Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpusť mi, prosím 17. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Odpusť mi, prosím 17. kapitola Omlouvám se, že to trvalo, tak dlouho. Doufám, že se Vám bude dílek líbit a přeji Vám pěkné počtení. Vaše NessCullen :D

12.04.2010 (10:30) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5225×

Jela jsem už šestnáct hodin v kuse a stále jsem ještě před sebou měla den cesty.  Už jsem začala chápat, proč jsem měla ležet na lůžku a skoro se vůbec nehýbat, protože s každým dalším nádechem jsem zaznamenala bodovou bolest v hrudníku. Ale co by neudělala dcera pro svoji matku, když ji tolik miluje?

Zmáčkla jsem ještě více pedál než před tím a ručička tachometru začala ukazovat nad 230. Věděla jsem, že bych měla zastavit, ale každá minuta je teď důležitá.

A věděla jsem ještě jednu věc. S každým dalším kilometrem jsem blíže Cullenům, snad.  V hlavě jsme měla plno otázek. Vyhoví mi v mém přání a přemění Bellu? Budou mi věřit? Už jednou ji všichni opustili i můj otec. Otce, kterého ho Bella milovala a pořád miluje, a on ji měl jen pro zábavu. Mám ho nenávidět, za to co udělal moji mamince? Když je to přece můj otec a díky němu jsem na tomto světě. Jde, aby dcera nemilovala svého otce, ať už je jakýkoliv?

Poprvé v životě možná uvidím svého otce. Bude někoho jako mě mít rád? Bude mít rád svoji vlastní dceru? Dceru, která když sfoukla svíčku u narozeninového dortu, tak si přála aspoň na malinký okamžik ho někde zahlédnout , vidět jeho zlatavé oči.

Ale kromě něho jsem si  i přála vidět je. Vidět Esme moji babičku a Carlisle mého dědečka, Rosalie, která se svoji krásou může rovnat bohyni podle mámy a Emmetta, který je srandista pro každou chvíli a nakonec Jaspera a Alici, která je prý blázen do nakupování. Maminka mi o nich sice hodně vypravovala, když jsem byla malá, ale část mě je chtěla vždycky mít všechny okolo sebe a být jedna velká rodina. Celé mé dětství, až do posledního měsíce, jsme byli jen máma a já. Nikdo jiný tu nebyl.I když se snažila mi vše dát, tak jsem vždy chtěla mít i je okolo sebe.

Ale teď je možná všechny uvidí. Konečně se mi snad splní moje velké přání a uvidím je na vlastní oči. Ale jak budou reagovat oni? A co teprve můj otec? Co když si našel nějakou upírku, s kterou žije šťastný život a na Bellu zapomněl a co kdyby i oni na ni zapomněli? Ale to naštěstí nejde, protože upíří paměť je dokonalá a nic nedokáže zapomenout.

Ani jsem si nevšimla, že krajina okolo mě se pomalu začala přeměňovat v ulice města. Stáhla jsem nohu z pedálu a jela jsem o hodně pomaleji než před tím, protože aniž bych si všimla, tak jsem už byla v Deneli. Měla jsem špatný odhad, protože jsem sem jela pouhých jedenáct hodin místo šestnácti. A díky tomu, že jsem byla myšlenkami úplně jinde mi cesta utekla rychleji. Ale co teď? Kde je tady mám hledat? Možná bych se mohla někoho zeptat? Ale jak bych se jich měla zeptat?  ‘Neviděli jste tady někde pobíhat upíry?‘ Nebo: ‚Neviděli jste tady někde Cullenovi, kteří se na slunci třpytí jako miliony drahokamů?´ Tak s tímto by mě tak zavřeli někam na psychiatrickou kliniku.

Budu se řídit vlastním rozumem. Co mi máma říkala, tak pokaždé si vybírali krásné a přepychové domy někde na samotě u lesa. Vzala jsem tedy rozum do vlastních rukou a pomalu jsem jela a dívala se každým směrem, kam bych mohla jet.  Byla jsem už na konci městečka, když jsem uviděla odlehlou polní cestu, která mířila někam mezi lesy. Bez jakéhokoliv zaváhání jsme sjela na onu cestu, kterou z obou stran lemovaly různé stromy a keře  a jela jsme po ni a nevěděla, kam mě zavede.

Když už jsem po pěti minutách ztrácela naději, že bych mohla někam dojet, tak se předemnou objevil krásný přepychový dům. Byl hrozně podobný tomu, co měli Cullenovi ve Forks. Jednou jsem ho tam viděla, ale máma o tom neví, protože by mi to asi zatrhla.

Byl krásně bílý a většinou byl prosklený. Přijela jsem před dům a vypnula jsme motor. Srdce se mi rozbušili jako o závod. Podívala jsem se na sebe do zrcátka a trochu jsem se zděsila. Měla jsem příšerné kruhy pod očima, protože jsem neměla dostatek krve,i když jsem si nějakou krev vzala sebou z domu, tak ji bylo stejně málo a já jsem začala pomalu slábnout a chtě nechtě budu potřebovat krev. Mimo těch hrozných kruhů pod očima, můj obličej zdobilo několik šrámů od té autonehody.

Zhluboka jsme se nadechla, vzala jsem tašku z vedlejšího sedadla a s rozklepanýma nohama jsem vystoupila z auta a vydala jsem se ke dveřím. Plná strach, obav, ale i vědomím, že konečně tady uvidím svoji rodinu, protože všude okolo mě se rozprostíral upíří pach.

Je možné, abych měla takové štěstí, že je najdu na první pokus?

S každým krokem jsem jim teď byla blíž, než bych si kdy mohla myslet. Místo toho, abych byla šťastná,  že je uvidím, mě naplňoval pocit strachu.

Poslední krok a stála jsem před velkými tmavými dveřmi, které mě oddělovali id moji rodiny. Pomalu jsem natáhla svoji ruku a   zaklepala jsem na dveře. Věděla jsem, že už dávno o mě musí vědět. Hned jak jsem ruku stáhla zpět k tělu se dveře otevřely a já jsem v nich uviděla upírku, která vypadala jako bohyně.

Alice:

Už jsou to dlouhé čtyři roky a deset měsíců, co jsme ji opustili. Jak se teď asi Bella má? Má manžela, který ji miluje? Má děti? Je šťastná? Několikrát jsem seji chtěla podívat do její budoucnosti, ale to by byla další rána do mého kamenného srdce, protože bych nemohla bych být s ní. Každý ji i přes ty dlouhé čtyři roky stále stejně milujeme jako před tím a i Rous se po ni stýská a byla by ráda, kdyby Bella patřila do naší rodiny.

Nikdy Edwardovi nedokážu odpustit to, že ji opustil. Že ji lhal o jeho citech k ní. Že ji řekl, že ji nemiluje, i když to není pravda. Miluje ji víc než cokoliv jiného na světě, a proto není divu, že když nás poctí svoji návštěvou, tak tady s námi je jen pár hodin a poté zase odjede se někam toulat, aby nemusel slyšet naše myšlenky, které většinou patří Belle.

Seděli jsme všichni v obýváku kromě Edwarda, který má přijet za hodinu po měsíci zase k nám a Carlisla, který je v práci. Ani jsem neznamenala, že k nám někdo přijel, když jsem uslyšela zaklepání na naše dveře.

„Jdu otevřít,“ nabídla se Rosalie a jak řekla, tak taky udělala a šla otevřít vchodové dveře. Ale co jsem v nich uviděla, mě úplně zarazilo.

„Ta podoba,“ vydechla jsem.

předchozí << shrnutí >> následující

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Odpusť mi, prosím 17. kapitola :

 1
1. kikuska
28.06.2011 [20:21]

kikuskaSuper. Ja mám takú radosť, že ich našla. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře