Obchod s lidmi.
Edward je upír žijící v Indii a obchodující s lidmi. Změní někdo styl jeho života, nebo už navždy bude opovrhovat lidským životem?
11.07.2011 (18:30) • Sabulina • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 3988×
Prolog
„Pane, máte hovor.“
„Děkuji, Lucasi.“ Vzal jsem telefon a začal vyjednávat další obchod. Žiji v Indii. Je tu krásně, až moc. Jsem Edward Masen. Je mi něco málo přes sto let. Jsem upír a protože nemůžu na sluníčko, mám spoustu lidí, co pro mě pracují. Můj život je skvělý a taky vždy takový byl. Přeměnil mě nějaký upír, když jsem byl lovit v lese. Chtěl jsem pracovat s lidmi, proto jsem se naučil živit zvířecí krví.
Obchoduji. Obchoduji s lidmi. Ale né tak, jak si většina představí. V Indii je velice široký trh prostitutek. A taky se zde konají dražby. Já získávám jen ty nejlepší dívky, které poté obšťastňují mé klienty. A jak poznám ty správné? Podle jejich krve. Samozřejmě, že nějakou si nechám občas pro vlastní potřeby, ale stejně mě za čas omrzí.
Jsem v jedné z těch velkých hal a procházím uličkami ohraničených klecí. Lidé se sebou opravdu zachází jako se zvířaty. Většina dívek je zavřená v klecích, ale najdou si i takové, které jsou přivázané. Většinou proto, že jsou neposlušné. Takhle projdu celou halu a samozřejmě mám už dívky, které budou mé. Jsem bohatý a každý zde ví, že pokud nějakou dívku chci, získám ji. Za pár okamžiků začíná dražba.
„Vítám vás zde. Určitě jste se už všichni porozhlédli, tak začneme.“
„Pane, máte nějakou vybranou?“
„Ano, Lucasi. Budeš nadšený.“
„Jako první je zde tahle křehká dívenka. Pochází z jihu Indie. Její krásnou tvářičku si každý zamiluje. Počáteční cena je 50 rupií. Kdo dá víc?“
„51 rupií.“
„Pane, tuhle nechcete? Je vážně kouzelná.“
„Ne. Dnes tu mám vyhlídnutou pouze jednu dámu.“
„A smím vědět jakou, pane?
„Tady tuhle.“ Pokynul jsem hlavou dopředu, kde stála roztomilá dívenka. Její oříškové vlasy jí padaly do tváře a zakrývaly tak její nádherné oči.
„Tahle kráska se jmenuje Isabella a pochází z Ameriky. Tento klenot se draží od 150 rupií.“
„200 rupií.“ Moje nabídka samozřejmě může sahat daleko víc, ale jen málokdo může moji nabídku překonat. Jak jsem očekával, nikdo si nedovolil moji nabídku převýšit.
„Pan Masen získává krásnou Isabellu. Můžeme pokračovat. Dále tu je Marica…“
„Vem ji. Počkám v autě.“ Rozešel jsem se ke svému autu a vyčkával na Lucase. Za chvíli dorazil i s tím drahokamem.
„Krásná Isabella. Ano. Skutečně krásná.“ Důkladně jsem během cesty prozkoumával celou její tvář.
„Pane, mám ji odvést za ostatníma?“
„Ne, Lucasi. Odveď Innu k dívkám a Isabellu ke mně.“ Odešel jsem do svého domu. Mám chuť na pořádného panáka. Než jsem se nadál, byl tu Lucas i s tím roztomilým stvořením.
„Nech ji tady a pro dnešek máš už volno.“
„Děkuji, pane.“ Už jsem ani nevnímal, co říká a plně se věnoval Isabelle.
„No tak, maličká, neboj se. Co se ti stalo?“ Stála uprostřed pokoje a těkala očima všude kolem. Ona byla jiná než ostatní. Každou jinou dívku bych si už dávno vzal, ale tohle stvořeníčko přede mnou stálo se sklopenou hlavou a celé se třáslo.
„Nemáš hlad?“ Jen nepatrně pokývala hlavou.
„Dobře, něco ti přichystám. Běž se nejdříve vykoupat. Koupelna je po schodech nahoru a hned po levé straně. Je tam nějaké oblečení. Pak přijď.“ Ještě jsem se za ní díval, jak pomalinku cupitá nahoru a pak se dal do vaření. Ani nevím proč, ale cítil jsem. že tohle bezmocné stvoření musím chránit. Za chvíli se ozvalo tichoučké cupitání. Otočil jsem se a usmál se na tu dívenku.
„Posaď se.“ Jak jsem řekl, tak učinila. Vím, že ze mě má strach, ale to já nechci. Mým úkolem bude, vykouzlit na té krásné tvářičce úsměv a získat její důvěru. Položil jsem talíř před ní a ona se ostýchavě pustila do jídla.
„Jak ti mám říkat?“
„Bello.“ To jediné slovo mi znělo v uších, jako kdyby se rozezněla snad stovka zvonečků.
„Tak tedy Bello. Chutná ti?“ Jen přikývla hlavičkou a dál hltala jídlo. Tohle bude dlouhá cesta, ale jsem připraven se na ni vydat a hlavně dojít až do konce. Pozoroval jsem ji při jídle. Ona je jiná než ostatní lidi. Už teď vím, že jí nečeká stejný osud, jako všechny dívky před ní. Tolik mi připomínala moji sestřičku. Po tom, co jsem se stal upírem, už nikdy jsem ji neviděl, ale teď, jako by tu znova byla. Chci, aby Bella byla jako má sestra. Nedopustím, aby se jí něco stalo. Viděl jsem v jejích očích neuvěřitelnou bolest a smutek. To chci změnit.
„Pojď, ukážu ti pokoj.“ Mlčky jsme došli do vrchního patra a ukázal jsem jí pokoj, který byl určen pro hosty.
„Zítra ti sem nechám donést nějaké oblečení, knihy, cd. Kdyby si něco chtěla, stačí jen říct.“ Usmál jsem se na ni a otočil se k odchodu.
„Děkuju,“ špitla skoro neslyšně, ale já to se svým dokonalým sluchem slyšel. Otočil jsem se na ni a zářivě se usmál. S přáním dobré noci jsem se odebral do svého pokoje, kde jsem se převlékl a vydal na lov.
Pokračovat?
Nepokračovat?
Je to na vás.
Autor: Sabulina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Obchod s lidmi Prolog:
je to fakt zajímavá povídka, ale stejně jako některým ostatním mi tam chybí ty emoce. A důvody. Proč si ji vybral? A proč ji chce chránit jen proto, že mu někoho připomíná??? A stejně tak Bella. Je až moc poslušná. Podle mě by měla dělat spíš problémy, alespon pro začátek... no jinak ti tleskám, protože je to zajímavý nápad.
Zajímavý nápad
uvidíme jak dál
určitě pokračovat je to pěkný
je to zajímavé určitě pokračovat
Súhlasím s EleanorBrandst. Kapitola je dobrá, no je to to slovo "ale". Je to moc rýchlo. Prekvapuje ma, že nebolo žiadne stretnutie kedy ju prvý krát uvidel a tiež, že Bella je taká poslušná... Určite ale pokračuj...
pokračovať určite :)
Jak už tu bylo řečeno. Téma je zajímavé, ale jaksi mi tam něco chybí - myslím, že jeho pocity. Proč si ji vybral? Co ho zastihlo, když ji viděl poprvé? Zmínila jsi je tam velmi málo, což je škoda. A také mě překvapilo, jak moc je poslušná na to, že jí koupil na trhu.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!