Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » O-ou! 4. kapitola

26.08.2010 (08:15) • Pawi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4149×

Kolem 6 večer jsme se vrátili domů...

... a já jsem měla hlad. Tak jsem se optala i holek, jestli taky nechtějí a vydala jsem se do kuchyně připravit nám mňamku. Rozhodla jsem se ukuchtit rýži se zeleninou a plátkem kuřecího masa. V půlce přípravy večeře se v kuchyni objevil Edward a pozoroval mě.

„Můžeš mi říct, kam jste zmizely?“ řekl klidně, ale napjatě.

„Pryč.“ Pokrčila jsem rameny a dál ho ignorovala.

„Měl jsem o tebe strach,“ zašeptal.

„Právě proto jsme ujely, už mi to leze na nervy! Jsem těhotná, chápeš to? Štve mě, jak mi nechceš nic dovolit. Jsem těhotná pár dní, a už toho mám dost. Prosím, dej mi trochu volnost, nebo se odstěhuju někam daleko. Chápeš, že jsem upír?!“ křičela jsem.

„Dobře,“ usmál se.

„Víš, že ti to u toho sporáku děsně sluší?“ optal se po chvíli.

„Hmmm…“ pouze jsem zamručela, i když mi slíbil volnost, stále jsem na něho byla trochu naštvaná za to ve škole.

Z ničeho nic se objevil za mnou a objal mě zezadu okolo pasu.

„Dal bych si říct,“ zašeptal mi svůdnicky do ucha.

„Tak si nech zajít chuť, protože já mám hlad!“ zpražila jsem ho.

„Nechápu, jak můžeš jíst něco, co tak zapáchá.“ Zakroutil hlavou a na oko si zacpal nos.

„Jestli ti to tady nevoní, tak si můžeš jít dejchat vzdoušek někam jinam a nás dva nechat v klidu napapat.“ Pohladila jsem si bříško a setřásla Edwardovi paže z mého pasu.

„A pro jistotu můžeš jít hned,“ dodala jsem s úsměvem na tváři. Překvapeně na mě hleděl, ale nic neříkal, jen se usadil ke stolu a dál mě pozoroval.

O 12 dní později

Rose

Probudila jsem se zvláštním pocitem v žaludku. Emmett u mě nebyl, asi šel na lov. Myslela jsem si, že ten pocit je z hladu, tak jsem se šla zkulturnit do koupelny, a pak jsem se chtěla jít nasnídat. Bohužel když jsem vkročila do koupelny, obrátil se mi žaludek a já jeho obsah vyprázdnila do záchodové mísy. Tak a je tady další důkaz toho, že budu máma, Máma, bože, jak krásně to zní.

„Dáváte mamince pořádně zabrat, broučkové,“ šeptla jsem a pohladila si bříško, které bylo zatím stále ploché.

Zvedla jsem se ze země a opláchla si obličej a ústa a vrátila se do postele. Když jsem se pořádně zachumlala, aby nám nebyla zima, otevřely se dveře a v nich stál Emm s plným tácem jídla. Vůně papání mi neudělala dobře a já se musela urychleně vrátit k záchodu. Emm byl hned vedle mě a přidržoval mi vlasy.

„Miláčku, co je ti? Neměl bych zavolat Carlislea?“ strachoval se můj medvídek.

„Emmette, neboj, je to dobrý,“ snažila jsem se ho uklidnit.

„Dobrý? Že to tak vůbec nevypadá!“

„Emmette McCarty Cullene, přestaň plašit! Jsem těhotná a tohle k tomu patří,“ vyjela jsem na něj už celkem dost vytočeně.

„Promiň, měl jsem strach… a nedomyslel jsem to,“ omlouval se.

„To nic, je to normální, bude z tebe táta.“ Usmál se té představě.

„Chceš nějak pomoct?“ optal se mě. Kývla jsem.

„Mohl by jsi mi pomoci do postele? Jsem ještě unavená, půjdu spát.“

„Dobře, ty moje mamčo,“ řekl s úsměvem. Zvedl mě do náruče a odnesl do naší měkkoučké postele. Pořádně mě zachumlal a lehl si ke mně.

„Emme, co kdybychom, až se vyspím, jeli do města a koupili už něco našim maličkým a ještě nějaké knížky o miminkách?“

„Souhlasím, ale jen když ti bude dobře, ano?“

„Dobře,“ souhlasila jsem a dala mu letmou pusu a potom usla…

Bella

Dneska jsem se vzbudila nějak brzy. Edward mi domlouval, ať jdu ještě spát, ale já už neusla. Asi proto, že z vedlejšího pokoje se ozývaly zvuky připomínající mi zvracení. Že by se už u Rose objevil další příznak? Zbytek rána jsme s Edwardem trávili v posteli a mazlili se spolu. Od rozhovoru s Carlisleem uběhl už víc jak týden a Ed už se tolik nebránil, ale byl opatrný. Zrovna jsme se dost vášnivě líbali, když nás někdo vyrušil.

„No ták, děcka, nechte si to na večer,“ řekla Alice rozčíleně.

„Co je jí?“ zeptala jsem se Eda potichu. Zasmál se odpověděl „Jen nám závidí.“ Nechápavě jsem se na něho podívala.

„No že se normálně fyzicky milujeme a Jasper nechce, protože se bojí, že ohrozí děti,“ vysvětlil mi.

„Jestli vám to nevadí, tak já jsem stále tady!!!“

Polekaně jsem se podívala ke dveřím a opravdu Alice tam stále stála.

„Promiň, co jsi potřebovala?“ optala jsem se.

„Jen mě napadlo, že bychom si mohli dneska vyjet do kina a na večeři,“ oznámila nám.

„Tak jo,“ souhlasili jsme s Edwardem jednohlasně.

„Ok.“ Odtančila nám z pokoje.

„Chudák, Alice. Nevím, jak bych to vydržela.“ Políbila jsem Eda.

„Oba trpí, Alice chutěmi,“ uchechtl se. „… a Jasper emocemi nás ostatních. Touha.“ Přetočil se nade mě a počal mě líbat.

„Oblíkejte se, zachvíli vyrážíme.“ Vběhla nám Alice do šatny a podala nám oblečení. Oba jsme ji nevnímali a líbali se dál.

„O můj bože,“ vzdychla.

„Nechte toho, prosím,“ zmučeně zaúpěla. Ed se překulil vedle mě.

„Dobře, promiň,“ omluvil se. Al se usmála a zmizela.

„Tak jo,“ zvedl se a začal se svlékat. Posadila jsem se a pozorovala ho, jak ze sebe ladně shodil tílko a tepláky.

„Mmm,“ zamručela jsem a upřela pohled na jeho nahou hruď. Uchechtl se a oblékl si černé upnuté kalhoty, černou košili a pomalu si zapínal knoflíčky. Nezapomněl si nechat dva nejvrchnější knoflíky rozepnuté.

„Jdu se upravit,“ řekl a zmizel v koupelně. Neochotně jsem se zvedla a ustlala postel. Shodila jsem ze sebe Edwardovo tričko. Na hromádce jsem našla hladkou podprsenku, čemuž se divím, protože Alice mě pořád zahrnovala krajkami a síťkami, ale hned jak jsem do ruky vzala tričko, pochopila jsem. Spíše to byla tunika. Kdybych si vzala krajkovou podprsenku, jemná látka na tunice by jí obkreslovala. Natáhla jsem na sebe legíny, tu podprsenku, tuniku, gladiátorky na menším podpatku a bylo to. Vlezla jsem do koupelny za Edwardem, který si doupravoval své dokonalé vlasy, a sedla si mu do výhledu před zrcadlo. Zasmál se a políbil mě na krk.

„Sluší ti to,“ sklonil mi poklonu.

„Díky, tobě taky, miláčku.“ Zaklonila jsem hlavu a políbila ho. Do rukou jsem vzala šminky a počala se s nimi zkrášlovat.

Když jsem byla spokojená se svým výtvorem, vrátila jsem se zpět do pokoje a odtud společně s Edem do obývacího pokoje, kde čekal zbytek.

„Tak jedem?“ zeptal se Ed.

„Čekalo se jenom na vás,“ odvětil mu Emm.

„No už jsme tady, tak můžeme vyrazit.“

Všichni jsme se odebrali do garáže a vyjeli směr velkoměsto. Jelo se jako vždy, každý pár jedním autem. Nechápu, proč nemůžeme jet pouze dvěma auty. Celou cestu jsme s Edem poslouchali klidné tóny klavíru, linoucí se ze sterea. Tato hudba skvěle funguje jako ukolébavka, a tak není divu, že jsem po chvíli vytuhla. Probudila jsem se, až když jsme vjížděli do Seattlu. Auta jsme ustájily v podzemních garážích a vydali se ke kinu.

Z bohatého programu kina jsme nakonec vybrali film: Poslední vládce větru - 3D. Alice a Rose šly koupit lístky a já s kluky mezitím pro popcorn a něco k pití. Ed mi koupil velký sýrový popcorn. K pití jsem si vydupala Colu, i když Edward nebyl moc rád a začal mě poučovat… jestli vím kolik je v ní kofeinu, že to není zdravé, jak pro mě, tak pro naše malé a podobně.

S plným náručím jsme pomalu kráčeli do sálu, kde nám ještě dali 3D brýle. Po čtvrt hodině reklam film konečně začal. Musím říct, že fantasy moc nemusím, možná protože v jednom takovém světě žiji, ale tenhle film se mi opravdu líbil.

Po více jak 2 hodinách v přítmí se rozsvítilo a my mezi posledními návštěvníky kina odcházeli.

Měla jsem hlad a holky taky, tak jsme se vydali do restaurace kousek od kina. Kluci nás doprovodili ke vchodu a s tím, že ještě potřebují něco zařídit a ať zaštítím Jazze, odešli. Nechtěli říct co, ale podle výrazu Alice jsem pochopila, že ona ví co, ale taky nám to nechtěla říct.

„Nebojte, však se to brzy dozvíte,“ řekla s jiskřičkami v očích.

„Alice, řekni mi to, prosím,“ poprosila jsem, když jsme si sedali.

„Tak ty odkryj Jazze,“ opáčila a položila si kabelku vedle sebe.

„Ne-e.“ Zakroutila jsem hlavou a sedla si vedle ní. Rose jen zakroutila hlavou a sedla si vedle mě.

„Vítejte v restauraci Aréna, něco k pití, slečny?“ přišel k nám číšník a podával nám menu.

„Paní,“ opáčila Alice a usmála se.

„Omlouvám se,“ usmál se muž rozpačitě a zároveň smutně.

„Ehm, já si dám ledový čaj,“ usmála jsem se na něj a on si to zapsal na lístek.

„Citrón, máta?“ zeptal se.

„Máta.“

„Já si dám citrónový, normální čaj,“ koukala Rose do menu.

„A já si dááám…“ Alice kroužila prstem nad názvy nápojů.

„Pomerančovou minerálku.“ Zapíchla prst do papíru.

„Dobře, za chvíli vám to donesu,“ řekl a zmizel. Najednou se Rose zvedl žaludek a rychle zmizela. Po chvíli se vrátila.

„Co je, Rose?“ zeptala jsem se jí.

„Ale, prckové zlobí.“ Láskyplně si pohladila bříško.

„Nechceš žvejku?“ zeptala jsem se.

„Díky,“ přijala jíí. Za chvíli se tu objevil číšník s pitím a my si rovnou objednaly jídlo.

Emmett

„Sakra, kluci, pomozte mi,“ chytil jsem hlavu do dlaní a nemohl se rozhodnout. Chci moji sladkou Rosinku požádat o ruku a nemůžu se rozhodnout nad prstenem.

„A co tenhle?“ Ukázal Edward na prsten a Jasper jenom přikyvoval.

„Jo, ten se jí bude líbit,“ řekl jsem jistě a šel ho koupit.

„Takže já bych chtěl prsten číslo 2864,“ usmál jsem se na prodavačku.

„Dobře, ale ten stojí 14 262,275$ (278 257Kč),“ řekla pochybovačně.

„No a? Peněz mám dost, pokud nás moje sestřička nevybrakovala nákupy,“ zasmál jsem se.

„D-dobře,“ řekla a odešla dozadu. Po chvíli se vrátila se svazkem klíčů, odemkla vitrínu z tvrzeného skla a opatrně vyndala prsten. Vložila ho do sametové krabičky a já jí nadšeně podal kreditku. Docela šokovaně na mě koukala, když kreditka nevydala žádné protesty jako nedostatek limitu a tak dál.

„Pro sestru,“ přilísla se na mě nějaká blbá blondýna. Ed se uchechtl.

„Ne, pro moji budoucí snoubenku,“ odstrčil jsem ji.

„Aha, ale ty mě určitě pozveš na drink,“ usmála se na Jazze.

„Jo, kotě, pozval by tě, ale pak by tě jeho manželka asi zabila,“ zasmál jsem se.

„Škoda, a ten bronzovlasej cukroušek?“ zeptala se mě.

„Ten má doma taky těhotnou manželku,“ zasmál jsem se ještě víc.

„Ach jo,“ povzdechla si a zmizela. Nějaký podezřelý, že to vzdala tak rychle.

„Ještě si zajdeme do elektra a můžeme za holkama.“ Táhl jsem kluky ven ze zlatnictví.

„Ok.“ kývl Jazz. Potřeboval jsem koupit novou kameru, při minulých hrátkách jsme ji jaksi zničili.

„Jazzi, nejsi krapet nadrženej?“ Bouchl jsem ho do zad. Odpovědí mi bylo zavrčení, co voni s tim pořád mají.

„To víš, že je,“ přisadil si Ed.

„Nechte toho, nechci jen Al a miminkům ublížit,“ zavrčel znovu.

„Carlisle říkal, že je to bezpečné, neboj se, Jazzíku, nic se jim nestane a Alice začíná být dosti protivná,“ dloubnul jsem si do něj ještě jednou.

„Já mám strach,“ přiznal se.

„Bude to dobrý, zkus předtim nějak vybít tu touhu, abys jí neublížil, dojdi si na lov a já zkusim nějak vyklidit barák, zařiď romantickou náladu a bude to v poho,“ položil mu Ed na rameno ruku.

„Jestli chceš pujčim ti moje Playboye, ale žádný slepený stránky.“ Ukázal jsem na něj prstem.

„Ach jo.“ Zakroutil nade mnou hlavou a vešli jsme do elektra. Kluci se roztrousili vzadu v obchodě a já zamířil pro kameru.

„Dobrý den,“ usmála se na mě prodavačka a já jí podal kameru.

„Dobrej,“ zazubil jsem se a ona nervózně naťukala kód na kameře.

„Jste tu registrovaný?“ zeptala se.

„Nee, já jsem na holky,“ usmál jsem se. Trošku vykolejeně na mě koukala. Někde vzadu jsem slyšel smích.

„To byla sranda, jo, jsem, máte mě tu každej tejden, ale vy tu jste nová, co?“ Opřel jsem se lokty o pult.

„Ano, včera jsem nastoupila,“ usmála se a naťukala do kasy další kód.

„Tak to se možná ještě uvidíme,“ zazubil jsem se a podal jí kartu. Po zaplacení jsme odcházeli k mému jeepu. Za 20 minut jsme zastavovali před restaurací. Vystoupili jsme a já zamkl auto. Tak jsem se těšil na mojí Rosie a moje tři prcky, ale zároveň jsem trošku nervózní.

Jak jsem zjistil, tak Eda pojede s Bellou na ostrov Esme, na příští týden objednal letenky, a Jazz zase při cestě pořídil letenky do Paříže a V.I.P. vstupenky na Týden módy pro Alici.

Vešel jsem jako první a za mnou v těsném závěsu Ed s Jazzem.  U stolu kde měli sedět holky, byla jen Alice, která pomalu ujídala zmrzlinový pohár.

„Kde jsou holky?“ vyhrkli jsme s Edwardem naráz.

„Na záchodě,“ odpověděla Al a začala se lísat k Jazzovi. To jsem fakt vidět nemusel.

Ještě chvilku jsme počkali na Rozinku a Bells, a pak už nic nebránilo vydat se domů. Cesta netrvala moc dlouho, ale i takhle krátká doba stačila na to, aby Rose usnula. Ještě pořád jsem si nezvykl na to, že se mé lásce vrátily některé lidské vlastnosti, jako je třeba spánek a nutnost jíst lidské jídlo (bléééé), tak jsem byl nejdříve vyděšený, když mi přestala odpovídat.

Zaparkoval jsem v garáži u domu a vyndal opatrně Rose z auta. Odnesl jsem ji do postele, kde jsem ji také převlékl a uložil. Chvilku jsem ještě vyčkal, jestli se nevzbudí, a pak jsem se rozhodl vydat se na lov. Rose stejně spí a určitě bude spát až do rána, takže večer nic nebude, tak nemusím pospíchat a zaběhnout si někam hlouběji do hor na pořádné medvídky. Rychle jsem ještě na kousek papírku napsal vysvětlení, kde jsem, kdyby se Rose vzbudila a hledala mě, a pak jsem se vydal s větrem ve vlasech na medvídky…

 Ulovil jsem 2 medvědy a dokonce 1 pumu. Chtěl jsem přijít na to, co na nich tak Edovi chutná a na nic jsem nepřišel, radši zůstanu u svých chlupáčů. Domů jsem se vracel brzy ráno…

Jasper

Když jsme dojeli domů, Alice si šla dát sprchu a jak ji, tak minimálně 2 hodiny z koupelny nevystrčí patu, takže mám příležitost promluvit si s Carlisleem o tom, jestli je sex se mnou pro Alici a děti opravdu bezpečný.

Vydal jsem se chodbou od našeho pokoje do Carlisleovi pracovny. Plně jsem se soustředil na Alici v koupelně, že jsem zaklepal a bez vyzvání vstoupil dovnitř. To byla ale chyba! V pracovně přímo naproti dveřím stál stůl, na něm ležela polonahá Esmé a nad ní se skláněl Carlisle, který měl rozeplou košili, no asi nebyla rozeplá, ale roztržená podle toho, jak se po sobě dravě plazili. Ani si mě nevšimli, až když jsem se jim začal omlouvat, tak se Esmé rychle zvedla a schovala se za Carlisle, který se právě snažil zapnout svou košili, ale marně… chyběly mu knoflíčky. Koukali na mě překvapeně, až jsem měl strach, že se mi tady složí.

„Ježiš, sorry, rodičové, nenechte se rušit.“ Co nejrychleji jsem odtamtud vypadl a doufal, že to nikdo neslyšel. Bohužel opak byl pravdou. Na chodbě jsem se potkal s Edwardem.

„Ahoj, Kazišuku,“ vybafl na mě se širokým úsměvem.

„Co že jsi to řekl?“

„Ahoj, Ka-zi-šu-ku,“ zopakoval mi a já se neudržel. Vystartoval jsem na něj, tak rychle, až sem se bál, jestli za mnou nezůstala ohnivá čára.

Obul jsem se do toho s takovou silou, že jsme nakonec skončili dole v obývacím pokoji pod schody. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale najednou jsem byl silnější než Edward, a tak jsem ho uzemnil pod sebou. Bohužel ne na dlouho a on mě odhodil, jenomže tak nešikovně, že jsem dopadl na drahou vázu z Číny, které si Esmé nesmírně vážila. Poněvadž to byl dar od Ara. Ale nám to zatím nevadilo a pustili se do sebe znovu. Tentokrát to odnesl ,pouze' konferenční stolek, který se dá nahradit. Určitě bychom zdevastovali i ostatní vybavení, kdyby nás nezastavili Esmé a Carlislem.

„Můžete nám říct, co se tady děje?“ optal se Carlisle trochu prudčeji.

„Nic,“ řekli jsme s Edwardem jednohlasně.

„Aha, takže to vaše „nic“ způsobilo takovouhle spoušť?“ Mlčeli jsme.

„Takže co? Plašej se vám hormony, nebo co?“

„Jo... Jasperovi se plašej,“ vybuchl Edward smíchy a já měl opět co dělat, abych po něm neskočil.

„Edwarde, mohl by ses zklidnit, holky nahoře spí a ani bych se nedivila, kdybyste je vzbudili tím svým blbnutím!“ okřikla ho Esmé, a pak se znovu pozorněji rozhlédla po pokoji a u svých nohou ztuhla, podívala se na nás s vražedným pohledem…

„Mami, promiň, my nechtěli.“ Koukali jsme na ni jako neviňátka.

„Jaký promiň, jaký nechtěli, vy dva volové, rozbili jste mi tu jedinečnou vázu z Číny od Ara!!“ rozkřičela se na nás z plna hrdla.

„Miláčku, jsi těhotná, nerozčiluj se,“ uklidňoval Esmé Carlisle.

„Já se nerozčiluji, jsem zcela klidná. Podívejte se na sebe, jste dospělí, ale chováte se jak pětileté děti. Vzpamatujte se, máte manželky, které vám za nějaký čas dají děti. Nemyslíte, že by bylo dobré, jak pro vás, tak pro všechny ostatní, abyste konečně začali myslet jako dospělí?“ dokončila svou řeč Esmé.

Jen jsme přikývli a podali si s Edem ruku na usmířenou.

„A tohle ukliďte, hned!!“ přikázala nám maminka ještě.

Esmé asi usoudila, že už to bude v klidu, a tak s Carlisleem odešli. Po chvíli se Carlisle vrátil, ale pouze obývákem procházel do kuchyně. Cestou zpátky vysvětlil, pro co šel.

„Jahodový čaj, na uklidnění.“ Pozvedl hrneček, z kterého se kouřilo.

Dali jsme se společně s Edwardem do úklidu toho nepořádku, který jsme napáchali.

Zrovna když jsme vynášeli stolek rozlámaný na třísky hlavním vchodem, vrátil se Emmett a neodpustil si svoje vtípky. Brzo však zmizel za Rose do pokoje, která se začala probouzet.

Edward

Konečně se nám povedlo vrátit obývák do původního stavu, i když zas tak původní nebyl. Chyběly tam váza a konferenční stolek. Tu vázu budu muset Esmé koupit k Vánocům, ale na to je ještě čas. Vrátil jsem se do ložnice a přilehl si k Bells. Snažil jsem se ji nevzbudit, bohužel se mi to nepodařilo a ona se rozespale překulila na bok čelem ke mně.

„Co se to tam dole dělo, znělo to, jako když padá kamení.“

„To nic, spinkej.“ Pohladil jsem ji po tváři a dal pusu na tvář.

„Hmm… nevím, jestli ještě usnu. Kolik je hodin?“

„Jsou 4 hodiny. Budu ti zpívat, chceš?“ optal jsem se. Jenom kývla a uvelebila se mi v náručí. Začal jsem broukat ukolébavku, kterou jsem pro ni složil, když jsme se potkali a byla ještě člověk. Nyní se mi znovu hodí, když opět spí.

Bella po chvíli usnula a já poslouchal její pravidelný dech, který mě uklidňoval. Čas vedle Belly ubíhal rychle, a tak byl nejvyšší čas na přípravu snídaně. Většinou snídani připravuje Esmé, ale dnes jsem se rozhodl, že ji připravím já. Možná i proto, že jsem si chtěl naší mamču alespoň trochu udobřit.

Udělal jsem palačinky s velkou spoustou šlehačky. Doufám, že to bude holkám chutnat.

Porce pro Rose, Al a Esmé jsem nechal v kuchyni a Belle ji odnesl do ložnice. Když jsem přišel, ještě spala, takže jsem ji musel vzbudit. Rozhodně nejsem tyran jako Alice, abych začal řvát jak na lesy, ať okamžitě vstane, nebo na ni použije ledovou vodu. Zvolil jsem, doufám, něžnější probuzení - zlíbal jsem jí každou část obličeje a ukončil jsem buzení na jejích rtech, které neměly v plánu mě jen tak opustit.

„Příjemné probuzení,“ zašeptala má láska, když opustila mé rty.

„Dobré ráno,“ popřál jsem jí s úsměvem a postrčil jí pod nos snídani. Jen co spatřila talíř plný palačinek a šlehačky rozsvítila se jí jiskřička v očích a hladově se na ně vrhla. Šlehačku měla snad všude, tak jsem se ji snažil očistit stejným způsobem, jako jsem jí probouzel. Po chvíli marného snažení očistit šlehačku se mé rty dotkly jejích a začaly spolu vášnivou hru.

Vyrušila nás až Alice, která vlítla přes pokoj rovnou do šatny, vybrala nějaké oblečení a nakázala nám přestat a obléct se.

DĚKUJEME ZA KOMENTÁŘE. JSOU POVZBUZUJÍCÍ. DOUFÁME, ŽE SE VÁM TENTO DÍL TAKY LÍBIL, TAK ZANECHTE SVŮJ NÁZOR V KOMENTÍKÁCH. VAŠE PAWI A JAYLIE.