V téhle kapitole bude jenom pohled Jill. Jill si myslí, že její narozeniny utajila. Bohužel. Před Volturiovými nic neutají. Jill se dozví od Felixe něco, co nečekala. Bohužel i na její narozeniny padla kapka smůly. Ale velká kapka. Co jí Aro řekne? Ale i štěstí se na ni usměje. Jakou lásku si s Jill s Arem projeví? Tohle jsou její poslední, ale ty nejkrásnější narozeniny. Přeji hezké počtení. Vaše ElizabetVolturi
14.10.2012 (07:00) • ElizabetVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2501×
Zde je další video, které věnuji korektorce a čtenářům.
O tři dny později
Poslouchala jsem písničky na mobilu, ale bohužel se mi velmi brzy vybila baterie. Po chvilce někdo zaťukal.
„Dále.“ Dovnitř vstoupili Alec s Felixem, oba měli jednu ruku za zády.
„Promiň, hrabali jsme se ti v batohu. Víme, že je to tvoje soukromí, ale…. Všechno nejlepší!“
Felix mi potřásl rukou a předal mi bílou krabici.
Otevřela jsem ji a téměř ihned jsem přestala dýchat. Na dně ležely opravdu krásné šaty.
„Och, můj bože, Felixi, moc ti děkuji!“ Skočila jsem mu kolem krku. „Děkuji, děkuji!“
Pak jsem si podala ruku s Alecem. Dal mi krásný náramek a k tomu ještě šaty. náramek.
Moc díky, Alecu!“ Také jsem ho objala.
Po chvíli přišli Demetri, Caius, Jane a – s mým udivením – i Marcus. Všichni mi poblahopřáli a dali dárky na postel. Řekli, ať je rozbalím, až odejdou. Trochu mě zarazilo, že nepřišel Aro. Divím se, že jsou tak hodní. Všem jsem poděkovala. Kromě Felixe odešli všichni.
„Jill, musím ti něco říct.“
„Co máš na srdci?“
„Aro nám přikázal, ať ti to neříkáme, ale… víš...“
„Povídej, nebudu se zlobit,“ usmála jsem se na něj.
„Aro říkal, že tě miluje.“ V tu chvíli mi usměv z tváře zmizel.
„Vážně, neděláš si srandu?“
„Nedělám.“
„No, a co vy na to?“ No, na tohle jsem se ptát nemusela.
„Je nám to jedno. Budeme naopak rádi, že bude mít někoho, kdo ho snad trochu zkrotí,“ usmál se.
„No, nevím, jestli se Aro dá zkrotit. Mohu se tě na něco zeptat?“
„Jasně, ptej se.“
„Kdo jsou Cullenovi?“
„Rodina, která pije zvířecí krev. Hodláme je zabít, protože jeden z nich chodí s člověkem.“
„Aha.“
„Už budu muset jít.“ Rozloučili jsme se a on odešel.
Začala jsem otvírat první dárek. Byl od Marca. Dal mi krásný rubínový náhrdelník a šaty.
Já myslela, že mě nenávidí. Musel se zřejmě smířit s tím, že mě Aro miluje, tak se umoudřil a za to jsem opravdu ráda. Další dárek byl od Caia. Byla to nádherná čelenka a krásné šaty.
Hned jsem si nasadila čelenku. Od Jane jsem dostala božské černé rukavice a šaty.
Od Demetriho jsem dostala krásnou kytici modrých růží a černé šaty. Netuším, jak ví, že mám ráda modré růže.
Já toho oblečení dostala. Připadám si jako v obchodě.
Mrzí mě, že nepřišel Aro. Když přišel Marcus, tak může i on. Převlékla jsem se do těch šatů od Jane, k tomu jsem si oblékla ty rukavice a nazula boty, i čelenku jsem si nechala. Vzala sem si k tomu také náhrdelník od Marca.
Znovu na mě zaťukal Alec, že Aro si žádá mou přítomnost ve Velkém sále.
„Alecu, myslíš, že bych se mohla zítra jít projít ven?“
„To nevím, ale teď půjdeme do Velkého sálu.“
Vzal mě do náruče a odnesl mě k hlavním dveřím.
Otevřel je, já šla doprostřed sálu.
„Jill, budeme muset termín proměny zkrátit. Zítra tě proměním.“ Co? Zítra? Panebože. To snad ne. Asi jsem to zakřikla, že to bude skvělé, bude to horor! On ví, že mám narozeniny a řekne mi tohle?
„Teď můžeš odejít.“ Alec mě chtěl vzít do náruče.
„Já dojdu sama.“ Když se zavřely dveře, zplna hrda jsem zakřičela:
„Do hajzlu, já se na to vykašlu, sakra práce!“ Bylo mi jedno, že jsou za dveřmi. Já jsem chtěla, aby to slyšeli. Víte co? Já půjdu ven teď, nebudu se jich ptát. Chtějí mě mezi sebou? Tak ať si začnou zvykat, že já se nikoho neptám.
Šla jsem ke dveřím, u kterých jsem byla před několika dny.
Hned, jak jsem vyšla na ulici, začali se za mnou kluci otáčet. Vidět je Aro, tak jim zakroutí krkem. Sedla jsem si na lavičku před fontánou.
I za to, co mi dnes Aro řekl, ho miluji. Budou se muset smířit s tím, že jsem tvrdohlavá. Se mnou je to těžké. Když něco chci, tak nepřestanu, dokud to nedostanu. Ale nemůžu uvěřit tomu, že Aro řekl, že mě miluje, přede všemi. Především před Marcem. Nikdo se nesmí dozvědět, že Ara miluji! Nikdo!
K večeru jsem se radši vrátila zpátky. Naštěstí se o mém úniku nikdo nedozvěděl. Sedla jsem si na postel a sundala jsem si boty a odpočívala.
„Jill.“ Podívala jsem se po hlase. Byl to Aro a měl obě ruce za zády. No, super.
„Tady máš něco ode mě. Promiň, že jsem ti to nedal dřív, musel jsem si něco zařídit.“
Podal mi černou krabičku. Otevřela jsem ji, ani jsem přitom nedýchala. Byly tam dva prstýnky (1), (2), náhrdelník a náušnice. Vše kromě náhrdelníků na sobě mělo rubíny.
Potom mi podal černou krabici. Tak tohle jsem nečekala. Kde je vzal?
Ty šaty jsou tak krásné. Objala jsem ho a začala brečet. Se vzlykem jsem mu potichu řekla:
„Miluji tě.“
Vím, říkala jsem, že se nikdo nesmí dozvědět o tom, že ho miluji, ale musela jsem mu to říct.
„Já tebe taky. Víš, já tě zítra neproměním, až za dva dny, svoje slovo plním. A hlavně u tebe.“ Podívala jsem se na něj. Nevydržela jsem to a začala ho líbat. On mi polibky oplácel.
Začal mě svlékat a já jeho taky. Až došlo... Vy víte k čemu.
Tak co, líbilo se? V téhle kapitole byl pohled jenom Jill, protože měla svůj den. Asi budu psát v posledních kapitolách pohled jenom Jill. Ara už necháme být. Proč? Protože se musíme o hodně víc zaměřit na Jill než kdy před tím. Uvidíme.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: ElizabetVolturi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Ochráním tě - 5. kapitola:
Nááádhera...už se teším taky na povídku kterou pripravuješ :D
Omlouvám se za to, že mi nejdou šaty od Aleca. Jsou v 6. kapitole
kráásný rychle další :-)
MacKenzie: Já jsem taky přemýšlela o tom že bude s Alecem. Ale ještě nevíš, o čem budou další kapitoly. Nech se překvapit ju?
já chtěla aby byla s Alecem
Ahoj,
článek máš opravený, ještě si, prosím, doplň odkazy do kapitol.
Děkuji. Myfate
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!