Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpusť mi, prosím 10. kapitola

Dům - ukázka

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Odpusť mi, prosím 10. kapitola A je to tady! Je tady další kapitolka. Zaprvé bych Vám velice chtěla poděkovat za komentáře. Moc Vám za ně děkuji a pokud budete chtít, aby byla i další kapitolka, tak zanechejte komentář. Moc Vám děkuji Vaše NessCullen :D

06.02.2010 (16:00) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4536×

„Zítra budu muset zajet nakoupit, ať nejsem o hladu.“ Začala jsem mluvit do tichého domu. Za hodinku mi dovezli pizzu, kterou jsem hned celou snědla. Umyla jsem po sobě talíř a šla jsem zkontrolovat malou, ale když jsem přišla do pokoje, tak moje Renesmee ona …

 

 

… stála na svých nožičkách a ručičkami se přidržovala postýlky, aby neupadla. Její zlaté vlásky se ji vlnily po její ramínka a rozhodně nevypadala na pěti denní miminko, ale na dvouletou holčičku. Jak je něco takového možné? Jak?

„Renesmee?“ zeptala jsem se opatrně, abych se ujistila, že je to opravdu moje holčička. Že ji třeba někdo nevyměnil. Renesmee se na mě otočila a na tváři vykouzlila krásný úsměv a tím mi odkryla své zoubky, které byly krásně bílé a rozhodně ještě ráno po nich nebyla ani zmínka. Jak se něco takového mohla stát za pár hodin. Je to tím, že je její otec upír?

Pomalu jsem přistoupila k její postýlce a vzala jsem ji do náruče. Přes těch  pár hodin, která jsem strávila dole se změnila k nepoznání. Místo mé malé holčičky jsem chovala holčičku, která se na mě usmívala kouzelným úsměvem po jejím otci a  ukazovala mi svoje krásné zoubky mezi kterými byly poznat i zoubky po jejím otci. Moje nejhorší obava se naplnila. Její upíří část nezapřu a jak to vypadá, tak o sobě dává pěkně vědět.

„Jak jsi tak rychle vyrostla zlatíčko?“ zeptala jsem se jí i když jsem věděla, že odpovědi se nedočkám, ale místo toho mi Renesmee dala svoji malou ručku na moji tvář a já jsem uviděla sebe jak jsem tady před chvíli stála a v obličeji jsem měla vyděšený výraz. Výraz, který se mi na tváři objevil i teď. Ona mi dokázala poslat svoji myšlenku?

„To jsi mi ukázala ty?“ jako kdyby mi rozuměla a přikývla hlavičkou na znamení souhlasu. Kdyby mi někdo něco takové ráno řekl, tak bych se mu akorát vysmála. Ale teď? Co mám teď dělat? Co když bude stále růst a růst až z ní bude stará babička a vůbec si neužije svůj život. Najednou mě ovládla panika. Musela jsem malou dát do postýlky a sednout si na židli, aby to se mnou neseklo. Ale najednou se mi zatměno před očima a stejně to se mnou seklo a já jsem spadla na měkký koberec.

Z ničeho nic jsem se ocitla na mé a Edwardově louce. Nebyl tam ale Edward jako v mých snech, ale stála tam stařenka s dřevěnou hůlkou a stříbrnými vlasy, které měla stažené do copu. Neznala jsem ji, ale něco mě k ní táhlo. Cítila jsem, že nás spojuje nějaké pouto. Sice jsem to pouto neznala, ale cítila jsem, že je silné. Pomalým ale jistým krokem jsem se přibližovala k té staré paní, když uviděla, že k ní jdu, tak se jí na tváři objevil krásný úsměv.Úsměv, který jsem už viděla. Viděla jsem ho dnes u Renesmee. Že by to byla moje malá holčička a moje nejhorší předtucha by se naplnila?

„Ne to není možné!“ okřikla jsem sama sebe, ale tak aby to ona neslyšela. Zastavila jsem se a pořádně jsem si ji prohlédla. Hned mě upoutali její hnědé oči. Hnědé velké oči, které na mě upírala.

„Mami?“ oslovila mě. Ona mi řekla mami? Ne to přece nemůže být pravda. Když se mi teprve narodila a už mi ji chtějí vzít jako všechno ostatní. Proč nemůžu mít právo aspoň na trochu štěští. Proč nemůže být moje dcera v pořádku? Proč nemůže být jako ostatní děti? Proč mě museli všichni opustit a proč jsem na to všechno musela zůstat sama? Proč? Věděla jsem, že přede mnou stojí moje dcera. Ale stejně jsem se jí musela zeptat. Musela jsem se jí zeptat, abych měla stoprocentní jistotu, ale pořád ve mně byla malá naděje, že se mýlím a ona není moje dcera.

„Renesmee?“ zeptala jsem se tedy opatrně.

„Ano mami?“ odpověděla mi a ve mně zemřela i poslední naděje. Poslední naděje, že moje dcera brzy zestárne. V tu samou chvíli, kdy mi došel velmi důležitý fakt o mé dceři  jsem se probudila.

Hned jak jsme se probudila, tak jsem vzala Renesmé do náruče a co nejvíce jsem ji k sobě tiskla. Nezabránila jsem si a začala jsem plakat. Plakat ze strachu, že se její růst nezastaví. Že  mi moc rychle vyroste, a taky tak brzy zemře. Pořád jsem ji k sobě silně tiskla a vdechovala její krásnou vůni a snažila jsem si každý její malý detail zapamatovat a vrýt si jej do paměti.

„Renesmee,“ vzlykala jsem její jméno do jejich zlatavých vlásků. Malá nevěděla, co se děje. Vydržela bych ji takhle držet pořád, ale věděla jsem, že musíme odjet. Musíme odjet, protože jestli takto bude Renesmee růst, tak by bylo velmi podezřelé, abych tady už měla dvouroční holčičku místo týdenní holčičky. Znovu jsem malou dala do postýlky a pohladila jsem ji po její měkoučké tváři a naklonila jsme se k ní, abych ji mohla políbit do jejich vlásků.

„Miluju tě Renesmee,“ zašeptala jsem jí do vlásků a šla jsem do mého pokoje. Plná strachu a obav jsem začala do velkého kufru, který jsem měla pod postelí házet důležité věci, které bych mohla potřebovat. Věděla jsem, že musím odjet někam. Musím odjet někam kde nikdo není. Ani ne za hodinu jsem měla vše zabaleno ve třech kufrech.  Přemýšlela jsem, kam mám jít. Kam mám jít, tak aby tam nikdo pro jistotu nebyl. Jako rána z čistého nebe jsme se vzpomněla na jednu chatku. Chatku, kterou vlastní Cullenovi. Jednou mi o ní Edward říkal a dokonce mi to ukazoval i na internetu. Říkal, že ji vůbec nepoužívají. Třeba ji najdu. Má být někde 70 kilometrů od tud. Rychle jsem sedla k internetu a pracně jsem začala hledat. Po úspěšném hledání jsem konečně onu chatku našla a vytiskla jsme si cestu. Sice jsem se trochu spletla, protože odtud to je sto kilometrů, ale budeme tam samy. Aspoň potu dobu než  zjistím, co se s malou Renesmee děje.

Kufry jsme odnesla do auta a šla jsem pro malou do jejího pokojíčku. Bála jsem se, že až tam vejdu, tak tam nebude už moje malá holčička, ale bude tam stát stará paní z mého snu. Ještě před tím než jsem otevřela dveře jsem se zhluboka nadechla, a pak jsem opatrně otevřela dveře. Žádná stará paní tam na mě nečekala, ale byla tam moje malá holčička. Vypadala, že se vůbec nezměnila teď. Spinkala v postýlce  a cucala si palec. Vypadala, tak sladce. Ani se nedivím, že se Edward na mě díval, když jsem spala. Na ni bych se dokázala dívat hodiny a vůbec by mě neomrzela. Je tak překrásná a zranitelná.

Opatrně jsem ji vzala z postýlky a zanesla jsem ji do auta, kde jsem ji dala do sedačky a vydaly jsme se pomalu na cestu do našeho nového, ale neznámého života.

předchozí << shrnutí >> následující

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Odpusť mi, prosím 10. kapitola :

 1
1. kikuska
28.06.2011 [19:04]

kikuskaTo ma mrzí, že tak rýchlo vyrástla. Veď si ju Bella ani neužije, keď bude tak rýchlo rásť. Prosím, nech tá maličká je nesmrteľná. Presne tak ako v knihe. Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře