Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odhalené tajemství 9. kapitola

14.08.2010 (08:15) • Bellaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1428×

Asi po půl hodině mě to už u televize přestalo samotnou bavit, a tak jsem si řekla, že si asi půjdu číst do svého pokoje. Jenže to bych nesměla jít kolem Justinova pokoje. Dveře od jeho pokoje byly pootevřené, a tak mi to nedalo. Neslyšela jsem žádné zvuky, a tak jsem si řekla, že tam Justin není. Ale když jsem otevřela dveře, uviděla jsem… nahého Justina.

Když mě uviděl, jak na něj zírám, rychle sáhnul po osušce a zakryl si svoje přirození. Byl ještě celý mokrý z toho, jak právě vylezl ze sprchy.

Srdce mi začalo zrychleně bít a já nevěděla, co mám říct. Prostě jsem tam jen tak stála a pořád na něj civěla. Musela jsem si odkašlat.

„Ehm…“

„Co tu děláš?“

„Já jsem… já… šla jsem kolem a myslela jsem, že…“ Slova mi nešla ven z pusy a stále jsem musela myslet na jeho nádherné tělo. Snažila jsem se koukat kamkoliv, jen ne na něho, ale bylo to opravdu těžké.

„A myslela si, že mě budeš špehovat,“ začal se smát a já se cítila ještě trapněji. Nejsem přece žádná zoufalá holka, která musí šmírovat kluky, když vylezou ze sprchy.

„Ne, tak to nebylo. Chtěla jsem se tě jen zeptat, jestli něco nepotřebuješ, ale když vidím, že ne, tak už půjdu do postele.“ Justin ke mně pomalu kráčel a já před ním ustupovala. Ale už jsem za sebou nic neměla a narazila do zdi. Justin ke mně došel, přitisknul se celým svým tělem ke mně. Celá jsem roztála a srdce mi začalo bít ještě rychleji.

Musel to slyšet, protože se nádherně usmál a začal mě líbat na krku. Zasténala jsem a ještě víc se k němu přitiskla. Bylo tak nádherné cítit jeho teplé tělo na svém. Zcela jsem se poddala jeho něžnému hlazení.

„Jsi tak nádherná. Ani nevíš, jak dlouho jsem toužil tohle udělat.“ Sklonil se ke mně a hladově mě políbil. Už jsem se s pár kluky líbala, ale tohle bylo něco tak krásného a jiného. Celým mým tělem procházelo mravenčení a já se cítila tak neskonale krásně a smyslně. Líbat se s ním bylo tak kouzelné a zároveň hříšné.

Nemohla jsem uvěřit tomu, že po mně toužil. Já jsem na něj taky myslela a nechtěla si to přiznat, ale když jsem byla v jeho náruči, už nikdy jsem se od něj nechtěla odpoutat. Asi jsem se do něj zamilovala, ale můžu mu to říct už teď? Co když to on tak necítí? Může se mi vysmát a už nikdy mě nepolíbí. Ne, zatím mu nic říkat nebudu.

Odtrhl se ode mě a políbil mě na víčka. Bylo to tak intimní, že jsem se na něj musela usmát. Nechtěla jsem, aby mě někdy pustil.

„Musíš mě na chvíli pustit.“ Zmateně jsem se na něj zamračila a nechápala proč. Vždyť jsou všichni na lovu a jsme tu jen my dva, takže se není čeho bát.

„Proč? Lituješ toho, že jsi mě políbil?“

„Ne, to rozhodně ne. Byla to nejkrásnější chvíle v mém životě. Jen se musím obléct, protože hrozí, že bych si tě mohl vzít hned tady, a to já nechci. Ještě ne.“

„Tak dobře, ale pospěš si.“ Vyšla jsem z jeho pokoje a opřela se čelem o chladivou zeď. Co jsem to provedla? Já jsem se do něj zamilovala a budu z toho mít akorát zlomené srdce. Vím přece, jak dopadla moje matka. Ale Justin není takový mizera, jako je Edward. On by mi nikdy záměrně neublížil. Nebudu se zabývat tím, jestli mě Justin miluje, nebo ne. Prostě nechám věci volně plynout a časem se do mě třeba zamiluje.

Doufám, že Alice na lovu všechny zdrží. Snad všechny vyhnala někam pěkně daleko. Chci být s Justinem ještě chvíli sama, než odjedeme na Aljašku. Možná bych mohla požádat Alice, ať tam jede Justin s námi. Ale nebylo by podezřelé, že ho tam chci? Stejně bychom tam asi neměli žádné soukromí, ale můžu se jí na to aspoň zeptat.

Viděla, jak mě Justin líbá? To je více než jasné. Měla to od začátku naplánované a věděla, že se to stane. Někdy bych chtěla mít dar jako ona. Musí to být strašná výhoda vědět předem, co se stane. Co tam ten Justin tak dlouho dělá?

Nakoukla jsem do pokoje a musela se usmát nad tím, když jsem viděla Justina, jak si oblíká košili a nedaří se mu zapnout knoflíky.

„Chceš pomoct?“ Postupně jsem provlékala knoflíky dírkami.

„Tohle jsi mi udělala ty. Jsem upír, který si neumí zapnout košili.“

„Nemůžu za to, že tě rozruší jedna nevinná pusa. Musíš si na to zvykat.“

„Tak mi s tím pomoc, pokušitelko.“ Políbil mě něžně na rty a já si ho přitáhla k sobě. Bylo tak nádherné líbat jeho krásné rty. Ale samozřejmě, že nás musel hned někdo vyrušit. Proč jen je Alice nezdržela? Říkala, že tam budou aspoň hodinu. Ale ta už asi uplynula, že? V Justinově přítomnosti je těžké myslet na čas.

Slyšela jsem, jak cvakly dveře a potom hlasy. Odtrhla jsem se od Justina a snažila se trochu si upravit rozcuchané vlasy.

„Ty nechceš, aby to věděli?“ zeptal se mě Justin nahněvaně a zapínal si zbylé knoflíky u košile. Chci, aby to věděli? Ne, ještě ne. Dokud si nebudu jistá, že to se mnou Justin myslí vážně, tak se nikdo nic nedozví.

„Ještě ne. Možná až přijedeme z Aljašky. Zkus si mě nevšímat a já budu dělat to samé. Než pojedeme, přijď ke mně do pokoje rozloučit se.“ Líbla jsem ho na tvář a vyšla z jeho pokoje. Nikdo nahoře ještě nebyl, a tak jsem sešla dolů za ostatními. Snad si ničeho nevšimli.

Mamka se o něčem živě bavila s Edwardem, ale když mě uviděla, ztichla. Já věděla, že přede mnou všichni něco tají. Ale copak to jenom může být, že o tom nemůžu vědět jenom já? Musím to zjistit, ale z Justina to nedostanu. Ještě by to mohl říct ostatním a to by zmařilo moje plány. Musím na to přijít sama.

„Jak bylo na lovu?“

„Moc dobře ne. Alice nás donutila, abychom jeli dál než dřív, že prý tam jsou hojně medvědi. Ale žádní tam nebyli. Jsem hladovej,“ stěžoval si Emmett a hladil si břicho. Musela jsem se zasmát a v duchu jsem děkovala Alice, že mi poskytla možnost být o samotě s Justinem.

„To je mi hrozně líto. Alice mívá většinou vždycky pravdu. Kde vůbec je?“

„Cestou se s Jasperem zastavili v hotelu a můžeš jenom hádat, co tam tak asi dělají. Jestli chceš, můžeme je jet navštívit,“ chechtal se Emmett a poplácal mě po zádech. Asi se mi tam za chvíli udělá modřina. Vůbec si neuvědomuje, jakou má sílu. Může mě trošku šetřit, když jsem poloupír.

„Edwarde, chtěla bych si s tebou promluvit. Můžeš na chvilku?“ Zamířila jsem do kuchyně a nečekala na odpověď. Edward si sedl na barovou židli a čekal, co ze mě vypadne. Bylo vidět, že je na mě pořád pěkně naštvaný. Měl na to samozřejmě právo, ale nemusel to tak moc přehánět. Přece jsem mu neřekla nic tak hrozného, nebo jo? Ale stejně se mu musím omluvit. Do konce života bych si to vyčítala.

„Vím, že jsem byla tenkrát v autě hodně nepříjemná, a chtěla bych to napravit ještě před tím, než odjedeme a já nebudu mít možnost náš malý spor urovnat. Neříká se mi to lehce, ale omlouvám se ti. Bylo ode mě hnusné, že jsem na tebe tak vyjela. To, co bylo mezi mou matkou a tebou, je mi už jedno. Nebudu se mezi vás plést, a jestli ti odpustí, tak to přijmu.“ Edwardův obličej se rozzářil a silně mě objal. No, páni. Nevěděla jsem, že se ho moje omluva tak dotkne. Asi se umím skvěle omlouvat. Měla bych se v tom cvičit.

„Děkuju, Renesmee. Ani nevíš, co to pro mě znamená. Už jsem se bál, že mě budeš do smrti nenávidět a nikdy mi neodpustíš mojí velkou chybu. Slibuju, že se budu snažit být ti dobrým otcem. Mám tě rád.“ Musela jsem se držet, abych se dojetím nerozbrečela. Já přece nejsem žádná citlivka. Měla bych dělat necitelnou, ale já prostě nedokážu být s někým dlouho rozhádaná. Mám z toho potom výčitky svědomí.

„To je dobrý. Nevěděla jsem, že tě to tak vezme, ale aby mezi námi bylo všechno jasné, tak si musíme vyjasnit pár věcí.“

„Dobře. Cokoliv chceš.“

„Zaprvé tě budu oslovovat Edwarde, protože se mi zdá trochu divné oslovovat kluka v mém věku otče. Zadruhé se prosím vyvaruj jakýchkoliv objetí, pus, nebo něčeho podobného. Odpustila jsem ti, ale to neznamená, že je všechno smazané. A zatřetí o tomhle nikomu neříkej. Nechci, aby si ostatní mysleli, že jsem měkota,“ ukončila jsem svůj proslov a čekala, co z něj vypadne. Doufám, že s tím bude souhlasit.

„Moc se mi to nelíbí, ale když tě to udělá šťastnou, tak se tomu všemu budu snažit vyhnout. Ale nemůžu ti zaručit, že se k tobě budu chovat chladně. Jsem tvůj otec a chci, aby ostatní věděli, že tě mám rád.“

„Jsem si jistá, že už to ví. A teď se můžeme vrátit zpátky do kuchyně. Určitě si říkají, co tady probíráme.“ Šla jsem za ostatními do obýváku a uviděla Alice, jak se tulí na křesle na Jaspera, který je štěstím bez sebe, že jí může držet v náručí. Kéž bych něco takového taky mohla dělat s Justinem na veřejnosti. Ale zatím to ještě nechci nikomu říkat. Alice to určitě nikomu neřekla a neřekne, dokud jí to sama nedovolím. Vím, že si před Edwardem umí chránit myšlenky a určitě jí v tom pomáhá Jasper. Umí ji skvěle rozptýlit.

„Nessie, běž si raději rychle sbalit, nebo zmeškáme letadlo,“ upozornila mě Alice a nenápadně na mě mrkla.

Doufám, že se vám tahle kapitola líbila a zanecháte mi nějaký komentář.

Další

Autor: Bellaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odhalené tajemství 9. kapitola: