Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 25

15.01.2010 (12:45) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6430×

„Neslyšeli to,“ stěžovala jsem si Edwardovi.

„Ale slyšeli, slyší i to, co říkáš teď,“ řekl mi něžně.

„Aha,“ zabručela jsem.

Položil mě na postel a začal ze mě svlékat oblečení.

„Co to děláš?“ kuňkala jsem, když se jeho chladné dlaně dotkly mé kůže.

„Převlékám tě,“ odvětil.

„To určitě,“ oponovala jsem.

„Spi,“ poručil mi a dál se věnoval mému svlékání.

„Tak jo, dobrou,“ kuňkla jsem a už ani nevnímala, co to dělá.

„Dobrou noc, Bells.“ Popřál mi.

A já tak mohla s tupým úsměvem na rtech usnout. Ještě v polospánku jsem cítila, jak se mé tělo překulilo na to jeho a jeho dech u svého obličeje.

Vzbudila jsem se a venku byla stále tma, tak jsem usoudila, že je ještě noc. Byla mi strašná zima, tak jsem si deku přitáhla víc k sobě.

„Jsi v pořádku, Bell?“ zeptal se starostlivě Edward, když si všimnul, že jsem se probudila.

„Hmmm...“ zabručela jsem.

„Notak, Bells, mluv se mnou. Třeseš se a potíš se, vůbec se mi to nelíbí.“ Stěžoval si.

„Jsem v pohodě,“ zadrkotala jsem zuby.

„Bello!“ zanaříkal zoufale a už byl pryč a mé tělo se jen sesulo na postel.

Zaslechla jsem tiché kroky, jdoucí směrem ke mně a pak mě dokonale vyrušilo ostré světlo, které někdo rozsvítil.

„Chci spát,“ řekla jsem zoufale s klapajícími zuby o sebe.

„Promiň mi, zlatíčko,“ odpověděla mi Esme, když se posadila vedle mě na postel. Ucítila jsem její chladnou dlaň na svém čele a ještě víc se otřásla.

„Promiň,“ zašeptala.

V zápětí jsem pocítila i další chladnou dlaň.

„Bello, otevři oči,“ slyšela jsem andělský hlas Carlislea.

„Ano?“ Mžourala jsem do světla.

„Jak se cítíš?“ ptal se podezřívavě.

„Je mi strašná zima a jsem hrozně unavená,“ špitla jsem.

„Má chřipku, teplotu kolem 40 a teď momentálně zimnici,“ slyšela jsem tlumený hlas Carlislela.

„Né!“ zasténala jsem ze spaní, i když mé myšlenky byly úplně jinde. To jen můj mozek rychle zareagoval na to, co slyšel.

„Neboj, bude to v pořádku, Carlisle ti na to něco dá,“ konějšil mě Edward a jakmile se jeho ledové rty dotkly mých tváří, opět jsem se celá rozklepala.

„Omlouvám se.“ Kál se zachmuřile.

„Musí se vypotit,“ řekla k věci Esme.

„Co mám dělat? Cokoliv?" ptal se Edward zoufale.

„Dones ještě jednu peřinu.“ Přikázal mu Carlisle a Edward byl v tu ránu pryč.

„Půjdu jí udělat horký čaj,“ zaslechla jsem ještě hlas Esme.

„Jen přidělávám problémy,“ postěžovala jsem si a ani něvěděla, jestli v pokoji vůbec někdo zůstal.

„To není pravda, Bello.“ Snažil se mě konejšit Carlisle.

„Když to říkáš,“ plácla jsem v už v polospánku. Pak jsem jen cítila, jak mě něčí ruce obalují ještě jednou peřinou. Trošku mě to probralo a chtěla jsem se podívat, kdo to je.

„Spi,“ slyšela jsem autoritativní hlas.

„Edwarde?“ zeptala jsem se, i když odpověď byla jasná.

„Jsem to já, klidně spi,“ zašeptal.

„Tohle není fér, takhle se s Edwardem těžko vyspí, když je vyoutovaná,“ slyšela jsem nasupený hlas Emmetta.

„Sklapni.“ Chtěla jsem na něj zakřičet, ale místo toho se mi z úst vydralo něco připomínající skřek.

„A i kdyby, stejně to neuslyšíme,“ slyšela jsem ještě jeho dovětek.

„Vypadni,“ zavrčel Edward a dveře sebou třískly, až jsem se trošičku lekla a pak byl zase klid. Řekla bych, až nezvyklý klid na to, kolik hlasů se tu mísilo před chvílí. Světlo už bylo zhasnuté a já nikde kolem sebe necítila pevné objetí Edwardových paží. Cítila jsem se tak neklidná. Chvíli jsem vyčkávala, ale pak už to nevydržela.

„Edwarde?“ zadrkotala jsem.

„Ano, broučku, jsem tady.“ Uklidnil mě svým něžným hlasem.

„Proč nejsi u mě, jsem nervozní,“ svěřovala jsem se.

„Nemůžu, Bells, potřebuješ se vypotit, jsi nastydlá a já jsem moc chladný,“ odpovídal mi.

„Jak dlouho?“ ptala jsem se.

„Co myslíš?“

„Jak dlouho budeš sedět ty v rohu a já ležet tady sama?“ Snažila jsem se z něj vydolovat.

„Dokud se neuzdravíš, Bell,“ odpověděl přísněji.

„Hmmm...“ zamručela jsem si pro sebe.

Zřejmě to pochopil tak, že se na něj zlobím a už klečel u mě a šeptal mi slova lásky. Omlouval se mi a letmo mě pohladil po vlasech.

„Chápu to, jen mi tu je bez tebe smutno,“ vysvětlila jsem mu.

„Moc rád bych tě zase objal, ale teď to nejde,“ ospravedlňoval se.

„Přisuneš si to křeslo alespoň blíž ke mně? Chci abys byl to první, co ráno uvidím, když se vzbudím a to poslední, co uvidím večer než usnu,“ řekla jsem mu.

„Moc rád.“ Usmál se potěšeně a křeslo si posunul těsně k mé posteli.

„Děkuju.“ Usmála jsem se blaženě.

„Teď už ale opravdu spinkej, Bells, potřebuješ zase nabrat sílu a to se ti nepovede, pokud si pořádně neodpočineš.“ Nabádal mě diplomaticky Edward.

„Tak jo,“ uznala jsem pravdivost jeho slov a zavřela víčka.

„Dobrou noc.“ Popřál mi.

„Dobrou. Nikam nechoď.“ Stihla jsem mu ještě nakázat.

„Nepůjdu.“ Ujistil mě v rychlosti a já pomalu upadala do snového komatu.

Probudila mě bolest ztuhlého těla. Zřejmě jsem se ze spánku otáčela na druhý bok, ale palčivá bolest mi najednou projela celým tělem.

„Au,“ otočila jsem se trhaně na záda. „Kolik je hodin?“ ptala jsem se ještě se zavřenýma očima a doufala, že v pokoji někdo je.

„Je 8 hodin večer,“ odpověděl rychle Edward. „Bolí tě něco?“ ptal se ještě starostlivě.

--------------------------------------------------------------------------------------------

Tak, přeji opět příjemné čtení a 27. kapitola, bude Vaše vytoužená z Edwardova pohledu (a taky 28. a možná i 29).

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 25: