Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odhalené tajemství 6. kapitola

30.06.2010 (11:45) • Bellaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1428×

Jeli jsme autem dva dny, než jsme konečně dorazili k domu Cullenů. Byla jsem z toho setkání děsně nervózní a celou dobu v autě jsem přemlouvala Marca, ať to odložíme na později. On byl ale neúprosný a nic na světě by s ním nedokázalo pohnout.

Je to vážně otrava. Když si něco usmyslí nikdy nezmění názor, ať se děje, co se děje. Myslím, že je to taková chybička v tom jeho dlouhém a dokonalém upírství.

Docela jsem se bála setkání Petera s Culleny. Nebyla jsem si totiž vůbec jistá, jestli se s nimi opravdu zná. Ten jeho příběh byl vážně divný. Něco přede mnou určitě skrývá, ale co to tak může být? Od našeho rozhovoru v autě jsme spolu už nebavili. Nebudu se mu přece vnucovat a udržovat konverzaci. O to se už postaral Marc s jeho přednáškou, jak se mám ke všem chovat.

„Musí si o tobě myslet, že jsi hrozně rozmazlená. Nechceš zajet do nákupního centra něco jim koupit? Určitě by ti potom odpustili.“

„Ne! To spíš oni by měli být rádi, že jsem se vůbec vrátila. Žádné dárky jim kupovat nebudu. Bylo by to trapný, tak už s tím přestaň.“

„Omluvíš se jim.“

„Ne!“

„Ale ano. Snad jsi si už uvědomila, jakou jsi udělala obrovskou chybu Renesmee. Takový útěk si samozřejmě žádá omluvu.“

„Marcu, prosím.“

„Však ty mi ještě budeš děkovat.“ Tuhle větu řekl snad stokrát od té doby, co jsme vyrazili. Asi mu to činilo velkou radost, takhle mě psychicky trápit.

Jemu samotnému nedělalo žádné starosti to, jestli ho vůbec Cullenovi přijmou. A mně bylo předem jasné, že ho přijmou určitě. Byli přece ke všem vždycky tak milí a pozorní, že by je nemohli odmítnout. A já se za Marca a Angelinu zaručím.

Ještě jednou jsem se nadechla a otevřela dveře od auta. Marc s ostatními šli hned za mnou. Cítila jsem, jak mi divoce buší srdce. Raději jsem dala okolo sebe štít, aby mi Edward nemohl číst myšlenky. To bylo to poslední, co jsem potřebovala.

Zaklepala jsem na dveře a čekala, až mi někdo z rodiny otevře. Nemusela jsem čekat ani vteřinu a už ve dveřích stála Alice. Když mě uviděla, radostí mě objala a já její objetí opětovala. Měla jsem ji docela ráda, i když jsem se s ní skoro vůbec neznala.

„Neviděla jsem, že přijedeš.“

„A kdo jsou tihle?“ zeptala se zvědavě a já v tu chvíli byla ráda, že přijeli se mnou. Aspoň jsem v tom nebyla sama.

„Představím vám je všem najednou.“ Prošla jsem kolem Alice a ani nestačila pozdravit ostatní Cullenovi, kteří stáli kousek ode mě. Sevřely mě totiž máminy paže.

„Renesmee, tolik jsem se o tebe bála. Alice sledovala každý den tvou budoucnost, ale měla jsi kolem sebe štít.“

„Omlouvám se, že jsem utekla, ale bylo toho na mě moc.“ Přerušila jsem obětí a usmála se na Marca. Ten ke mně přišel a chytil mě kolem ramen. Slyšela jsem, jak Justin zavrčel. Počkat, on snad žárlí? Toho bych mohla později využít.

„Bello, taky tě rád vidím.“

„Jsem ráda, že jste přijeli taky.“

Představila jsem všem Marca a Angelinu. Byli z nich nadšení, ale z Petera moc ne. Ten se jen lehce objal s Carlislem a to bylo všechno. Musím se Carlislea potom zeptat na to, odkud se znají. Všechno mi to totiž přijde neobvyklé.

„Co kdybychom se na ten příběh posadili?“ navrhl jí a já zkameněla. Moment, snad jí nechce Marc říct pravdu? Sedla jsem si pro jistotu vedle Alice a nenápadně zavrtěla hlavou na Marca. Ten si mě ale nevšímal a otočil se k Belle. Ta nebyla překvapivě nalepená na Edwarda, ale seděla kousek od něho. Přesto se na ni koukal jako na obrázek.

„Marc ti chtěl jenom říct, mami, že celou tu dobu, co jsem u nich byla, jsem byla hrozně smutná a zdrcená, že jo?“ Otočila jsem se výhružně na Marca. Ten viděl hrozbu v mých očích, a tak rychle sklopil oči k podlaze.

„Co provedla?“ zeptal se tentokrát Edward. Jak já jsem ho nesnášela ještě víc. Měl by někam odejít a už se nevracet.

„Nic, vůbec nic.“

„Marcu, řekni mi to, nebo ti Edward přečte myšlenky.“ Takové vyhrožování. Marc to teď matce určitě všechno vyžvaní.

„Renesmee k nám přijela přesně před půl rokem. Řekla nám o vaší hádce a chtěl jsem, aby se ti omluvila. Ale má svojí hlavu, a tak jsem ji nechal u nás dočasně bydlet.“ Slovo dočasně zdůraznil, jako by to mělo nějaký smysl.

„Nejdřív byla zamčená ve svém pokoji, ale asi po měsíci začala chodit ven. Přesněji řečeno do baru a odtud se vracela k nám. Bylo to tak třikrát týdně.“

„A jak se vracela?“ Matka vypadala opravdu rozzuřeně, to samé Edward a Justin. Copak se o sebe nedokážu postarat?

„Mírně opilá, ale ne vždycky,“ dodal, aby trochu zvedl náladu této pochybné společnosti. Tím mi to ale stejně neurovnal. Teď jsou na mě všichni naštvaní a budou chtít, abych jim to vysvětlila. Neměla jsem Marcovi dovolit, aby mě sem vozil a raději utéct.

„Cože jsi? Bože, já jsem si myslela, že jsi trochu zodpovědná, ale jak se ukázalo, tak ne. Takže odteď tu s námi zůstaneš a už se nikam nehneš. Neměla jsem tě nikam pouštět, to by bylo nejlepší. Měla bych tě hezky pod dohledem, ne jako teď. Koukni se na sebe. Takhle jsi se nikdy nechovala, ale teď jsi úplně jiná. Stala se z tebe alkoholička? Možná bych měla zavolat na léčebnu, abychom to zastavili dřív, než–“ Přerušila jsem ji dřív, než stihla mluvit dál.

To se mi snad zdá. Ona si myslí, že je ze mě alkoholička?

„To snad trochu přeháníš, ne? Jsem poloupír a ne alkoholička. Už dávno nejsem dítě, tak se mnou tak přestaň jednat.“ Naštěstí se do toho vložila Angelina, která za celou dobu ještě nepromluvila. Snad mi pomůže.

„Myslím, že je jedno, co Renesmee předtím dělala. Jestli chcete být rodina, tak se musíte vzájemně pochopit a ne si pořád něco vyčítat. Ten Renesmein útěk nebyl moc promyšlený, ale měla na to plné právo. Asi by se tak zachoval každý, co je tady. Nemůžete ji pořád jen odsuzovat. Zkuste ji pochopit, a tak si k ní najdete cestu. Znám ji už hodně dlouho, abych věděla, že jí změny vadí. Vžijte se prosím do její situace.“

To bylo od Angeliny asi to nejhezčí, co jsem ji kdy slyšela říct. Vždycky byla tak plná pochopení, že jsme si někdy mysleli, že to musí být její dar. A tímhle se to ještě potvrdilo. Divím se ale, že nestála na straně Belly.

„Asi máš pravdu,“ přiznala matka a smutně se na mě koukla. Určitě jsem jí chyběla. Začala jsem litovat toho, že jsem ji tak rychle opustila.

„Promluvíme si v soukromí?“ Přikývla jsem a rozeběhla se za ní do lesa. Když se zastavila, taky jsem stála. Nebylo mi moc do smíchu.

„Angelina má pravdu. Měla jsem tě pochopit, ale já nechtěla. Kdybych tak mohla vrátit čas, tak bych tě nikdy nepustila, ale já to bohužel neumím.“

„Taky je mi líto, že jsem odešla, mami. Nechtěla jsem, abys trpěla, ale bylo toho na mě moc, že jsem prostě potřebovala utřídit si myšlenky.“

„Já vím, zlato. Pojď ke mně.“ Objala mě a já začala vzlykat.

„Hrozně se mi stýskalo.“

„Mně taky, ani nevíš jak moc. Byli jsme z toho všichni úplně zničení. Jasper nejvíc, protože cítil naše emoce. To je totiž jeho schopnost, takže je teď rád, že jsi se konečně ukázala. A Alice nedělala nic jiného, než že hlídala, jestli aspoň na chvíli nepustíš štít.“

„Moc mi to nešlo, ale trénovala jsem a už mi to docela jde. Jsem ráda, že je ta schopnost silnější než ta tvoje. Takhle mě Alice nemůže vidět.“

„Někdy je to docela mínus.“

„No, a co ty a…“

„Edward? Ráda bych ti řekla, že jsme se k sobě vrátili, ale opak je pravdou. Několikrát zkoušel se ke mně přiblížit, ale já k němu už asi necítím to, co dřív. Hrozně mě totiž zranil, takže nevím, jestli mu kdy dokážu odpustit. Je to těžké.“

„To je mi líto, mami. Chci, abys byla šťastná. A když to má být zrovna s Edwardem, tak budiž. Nemůžu se do toho plést. Jestli se k němu chceš vrátit, tak to udělej. Nemusíš se mnou vůbec omezovat.“

„To je od tebe hezké.“

„To jsem už já. Vždycky udělám to nejlepší. Ale čím si nejsem vůbec jistá, je Peter. Potkala jsem ho při cestě za Marcem a Angelinou. Říkal, že je známý Cullenů, ale teď mi nepřipadá, že by tady byl někdo rád, že ho vidí.“

„Nikdy jsem ho neviděla.“

„Myslíš, že nám neublíží?“

„Kdyby ano, tak by ho Carlisle nevzal do svého domu. Určitě jsou to jen staří přátelé, nemusíš si s tím vůbec lámat hlavu.“

Jen aby mami. Cítím, že se něco hrozného chystá.

Další

Autor: Bellaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odhalené tajemství 6. kapitola: