Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odhalené tajemství 10. kapitola

19.10.2010 (20:30) • Bellaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1155×

„Nessie, běž si raději rychle sbalit nebo zmeškáme letadlo,“ upozornila mě Alice a nenápadně na mě mrkla.

„Jak dlouho tam budeme?“ Alice se na mě překvapeně podívala. Zřejmě tuhle otázku nečekala. Je úplně jasné, že přede mnou něco tají.

„Nevím. Podle toho, jak budeme chtít. Kluci si už bez nás nějak poradí. Tak dělej nebo ti sbalím sama.“

„Vždyť už jdu.“

Vyšla jsem po schodech nahoru do svého pokoje a vytáhla malý kufr ze skříně. Stejně mi Alice na Aljašce něco koupí, takže nemá smysl balit si toho hodně. Vůbec se tam netěším. Nevidím žádný smysl v tom, jezdit až na Aljašku. Je to strašně daleko a nevím, proč s námi nejedou i ostatní.

Hodila jsem si do kufru tmavě modrý svetr, pár triček a kalhoty. Boty jsem si vzala jen jedny a to teplé kozačky, které sice nebyly potřeba, protože jsem vůči zimě imunní. Tedy ne úplně. Při velké zimě opravdu cítím chlad.

Dala jsem do kufru poslední věc a zapnula ho. Nebyl vůbec plný, aspoň se s ním nebudu muset tahat. Alice mi dá co proto, až ho uvidí.

Asi jsem se zapomněla zmínit o Marcovi a Angelině. Ve všem tom shonu jsem na ně úplně zapomněla. Odjeli včera odpoledne. Bude se mi po nich stýskat.

Sedla jsem si na postel a čekala. Už by tu měl přece být. Co mohlo jenom Justina tak zdržet? Říkala jsem mu přece, ať za mnou přijde, až budu u sebe v pokoji. Nemůžu uvěřit, že na mě zapomněl. Já za ním tedy nepůjdu. Nejsem přece žádná husička, abych za ním běhala, jak on píská. Jestli mě chce ještě vidět, tak ať přijde. Já o něj zase tak moc nestojím.

Seděla  jsem na posteli další půl hodinu a čekala. Neobjevil se. Takže si se mnou jenom zahrává? Jenom tak mě využil? Neměla jsem mu hned jen tak naletět. Copak se vůbec neumím ovládat, když mě někdo políbí? Co by tomu řekla matka, kdyby věděla, že jsem si něco s Justinem začala? Určitě by mě k němu nepustila. Měla jsem dát Justinovi facku, nebo aspoň neopětovat jeho polibek, ale já jsem zase naletěla. Už toho mám dost, jak si se mnou každý kluk zahrává, jako bych nebyla víc, než kus masa.

Po tomhle mu už nedovolím, aby se mě třeba jen dotkl. Musím svoje city vůči němu potlačit. Jak dopadla matka? Naletěla Edwardovi, který ji potom odkopl. Sice jsem mu odpustila, ale to neznamená, že chápu jeho důvody, proč to udělal. No, nebudu se tím teď zabývat. Sejdu dolů za ostatními, abych se se všemi rozloučila. Kromě Justina.

Vzala jsem si kufr a šla dolů za ostatními. Byli tam všichni kromě Rosalie a Justina. No, není to divné? Že by byli spolu?

Jakmile Alice uviděla moje malé zavazadlo, naštvaně mi ho vytrhla z ruky a ukázala na něj. Připravovala jsem se na menší hádku.

„Co to má znamenat?“

„To jsem si sbalila.“

„To chceš nosit celou dobu jedny kalhoty a tričko? Budeme chodit mezi lidi, pokud sis to ještě neuvědomila. A oni tě budou hodnotit. Copak jsme nějací vidláci? Ihned si běž sbalit ten velký kufr nebo nikam nejdeš.“

„Alice!“ křiknul na ni Jasper a zavrtěl hlavou. Všichni v místnosti měli vyděšené pohledy. Copak tak moc chtějí, abych jela?

„To jsem možná trochu přehnala. No dobře. Když si chceš vzít tak málo oblečení, budiž. Budu ti muset na Aljašce něco málo nakoupit. Přece nebudeš jako vandrák. A kdyby tam neměli dobré obchody, Rosalie má oblečení až moc. Může ti něco půjčit.“ Sotva to dořekla, Rosalie se objevila s Justinem na schodech a scházeli k nám. Proč mám pocit, že ti dva spolu něco mají? Že by Rosalie Emmetta podváděla? To je ale mrcha!

„Ani náhodou. Máme jinou postavu.“ Chtěla ještě něco říct, ale já měla rudo před očima. Myslela jsem jen na jedno.

„Mohly bychom si spolu venku promluvit? Jen my dvě.“ Překvapeně zvedla obočí, ale následovala mě ven. Ostatní odešli do svých pokojů. Asi jim bylo jasné, že chceme soukromí. Upíři mají totiž velice dobrý sluch, takže nás budou slyšet i tak.

Došla jsem dostatečně daleko od domu, abychom měly aspoň nějaké soukromí. Rosalie si upravovala vlasy. Kdopak jí je asi rozcuchal?

„O čem chceš se mnou mluvit?“

„Máš něco s Justinem?“

„Cože?“

„Takže ano?“

„Ne! Jak jsi na takovou blbost přišla?“

„Emmett určitě nebude rád, až se to dozví. Co kdybych ho taky zavolala, abychom si to všichni pěkně vyříkali?“

„Opovaž se a utrhnu ti hlavu. Jestli chceš zničit lásku mezi ním a mnou, tak jsi mrtvá. Emmett stejně těm tvým blábolům neuvěří.“

„Jak si můžeš být tak jistá?“

„Protože mě miluje,“ ujišťovala mě. Ale já jsem nebyla schopná přemýšlet. Chtěla jsem vědět, co je mezi ní a Justinem.

„To, co cítíš  Justinovi, je jedna velká chyba. Nenapadlo tě, že tě jen využívá? Justin už zkrátka takový je a vždycky bude. Nic o něm nevíš a přesto tu se mnou teď stojíš a chceš vědět, jestli ti nezahýbá. Ale on o mě nestojí. Má rád jenom nezkušené a nivní, jako jsi ty.“

„Lžeš.“ Přece nemůže být pravda, co mi tady Rosalie říká. Justin takový není. Nevyužil mě, tak to je. On by mi to nikdy neudělal.

„Ale ano. Nevíš, co je to skutečná láska. Justin tě chce dostat jenom do postele a až se mu to povede, odkopne tě a najde si jinou. Možná, že jsi přece jenom měla zůstat s Marcem a Angelicou. Všichni byli šťastní, dokud jsi nepřijela.“

„Za tohle mi zaplatíš.“

Rozběhla jsem se a skočila na ni. Nebyla na to připravená a tak zaječela bolestí. Ostatní to určitě museli slyšet. Neměla bych přestat? Ne, tohle musím dokončit.

Rosalie mě ze sebe zlostně shodila a já se uhodila hodně do hlavy. Nebolelo to, ale příště bych nemusela mít takové štěstí. Rosalie je přece jen upír a já jen poloupír.

Dřív, než jsem mohla nějak zareagovat, mě praštila pěstí do obličeje. Ona mě vážně praštila! Cítila jsem krev na rtech a tak jsem rozhodně nehodlala zahálet. Rozmáchla jsem se a taky jí jednu vrazila. Vůbec jsem jí ale neublížila. Někdy bych si vážně přála být upír!

Rosalie mi vrazila ještě jednu a povalila mě na zem. V puse jsem cítila krev a trochu se mi točila hlava. Myslela jsem, že to tím skončilo, ale ona na mě asi byla vážně naštvaná. Kopla mě do břicha a já měla pocit, že větší bolest jsem snad nezažila. Nebudu tu přece jen tak ležet a nechat se mlátit!

Těžce jsem se zvedla na nohy a snažila se Rosalii nějak uštědřit ránu. Ona mi ale jen lehce uhýbala. Možná, že bych se měla cvičit v boji. Jsem tak strašně slabá.

Podařilo se mi Rosalii nehtem škrábnout do tváře, takže tam měla pořádně krvavý šrám. Za chvíli se jí to stejně zahojí, takže to nemělo žádnou cenu.

Dala mi ještě pár ran a já cítila, jak mě opouštějí síly. Ale nehodlala jsem se vzdát. Využila jsem toho, že Rosalie na okamžik zaváhala a mrštila jí směrem k domu, což byla chyba. Ostatní nás už určitě museli slyšet a tak nebylo divu, když z domu vyšel Emmett a postavil se mezi mě a Rosalii. Chtěla jsem ho odstrčit, ale byl silný.

„Přestaňte!“ Rosalie se rozeběhla a ještě jednou mě praštila. Zítra budu mít obličej asi pěkně zřízený. Nemůže mě mlátit jinam?

„Ty mrcho!“ Oběhla jsem Emmetta a zamířila do domu za Rosalií, která se tam asi běžela schovat. To je ale srab!

To už se ale v hale shromáždili všichni členové naší rodiny a sledovali mě a Rosalii, která asi uznala, že mě zřídila dost na to, aby mohla přestat. Já to tak rychle ale neukončím.

„Já tě zabiju!“ Vyběhla jsem proti ní, ale ona mnou mrštila na zem, takže jsem se musela bezmocně zvednout. V tom mě zase praštila. Snad mi nevymlátí všechny zuby z pusy.

Emmett, Jasper a Carlisle nás chytili, aby zabránili další rvačce. Mě držel Carlisle, ale stejně jsem se mu nemohla vykroutit. Rosalie se na mě vítězně usmála a střelila pohledem k Justinovi, který tam jen tak stál se zamračeným pohledem.

„Teď už mi věříš?“ zeptala se mě a já zavrčela.

„Sklapni nebo ti utrhnu hlavu!“

„To bys nedokázala. Koukni se na sebe. Nedokážeš se mnou ani bojovat!“

„Příště ti to nandám!“

„Uklidněte se. Esme, přines mi lékárničku. Musím Renesmee ošetřit ty rány.“ Pustil mě a já si musela neochotně sednout vedle něho na sedačku. Justin si starostlivě sednul vedle mě. Ovšem, že to všechno jenom hraje.

Carlisle mi podal zrcátko, abych se na sebe mohla kouknout. Obličej jsem měla samou krev, pod kterou se začínaly dělat modřiny. Bože, tohle jí jednou oplatím. Ale proč bych měla mlátit ji? Ona jediná mi řekla pravdu. Zatímco Alice mě jen dostala do potíží. Prý, že s Justinem patřím k sobě. To jsou jenom žvásty. Už abychom jeli, jinak se neudržím a přede všemi řeknu, proč jsem se prala s Rosalií.

Carlisle mi opatrně vyčistil rány a na tváře mi namazal nějaký krém na zakrytí těch modřin, jelikož přece nemůžu mezi lidi. Co by si o mně pomysleli? No, zkrátka jsem ráda, že aspoň nebudu vypadat jako hlupák.

„Proč jste se s Renesmee prali?“ zeptala se Rosalie tiše Alice, která moje rozhodnutí předtím nemohla vidět. Naučila jsem se totiž používat svůj štít pořád a nevypínat ho. Edward mi nemohl lézt do hlavy, což ho dost znepokojovalo. Bude to muset nějak přežít.

„Kvůli jedné osobní záležitosti,“ odpověděla Rosalie a já byla ráda, že to neprozradila. Takže zase není taková mrcha, jak jsem si myslela. Na tom všem nese vinu jen Justin, který mi za všechno postupně zaplatí.

„Aha. Tak na tohle vám neskočím. Co se stalo Nessie? Proč jsi zaútočila na Rosalii? Je přece člen rodiny.“ Mamka do mě opravdu vidí. Copak mi ani ona nechce dát pokoj? V tomhle domě se asi musí všechno probírat veřejně a nikdo před sebou nesmí mít tajemství.

„Já na ni nezaútočila. Jen jsme se tak kočkovaly. Byla to přátelská rvačka.“

„Nám to přeci můžeš říct. Jsme rodina.“ Naštvaně jsem se zvedla a odstrčila Jaspera, který mi zastoupil cestu. To si teď chce jako hrát na mého staršího bratra?

„Proč nepochopíte, že do toho nemáte co strkat nos, kruci?! Je to jen moje věc a ničí jiná. Taky tu neprobírám osobní životy vás všech, tak proč vy probíráte ten můj? Pojedeme už?“ Mamka vypadala uraženě. Jen přikývla a vzala si do ruky kabát. Spolu s Edwardem vyšla z domu a co nejrychleji nasedli do auta. Teď mě určitě budou celou dobu probírat.

„Nemusela jsi být na matku tak zlá. Máme o tebe jen starost.“

„Jaspere, víš, že tě mám opravdu ráda. Tak mě prosím nech být. Vím, že na tebe moje emoce asi hodně působí, ale vysvětlíme si to jindy, ano? Chci být sama. Zvlášť bez někoho.“ Pohledem jsem se střetla s Justinem, který se na mě nechápavě díval.

Otočila jsem se a mířila ke dveřím. Chtěla jsem už být od Justina co nejdál. Byla jsem na něj opravdu naštvaná.

Ale to jsem se mýlila, když jsem si myslela, že mě nechá jen tak odejít. Hned, jak se všichni otočili a šli si po svých, Justin mě dohnal u vstupních dveří. Chytil mě za ruku a přinutil mě, abych se k němu obrátila.

„Co se stalo? Proč se na mě tak díváš?“

„Jak se na to vůbec můžeš ptát? Nedělej, že nevíš, co se stalo. Poprala jsem se s Rosalií jen kvůli tobě. Konečně jsem zjistila, co jsi zač, Justine. Slibuju, že až se vrátím, pěkně ti oplatím všechno, co jsi mi provedl, to mi můžeš věřit.“

„Co jsem udělal? Proboha Ness, řekni mi to. Víš, že já bych ti nikdy neublížil. Rosalie ti o mně řekla něco špatného?“

„Nech mě.“ Vytrhla jsem se mu a rychle nasedla do auta, které řídil Jasper. Vedle něho seděla smutná Alice a nechápavě si mě prohlížela. Snad nic netuší.

Zapnula jsem si pás a snažila se potlačit slzy, které se mi tlačily do očí. Nesmím být slabá. Nechci, aby Justin viděl, jak kvůli němu brečím.

„Nessie, řekni mi to. Jasper je z tebe úplně zoufalý. Málem promáčkl volant kvůli tomu, co cítíš. Jako bys měla zlomené srdce.“

„Alice, nechce o tom mluvit. Nech ji.“

„Ale…“

„Prosím.“ Byla jsem Jasperovi vděčná, že ji odradil od jakéhokoliv vyptávání. Možná, že jí to později všechno řeknu, ale teď ne. Nejradši bych zemřela, abych nemusela cítit tu bodavou bolest u srdce. Proč jen mi to musel udělat?

Další

Autor: Bellaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odhalené tajemství 10. kapitola: