Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » O-ou! 3. kapitola

18.08.2010 (21:30) • Pawi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4065×

Pohled Edward

Celou noc jsem pozoroval mojí lásku. Už jako člověk mluvila ze spaní, a teď tomu nebylo jinak. Povídala něco o housce s čokoládou a salámem. No fuj, lidské jídlo. Když začalo svítat, přišlo mi, že je noc moc krátká. Bella se převalila na svoji půlku postele, a tak jsem se zvedl a šel za Carlislem, který už hodinu štrachá v knihovně a hledá podrobnosti.

Vyšel jsem z pokoje a šel ke dveřím, ani jsem se nedotkl dveří a Carlisle mě už zval dovnitř.

„Pojď dál, Edwarde,“ pověděl nepřítomně, a tak jsem chytl za kliku a vešel.

„Ahoj, našel jsi něco?“ zeptal jsem se. Emmett a Jasper nechali své polovičky taky spát a přišli za námi.

„Ahoj,“ pozdravili ti dva sborově.

„Kluci,“ kývl na pozdrav a zamyslel se.

„No, zatím jsem našel něco jako proroctví, žena, která má posunout vývoj upírů, dostane dar a bude moci zplodit dítě s mužem si rovným, takže buď člověkem, kdyby byla člověk nebo upírem, kdyby byla upírka,“ řekl a koukal se mi do očí.

„Ještě budu hledat, holky by měly ještě spát, tak mi pomožte,“ kývl na zbylou půlku knihovny a další kupu knih na podlaze. Emmett se vrhl na hromádku a já, táta a Jasper na knihovnu.

Začetli jsme se do knih, ale najednou se ozvala rána, jako když někdo rozbíjí sklo. Vystartoval jsem a utíkal se dolů podívat, co se děje. Mužské osazenstvo letělo hned za mnou.

Měl jsem strach, že se někomu něco stalo a hlavně mojí Belle, i když ta spí v posteli. Vletěl jsem do kuchyně a to co jsem uviděl, jsem opravdu nečekal.

Pohled Bella

Protáhla jsem se na posteli z krásného spánku. Takhle dobře jsem se už dlouho necítila. Zašmátrala jsem rukou kolem sebe, ale Edward tu nebyl. Vyletěla jsem z postele a slzy se mi tlačily do očí, ale najednou jsem uslyšela hlasy z knihovny, byli tam i kluci. Rychle jsem zaklepala hlavou, abych zahnala pláč a najednou, naprosto nečekaně mi zakručelo v žaludku. Chvíli jsem byla v šoku, ale nakonec jsem si omotala kolem sebe tmavě modrý, hedvábný župan těsně pod zadeček a prohrábla si vlasy.

V koupelně jsem si vyčistila zuby. Měli jsme tam kartáčky, ještě nepoužité, to proto, kdyby někdo přišel, tak ať mu to není divné. Dokonce tam byl i toaletní papír, ale to je vedlejší. Po opláchnutí jsem vyšla z pokoje, zároveň se mnou vylezla Esme v hnědém, hedvábném župánku, ale delším. Rose a Alice byly skoro na schodech. Alice měla zelený, sametový župánek a vlasy jí trčely do stran, vypadalo to roztomile, a Rose krvavě rudý, hedvábný župánek pod zadek. Sešly jsme dolů a všechny čtyři se vrhly na kuchyň.

„Co si dáte?“ zeptala se Esme.

„Vajíčka se slaninou,“ řekla jsem.

„Já taky,“ přikyvovala Alice a sedla si k baru, který patří ke kuchyni.

„Udělej porci i pro mě,“ řekla Rose a nahrnula se k ledničce. Podala Esme plato vajec a slaninu. Mamka se hned, s natěšeným výrazem, pustila do vaření. Já se vrhla ke konvici.

„Chcete něco?“ zeptala jsem se a ukázala na konvici.

„Kakao.“

„Kakao.“

„Mě udělej jahodový čaj, zlatíčko.“

„Já si dám kakao,“ řekla jsem a do kovové konvice nalila litr mléka a postavila ho na plotnu. Nechtěla jsem to dávat do mikrovlnky. Esme jsem zapnula konvici na vodu. Rose nakrájela ovoce a zeleninu a položila ho doprostřed baru.

Mléko už začalo vypouštět trošku páry, a tak jsem vytáhla hrníčky. Do tří jsem nasypala granko a do jednoho dala pytlíček s jahodovým čajem se smetanou. Zalila jsem to a kouřící hrníčky položila holkám pod nosy.

„Díky,“ řekla Rose s plnou pusou papriky. Usmála jsem se.

„Díky,“ poděkovala Alice a ihned se vrhla na svůj hrnek kakaa. Esme měla už hotovou omeletu, tak nám ji nandala.  Bylo to tak vynikající. Jako první jsem dojedla a ihned zamířila do ledničky. Talíř jsem položila na linku a holkám podávala salámy, sýry, máslo a pomazánky, pak ještě pečivo. Chtěla jsem jít pro nůž, ale drcla jsem do toho talíře na lince a ten spadl na zem a rozlítl se. Mávla jsem nad tím rukou, vzala nůž a vrhla se k jídlu. Jedly jsme asi 5 vteřin, když se ozvalo hlasité lapání po dechu.

„Bello?“

„Rosie?“

„Alice?“

„Esme?“ Ozývalo se ode všech mužů téhle rodiny.

„Hmm,“ otočily jsme se s plnými pusami pečiva a zeleniny.

„Vy jíte?“ zeptal se Carlisle. Esme se napila čaje, aby mohla lépe spolknout jídlo a odpověděla.

„Jo, a je to moc dobré.“ Krátce se usmála a zase si kousla své snídaně. Kluci na nás pořád šokovaně koukali, ale my si jich nevšímaly, a jakmile jsme dojedly snídani, naskládaly jsme nádobí do myčky, kterou Esme v zápětí zapla. Kluci se roztrousili po domě, protože prý nehodlají čichat ten smrad lidského jídla.

Rose, Alice a já jsme se odebraly do obýváku. Esme šla za Carlislem do pracovny. Emmett se rozvaloval na gauči a Edward s Jasperem seděli každý z jedné strany. Posadila jsem se Edwardovi na klín, abych ho přivítala.

Pořádně jsem se uvelebila a on mě ochranitelsky objal.

„Chyběl jsi mi,“ zašeptala jsem se zavřenýma očima do jeho košile. Edwardova hruď se začala otřásat, jak se začal smát. Otevřela jsem oči a nechápavě se na něj podívala

„Co je?“ optala jsem se.

„Těší mě, že jsem ti tak chyběl, i když nevím kdy.“

„Když jsem se vzbudila, nebyl jsi se mnou. Měla jsem strach,“ přiznala jsem se se slzami v očích.

„Lásko, neplač, prosím, promiň mi. Byl jsem u Carlislea, hledali jsme informace,“ utěšoval mě můj muž.

„Já vím, slyšela jsem vás. Promiň, jsem nějak přecitlivělá, přehnaná reakce,“ omluvila jsem se.

„Pššš… to nic,“ políbil mě do vlasů. „Nikdy se neomlouvej za něco, co tě bolí, ano?“ Přikývla jsem.

„Co si dneska udělat den v posteli s nějakým filmem,“ navrhl Ed.

„Hmm… s tím filmem souhlasím, ale s postelí ne, budeme v obýváku a můžeme se dívat s ostatními.“

„No, měl jsem v plánu si tě pořádně užít sám, ale myslím, že na to bude dostatek času večer,“ řekl s mým oblíbeným, pokřiveným úsměvem.

Všichni jsme se sešli u televize v obýváku. Scházeli pouze Esme a Carlisle, kteří se zase někde schovávali. V obývacím pokoji jsme se rozmístili po párech. Jasper s Alicí se usadili v křesle. Alice mu seděla na klíně, Jazz jí hladil ve vlasech a navzájem si hleděli do očí. Já s Edem jsme seděli na gauči v objetí a vedle nás byl Emmett s Rose. Od Emmetta bylo neustále slyšet slova lásky a jak se těší, až Rose bude mít bříško a bude neskutečně sexy. Ještě před filmem Emmett navrhl, zahrát si nějakou hru. Nakonec jsme hráli žolíky. Vydrželi jsme u toho docela dlouho a po obědě, který vařila Esme, jsme si zahráli Twistra. Kolem půl šesté jsme se rozhodli mrknout na ten film. Po chvíli přemýšlení jsme vybrali film, ve kterém hraje idol dnešní mládeže Robert Pattinson.

„Emmette! Myslíš, že bys mohl kontrolovat své myšlenky?“

„Sorry, brácha,“ řekl Emm a uhodil Eda do ramene. „Neříkej, že se taky netěšíš.“

Ed neodpověděl, jen se na mě usmál s šibalským výrazem.

Film byl pěkný, akorát mě opravdu překvapil a neudržela jsem slzy, jako celé ženské osazenstvo tady. Edward mě pobaveně pozoroval a snažil se mě uklidnit. Film se jmenoval Nezapomeň na mě/Remember me a skončil okolo 8 hodiny večer. Do půl deváté mě Ed uklidňoval, pak jsme se s Edem odebrali do pokoje a já měla v plánu vanu.

Vzpomněla jsem si na ráno a na to, jak nám Ed plánoval hezký večer, ale vypadalo to, že se k ničemu nemá. Tak jsem to vzala do vlastních rukou.

Sedla jsem si na něho obkročmo a začala vášnivě líbat. Byl překvapen, ale polibky mi začal rychle oplácet. Přetočil mě pod sebe a lehce na mě nalehl. Začala jsem mu rozepínat knoflíčky na košili a odhalovat tak jeho, pro mě dokonalou, hruď. Neubránila jsem se a musela jí políbit.

Líbali jsme se dost vášnivě, a tak mě nepřekvapila barva jeho očí, ale co mě překvapilo, bylo to, když se odtrhl.

„Bells, to nemůžeme,“ hlesl rozechvěle.

„Edwarde… co se ti nelíbí?“

„Nic, jen nechci ohrozit naše dítě,“ řekl něžně a pohladil mě po bříšku, kde pomalu rostlo naše mimčo.

„Ede, vždyť je ještě tak maličkaté. A já tě tolik chci!“

„Věřím ti, taky tě chci, ale teď to asi nepůjde.“

„Takže mi tím chceš říct, že se se mnou nebudeš milovat do té doby, než bude naše dítě na světě?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„Ne, to jsem nechtěl říct, budu se na to muset zeptat Carlislea, jestli je to bezpečné.“

„Hmm… jdu si dát vanu. Jdeš se mnou? I když asi pochybuju, že?“ zeptala jsem se nevrle.

„Bello? Společnou koupelí nepohrdnu,“ řekl s pokřiveným úsměvem.

„Tak si na sex najdu někoho jinýho!“ Jen co jsem to vyřkla, popadl mě do náručí a nesl do koupelny, kde napustil plnou vanu vody a pěny. Vysvlékl mě a pomalu ponořil do vany. Poté se vysvlékl sám a vlezl si za mě. Stále jsem na něho byla naštvaná, a tak jsem se odsunula.

„Belli, no tak, nezlob se,“ přitáhl si mě k sobě a políbil na krk.

„Copak se na tebe dá zlobit? Jen mě strašně štve, že tě tak chci! Prosím, Edwarde, prosím, budeme opatrní a zítra zajdeme společně za Carlislem, jen prosím!“

„Bello, víš, jak mě mrzí, že tě musím odmítat, když tak prosíš.“

„Tak neříkej ne,“ zaprosila jsem.

„Bello…“ řekl zkroušeně a pak se stalo to, v co jsem ani nedoufala. Přitiskl si mě ještě blíže k sobě a začal mě náruživě líbat a vzrušovat. Pak spojil naše těla v jedno… Bylo to neskutečně krásné, vlastně jako každý sex, ale nejenom ten, vše co dělám s Edwardem je dokonalé.

„Miluju tě!“ zašeptala jsem po dosažení vrcholu.

„Já tebe taky hvězdo.“

Ještě chvíli jsme zůstali ve vaně a užívali si naší blízkost, ale po chvíli mi začala být zima a ta se projevila mým třesotem.

„Je ti zima a měla bys jít spát, zítra jdeme do školy.“

„Dobře.“ Najednou jsem se cítila nějak unaveně a nedokázala vylézt.

„Ale asi mi budeš muset pomoci do postele, nějak si mě utahal,“ řekla jsem šibalsky…

Ed se zasmál a vylezl z vany, omotal si kolem pasu ručník, a vyzdvihl mě z vody ven. Rychle jsem popadla můj ručník a omotala si ho kolem sebe, je docela nepohodlné, když vám může být zima. Můj muž mi hravě podtrhl nohy a já mu spadla do náručí.

„Hej!“ plácla jsem ho do ramene a zívla.

„Jdeme spát,“ vběhl do ložnice a posadil na postel. Okamžitě se mi zavřela víčka a jen okrajově jsem cítila, jak mě Ed převléká.

----- ráno-----

„Alice, nechej je ještě spát,“ zamumlal Ed u mého ucha.

„Ale Edí, už musíme do školy,“ šeptla Al.

„Máme ještě hodinu čas, tak nech Bellu a Rose spát,“ zamumlal můj anděl. Otevřela jsem oči a střetla se s jeho pohledem.

„Vidíš? Už je vzhůru, Bello, jdi se umýt, dole máme snídani,“ vyhazovala mě z postele, až jsem musela zavrčet. Al se zasmála a zmizela za dveřmi.

„Ta holka mi pije krev, je tak malá a tak otravná,“ postěžovala jsem si nahlas. Ed se zasmál a dole se ozvalo zavrčení.

„Dobré, lásko,“ přivítal mě opožděně.

„Ahoj,“ přisála jsem se mu na rty.

„Promluvíme si s tím Carlislem teď, nebo po škole?“ zeptal se mě.

„Teď… jen se upravím.“ Vběhla jsem do koupelny, provedla hygienu a poprvé za 50 let šla na záchod. To byla úleva. Na stoličce vedle umyvadla mi ležela kupka oblečení. Byly to riflové bermudy nad kolena s fialovým páskem a těsně obepínající fialové tílko, na které bylo další úzké, žluté tílko, ale s užšími ramínky a celé bylo takové kratší. K tomu mi Al dala conversky, za to ji miluju, to těhotenství jí docela přimělo ohlížet se na můj styl. Oblékla jsem se, vlasy učesala a vyžehlila a na obličej nanesla decentní nalíčení. Ed v ložnici už nebyl, a tak jsem se vydala dolů. V obýváku seděla celá rodina. Rose, Alice a Esme měly talířky na klíně a jeden ležel na stole. Kluci jim seděli u nohou, jen Carlisle seděl vedle Esme.

„Ahoj,“ pozdravila jsem.

„Čauky,“ ozvaly se holky s Jasperem.

„Ahoj, Bello,“ kývl Carlisle.

„Ahojky, moje milovaná sestřičko,“ objal mě Emmett a něžně mě položil na Edwardův klín. Tázavě jsem zvedla obočí a sáhla po talíři s toasty a zeleninou.

„No co, jsem nejšťastnější upír…“ začal, ale přerušily ho vyčítavé pohledy mužského osazenstva, „… jeden z nejšťastnějších upírů na světě…“ opravil se,  „a to jenom kvůli tobě a mojí Rozince, a jsi taky těhotná, takže vás musíme opečovávat,“ vysvětloval mi to jako malému dítěti a já mezitím snědla 4 toasty. Už tam zbyla jen zelenina.

„Dobře,“ kývla jsem na Emma a chtěla jsem se pustit do zeleniny, ale Edwardova ruka mi v tom zabránila. Zmateně jsem se na něj podívala, ale on se jen usmál a začal mě krmit. Úsměv jsem mu oplatila a nechala se krmit. Do 5 minut jsme dojedly všechny a Esme odnesla talíře do myčky.

„Díky,“ usmála jsem se na moji mamku.

„Za nic,“ odkývla, když se vracela zpět a usadila se vedle Carlislea.

„Carlisle? Kolikanásobná, že budu sestřička?" zeptala jsem se.

„No... Esme čeká jedno, takže trojnásobná," zazubil se.

„Jak to?" zeptal se Emmett nechápavě.

„Tak snad tu je ještě Rose a Alice, ne?" zeptal se ho táta.

„A jo," praštil se do čela. Jen jsme nad ním zakroutili hlavami.

„Víš, tati, chtěli jsme se zeptat, jestli je bezpečné mít… teda milovat se, neublíží to miminkům?“ zeptal se Ed.

„Myslím, že by nemělo, lidé normálně mají sex při těhotenství, tak si myslím, že by to nemělo uškodit,“ usmál se a přitáhl si Esme blíž.

„Ale my jsme upíři…“ namítl Jazz.

„No a… holky jsou pořád stejně odolné,“ pokrčil táta rameny.

„A ještě k tomu já s Rose a Ed s Bellou jsme to už porušili a holky i děti žijou,“ zasmál se Emm.

Alice se na Jaspera vyčítavě podívala.

„Já ti to říkala, ale ty néé, ani nevíš, jakou mám chuť…“ poposedla Al.

„Ale, ale… Al nám začíná vystrkovat růžky,“ zasmál se Emm.

„Neboj, Alice, to jsou hormony,“ usmál se Carlisle. Přijde mi, že je nějak vysmátej.

„Ale jak to, že se to projevuje tak brzo? Vždyť jsme těhotné teprve dva dny a přijde mi, jako bych byla tak ve třetím měsíci,“ zeptala se Rose.

„Mám teorii… Myslím, že to tak je, protože jsme upíři a naše smysly jsou vnímavější než lidské, a tak příznaky pochycujete dřív než lidské ženy. Sice nemyslím symptomy jako je zvracení a omdlévání, i když Bella měla závrať, ale u vás, jako upírek, to je chuť na lidské jídlo, spánek, používání toalety, chuť na… svého manžela…“ Em se zasmál a my holky zrudly kromě Esme. „A červenání,“ poukázal na naše obličeje.

„Tak jdeme do školy, je nejvyšší čas,“ vyskočila Alice na nohy.

„Co, že se tam tak těšíš?“ zeptala jsem se.

„Netěším, kdo by se těšil na nudný školní den obyčejného druháka v Jasperově, Edově a Emmettově případě třeťáka?“ pokrčila rameny.

„Tak proč tak ženeš?“ nechápavě jsem nakrčila obočí.

„Já nevím,“ pokrčila rameny a šla do garáže. Podívala jsem se na Eda, jestli náhodou něco neslyšel v myšlenkách, ale ten také pokrčil rameny.

„Tak jdeme,“ chytil mě za ruku a táhl ke svému Aston Martinovi.

„Tímhle?“ zeptala jsem se, většinou, tedy vždycky, jezdíme Volvem.

„Jo, Volvo není tak pohodlné jako Aston,“ usmál se a otevřel mi dveře spolujezdce. Zakroutila jsem hlavou a nasedla.

„Sice je Volvo bezpečnější, ale já jsem upír. I když... musím si koupit nové auto, nějaké, které je bezpečné a pohodlné," brmlal si Edward za volantem. Hodila jsem na něj skeptický pohled. Jen se tomu zasmál a my vyjeli. Za námi jel Emmett s ostatníma v Jeepu a jel docela dost opatrně. Najednou jsem ucítila dotyk na koleni, a tak jsem se otočila na Eda, který se culil jak měsíček na hnoji a jemně mě hladil po levém stehně. Ve mně se vzedmula vlna vzrušení a neutuchajícího chtíče.

„Edwarde,“ zamručela jsem a snažila se jeho ruku shodit.

„Ano, miláčku?“ zeptal se a vyjel rukou ještě výš. Ještě že mám kraťasy a ne sukni, řekla jsem si pro sebe.

„Nech toho, prosím…“ Upřela jsem na něj prosící oči a sundala jeho ruku dolů.

„Dobře, necháme si to na doma,“ pozvedl laškovně obočí.

„Ok,“ zafuněla jsem s představou žhavého večera. U školy jsme byli o 10 minut později než normálně. Zrovna bylo plné parkoviště, a tak se na nás upíralo plno pohledů. Nikdo netušil, čí je ten Aston.

„Všichni si myslí, že přijeli noví žáci a přemýšlí, jak se to dokázalo utajit,“ zasmál se Ed.

„Jsme měli jet Volvem,“ zamručela jsem.

„Volvo není tak pohodlné a já tě teď chci hýčkat,“ zopakoval. „Ale stejně si koupím nové auto, takže budou zase čubrnět," zazubil se.

„Edwarde, já jsem upír a těhotná, ne člověk s vážnou nemocí,“ upozornila jsem ho a vystoupila, protože už zastavil.

„Co? Taky ti to už leze na mozek,“ zeptala se Rose a Alice přikyvovala.

„Jo! Chápu, že má strach, ale trochu to přehání,“ řekla jsem jim a šla s nimi do školy. Bylo mi úplně jedno, že kluci šli za námi a všechno slyšeli.

„Taky mě to štve, kdybych se nechala, všude by mě nosil, a to jsem teprve dva dny těhotná,“ postěžovala si i Rose.

„A všímáš si, jak jezdí pomalu?“ zaťukala si na čelo. Zasmály jsme se a já s Alicí jsme zašlyi do třídy. Rose ji měla s Jasperem a Ed s Emmem.

Škola ubíhala docela rychle. S Edwardem jsem měla jen druhou hodinu, a tak jsem se na něj těšila. Poslední hodinu, před obědem, jsem měla s Rose i s Alicí. Všechny jsme rychle pospíchaly do jídelny, protože jsme měly hlad. Kluci už seděli u stolu s vrchovatými tácy toho nejlepšího jídla.

„Chyběl jsi mi,“ sedla jsem si Edovi na klín.

„Ty mě taky,“ obtočil kolem mě ruce. Rose si sedla vedle Emmetta a políbila ho, to samé Alice.

„Na co máte chuť, dámy,“ podsunul nám Emmett tácy. Já jsem popadla zeleninový salát, Rose pizzu a Al bagetu obloženou kuřecími nugetkamy.

„Můžu tě krmit?“ zeptal se můj miláček. Vyčítavě jsem se na něj podívala a on na mě udělal psí očka. Slyšela jsem lapání po dechu, a tak jsem se mrkla před sebe a hned vedle našeho stolu seděly holky, které zasněně koukaly na Eda. Obočí se mi začalo stahovat mračením.

„Lásko, prosím,“ zaprosil Ed znovu a tím mě probral z transu.

„Dobře,“ klesla mi ramena. Edwardova ruka vystřelila k salátu a počala mě krmit.

„Oni jí? To vidím poprvé,“ slyšela jsem v rohu a musela se tomu zasmát.

„Emmett, ne!“ zařvala Rose, až celá jídelna ztichla.

„Ale, Rose,“ řekl a v ruce držel pizzu.

„Dej mi jí,“ ukázala na jeho ruku.

„Ale Bella se taky nechala,“ zamručel.

„Neopič se po Edovi,“ odsekla moje blonďatá sestřička.

„Vlastně to napadlo jeho,“ vložil se do toho Edward.

„Miláčku,“ zaprosil znovu můj velký bratr.

„Ne,“ odsekla a ukradla mu tu pizzu z ruky.

„Tsss,“ zaprskal, ale dál to nerozebíral.

„Dneska nejdeš na tělocvik,“ oznámil jí jen tak mimochodem.

„Cože?“ zakuckala se.

„Že nejdeš…“ zvýšil Emmett hlas.

„Já to slyšela! A jdu na tělocvik,“ skočila mu do řeči.

„ Ne,“ stál si umanutě na svém.

„Emmette McCarty Cullene, nech toho, nebo máš měsíc útlum!“ zakřičela Rose znovu. Jídelna to všechno pozorovala se zatajeným dechem.

„Hleďte si svého,“ řekl Emm nahlas všem.

„Já můžu na tělocvik, že jo?“ zeptala se bojácně Alice Jaspera.

„Víš, lásko…“ začal Jazz.

„Jdu!“ stoupla si.

„Ne, lásko,“ řekl jemně.

„Já tam chci,“ dupla si. Uslyšela jsem několik uchychtnutí, a tak jsem se vražedně podívala po lidech, kteří šmírovali.

„Klid, probereme to pak,“ ukončil Ed rozhovor a nechal nás v klidu najíst. Docela mi ta jejich starostlivost leze na mozek. Po jídle jsme se zvedli a kluci vzali tácy dřív než mi. Všechny jsme naštvaně odkráčely k autu. Rose vytáhla klíčky od jeepu, které musela Emmettovi ukrást a odemkla jeho auto. Rychle jsme tam nasedly a Rose nastartovala. Viděla jsem kluky, jak běželi k nám, ale nemohli použít upíří rychlost, protože chodili studenti.

„Honem,“ ponoukaly jsme s Alicí naší blonďatou sestřičku.

„Jo,“ vyhrkla a my vyjely pryč.

„Jo! Jsi dobrá,“ pochválila jsem ji.

„Jedeme do?“ zeptala se.

„Seattlu,“ pošeptala jí Al. Kluci by nás ještě mohli slyšet.

„Ok,“ kývla a šlápla na plyn.

Za 30 minut jsme tam byly a okamžitě zamířily do centra. Nakupovaly jsme si nové oblečení a já se stavila ještě v knihkupectví.

Kolem 6 večer jsme se vrátily domů …

KOMENTÁŘE NÁS MOC POTĚŠILY A JSME MOC RÁDY, ŽE SE VÁM TO LÍBILO. :-D. DOUFÁME, ŽE TAHLE KAPITOLKA SE VÁM TAKÉ LÍBÍLA A ZENECHÁTE KOMENTÍK (KRITIKA, OTÁZKY). VAŠE JAYLIE A PAWI.