Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oh My God - Tak tohle bys nevymyslel 2. kapitola

02.09.2010 (19:45) • Darkness • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1297×

Ráno jsem, i přes všechny svoje zvyky, vylezla z pokoje asi po půl hodině. Do obýváku jsem ale stejně došla jako poslední. Všichni už byli poskládaní na sedačce, celí nažhavení na to, co mi udělalo takovou radost. A taky se asi báli o Edwarda. Určitě si myslej, že se mnou pojede na nákupy. Hahá! To určitě! Jen počkejte! Já a hlavně on vám ještě všem ukážeme!

„Alice, tak už mluv! Co se včera stalo? A co s tím má společného Edward?!“ ptala se mě až vyděšeně Esmé.

„Proč se stále všichni děsíte? Nechci ho ani zabít, ani ho mučit, ani mu ubližovat. Je to můj nejmilejší bráška. Copak bych z toho měla radost?!“ vypěnila jsem hned na začátku. Ti teda vědí, jak zkazit náladu. Takový talent se jen tak nevidí.

Mračila jsem se na ně a všichni se začali tvářit omluvně.

„Tak promiň Alice, ale já opravdu chci vědět, co se děje. Zvlášť, když se to týká Edwarda.“

„Edward si někoho najde!“ řekla jsem nadšeně.

„Jednou určitě,“ povzdechl si smutně Carlisle a sklopil hlavu. Trápilo ho, že Edwarda proměnil, aby mohl žít a on skoro celou dobu není šťastný.

„Ale ne, Carlisle! Někdy v blízké době! Viděla jsem to. Bude šťastný! Konečně!“ vysvětlovala jsem rychle. Esmé si mě rychle strhla na sedačku vedle sebe.

„Kdy? Jak bude vypadat? Kolik jí bude? Odkud je? Jak se jmenuje? Je to upírka, předpokládám,“ zahrnula mě otázkami a já posmutněla, protože jsem neznala odpovědi.

To nevím, Esmé. Vše, co vím je, že bude mít dlouhé hnědé vlasy a bude měřit… bude měřit… no nevím, ale bude Edwardovi asi sem,“ ukázala jsem si k nosu a všichni vykulili oči.

„Alice, jsi si jistá, že to byla dívka?“ zeptala se šokovaně Rose a já se zašklebila.

„Samozřejmě, že jsem si jistá! Co s tím pořád všichni máte? To, že si za sto let nikoho nenašel, to se rovná tomu, že je bráška teplej? Nerovná! Jestli s ní má být šťastný a alespoň chvilku žít, tak ať hledá třeba celé tisíciletí. Je to jeho věc a vůbec to není nic k smíchu! Nic vám do toho není, takže mu do toho nekecejte! Je to jeho dívka, jeho věčnost, jeho výběr, jeho starost! Tak to nechte na něm, ať si vybere jak on bude chtít.

A já se mu ani nedivím, že je radši sám, než aby chodil s nějakou z těch slepic, co mu pořád dohazujete! Navíc, když má za zadkem pořád alespoň Emmetta s jeho blbýma kecama, když už ne nikoho jiného!“ vyletěla jsem jako čertík z krabičky a zahlídla jsem, jak se Emmett nadechuje k odporu a vyštěkla na něj: „Vůbec se nevyjadřuj! To on je ten, kdo si tady z vás čtyř zachoval chladnou hlavu. On je tu z vás snad nejnormálnější! Ne, Emmette, mlč! Ty zrovna seš tu ten největší podpantoflák! Děláš machra, ale Rose stačí říct dvě slova a ty už skáčeš, jak ona chce!

Směješ se puberťákům, který si hrají na sukničkáře, ale ty jsi ještě horší! Myslíš jenom na sex a medvědy! U nich je to omluvitelné, je ovládají hormony!

To Edward je tu ten, kdo by si z ostatních měl dělat srandu, ne vy z něho!“ ječela jsem obecně na všechny “děti“ a vlastně i rodiče, ale dívala jsem se hlavně na Emmetta a ke konci i na Jaspera.

„Lituju toho, že jsem vám cokoliv řekla. A Esmé?“ otočila jsem se k ní s pohrdavým pohledem. „Leda ve snu.“

Absolutně nechápu, proč musí Edward za každou cenu chodit s upírkou. Jakoby s nikým jiným neměl být šťastný.

„Děkuju…“ ozvalo se zašeptání za mými zády a já ztuhla. Otočila jsem se a za mnou s jednou nohou ležérně opřenou o skleněnou stěnu stál Edward se sklopenou hlavou. Přes vlasy, které mu padaly do tváře, mě dojatě pozoroval. Cítila jsem vítr, jak těch pět zdrhlo. Hrdinové!

„Stojíš tam dlouho?“ sklopila jsem hlavu a nervózně si hrála se zipem mikiny. Bála jsem se, že se naštve.

„Pozornost ti plně věnuju od toho, jak ses ptala, co s tim všichni maj. Přišel jsem dřív, ale odešel jsem telefonovat. A teď mi pověz. Čím jsem si zasloužil tolik pochopení? Proč si na ně tak křičela? Zase téma já a holky? Zas Emmett?“ řekl, usmál se a v jeho pohledu, kterým mě propaloval, se mísila zvědavost, vděčnost, dojetí i něžnost.

„Spíš vize,“ odpověděla jsem vyhýbavě a on se znovu usmál. Přešel k sedačce, posadil se a mě si stáhnul na klín. Mohli byste v tom hledat cokoliv víc, ale ne u nás. Snažil se mě tím uklidnit a utěšit. Prostě velký bráška v akci.

Vyčkávavě se na mě podíval, tak jsem spustila: „Já… měla jsem o tobě vizi…“

„Měla jsi vizi o tom, že si najdu nějakýho kucíka? A bude mít růžovou rád tak jako já?“ přerušil mě přitepleným hlasem Edward a přehnaně na mě mrkal. Poté vybuchl smíchy. Praštila jsem ho do hrudi, ale musela jsem se smát taky.

„Ne, ty pako,“ pokrčovala jsem a on se uklidnil, „najdeš si holku. V tý vizi… byl si konečně tak šťastný…!“ zasnila jsem se tak, že mě musel probrat Edward tím, že mnou zatřásl.

„Měla jsem z toho radost a tak to zjistil Jazz. Tak jsem jim slíbila, že to dneska řeknu. Esmé mě okamžitě zahrnula dotazy, však ji znáš. Nedokázala jsem na ně odpovědět. Věděla jsem jenom, že ta dívka bude mít hnědé vlasy a bude ti asi sem, možná ještě výš,“ opět jsem mu ukázala k nosu a on nevěřícně pozvedl obočí. Není se čemu divit, s jeho 195 centimetry. Trošku nám vyrost…

„Takže  bude mít alespoň 185 centimetrů?“ optal se.

„Asi. No a když jsem jim to řekla, Rosalie se zeptala, jestli jsem si jistá, že to byla holka. Tehdy jsem vyletěla.“

„Ty seš trdlo, viď?“ řekl zase s tou bratrskou něžností a když jsem zvedla hlavu, opět se usmíval.

„Pohádat se kvůli ptákovině,“ povzdechl si a zavrtěl smutně hlavou.

„Kvůli ptákovině? Vždyť to bylo kvůli tomu, že ti nadávali! Z tebe si nikdo nebude dělat srandu a ani tě nikdo nebude urážet!“

„Je to ptákovina! Za to ti nestojim!“

„Stojíš, Edwarde. Ty i za víc. Mně ano.“

„I za hádky s Jasperem?“ zajímal se a podíval se mi hluboko do očí. Trošku jsem se zarazila. Brzo jsem však zahnala všechny pochybnosti a přikývla jsem.

„Samozřejmě!“

„Cože?!“ vykulil na mě šokovaně oči.

„No a ne? Na nákupy jdeš, ani neodmlouváš, víš co chci, ani to nemusím říkat nahlas,“ začala jsem vyjmenovávat a pozorovala jsem, jak se Edward začal křenit, proto jsem pokračovala, „nemusela bych se bát, že mě podvedeš, protože seš věrnější než pes. Chytrej seš, mladej seš, hezkej seš, vtipnej seš… člověče, Edwarde, já se na něj asi vykašlu,“ oznámila jsem mu ohromeně a on se opět rozesmál.

Před očima mi opět prolétla krátká vize a Edward se na mě podíval s pozvednutým obočím.

„No teď už víme, kde najdeš svoje štěstí.“ Pohladila jsem ho po tváři a on protočil oči.

„A už máš zabaleno?“

„Cože? To jako že můžeme jet a ty pojedeš taky?“ nevěřila jsem tomu.

„Pochybuji, že to i jenom částečně vyjde, ale proč ti neudělat radost? Alespoň se podíváme někam, kde jsme ještě nebyli. Zavolám na letiště. Švihej.“ Lípla jsem mu pusu jak malá holka, zavýskla jsem, vyskočila na nohy, lípla mu ještě jednu na tvář a vylítla schody k němu do pokoje, abych mu mohla zabalit. Poslední, co mě na schodech zastihlo, byl Edwardův smích a „jak málo stačí k dětskému štěstí“.

kucíka = přeloženo jako klučíka

Výška Edwarda = vím, že má mít o pár centimetrů míň, ale v týhle povídce potřebuju vysokou Bellu a jak by to vypadalo, kdyby byli oba stejně vysocí, že jo?

Zdá se, že se tahle povídka moc nechytla i přes vaše žádosti na mém shrnutí. Takže bych se chtěla zeptat. Bude to někdo číst, nebo se na to mám rovnou vykašlat a neotravovat zbytečně adminy?

1. kapitola Œ Shrnutí Œ 3. kapitola

Autor: Darkness (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Oh My God - Tak tohle bys nevymyslel 2. kapitola: