Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odhalené tajemství 11. kapitola

02.11.2010 (15:30) • Bellaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1420×

Po celou dobu, co jsme jeli na letiště, jsme všichni mlčeli jako zařezaní. Neměla jsem náladu na to se s někým bavit. V tuhle chvíli jsem byla docela ráda, že jedeme na Aljašku jen my holky. Kdybych tam musela jet i s Justinem, neudržela bych se. Copak nemám právo na to, abych si od něj trochu odpočinula?

Vztek ze mě už opadnul a nahradily ho pochybnosti. Říkala mi Rosalie pravdu? Co když mi o Justinovi lhala? Nikdy mě neměla ráda, ani mojí matku. A Alice mi říkala, že Justin je pro mě ten pravý. Ona by mi přece nelhala. Asi jsem se nechala unést žárlivostí. Měla bych si s Rosalie vážně promluvit o tom, co o Justinovi říkala. Mám takový pocit, že mi neříkala úplnou pravdu. Možná jsem měla Justina vyslechnout. Co když jsem ho tím svým chováním odradila tak, že se mnou už nebude chtít mít nic společného?

Za čtvrt hodiny jsme byli na letišti. Alice se loučila s Jasperem, mamka s Edwardem, Rosalie vášnivě líbala Emmetta a Esmé se objímala s Carlislem. Bylo to tak srdceryvné, že jsem skoro litovala, že tu není Justin. Ale stejně by mi to k ničemu nebylo. Na veřejnosti nebudeme dávat nic najevo, dokud si nebudu úplně jistá, že mě miluje. A to se asi hodně načekám. Jsem pro něj jen další románek. Jde mu jen o to, aby se se mnou vyspal. Každému klukovi jde jen o tohle. Nejsem žádná hloupá husička, která si nechá namluvit něco jiného.

To je jedno, teď na to nechci myslet, akorát mě to ještě víc rozesmutní. Zkusím se v letadle nějak odreagovat.

Sledovala jsem, jak se Esmé srdceryvně loučí s Carlislem, který jí nechtěl pustit z náručí. Co se s nimi všemi kruci děje?

„Miluju tě, bude se mi stýskat,“ šeptala mu Esmé a políbila ho do vlasů. Co se tady děje? Proč se všichni loučí, jako by se mělo stát něco strašného?

„Mě taky, lásko. Slibuju, že ti budu pořád volat a řeknu ti, jak to probíhá. Nemusíš se o mě bát, budu v pořádku.“

„Miluju tě.“ Esmé ho pustila a poslala mu vzdušnou pusu. Stoupla si vedle mě a objala mě kolem ramen.

„Děje se něco Osmé?“

„Ne, vůbec nic. Jen se s ním nerada loučím, to je všechno,“ řekla trochu chraptivým hlasem, z něhož zaznívala úzkost. Tak na tohle jí ani náhodou neskočím. Mě jen tak snadno neobalamutí. Něco vážného se tu děje. Moje podezření bylo správné.

„Něco se děje.“ Setřásla jsem její paži a vážně se na ní zadívala.

„Neděje. Prosím, nech toho, Nessie. Neztěžuj to ještě víc. Poslechni mě.“

„Ale… dobře.“ V letadle si sednu vedle Alice a budu se snažit z ní něco vytáhnout.

Počkala jsem, až se všechny ostatní rozloučí se svými muži. A že to bylo dlouhé čekání. Naštěstí Alice pořád sledovala čas a přiměla všechny, aby sebou hodili. Letadlo na Aljašku totiž neletí moc často. Kdo by taky jezdil na Aljašku? Jenom upíři.

Stihli jsme to jen taktak. Sedla jsem si vedle Alice. Ta to čekala. Ale když si chtěla vzít záměrně sluchátka a poslouchat hudbu, tak jsem jí to rychle zatrhla. Na mě si jen tak nepřijde. Chci vědět, co se děje.

„Řekneš mi to?“

„A řekneš mi ty, proč ses pohádala s Justinem? Měla jsem za to, že jsi do něj zamilovaná. Nechápu to.“

„Všechno se trochu zvrtlo, Alice. Ale teď už se na něj nezlobím. Trochu jsem vybuchla, protože mi Rosalie řekla, že mě jenom využívá a chce si se mnou užít. Nevím, jestli tomu mám věřit.“

„Nevěř. Víš přece nejlépe ze všech, že bych ti nikdy nelhala. Když jsi konečně přestala používat svůj štít, viděla jsem tebe a Justina. Máte společnou budoucnost. Ale dnes to tak nevypadalo. Nesmíš Rosalie dovolit, aby vám to překazila.“

To, že jsem přestala používat svůj štít, je pravda. Bylo to totiž tak vyčerpávající, že jsem to vzdala. Neměla jsem teď žádnou schopnost, o které bych věděla, a to asi je ze všeho nejhorší. Každý upír přec něco umí. Já asi ne. Třeba je to tím, že jsem jen poloupír.

„Máš pravdu. Já jsem tak hloupá, že jsem jí na to skočila. Justin se na mě teď určitě musí strašně zlobit. Nejradši bych mu zavolala, ale to asi není moc dobrý nápad.“

„Jestli chceš, tak mu zavolej. Není to přece nic špatného. Já o tom nikomu neřeknu ani slovo.“

„Ne. Nebudu mu volat. On na tom přece taky nese svojí vinu. Nepřišel za mnou do pokoje, jak slíbil a já ho potom viděla s Rosalie. Smáli se a vypadalo to, že na mě úplně zapomněl. To mu jen tak nezapomenu. Pro něj nejsem víc, než věc, s kterou by si mohl užít.“

„Nemůžu se mezi vás dva plést. Asi měl něco jiného na práci, takže za tebou nemohl přijít.“

„Něco s Rosalie? Ta se zajímá jen o to, jak vypadá.“

„Promluv si s ním o tom.“ Na to jsem jí nechtěla odpovědět. Proč bych za ním měla chodit jako první? Jen ať přijde nejdřív on.

„Ne.“

„Nebuď tvrdohlavá. Uvidíš, že až si to vysvětlíte, budete litovat, že jste se tak hádali. Jste jako děti. Zahoď tu svojí hloupou hrdost.“

„A proč jí nemůže zahodit on?“

„Nessie.“

„Tak fajn. Přesvědčila jsi mě. Až přijdeme, tak za ním zajdu a vyříkáme si to. Stejně si myslím, že to nevyjde. Dopadne to špatně.“

„Nedopadne. Viděla jsem to.“ Nadšeně jsem poskočila a obrátila se k ní se šťastným úsměvem.

„Prosím, řekni mi, co jsi viděla.“

„To by nebylo překvapení.“ Upřela jsem na ní svoje velké modré oči.

„Prosím.“ Povzdechla si.

„Tak fajn. Ale jenom něco. Budete se s Justinem udobřovat a dopadne to tak, že…“

„Ano?“

„Prostě…“

„Co?“

„Ty víš co. To.“

„To? Ne, to určitě ne. Já bych se tak lehce nevzdala.“

„Budete to v nějakém hotelu, nebo co. A věř mi, že to budeš ty, kdo ho svede.“ Nemohla jsem uvěřit tomu, co mi říká. Já že svedu Justina? Ale proč bych to sakra dělala? Já nejsem na žádné intimnosti s ním ještě připravená. A nikdy bych se nesnížila k tomu, abych ho sváděla.

„Ale ne.“

„Ale ano. Věř mi, že moje vize se vždycky vyplní. Taky nevím, proč sis vybrala ke svádění zrovna hotel.“ Musela jsem se začervenat.

„Nech toho, Alice. Jsi přece moje kamarádka. Vůbec bys mi neměla o takovýchhle věcech říkat. Víš, jak se za to stydím?“

„Já bych ti to ani neříkala, ale tys to chtěla vědět. Teď už mlč. Chci chvilku odpočívat, než přistaneme. A tobě doporučuju to samé. Hned potom co se ubytujeme v hotelu, půjdeme navštívit Eleazara a jeho rodinu. A to si piš, že bude dost rušno, až se o tobě dozví.“

„Musím za nimi jít?“

„Je to zdvořilost. Jsou ta naši blízcí přátelé.“

Opřela jsem se o opěradlo a zavřela oči. V letedle bylo krásné ticho. Sem tam jsem zaslechla pištivý smích Rosalie, jak se něčemu s Emmettem smála. Copak nemá žádné vychování? To se neumí chovat ani v letadle? Jak já jí nesnáším!

Alice si dala sluchátka do uší. Trhla jsem sebou, když si nastavila plnou hlasitost, takže bylo slyšet každé slovo, co se ozývalo ze sluchátek. Kdyby to aspoň byla normální hudba, ale tohle bylo něco z osmdesátých let. No jo, asi se jí po nich stýskalo. Na to, že mi je padesát, jsem je moc nemusela, ale to je věc názoru. Ani si na ty léta nevzpomínám. Všechno mi připadá tak jiné o d té doby, co jsem se dozvěděla o mém skutečném otci.

Už ani nechodím do školy. Mamka mě asi musela odhlásit, přestože nic neříkala. Stýská se mi po Kate a Britani. Jak se asi mají? Vzpomněli si na mě za tu dobu vůbec? Já mám co říkat. Mohla jsem jim alespoň napsat. Musí si o mně myslet něco špatného, že jsem se tak najednou ztratila a ani jim nedala vědět. Byly to přece moje kamarádky, tak jak jsem se na ně mohla tak vykašlat? Někdy umím být vážně sobecká. Možná to je ten důvod, proč je na mě Justin teď naštvaný a nechce se mnou ani mluvit, jinak by se mi už určitě ozval.

Bože, já jsem takový sobec. Myslím taky vůbec někdy na ostatní, než na sebe? Měla bych se sebou něco udělat a to rychle, jestli chci, aby se mnou Justin vůbec mluvil.

Vytáhla jsem z kapsy mobil. Listoval jsem seznamem čísel a zastavovala se u jeho čísla. Mám mu zavolat, jak říkala Alice? Ale co by to vyřešilo? Třeba už si našel někoho jiného. Co to tu říkám? Jak by si asi mohl sehnat za necelé tři hodiny někoho jiného? Začínám být paranoidní. Možná, že bych mu mohla napsat esemesku. Ale nebylo by to neosobní? Ne, radši počkám, až přijedeme.

Schovala jsem mobil zase do kapsy a vytáhla si z kabelky časopis, který jsem si koupila už před měsícem a ještě ho nečetla.

Cesta trvala neskutečně dlouho. Alice poslouchala celou dobu muziku a bylo jí jedno, že já z toho můžu ohluchnout. Je velmi ohleduplná.

Ukázalo se, že nám zamluvila pokoje v nejlepším hotelu na Aljašce. Byl opravdu překrásný. Neušila jsem, že na Aljašce mají taky hotely a zvlášť takhle pěkné.

„Takže to je ten hotel?“ zeptala jsem se jí a ona zavrtěla hlavou.

„Bohužel. Justin se v nejbližší době nechystá sem přijet. Tak pojď, ať se stihneme převléct, než půjdeme k Eleazarovi.“

Měla jsem pokoj společný s mamkou a Alice. Alice to zařídila tak, abych nemusela být v pokoji s Rosalie, byla jsem ráda, že na mě tak myslela. A Rosalie to zřejmě nevadilo, protože měla největší pokoj z nás všech. Sice byla na pokoji s Esmé, ale tu vyšoupla na gauč. No věřili byste tomu? Chudáček Esmé to vůbec nevadilo a prohlásila, že pro svoji dceru udělá cokoliv, aby byla šťastná. Málem jsem Rosalie za tu nehoráznost nafackovala. Co si o sobě myslí? Nebude ubližovat Esmé, která si asi neuvědomila, že jí Rosalie jen využívá a že je to taky pěkná mrcha.

Alice mě krotila a říkala, ať to nechám být. Esmé je přece upír a tak nepocítí žádné nepohodlí. Ale mě šlo o princip.

Převlékla jsem se do šatů, které mi dala Alice. Přišlo mi to troch zbytečné, ale ona tvrdila, že musím udělat dojem. To samé provedla s mamkou.

Moje šaty

Mamky šaty

Alice si vybrala taky moc krásné šaty. Trochu jsem ji podezírala z toho, že se chtěla udělat krásnější, než my.

Šaty Alice

Na šaty Rosalie jsem se ani nekoukala, protože mě to pobouřilo. No, posuďte sami. Já bych si to na sebe nikdy nevzala. A rozhodně ne na obyčejnou návštěvu.

Šaty Rosalie

A tak jsme vyrazili. Cítila jsem se vedle Rosalie trapně. Připadala mi jako nějaká šlapka. Copak by asi dělal Emmett, kdyby jí viděl?

Ale nic mě nemohlo připravit na to, když jsme přišli k Eleazarovi.

Autor: Bellaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odhalené tajemství 11. kapitola: