla moc ráda, že je tam se mnou. Jenže pak se na mě podíval a veškeré nadšení vystřídala hrůza. Říkala jsem, že jsem na něj naštvaná, proto, že lhal, a z části to byla pravda, ale větší podíl na mém chování měl můj strach. Ty jeho oči, brr.

Ale teď odešel. Jsem ráda? Ani nevím. Nějak jsem si zvykla na to, že tu je. I když jsem s ním odmítala mluvit, nebo být, byl tu a věděla jsem to. Teď je zpět ve Volteře a já už ho pravděpodobně nikdy neuvidím.

A zase jsem to udělala. Zase jsem promarnila svoji šanci. Copak se nikdy nepoučím. Bella měla přece jen v něčem pravdu. Dostala jsem druhou příležitost. To se nestává jen tak někomu. A co udělám já? Tu největší blbost, jakou můžu. Ale zachovala bych se jinak, kdyby Josh zůstal? Pravděpodobně ne. Stále bych ho vehementně odmítala.

Proč si člověk uvědomí, co je možné ztratit, až když to opravdu ztratí. Sice jsem měla z Joshe strach, ale stále jsem ho milovala. Byla to chyba? Kdo ví.

Je vůbec možné, že se to bude opakovat? Asi ne, proč by se vracel, když jsem k němu byla taková.

Najednou mi to bylo líto. Jsem pitomá, ale chovala bych se tak znovu, to jsem si byla jistá.

Taky jsem to takhle mohla říct Belle, třeba by to pochopila. Ale to já ne, musím na to jít tou horší cestou. Jsem husa.

„Jdu za Bellou,“ řekli jsme současně s Edem.

„Nikam nejdete,“ překazila naše plány Alice, která vtrhla do dveří. „Ani jeden. Před chvílí jsem ji vysadila a myslím, že poslední po čem touží je vás vidět. Dejte jí chvilku. Ať si to v klidu promyslí.“
„Ale Alice,“ protestoval Ed.
„Žádný takový. Už jsem řekla.“ Div si nedupla nožkou v černých elasťácích.

Co já mrzák zmůžu proti Alici? Správně nic.

Po vydatné večeři od Esmé a zhlédnutí jakéhosi filmu s Emmettem a Rose, jsem se odporoučela do postele a po dvou hodinách převalování usnula.

Isabella

Konečně se mi podařilo usnout. Musím přiznat, že mi chyběl Edward, za těch pár dní jsem si zvykla na jeho neustálou přítomnost, ale jsem na něj naštvaná. Jsem naštvaná, jsem naštvaná, opakovala jsem si, jen, abych překonala touhu mu zavolat.

Vzbudilo mě něco studeného na tváři. Přetočila jsem se na druhý bok, ale už jsem byla napůl probuzená a vnímala okolí. V posteli jsem nebyla sama. Posadila jsem se a podívala se vedle sebe.

„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit,“ zašeptal vetřelec. Edward.

Jestli jsem se před usnutím upozorňovala na to, že jsem na něj rozzlobená, tak teď jsem si to pamatovala dobře.

„Co tady děláš?“
„Přišel jsem se omluvit.“ Kajícně se na mě podíval.
„Tohle omluva nespraví. Edwarde, tohle jsi vážně přehnal.“
„Lásko, já vím. Opravdu se omlouvám,“ zašeptal a rty mi přejel po tváři. Jeho sladký dech mi ovanul obličej. Myšlenky se mi rozutekly všemi směry. Chtěla jsem se odtáhnout, ale nešlo to.
„Mrzí mě to,“ špitnul mi do ouška a políbil na něj. Dech se mi krátil a srdce bušilo jako blázen. Proč mi tohle dělá. Rty se přesunul po hraně čelisti ke rtům. Držela jsem jako ovce na porážku.
„Omlouvám se,“ zopakoval znovu a políbil mě.

Nedokázala jsem mu vzdorovat. Ač jsem si předtím říkala, že mu jen tak neodpustím, teď bylo vše zapomenuto. Polibek jsem mu vrátila a byla ráda, že je tu se mnou.

Ležela jsem mu v náruči a snažila se popadnout dech. Co se mnou udělá pár minut líbání s Edwardem. Byla jsem najednou naprosto spokojená.

„Proč jsi to udělal?“ zeptala jsem se úplně scestně a v zápětí své otázky litovala.
„Bello, jsi pro mě všechno. Bojím se o tebe. On byl nebezpečný.“ Vystřelila jsem do sedu. Dělá si ze mě srandu. Nejdřív se mi tu omlouvá a teď…
„Musíš mě chápat.“
„A co mám chápat? Edwarde, jestli sis toho nevšiml, umíš číst myšlenky. Mohl sis přečíst Joshovi. Viděl bys, že mi neublíží. Je jako můj bratr. Proč to nedokážeš pochopit.“ Zase jsem pěnila. To je pořád dokola.
„Bello, stačí chvilka a může být po všem. Malá nehoda, za kterou nebude nikdo moct a Josh se neudrží. Jde mi jen o tvoje dobro,“ vysvětloval. Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. Je možné, že by se Josh neovládl, kdyby cítil moji krev?
„Ale kvůli tomu jsi ho nemusel vyhnat.“
„Odešel sám,“ hájil se.
„Odešel proto, že věděl, že není vítán. Dobrá, máš pravdu, mohla se stát nějaká nehoda, ale to ti nedávalo právo chovat se k němu tak hnusně. Věděl jsi, jak mi na něm záleží. Jak jsem ráda, že je zpět a stejně jsi ho vyštval pryč.“ Zase jsem skoro brečela. Nevím, jestli ze vzteku nebo se mi stýskalo.
„To jsem nechtěl.“
„A co jsi do háje chtěl?“ vyletěla jsem.
„Chtěl jsem, abys byla v bezpečí, abys byla se mnou, aby… miluju tě.“

Trochu vykuleně jsem na něj koukala. Je možné, že žárlí? Na Joshe, mého bratra? Ne, to ne. Anebo jo?

„No jen to dořekni.“ Edward pevně semknul rty a zarytě mlčel. No, jak chce. Proč je pro chlapa tak těžké přiznat svou slabost? Ale má to mít. Dokud mi neřekne pravdu…

„Měl bys jít,“ řekla jsem tiše.
„Ale Bello…“
„Odejdi, Edwarde,“ zamumlala jsem. Jeho výraz byl naprosto šokovaný, tohle nečekal. Ale zvednul se a s lítostivým otočením se odešel.

Musela jsem se pro sebe usmát. Jsem zlá, vím, ale nemohla jsem si pomoct. Bylo milé, že žárlí, ale mohl to říct na rovinu. Zaobalování to do frází, že se o mě bojí, mě může akorát tak rozčílit.

Trochu ho potrápíme. Však on to přežije a třeba si uvědomí, že pravda je ta nejlepší cesta.

Takže Bella se rozhodla potrápit Edwarda, snad Vám to moc nevadí.:)

34. kapitola     SHRNUTÍ     36. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Oheň a led - 35. kapitola: