Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oheň a led - 12. kapitola

06.07.2010 (21:15) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 7041×

12. kapitola

Elizabeth

Tak to by bylo. Myslím, že to zabralo hned na poprvé. Nečekala jsem, že to půjde tak snadno.

„El, co to děláš?“ Ed odtrhl pohled ode dveří, za kterými zmizela Bella a udiveně se na mě podíval.
„Vždyť jsem ti to včera říkala.“
„A já jsem ti to včera neschválil. Myslel jsem, že je to snad jasné,“ zlobil se.
„Ale Ede.“

„Mohl by mi někdo laskavě říct, co se tu děje?“ zeptal se Emmett. „To se jí nelíbilo, že jí chci měřit hladinu alkoholu v krvi? Mohla to říct rovnou a ne mi utíkat, stejně bych ji chytil, kdybych chtěl,“ usmál se a vypadalo to, že se za ní opravdu rozběhne. Ed po mně střelil obezřetným pohledem. Co je?
„Emme, nech ji, myslím, že chce být chvilku sama. Jo, a neboj, nebylo to kvůli tobě,“ ujistila jsem ho.

„El, co to má znamenat,“ zajímala se Rosalie, která nás zatím mlčky pozorovala.
„Víš, Rose, moje sestra je tak trochu podivín, jestli sis všimla. Nic ve zlém,“ dodala jsem, když se na mě Ed ošklivě podíval. „No, a tvůj bratr je do ní zamilovaný a jsem si jistá, že Bella jeho city opětuje, jen je zatím nedala najevo. Tak jsme se rozhodli… jsem se rozhodla,“ opravila jsem se, když mě Ed znovu zpražil pohledem, „že ji trochu postrčíme. Trocha žárlivosti ještě nikomu neublížila, no ne?“
„Ty jsi vážně střelená, víš to El?“ zeptala se, ale byla to spíš řečnická otázka. „Nešlo to nějak jinak? Už tak vypadá nějak nešťastně.“
„Já vím, ale ona si nedá říct, navíc si stejně myslí, že spolu chodíme.“
„Tak jsi jí mohla říct, že to není pravda, co?“ navrhla.
„To sice mohla, ale takhle to bude lepší, věřte mi,“ usmála jsem se na ně a šťouchla do Eda, ale málem jsem si při tom zlomila prst.

„Au,“ sykla jsem a udiveně se na něj podívala. Okamžitě uhnul očima jinam, jako by se nic nestalo. „A ty spolupracuj,“ nařídila jsem mu.
„Teď, pokud mě omluvíte, půjdu se najíst,“ oznámila jsem a odešla do kuchyně.

Isabella

Přehnaná reakce, přehnaná reakce, opakovala jsem pořád dokola, jako by se tím mohlo něco změnit. Chovala jsem se jako naprostý blázen. Proč jsem do háje utíkala? Musí si o mně myslet, že jsem padlá na hlavu.

Ale já v tu chvíli nedokázala racionálně myslet. Všechno se to stalo tak rychle.

Došla jsem na kraj lesa a narazila tam na Jaspera.

„Promiň, nechtěla jsem tě rušit, půjdu jinam,“ řekla jsem a chtěla se vypařit.
„Ne, to je dobrý. Vem místo.“ Rukou ukázal na místo vedle sebe. Usadila jsem se na balvan a mlčela.
„Co se ti stalo?“ začal hovor.
„Kdy jako?“ Nevěděla jsem, jestli mluví obecně nebo naráží na obývák.
„Tak nejdřív, co se stalo před chvílí?“
„Jak to víš?“ divila jsem se.
„Vystřelila jsi z domu jako střelená,“ usmál se. Jeho zlaté oči mě bedlivě pozorovaly a ze mě začal vyprchávat všechen vztek, lítost, obavy, smutek, prostě všechny ty emoce, které mě provází posledních pár dní. Cítila jsem se tak lehká, v pohodě. Nechápala jsem, co se stalo, ale ten pocit se mi líbil.
„Chtěla jsem ven,“ vykrucovala jsem se. Ať už jsem se cítila jakkoliv, nechtěla jsem se mu svěřovat se svými problémy neproblémy.

„Ale no tak, Bello, já nejsem včerejší. Co tě žere? Edward, tvoje sestra?“ hádal. Sklopila jsem pohled.
„Aha, takže jsem uhodl. Nevím, jestli to chápu správně, ale vadí ti tvoje sestra a Edward dohromady.“ Z mé strany se mu nedostalo žádné odezvy, tak pokračoval. „Víš, Bell, já mám oči a musím říct, že jsem docela všímavý. Proč mu to neřekneš?“
„Komu mám co říct?“ hrála jsem hloupou.
„Ale prosím tě. Ty dobře víš.“
„Když on je s El a já nechci přebrat kluka své sestře,“ špitla jsem.
„Cože?“ divil se.
„No, El s ním chodí, a já nechci být ta, kdo je rozdělí,“ řekla jsem to jinak, ale význam byl pořád stejný.
„Bello, jak jsi na to proboha přišla?“ zeptal se vyjeveně.
„Já taky vidím, víš?“ Nechápala jsem, jak se s ním o tom mohu bavit. S Jasperem jsme se vždycky maximálně pozdravili a najednou se mu tady svěřuju.
„Tak to vidíš špatně. El s Edwardem nic nemá.“ Z jeho hlasu zaznívala jistota.
„Ale vždyť…“ Nenechal mě domluvit.
„El po Edwardovi jela, to ano, ale teď jsou jen přátelé. Bello, nikomu nikoho nepřebíráš,“ povzbudivě na mě mrknul.
„A jak si můžeš být tak jistý?“
„Kdybych ti to řekl, nevěřila bys. Možná jednou. Teď ti musí stačit moje slovo,“ pokrčil rameny. Stále jsem mu moc nevěřila. Edwarda sice miluju, ale mohla bych ublížit sestře. I když Jasper tvrdí, že mezi nimi nic není, nemusí to být pravda. Třeba se spletl. Ach jo, proč musí být všechno tak těžké.

„Ty ho vážně miluješ,“ ozval se vedle mě Jasper. Nějak mě přešla chuť zapírat, už to bylo jedno, stejně jsem mu už naznačila.
„Ano.“
„Tak to je skvělé,“ rozzářil se a objal mě. Byla jsem z toho trochu překvapená. Od něj bych to nečekala. S menšími rozpaky mě pustil a zase si spořádaně sednul vedle mě.

„Jak jsi vůbec přišla na to, že jsou spolu?“
„Já nevím, jak se k sobě chovají, a navíc El dostane každého kluka, kterého se jí zachce,“ vysvětlovala jsem.
„Nikdy jsem nezpozoroval, že by se k sobě chovali nějak důvěrněji. Bello, ty jsi vážně kouma,“ smál se.
„A co dneska ráno?“ napadlo mě.
„Co se stalo ráno?“
„Vždyť jsi to sám viděl. Lísala se k němu jak…“ nevěděla jsem, jak přesně se vyjádřit.
„Ale Bello. Až do včerejška spolu nic neměli, tak přeci nezačnou dnes ráno,“ uklidňoval mě.
„A co dnes v noci? El nespala se mnou v pokoji. Určitě byla s Edwardem.“ Byla jsem si tím jistá.
„To ano, ale jen si povídali,“ odpověděl, jako by tam byl s nimi.
„Jak,“ Chtěla jsem se zeptat, jak to ví, ale zarazil mě.
„To až někdy jindy. Bello, řeknu ti to ještě jednou. El s Edwardem nic nemá, jsou přátelé. Možná tě chtějí trochu popíchnout, abys žárlila. Jedině tak si vysvětluju to ráno.“

To je taky možné, ale proč by to dělali?

„Hej, Bello, nikdy tě nenapadlo, že se Edwardovi taky líbíš?“ zeptal se. „Jak vidím, tak ne,“ řekl, když viděl můj výraz. „Tohle bude ještě složité.“

Koukala jsem na něj jako z jara.

„Zkrátka, Bello. Já si myslím, že důvod toho divadélka je, abys žárlila. Toť vše.“ Je to vůbec možné? Opravdu se líbím Edwardovi? Jestli ano, tak je to… skvělé. Ale pořád je tu to ale. Co mám teď dělat, přeci za ním nepřijdu a tím, že ho miluju a takový ty řeči.

No, když on chce, abych žárlila, a El mu v tom pomáhá, mohla bych se do toho taky zapojit. Když si to vymysleli, tak až si to pěkně vyžerou.

„Děkuju, Jaspere,“ usmála jsem se a vrátila se zpět.

Elizabeth

Už týden předvádíme s Edwardem dokonalou dvojici. On se teda dvakrát nesnaží, ale myslím, že to svým výkonem vyvažuji.  Jenže to všechno má malý háček. Bella si nás vůbec nevšímá. Jak nadějně to všechno vypadalo na začátku, tak to všechno na tom začátku skončilo.

Bella je klidná, stále stejně smutná, ale občas se i kouká po spolužácích, myslím tím kluky, a vypadá to, jako by si nějakého vybírala.

Eda to žere a obviňuje mě, že je to jen moje vina. Prý tenhle „pošahaný" plán nemohl nikdy fungovat.

Teď je chytej, ale když bylo potřeba, sám s ničím nepřišel. Nemůžu za to, že nedokáže říct holce, že ji miluje.

Co se týče našeho vztahu s Bellou, tak po oslavě u Cullenových zase trochu ochladl. Nevím, jestli to bylo tím, že se od té doby věším na Eda, nebo něčím jiným, každopádně Bella všechny mé pokusy o sblížení ignoruje, a tak se nemůžete divit, že mě to po čase přestalo bavit a vrátila jsem se ke svému normálnímu životu. Životu El, teda aspoň z části.

Chodila jsem se bavit, ať už s Edem, Cullenovými nebo sama. Většinou jsem moc dlouho sama nezůstala. Ale už jsem si dávala pozor, kam s kým jdu. Po příhodě s Derekem jsem opravdu netoužila po opakování.

Občas si s nějakým vyjdu, ale samozřejmě tak, aby Bella nevěděla. Ale nikdy z toho nebylo nic víc, než malý flirt.

„Ahoj,“ přivítala mě Bella, když jsem se takhle jednou vrátila domů.
„Čau,“ odpověděla jsem a šla se natáhnout k televizi.
„Kde jsi byla?“ ptala se sestra. Se zájmem jsem se na ni podívala. My spolu zase mluvíme? Zajímavé.
„S Edem,“ reagovala jsem bez přemýšlení, i když jsem si byla jistá, že ten kluk se Edward nejmenoval.
„Aha.“
„Co? Proč se ptáš?“ Bells se nikdy nestarala o to, co dělám, kdy to dělám a s kým to dělám. Tohle mělo jistě nějakou pointu.
„No, já jen, že tu Edward před chvílí byl. Přivezl CD, cos mu půjčila,“ opáčila, jakoby nic. Tak to se nepovedlo. Budeme se muset nějak víc domluvit. Takhle by to nešlo.
„Říkala jsem s Edwardem? Myslela jsem Alici,“ opravila jsem se. Bella se usmála, už dlouho jsem ji s tímhle úsměvem neviděla. Byl to takový ten rozpustilý, dovádivý.
„Alice tu byla s ním,“ řekla vážně a pak vybuchla smíchy. Začala jsem se smát s ní. Tak tohle trošku nevyšlo.

Smály jsme tak, až nám oběma tekly slzy.

„Dobře, uznávám,“ vyrážela jsem ze sebe, „že jsme to nedomysleli.“
„To moc ne. Vážně jste si mysleli, že když budu žárlit, tak mu vletím do náruče?“ zeptala se přímo.
„Tys to věděla?“ podivila jsem se.
„Jo.“
„A jak jsi to zjistila?“ zajímalo mě.
„Od Jaspera, ale nezlob se na něj, že mi to řekl,“ hájila ho.
„Jak to věděl on? Jemu jsme to neřekli?“
„To nevím, ale vypadal, že si tím je stoprocentně jistý.“
„Tak proto to nefungovalo,“ ulevila jsem si. „Ale řekni, byl to špatný nápad?“
„Kdybych o tom nevěděla, tak by to možná šlo,“ přitakala.
„Ha, takže to nebylo plánem, jak se rozčiloval Ed,“ usmála jsem se.
„Edward?“
„Bells, víš, líbíš se mu a hodně. Proto to všechno,“ snažila jsem se jí to nějak vysvětlit.
„Už mi to říkal Jasper, ale moc jsem mu nevěřila. Ale když to říkáš i ty, možná na tom něco bude,“ připustila.
„To si piš, že je. Znám Eda jako svý boty. Je do tebe blázen, ale nějak si myslí, že ty o něj nemáš zájem. Snažila jsem se mu to vymluvit, ale nedal se. Někoho mi to připomíná,“ nadhodila jsem.
„A proč jsi si tak jistá?“
„Mám oči a jsem holka.“
„A to je důvod?“ nechápala.
„Navíc jsem tvoje sestra,“ dodala jsem s mrknutím a opět jsme se rozesmály.

Že bychom se konečně trochu posunuli? No, uvidíme příště.:))

11. kapitola      SHRNUTÍ     13. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Oheň a led - 12. kapitola: