Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpusť mi, prosím 19. kapitola

ghnfgjnfgjn

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Odpusť mi, prosím 19. kapitola Jak dopadne první setkání Edwarda s Renesmee? Setkání otce a dcery? Přeji Vám pěkné počtení. Vaše NessCullen

20.04.2010 (19:45) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5582×

Edward:

Jak už je to dlouho, co jsem opustil lásku mé existence? Už to bude dlouhých pět let, co jsem ji opustil, a tím jsem udělat největší chybu ve svém životě. Jak jsem ji mohl opustit?

Neměl jsem ji opouštět! Neměl! Ale svoje slova už nemůžu vzít zpět. Nemůžu vzít zpět ty lži, které jsem ji řekl. Jak jsem ji mohl říct, že ji nemiluju? Jak?

Nejraději bych tento pochmurný svět opustil, ale i to nemůžu. Nemůžu to udělat svoji rodině a hlavně Esme. Nechci, aby trpěla ještě víc než trpí teď, kvůli ztrátě Belly, kterou brala jako svoji vlastní dceru. Všichni na ni často myslí, dokonce i Rosalie se po ni stýská, a proto není divu, že se raději toulám po lesích než, abych byl v jejich společnosti a poslouchal jejich myšlenky, které většinou patří Belle.

Jaký má pro mě smysl nekonečného života, když nemůžu být se svoji láskou? Žádný, ale i tak tady musím být.

Zrovna dnes, k nim opět po dlouhé době jedu, abych u nich pár dní strávil, i když budu zavřený v pokoji a budu se proklínat, že jsem ji opustil. Ale to si budu vyčítat, až do konce své existence.

Nevnímal jsem okolí okolo sebe. Nevnímal jsem stromy, mezi kterými jsem běžel jako o závod. Nevnímal jsem zvířata, která se přede mnou skrývala v houštích keřů.

Začal jsem teprve vnímat okolí, až jsem byl pouze jen pár metrů před domem, kde teď má rodina přebývala. Z domu jsem slyšel rozhovor mezi mou rodinou a nějakou osobou. Ten hlas jsem nepoznával, ale patřil  lidské dívce, protože jsem slyšel zrychlený tlukot  jejího srdce. Zaposlouchal jsem se do jejich rozhovoru.

„Vím, že to co po Vás teď budu teď chtít, tak bude moc, ale já, ona jinou šanci nemá. Vím, že upíří jed dokáže zázraky, a tak jsem chtěla Carlisla poprosit o to, aby Bellu přeměnil…“ Ona chce, abychom Bellu přeměnili. Moji Bellu? Já jsem ji opustil, abych ji před tímto osudem ušetřil a nějaká obyčejná holka chce, abychom ji zničili život, tak že se moje jediná láska stane monstrem jakým jsem já? To nesmím dopustit! Nedopustím, aby někdo Belle zničil život!

Rychle jsem vběhl do místnosti a můj zrak padl na drobnou dívenku, která chtěla Bellu přeměnit.

„Nedovolím Ti, abys Belle zničila život!“ zařval jsem na ni a démon uvnitř mě se dral na svět a já jsem ho nedokázal zastavit.

Renesmee:

 „Nedovolím Ti, abys Belle zničila život!“ zakřičel na mě mladík, který vtrhl do domu. Byl to krásný mladík, kterého jsem znala z vyprávění.

Můj otec. Můj otec tady teď stál přede mnou a mně se splnil můj dětský sen. Viděla jsem svého otce aspoň jednou na vlastní oči. Žádná fotka nedokázala nahradit jeho přítomnost teď v tomto okamžiku. Je přesně tak krásný jak mi ho maminka popisovala. Měl stejný bronzový odstín vlasů, tak jako jsem měla já než jsem si je přebarvila. Byl dokonalý, ale něco mu chybělo. Jako kdyby část jeho chyběla.

Dokázala bych se na něho dívat celé hodiny, kdyby mě nevyrušil Alicin křik: „Edwarde né!“ zakřičela a v tu chvíli mě pod krkem svíral ocelový stisk a než jsem se nadála, tak jsem letěla přes celou místnost. Tvrdě jsem dopadla na nějaký stolek, který se hned pode mnou rozpadl a já jsem ucítila bodnutí v hrudníku. Ale to jsem teď nedokázala vnímat. Musela jsem vnímat to, co se teď přede mnou děje.

Emmett společně s Jasperem drželi Edwarda za ramena a Alice se na něho snažila mluvit, ale Edward vypadal, že je rozhodnutý mě zabít. Ale za co? Ví vůbec, že jsem jeho dcera?

„Edwarde uklidni se prosím,“ mluvila na něho Alice, ale on ji nevnímal. Jeho zrak sledoval jen mě. Střetla jsem se s jeho pohledem a zadívala jsem se do jeho zlatavých očí, tak jako se on zadíval do mých hnědých očí, které jsem zdědila po matce.

Edward se z ničeho nic uklidnil a jeho obličejem projela bolest a lítost.

„To není pravda,“ zašeptal a zhroutil se na kolena a z hrdla se mu draly vzlyky. Kdyby mohl, tak by plakal. Nevěděla jsem, co se tady děje. Před chvíli Edward vypadal jako zabiják a teď tady klečí na kolenou a vypadá, že se zhroutí. Ale jednu věc jsem z toho pochopila. Komunikovali spolu v myšlenkách.

„Renesmee jsi v pořádku?“ zeptala se mě Rosalie.

„Nic mi není,“ odpověděla jsem ji a podívala jsem se na Edwarda.

„Renesmee?“ oslovil mě a zvednul se z podlahy.

„Ano,“ odpověděla jsem mu a čekala jsem na co dalšího ho se mě zeptá.

„Ty jsi moje a Bellina dcera?“ zeptal se mě a já jsem se zhluboka nadechla, abych mu mohla odpovědět.

„Ano. Jsem tvoje a Bellina dcera. Jsem na půl upír a na půl člověk,“ odpověděla jsem mu a on ke mně pomalým krokem přišel a až byl jen krok ode mě, tak se zastavil.

„Odpusť mi, prosím za to, co jsem udělal. To jsem nechtěl. Nikdy bych Ti neublížil, kdybych věděl, že jsi má dcera. Odpusť mi, prosím,“ zašeptal s bolestí v hlase a bylo vidět, že toho činu, který se teď stal opravdu lituje.

„Tati,“ zašeptala jsem a jedna slza si dělala cestičku po mé tváři.

„Renesmee,“ odpověděl a já jsem se mu vrhla okolo krku a on mě pevně objal. Konečně jsem měla svého otce u sebe. Ale na jak dlouho? Do konce svého života nebo jen na pár hodin a pak mě opustí, tak jako opustil moji matku?

Pevně jsem objímala svého tátu a chtěla jsem, aby tato chvíle nikdy neskončila, ale nic nemůže trvat věčně a ani tato šťastná chvíle nemůžu trvat věčně. Bolest v mém hrudníku dala o sobě znovu dát ostrým bodnutím, až jsem musela zalapat po dechu.

Edward okamžitě reagovat a odtáhl mě od sebe, aby zjistil, co se děje.

„Co je Renesmee? Co se děje?“ ptal se hystericky a já jsem mu chtěla odpovědět, ale nešlo to. Nemohla jsem se nadechnout. Nemohla jsem nabrat čerstvý vzduch do plic. Nešlo to. Kolena se mi podlomila a já bych spadla na zem, kdyby mě dvě studené ruce nezachytly a nedržely. Podívala jsme se naposledy do tátova obličeje plného strachu a obav a pak mě začala obklopovat temnota a já už jsem jen zdálky slyšela tátův hlas.

„Carlisle zachraň ji, prosím!“

předchozí << shrnutí >> následující

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Odpusť mi, prosím 19. kapitola :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře